23 | 12 | 15 
ČAS
Co navrhoval ČAS
Systémové projekty MPSV a příspěvky ČAS
Vzhledem k tomu, že se rozběhla diskuse o výstupech
systémových projektů MPSV Podpora procesů v sociálních službách a Inovace
kvality systému sociálních služeb, které v uplynulých letech realizovalo
MPSV, rádi bychom přinesli několik informací. Tyto projekty měly vést
k rozsáhlé novelizaci zákona 108/2006 Sb. o sociálních službách (ZSS). Po
některých dotazech a setkáních s členy ČAS jsme se rozhodli shrnout
zásadní připomínky, které zástupci ČAS na tato jednání přinesli. Text
navazuje okrajově na text Podněty
ČAS k povinnostem poskytovatelů, kde jsme členy ČAS vyzývali
k zapojení se do expertních činností na připravované
legislativě.

Služba pro rodinu
Asi největší změnou v oblasti nízkoprahových služeb
je MPSV navrhovaná integrace služby nízkoprahové zařízení pro děti a mládež
(NZDM) do služby pro rodinu (SpR). Práce na integraci těchto služeb do jedné
iniciovalo MPSV. SpR tvoří integrovaná služba, která vychází ze sloučení
sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi (SAS), NZDM, manželských a
rodinný poraden a azylových domů pro rodiny s dětmi. Cílem této integrace
bylo vytvořit v rámci systému péče o ohrožené děti a rodiny službu, která
bude moci být poskytovaná dítěti, rodičům, celé rodině, příp. pěstounům ale i
lidem, kteří plánují rodinu teprve mít. Taková integrativní služba, která
obsahuje komponenty všech tří, resp. čtyř služeb bude kvalitním servisem
klientovi, ale i OSPOD, které má péči o ohrožené děti koordinovat. NZDM, které
zjistí, že potřebuje v některých případech pracovat s rodinou, nebude
muset registrovat sociálně aktivizační službu a případně rodinné poradenství,
nebo azylový dům, ale bude stačit jedna registrace. Zároveň se služba může
orientovat na ohroženou mládež jako takovou, služba, podle preferované varianty
bude určena osobám „se sociálními vazbami k osobám blízkým“, což je tak
obecná definice, která obsáhne všechny vztahové systémy, kterými je možné rodinu
nebo její jednotlivé členy mínit. Služba si bude sama určovat svůj název –
pravděpodobně bude moci i nadále používat název NZDM i jeho pojmosloví.
Metodologicky bude třeba učinit některé změny ve službě.
Základní povinností poskytovatele sociálních služeb dle
předkládaných návrhů (materiál dosud nebyl zveřejněn, byl však veřejně
prezentován zástupci MPSV na několika konferencích) je povinnost poskytovatele
mít „definovanou nepříznivou sociální situaci, kterou řeší a způsoby jejího
řešení a podle toho postupuje.“ Individuální potřeby dítěte budou naplňovány
skrze indikaci nepříznivé sociální situace vztažené k rodině. Zákon tak
jednoznačně určí zaměření sociální služby, parafrázujme služby pro společnost,
která je složená z jedinců, kteří jsou sdruženi do rodin. Naplní se tak
potřeba různých způsobů práce: individuální, skupinové, práce s rodinou,
práce v pobytovém zařízení. Tyto způsoby práce nebudou nesmyslně
roztříštěny do různých typů služeb, ale naopak integrovány do jediné a
legislativa by se tak mohla přiblížit dobré praxi. Řadě poskytovatelů, kteří
situaci řeší tak, že mají registrované některé nebo všechny 4 sociální služby
by logicky měla ubýt administrativa spojená s údržbou informací
v registru, ale i v oblasti metodické a individuální dokumentace
služby.
Základní činnosti před poskytováním sociální služby
Klíčovým předpokladem k integraci NZDM do SpR, ale i pro
lepší fungování terénních programů, ale i dalších preventivních služeb byl
návrh ČAS na zavedení nového rozlišení poskytovaných základních činností.
Základní činnosti sociální služby jsou poskytovány osobě, která uzavřela
smlouvu o poskytování sociální služby (někdy tzv. uživatel). Už dnes je
podmínkou pro to, aby služba mohla být poskytována to, že se osoba nachází
v nějaké nepříznivé sociální situaci. Kromě nepříznivého efektu na praxi
sociální práce, kdy sociální pracovník je tak spíše expertem na určování a
diagnostiku nepříznivé sociální situace a zajímá jej mnohem víc klientovo
trápení, než naděje, se kterou se na službu obrací, má toto důsledky i pro
další návrhy, které v rámci projektů vznikly.
Důležitou aktivitou projektu byla tvorba parametrů a
kritérií nových povinností poskytovatelů sociálních služeb. V tomto nově
vytvořeném systému se za jeden z nejdůležitějších správních deliktů
stanovuje „poskytování služby osobě, která není v nepříznivé sociální
situaci“. Ale co se stane, když se s kontrolou neshodnete na tom, zda je
stanovena „správně“?. Praxe popisovaná kolegy z oboru, kdy nepříznivou
sociální situaci identifikuje sociální pracovník na základě nápisu „smrt
Sparťanům“ na penále klienta, je problematická. Nicméně ukazuje se tak, jak moc
je česká sociální práce zaměřena na diagnostiku problému, jak je deformována
systémem samotným.[1]
Nepříznivá sociální situace je dle § 3 ZSS „oslabení nebo
ztráta schopnosti […] řešit vzniklou situaci tak, aby toto řešení podporovalo
sociální začlenění a ochranu před sociálním vyloučením”. Preventivní sociální
služby mají několik úloh. 1) zabývají se pomocí osobám, které kompenzují nějakou
potřebu plynoucí z odlišného způsobu života (více vidět na službách typu
noclehárny, terénní program harm reduction, průvodcovské a předčitatelské
služby apod.) a 2) snaží se, aby jejich klienti schopnost řešit nepříznivou
sociální situaci neztratili a vyhledává je (to je více typické pro služby jako
NZDM, terén s mládeží a SAS, často i uni-služba sociální rehabilitace).
Prevence tedy má být zaměřena nejen na osoby, které v nepříznivé sociální
situace jsou, ale i ty osoby, které v ní potenciálně být mohou (jsou jí
ohroženy), a preventivní služba se tomu snaží předejít. Vlivem nového správního
deliktu se tak můžeme ocitnout v pasti.
Proto pracovní skupina, ve které byl zapojen i ČAS,
navrhla, aby kromě základních činností při poskytování sociální služby, jak
jsou definovány § 35 ZSS, přibyla navíc definice základních činností před
poskytováním sociální služby, díky které se budou moci preventivní sociální
služby poskytovat i lidem, kteří jsou nepříznivou sociální situací ohroženi,
ale aktuálně v takové situaci nejsou. Konkrétně by do těchto skupin
základních činností mělo být včleněno: základní sociální poradenství,
vyhledávání osob, zjišťování nepříznivé sociální situace, podpora osoby
k řešení situace a právě preventivní a rozvojové činnosti vedoucí
k předcházení ztrátě schopnosti řešit nepříznivou sociální situaci,
vč. smysluplného trávení volného času dětí.
Dítě, které by do ambulance docházelo jen za smysluplným
trávením volného času, by nemuselo být v nepříznivé sociální situaci.
Činnost by přesto mohla být vykazatelná směrem k donorům a v případě,
že by se dítě do nepříznivé sociální situace dostalo, došlo by k uzavření
smlouvy už v situaci, kdy dítě má vytvořený v ambulanci k pracovníkům
vztah. Navržený systém také umožní poskytovateli vyčíslit počet zájemců (v
kontaktech), žadatelů a uživatelů zvlášť s určením činností služby. Bude
tak možné interpretovat data jak dobře je služba zacílená nebo v kolika
případech jsou preventivní aktivity úspěšné a povede se nepříznivé sociální
situaci předejít.
Virtuální forma
Dalším návrhem, který ČAS pomohl iniciovat, byla
aktualizace § 33, který rozděluje formy poskytování sociálních služeb na
terénní, ambulantní a pobytové. Nově by k nim měla přibýt i forma
digitální, která by měla umožnit se etablovat inovativním sociálním službám,
jako je www.jdidoklubu.cz, kterou ČAS
zajišťuje. Při registraci jdidoklubu.cz jako sociální služby nízkoprahové
zařízení pro děti a mládež, poskytované výhradně terénní formou (podobně jako
telefonická krizová pomoc je poskytována s registrací na terénní formu)
jsme narazili na paradoxní stanovisko registrujícího orgánu. Ten na doporučení
MPSV registraci služby neprovedl, neboť z jeho pohledu služba nenaplňovala
základní předpoklad, že má být poskytována v přirozeném sociálním
prostředí. Pakliže prostředí internetu nemůže být z pohledu registrujících
orgánů přirozeným sociálním prostředím (více viz. § 3, pís. d) ZSS), pak je
potřeba definovat novou formu, která poskytování umožní a nezpůsobí výkladové
těžkosti.
Odmítnutí zájemci
Důležitým návrhem ČAS v rámci nově nastaveného
systému parametrů a kritérií povinností poskytovatelů sociálních služeb bylo
stanovení povinnosti, aby poskytovatel vedl evidenci a dokumentaci všech
odmítnutých zájemců (resp. žadatelů) o službu. Tímto návrhem jsme sledovali
zájmy klientů nízkoprahových služeb pro osoby bez domova, kteří v důsledku
své situace jsou často diskriminováni v přístupu ke službám sociální péče.
Problematika byla dostatečně popsána v článku Podněty
ČAS k povinnostem poskytovatelů, a tak na článek odkazujeme.
Proces jednání se zájemcem
Naším návrhem, který jsme MPSV předali, a o kterém jsme
referovali ve shora odkazovaném článku, byla povinnost poskytovatele informovat
zájemce (žadatele) o způsobu projednání a hodnocení jeho žádosti o poskytování
sociální služby. Šlo nám zejména o transparentnost procesů v sociální
službě, která někdy umožňuje zhoršení přístupu ke službě sociální péče klientům
nízkoprahových služeb. Jednoduše nastavené bodové systémy v domovech pro
seniory nebo osoby se zdravotním postižením, mohou sloužit jako nástroj selekce
obtížných žadatelů. Popisovaný problém se podařilo v návrhu odstranit
v rámci povinnosti stanovené pro oblast procesu poskytování služby v
kritériu 2.1.1: „Poskytovatel má písemně zpracována vnitřní pravidla pro
poskytování informací zájemci a jednání se žadatelem v souladu s řešenou
nepříznivou sociální situací. Obsahem vnitřních pravidel jsou informace, které
poskytovatel předává. Poskytovatel podle těchto pravidel postupuje.“ Toto
kritérium by mělo zajistit transparentní a rovný přístup ke službám všem lidem.
Informovat o ukončení pobytové sociální služby
Navrhovanou povinnost, aby i poskytovatel pobytové
sociální služby musel „neprodleně písemně oznámit obecnímu úřadu obce s
rozšířenou působností“, uvedenému v § 92 písm. a), „ukončení poskytování služby
osobě, která se může bez další pomoci a podpory ocitnout v situaci ohrožující
její život a zdraví, pokud tato osoba s takovým oznámením souhlasí“, stávající
podoba návrhu nových povinností neobsahuje. Proto jsme se obrátili na MPSV
s dotazem, zda obdobná povinnost bude tedy nakonec zcela vypuštěna. Mohlo
by to totiž znamenat, že obce, které mají zodpovědnost za koordinaci
poskytování služeb na svém území, nebudou mít přehled o těch
nejzranitelnějších.
Jakub Šlajs, ČAS
[1] Když
o tom znovu a znovu přemýšlím, vzpomenu si na Vančurova Kubulu a Kubu Kubikulu,
jak si Kuba Kubikula myslel, že Kubulu jen tak Barbuchou postraší, Kubula se
bude bát a pak Barbucha zase zmizí. Jenže Barbucha říká: „Chci s vámi
noclehovat, chci s vámi jídat kaši, chci s vámi jídat mlíčko, chci s vámi
chodit po světě a už vás neopustím, co živi budete. Jo, panáčku, to nejde,
někoho si vymyslit a potom se o něho nestarat.“ Často se touto praxí dostáváme
s klienty do velmi podobné situace. Protože všechny ty problémy
diagnostikované nepříznivé sociální situace nás zahltí a my se pak o ně
„musíme starat“, navzdory tomu, že klient přišel s tím, že si potřebuje
napsat někde v klidu domácí úkol nebo si přišel jenom odpočinut, když venku
mrzne.
|