.adresář služeb

23 | 12 | 15

ČAS

Co navrhoval ČAS

Systémové projekty MPSV a příspěvky ČAS

Vzhledem k tomu, že se rozběhla diskuse o výstupech systémových projektů MPSV Podpora procesů v sociálních službách a Inovace kvality systému sociálních služeb, které v uplynulých letech realizovalo MPSV, rádi bychom přinesli několik informací. Tyto projekty měly vést k rozsáhlé novelizaci zákona 108/2006 Sb. o sociálních službách (ZSS). Po některých dotazech a setkáních s členy ČAS jsme se rozhodli shrnout zásadní připomínky, které zástupci ČAS na tato jednání přinesli. Text navazuje okrajově na text Podněty ČAS k povinnostem poskytovatelů, kde jsme členy ČAS vyzývali k zapojení se do expertních činností na připravované legislativě.

Služba pro rodinu

Asi největší změnou v oblasti nízkoprahových služeb je MPSV navrhovaná integrace služby nízkoprahové zařízení pro děti a mládež (NZDM) do služby pro rodinu (SpR). Práce na integraci těchto služeb do jedné iniciovalo MPSV. SpR tvoří integrovaná služba, která vychází ze sloučení sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi (SAS), NZDM, manželských a rodinný poraden a azylových domů pro rodiny s dětmi. Cílem této integrace bylo vytvořit v rámci systému péče o ohrožené děti a rodiny službu, která bude moci být poskytovaná dítěti, rodičům, celé rodině, příp. pěstounům ale i lidem, kteří plánují rodinu teprve mít. Taková integrativní služba, která obsahuje komponenty všech tří, resp. čtyř služeb bude kvalitním servisem klientovi, ale i OSPOD, které má péči o ohrožené děti koordinovat. NZDM, které zjistí, že potřebuje v některých případech pracovat s rodinou, nebude muset registrovat sociálně aktivizační službu a případně rodinné poradenství, nebo azylový dům, ale bude stačit jedna registrace. Zároveň se služba může orientovat na ohroženou mládež jako takovou, služba, podle preferované varianty bude určena osobám „se sociálními vazbami k osobám blízkým“, což je tak obecná definice, která obsáhne všechny vztahové systémy, kterými je možné rodinu nebo její jednotlivé členy mínit. Služba si bude sama určovat svůj název – pravděpodobně bude moci i nadále používat název NZDM i jeho pojmosloví. Metodologicky bude třeba učinit některé změny ve službě.

Základní povinností poskytovatele sociálních služeb dle předkládaných návrhů (materiál dosud nebyl zveřejněn, byl však veřejně prezentován zástupci MPSV na několika konferencích) je povinnost poskytovatele mít „definovanou nepříznivou sociální situaci, kterou řeší a způsoby jejího řešení a podle toho postupuje.“ Individuální potřeby dítěte budou naplňovány skrze indikaci nepříznivé sociální situace vztažené k rodině. Zákon tak jednoznačně určí zaměření sociální služby, parafrázujme služby pro společnost, která je složená z jedinců, kteří jsou sdruženi do rodin. Naplní se tak potřeba různých způsobů práce: individuální, skupinové, práce s rodinou, práce v pobytovém zařízení. Tyto způsoby práce nebudou nesmyslně roztříštěny do různých typů služeb, ale naopak integrovány do jediné a legislativa by se tak mohla přiblížit dobré praxi. Řadě poskytovatelů, kteří situaci řeší tak, že mají registrované některé nebo všechny 4 sociální služby by logicky měla ubýt administrativa spojená s údržbou informací v registru, ale i v oblasti metodické a individuální dokumentace služby.

Základní činnosti před poskytováním sociální služby

Klíčovým předpokladem k integraci NZDM do SpR, ale i pro lepší fungování terénních programů, ale i dalších preventivních služeb byl návrh ČAS na zavedení nového rozlišení poskytovaných základních činností. Základní činnosti sociální služby jsou poskytovány osobě, která uzavřela smlouvu o poskytování sociální služby (někdy tzv. uživatel). Už dnes je podmínkou pro to, aby služba mohla být poskytována to, že se osoba nachází v nějaké nepříznivé sociální situaci. Kromě nepříznivého efektu na praxi sociální práce, kdy sociální pracovník je tak spíše expertem na určování a diagnostiku nepříznivé sociální situace a zajímá jej mnohem víc klientovo trápení, než naděje, se kterou se na službu obrací, má toto důsledky i pro další návrhy, které v rámci projektů vznikly.

Důležitou aktivitou projektu byla tvorba parametrů a kritérií nových povinností poskytovatelů sociálních služeb. V tomto nově vytvořeném systému se za jeden z nejdůležitějších správních deliktů stanovuje „poskytování služby osobě, která není v nepříznivé sociální situaci“. Ale co se stane, když se s kontrolou neshodnete na tom, zda je stanovena „správně“?. Praxe popisovaná kolegy z oboru, kdy nepříznivou sociální situaci identifikuje sociální pracovník na základě nápisu „smrt Sparťanům“ na penále klienta, je problematická. Nicméně ukazuje se tak, jak moc je česká sociální práce zaměřena na diagnostiku problému, jak je deformována systémem samotným.[1]

Nepříznivá sociální situace je dle § 3 ZSS „oslabení nebo ztráta schopnosti […] řešit vzniklou situaci tak, aby toto řešení podporovalo sociální začlenění a ochranu před sociálním vyloučením”. Preventivní sociální služby mají několik úloh. 1) zabývají se pomocí osobám, které kompenzují nějakou potřebu plynoucí z odlišného způsobu života (více vidět na službách typu noclehárny, terénní program harm reduction, průvodcovské a předčitatelské služby apod.) a 2) snaží se, aby jejich klienti schopnost řešit nepříznivou sociální situaci neztratili a vyhledává je (to je více typické pro služby jako NZDM, terén s mládeží a SAS, často i uni-služba sociální rehabilitace). Prevence tedy má být zaměřena nejen na osoby, které v nepříznivé sociální situace jsou, ale i ty osoby, které v ní potenciálně být mohou (jsou jí ohroženy), a preventivní služba se tomu snaží předejít. Vlivem nového správního deliktu se tak můžeme ocitnout v pasti.

Proto pracovní skupina, ve které byl zapojen i ČAS, navrhla, aby kromě základních činností při poskytování sociální služby, jak jsou definovány § 35 ZSS, přibyla navíc definice základních činností před poskytováním sociální služby, díky které se budou moci preventivní sociální služby poskytovat i lidem, kteří jsou nepříznivou sociální situací ohroženi, ale aktuálně v takové situaci nejsou. Konkrétně by do těchto skupin základních činností mělo být včleněno: základní sociální poradenství, vyhledávání osob, zjišťování nepříznivé sociální situace, podpora osoby k řešení situace a právě preventivní a rozvojové činnosti vedoucí k předcházení ztrátě schopnosti řešit nepříznivou sociální situaci, vč. smysluplného trávení volného času dětí.

Dítě, které by do ambulance docházelo jen za smysluplným trávením volného času, by nemuselo být v nepříznivé sociální situaci. Činnost by přesto mohla být vykazatelná směrem k donorům a v případě, že by se dítě do nepříznivé sociální situace dostalo, došlo by k uzavření smlouvy už v situaci, kdy dítě má vytvořený v ambulanci k pracovníkům vztah. Navržený systém také umožní poskytovateli vyčíslit počet zájemců (v kontaktech), žadatelů a uživatelů zvlášť s určením činností služby. Bude tak možné interpretovat data jak dobře je služba zacílená nebo v kolika případech jsou preventivní aktivity úspěšné a povede se nepříznivé sociální situaci předejít.

Virtuální forma

Dalším návrhem, který ČAS pomohl iniciovat, byla aktualizace § 33, který rozděluje formy poskytování sociálních služeb na terénní, ambulantní a pobytové. Nově by k nim měla přibýt i forma digitální, která by měla umožnit se etablovat inovativním sociálním službám, jako je www.jdidoklubu.cz, kterou ČAS zajišťuje. Při registraci jdidoklubu.cz jako sociální služby nízkoprahové zařízení pro děti a mládež, poskytované výhradně terénní formou (podobně jako telefonická krizová pomoc je poskytována s registrací na terénní formu) jsme narazili na paradoxní stanovisko registrujícího orgánu. Ten na doporučení MPSV registraci služby neprovedl, neboť z jeho pohledu služba nenaplňovala základní předpoklad, že má být poskytována v přirozeném sociálním prostředí. Pakliže prostředí internetu nemůže být z pohledu registrujících orgánů přirozeným sociálním prostředím (více viz. § 3, pís. d) ZSS), pak je potřeba definovat novou formu, která poskytování umožní a nezpůsobí výkladové těžkosti.

Odmítnutí zájemci

Důležitým návrhem ČAS v rámci nově nastaveného systému parametrů a kritérií povinností poskytovatelů sociálních služeb bylo stanovení povinnosti, aby poskytovatel vedl evidenci a dokumentaci všech odmítnutých zájemců (resp. žadatelů) o službu. Tímto návrhem jsme sledovali zájmy klientů nízkoprahových služeb pro osoby bez domova, kteří v důsledku své situace jsou často diskriminováni v přístupu ke službám sociální péče. Problematika byla dostatečně popsána v článku Podněty ČAS k povinnostem poskytovatelů, a tak na článek odkazujeme.

Proces jednání se zájemcem

Naším návrhem, který jsme MPSV předali, a o kterém jsme referovali ve shora odkazovaném článku, byla povinnost poskytovatele informovat zájemce (žadatele) o způsobu projednání a hodnocení jeho žádosti o poskytování sociální služby. Šlo nám zejména o transparentnost procesů v sociální službě, která někdy umožňuje zhoršení přístupu ke službě sociální péče klientům nízkoprahových služeb. Jednoduše nastavené bodové systémy v domovech pro seniory nebo osoby se zdravotním postižením, mohou sloužit jako nástroj selekce obtížných žadatelů. Popisovaný problém se podařilo v návrhu odstranit v rámci povinnosti stanovené pro oblast procesu poskytování služby v kritériu 2.1.1: „Poskytovatel má písemně zpracována vnitřní pravidla pro poskytování informací zájemci a jednání se žadatelem v souladu s řešenou nepříznivou sociální situací. Obsahem vnitřních pravidel jsou informace, které poskytovatel předává. Poskytovatel podle těchto pravidel postupuje.“ Toto kritérium by mělo zajistit transparentní a rovný přístup ke službám všem lidem.

Informovat o ukončení pobytové sociální služby

Navrhovanou povinnost, aby i poskytovatel pobytové sociální služby musel „neprodleně písemně oznámit obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností“, uvedenému v § 92 písm. a), „ukončení poskytování služby osobě, která se může bez další pomoci a podpory ocitnout v situaci ohrožující její život a zdraví, pokud tato osoba s takovým oznámením souhlasí“, stávající podoba návrhu nových povinností neobsahuje. Proto jsme se obrátili na MPSV s dotazem, zda obdobná povinnost bude tedy nakonec zcela vypuštěna. Mohlo by to totiž znamenat, že obce, které mají zodpovědnost za koordinaci poskytování služeb na svém území, nebudou mít přehled o těch nejzranitelnějších.

Jakub Šlajs, ČAS