.adresář služeb

14 | 07 | 14

Terénní programy Sananim

Pomáhají psům lidí bez domova

Rozhovor s MVDr. Kateřinou Albrechtovou a MVDr. Michalem Slobodou z organizace Veterináři bez hranic, kteří ve spolupráci se streetworkery Drop Inu a SANANIMu vyrazili na zdravotní prohlídky a očkování psů lidí, kteří berou v Praze drogy.

Můžete Vaši organizaci představit?

Jsme Veterináři bez hranic, obecně prospěšná společnost, která v České republice vznikla v roce 2009. VSF (Vétérinaires sans frontières) existují v řadě zemí a mají společné poslání - poskytování rozvojové a humanitární pomoci v oblasti veterinární medicíny, zemědělství a trvale udržitelného rozvoje.

V současné době máme vlajkový projekt v severní Keni, zaměřený na prevenci vztekliny. Jeho náplní je očkování psů (ti jsou hlavním rezervoárem vztekliny), šíření osvěty o prevenci této nemoci a proplácení nákladů na léčbu lidí nutnou po pokousání psem. Vzteklina má v severní Keni, ale nejen tam, na svědomí řadu lidských obětí. Pokud jde o aktivity v Čechách, v rámci světového dne boje proti vzteklině (28. září) očkujeme psy lidí bez domova v Praze, Brně a Liberci, s plánem rozšířit tyto aktivity do dalších měst v ČR.

Jak Vás mohou lidé podpořit?

Jsme nezisková organizace, jejíž fungování je závislé na sponzorských darech, všichni pro organizaci pracujeme ve volném čase, nemáme zaměstnance. Takže velmi žádoucí je pomoc finanční. Kromě ní se dá pomoci i šířením dobrého slova a informací o tom, že existujeme a co děláme. Řada lidí nás vnímá jako organizaci zaměřenou na ochranu zvířat, což není přesné. VSF se snaží pomáhat zejména v oblastech, kde je zdraví lidí a zvířat propojeno, aby zlepšili kvalitu života obou.

Jak se díváte na zdravotní stav psů lidí, kteří jsou na ulici?

Docela pozitivně. Velkou roli hraje genetika, v naprosté většině případů se jedná o křížence, kteří přirozeně vznikají „street evolucí“ a míchání genů různých plemen je z hlediska odolnosti vždy výhoda v porovnání s často přešlechtěnými „domácími“ psy. Často jsme překvapeni, v jak dobrém je pes stavu, i když je zřejmé, že jeho pán nemá na jídlo a tře bídu s nouzí. Psi jsou často i dobře vychováni. Řada z nich je schopná se o sebe postarat; zřejmě mají za sebou období, kdy tato schopnost byla otázkou přežití. Na druhou stranu lidé na ulici moc často neřeší očkování, odčervování a veterinární péči obecně.

Co člověk riskuje, když psa neočkuje? Jak je to se vzteklinou?

U nás se sice vzteklina už více než deset let nevyskytla, ale v poslední době byly zaznamenány případy například v Polsku a na Slovensku. Riziko zavlečení vztekliny do ČR z okolních zemí tedy existuje - přes hranice migrují nejen volně žijící zvířata, ale také lidé ulice a jejich psi. Aby se status ČR jako země vztekliny prosté udržel, je očkování proti vzteklině pořád ze zákona povinné. Majitelé neočkovaných psů se tak můžou se dostat do velkých problémů např. když pes uteče a někoho pokouše. Mít svého psa naočkovaného proti vzteklině je tedy projev zodpovědnosti nejen k nákazové situaci v naší zemi, ale i ke všem lidem, se kterými pes přijde do styku.

Pokud neočkovaný pes někoho pokouše, co se má správně dělat?

Pes musí být po určitou dobu v karanténě, během které musí dojít aspoň ke dvěma veterinárním kontrolám v intervalu pěti dní. Virus vztekliny se totiž může ve slinách psa vyskytovat už 4 dny předtím, než začne projevovat typické agresivní chování; proto musí do karantény i psi kteří se v době pokousání člověka chovali přirozeně. Nepříjemné jsou situace, kdy nevakcinovaný pes pokouše někoho na ulici a pak se ztratí. Pokousaný člověk se musí podrobit takzvané postexpoziční léčbě, která znamená aplikaci čtyř injekcí (dnes už se nedávají do břicha, ale do ramene), což samo o sobě spolu s pocitem strachu za nakažení vzteklinou představuje dost velké trauma.

Ještě horší je strach rodičů, pokud je pokousáno dítě. Je pravda, že vzteklina je smrtelná a smrt je bolestivá?

Ano, úmrtí na vzteklinu je jedno z nejhorších. Mezi příznaky finálního stádia choroby patří křeče, ochrnutí, bolesti, otok jazyka, žízeň a zároveň strach z vody, neschopnost se napít. Tento stav trvá několik dní a vždy končí smrtí. Důležité je, že jakmile se onemocnění začne projevovat, je už pozdě na veškerou léčbu - nemoc se dá zastavit pouze předtím, než propukne. V Keni, kde pracujeme, ale samozřejmě i v jiných zemích Afriky a Asie lidé na vzteklinu umírají každý den. Celosvětově si tato choroba každý rok vyžádá asi 55.000 lidských životů většina obětí jsou děti žijící v v rozvojových zemích

Kolik očkování proti vzteklině stojí a jak často je třeba očkovat?

Frekvence očkování proti vzteklině se liší podle toho, jakou dobu chráněnosti psa deklaruje výrobce (rok, dva,nebo tři). Očkování pouze proti vzteklině obvykle stojí kolem 200 Kč.

Na co dalšího je vhodné psa očkovat a proč?

Psy očkujeme proti dalším pěti infekčním psím chorobám; psince, parvoviróze, hepatitidě, parainfluenze a leptospiróze. Psinka je virová choroba projevující akutními kožními, nervovými nebo respiračními příznaky, nebo chronickou formou celkového chřadnutí. Je to závažné onemocnění, které se nedá léčit a často končí smrtí. Parvoviróza je průjmové onemocnění ohrožující na životě hlavně štěňata ve věku 2-4 měsíců. Virová hepatitida postihuje zejména játra, parainfluenza je respiratorní onemocnění s příznaky podobnými chřipce. Leptospiróza je bakteriální onemocnění postihující hlavně ledviny a játra, přenáší se močí a v přenosu nákazy hrají roli kromě psů také potkani a myši. Psinka, parvoviróza, psí hepatitida ani parainfluenza nejsou přenosné na lidi, ale leptospiróza ano. Vzhledem k tomu, že psi lidí žijících na ulici přijdou do styku s prostředím kontaminovaným močí potkanů nebo myší relativně často, dá se říci, že i jejich majitelé jsou leptospirózou více ohroženi. Proti těmto pěti chorobám se očkuje každý rok, takzvaná kombinovaná vakcína stojí kolem 500 Kč.

Jak je to s odčerováním?

Psi lidí, žijících na ulici, spadají do rizikové kategorie, co se týká napadení červy, protože většinou konzumují potravu přímo ze země, pijou vodu z louží a podobně. Proto je důležité dodržovat preventivní odčervování v pravidelných intervalech. Štěňata jsou ohrožena zejména škrkavkami a měla by se odčervovat pravidelně jednou za 14 dní až do věku 6 měsíců. Dospělé psy pak doporučujeme odčervovat třikrát až čtyřikrát do roka, nebo jejich trus pravidelně nechávat laboratorně vyšetřit na přítomnost parazitů. Důležité je si uvědomit rizika vznikající v případech kdy člověk odčervování psů zanedbává. Například škrkavky a měchovci jsou parazité přenosní na lidi, vajíčka těchto parazitů jsou psy vylučována trusem a mohou kontaminovat např. dětská hřiště apod.

U napadených lidí pak larvy migrují po těle pod kůží, což rozhodně není příjemné. Téměř nikdo z lidí na ulici neřeší u svých psů blechy, které mohou přenášet tasemnice psí. Cena odčervovacích tablet se odvíjí od váhy psa (kolem 50 Kč/10 kg váhy). U středně velkého psa je tedy nutné počítat s investicí 150 Kč cca jednou za 3-4 měsíce.

Jak se díváte na stravu psů?

U psů lidí z ulice a drogově závislých by bylo směšné doporučovat prémiové granule, když sám majitel psa často nemá co do úst. Nicméně i při stravě „co majitel, to pes“ je třeba hlídat, aby pes nekonzumoval velká množství některých pro něj nebezpečných potravin. Ačkoliv někteří kříženci jsou trošku jako „popelnice“, tedy schopní sníst cokoliv a dávat najevo, že nic lepšího v životě neměli, měli by se vyhnout velkému množství uzenin, konzervovaných mas, instatních polévek nebo třeba tavených sýrů. Ohrožují je totiž konzervační soli a dusičnany - psi jsou k nim citlivější než lidé. Když už nemáme nic jiného než uzeninu, můžeme ji přidat ve velmi malém množství jako dochucovadlo k vařeným těstovinám nebo rýži. Ochutit můžeme i vývarem z kostí, jogurtem, tvarohem... Pokud jde o kosti, je potřeba se vyhnout těm drůbežím - snadno se naštípnou a uvíznou v krku. Větší kosti s chrupavkami (hovězí, vepřové) se můžou dát psovi k okusování když už je najedený, ale neměly by nahrazovat jídlo - pokud pes v hladu kost rozkouše a sní, může se mu pak ve střevech vytvořit tvrdá zátka, která způsobí neprůchodnost a může psa i ohrozit na životě.

Co čokoláda?

Čokoláda může psa zabít, záleží ale na její kvalitě a dávce. Když např. bišonek sežere tabulku 70% čokolády, tak to má (bez rychlého převozu na psí jednotku intenzivní péče) spočítáno. Když sežere labrador čokoládovou tyčinku, tak to přežije, ale zdravé to pro něj není - kromě kakaa ho ohrožuje i nadměrné množství cukru, které může vyvolat zánět slinivky i několik dnů poté. Čokoláda působí na psy stimulačně, zrychluje tep a krevní tlak a ve velkých dávkách může způsobit i arytmie až srdeční selhání. Dá se říct, že je to taková stimulační droga, jako pervitin, nicméně pes si tento stav neužije, pouze může zkolabovat.

Co když sní pes nějakou jedovatou nástrahu, např. na potkany?

Ano, psi lidí ulice mají větší šanci se dostat k různým jedům, které jsou položeny někde v rámci deratizace. Když si člověk všimne, že jeho pes jí nástrahu, tak do půl hodiny poté má smysl podat něco na vyvolání zvracení - tříprocentní roztok peroxidu (k dostání v lékárně, na velkého psa cca 1 sklenice), plnotučnou hořčici (dvě lžíce rozmíchané ve vodě) nebo silný roztok soli (1 na sklenici vody) Nic z toho psům nechutná, takže často je potřeba to do nich nalít násilím. Když se pes vyzvrací, je dobré mu ještě podat živočišné uhlí (klidně 4 nebo 5 tabletek), které na sebe jed naváže a pomůže ho vyloučit z těla. I když se podaří poskytnout po otravě veškerou první pomoc, měl by psa zkontrolovat veterinář a v případě potřeby zahájit léčbu příznaků otravy dřív než na zvířeti zanechá nevratné následky.

Psi se občas porvou a pes má tržnou ránu. Co s tím?

Často se stane, že rána vypadá na první pohled malá - je schovaná pod slepenými chlupy nebo tam je jen malá dírka v kůži, ale poškození pod kůží je mnohem rozsáhlejší (pes do druhého zarazí zub , odtrhne kůži od svalů a ve vzniklé kapse se pak začne hromadit hnis). Důležité tedy je okolí rány ostříhat, omýt velkým množstvím vody a pak několikrát denně omývat roztokem dezinfekce - peroxidem, betadinou naředěnou na roztok barvy čaje nebo hypermanganem naředěným na slabě fialový roztok. Pokud okolí rány oteče nebo pokud pes nežere, je nutná návštěva veterináře a léčba antibiotiky.

Jak se díváte na otázku kastrace psů? Kdy je vhodné psa kastrovat?

Jeden náš kamarád měl fenu jménem Šelma, která za svůj život porodila 83 štěňat. Sice je vždycky udal, ale otázkou zůstává, jestli je nutné psa takto zatěžovat. Ten samý kamarád má momentálně psa, ne fenu, a ten se zase rád pere. Hlídá celý park, ve kterém s páníčkem bydlí, což např. pro lidi na procházce se psem představuje problém. V takových případech je vhodné zvažovat kastraci, která agresivní chování do určité míry utlumí.

V úterý 13. května jste za doprovodu streetworkerů Drop Inu očkovali psi lidí, kteří berou drogy. Jaké to bylo?

Na podobné akce v terénu už začínáme být zvyklí, pořádný déšť navíc dokresloval „outdoorovou“ atmosféru. Klienti spolupracovali a holky z Drop Inu byly perfektní, takže celková organizace byla bez problémů. 20 naočkovaných zvířat je na pilotní akci podle našeho názoru úspěch, takové číslo za den se nám často nepovede ani v Africe.