.adresář služeb

07 | 04 | 14

StreetWork.cz

Rozhovor s Romanem Balážem

Na otázku, co chybí v rámci oborové diskuse, odpovídá slovy „ta diskuse“ výkonný redaktor časopisu Sociální práce/Sociálna práca Mgr. Roman Baláž.

Můžete se profesně představit?

Vystudoval jsem sociální práci se zaměřením na personální management a žurnalistiku na FSS MU. V současné době na MU pokračuji v doktorském studiu sociální práce. Byl jsem sociálním pracovníkem a vedoucím osobní asistence v Oblastní charitě Znojmo a poté v Oblastní charitě Uherské Hradiště. Vedl jsem Centrum na podporu integrace cizinců ve Zlínském kraji a posléze jsem působil jako metodik integračních center provozovaných Správou uprchlických zařízení Ministerstva vnitra v servisním centru v Praze. V současnosti jsem odborným pracovníkem Institutu pro veřejnou politiku a sociální práci při FSS MU a ve své výzkumné práci se zabývám vztahy na pracovištích služeb sociální práce. Zaměřuji se na postavení specialistů v organizacích a pracovní podmínky ovlivňujících výkon jejich specializovaných činností. Vedle toho řídím časopis Sociální práce/Sociálna práca a provozuji web www.socialniprace.cz.

Jak vnímáte stav sociální práce v České republice? Jak jsme na tom ve srovnání s okolním světem? Jaká jsou slabá místa?

Sociální práce není v ČR specializovanou profesí s jasně definovanými činnostmi a předmětem zájmu, jako jsou například lékaři, právníci, notáři, psychologové apod. Od poválečného období do dnešních dnů se takto neustavila a zřejmě již ani neustaví. Dnešní společenské podmínky plné nejistoty, nedůvěry a přechodných očekávání jsou významnou překážkou pro toto ustavení sociální práce jako specializované profese. Sociální práce je povoláním, o kterém mají různí lidé různé povědomí. Jedni chápou sociální pracovníky za úředníky sociálních odborů a úřadů práce, druzí je mají za podpůrné administrativní pracovníky, třetí za odebírače dětí, čtvrtí za samaritány, pátí za neúspěšné adepty psychologie, šestí za organizátory sociálních nátlakových akcí a takto bych mohl pokračovat velmi dlouho… Řečené vypovídá hodně o tom, že nikdo přesně neví, co že to ta sociální práce vlastně je.

V zahraničí, kde se sociální práce jako specializovaná profese ustavila, tomuto různorodému chápání sociální práce říkají štěpení na diskursy. Tam, kde se dříve sociální práce ustavila jako profese, prostě dochází k jejímu štěpení na různé kliky, které vyznávají svůj specifický předmět činností a své specifické postupy. V Anglii toto štěpení jednotné profese nazývají deprofesionalizací a dodávají, že sociální práce jako specializovaná profese je v krizi.

U nás ale k profesionalizaci sociální práce nikdy nedošlo, takže stav sociální práce v ČR nemůžeme považovat za krizi, ale spíše za mizérii - nikdo neví, co sociální práce přesně je; sociální práci může dělat téměř kdokoli, kdo splní nároky legislativy (např. i právníci nebo pedagogové); největší skupinu ze všech absolventů VŠ a VOŠ ročně tvoří ti, co jsou dle legislativy způsobilí pro výkon zaměstnání sociálního pracovníka; další vzdělávání v sociální práci je spíše byznysem pro zavedené, než kvalitním systémem průběžného a dlouhodobého rozvoje sociálních pracovníků-specialistů.

Jak vnímáte stav vzdělávání v oblasti sociální práce? Od vysokého školství až po rekvalifikační kurzy na pozici pracovníků sociálních služeb, které poptávají Úřad práce na základě ceny?

Už jsem se o tom zmínil výše. Jestliže v ČR máme obrovskou skupinu absolventů VŠ a VOŠ, kteří dle platné legislativy a na základě jednoho předmětu státní zkoušky, mohou vykonávat povolání sociálního pracovníka, tak podle mě stojíme před problémem. Dokážete si představit, že podobná situace v systematické přípravě mladých lidí na budoucí povolání bude u lékařů či právníků? Navíc mezi školami jsou značné rozdíly ve kvalitě výuky…

Na druhou stranu je zde mnoho kvalitních škol sdružených v Asociaci vzdělavatelů v sociální práci, které průběžně pracují na zdokonalování svých vzdělávacích programů. V ČR máme i akreditované doktorské studium sociální práce v Ostravě a Brně, což sociální práci zaručuje rozvoj v oblasti vědy, která je velmi důležitá pro informační a technologickou vybavenost sociálních pracovníků.

Pokud jde o další vzdělávání v sociální práci, tak to je spíše byznys pro zavedené, než ucelený pružný a kvalitní systém odborného rozvoje specialistů v sociální práci.

Připravuje se zákon o sociálních pracovnících, jste pro nebo proti? A pokud pro, co od něj očekáváte?

MPSV připravuje návrh věcného záměru tohoto zákona. Proces přípravy by se měl chýlit ke konci a návrh půjde v dohledné době do legislativního procesu. Neviděl jsem návrh po zakomponování připomínek, takže v tuto chvíli nevím, jaká je finální podoba návrhu. Osobně se domnívám, že legislativní ukotvení sociální práce je nedostatečné a ve své podstatě je se sociální prací nakládáno podle potřeb politiků a ekonomů. Dokladem jsou mnohé vládní koncepce, které mají „řešit“ různé sociální problémy ČR. V nich se o sociální práci a jejích společenských úkolech dočteme mnoho zajímavého. Např. to, že v oblastech a lokalitách, kde byznys nemá zájem a nic nezmůže ani vládní, regionální a lokální politika, mají pomoci sociální pracovníci škemrající o dotace na své služby. Návrh toto částečně řeší a dává sociálním pracovníkům do rukou nástroje, jak uvedené ovlivňovat nejen ku prospěchu sociální práce jako oboru, ale i ku prospěchu lidí, kterým sociální pracovníci pomáhají a podporují je při zvládání problémových situací.

Je to sice za cenu regulace sebe sama a přenesení nákladů na bedra sociálních pracovníků, ale v dlouhodobé perspektivě navrhované legislativní uspořádání poskytuje sociálním pracovníkům příležitosti a dává jim do rukou nástroje, jak si vyjednat ve společnosti příznivější podmínky pro realizaci sociální práce. Z tohoto pohledu jsem pro návrh. Druhou věcí je ale dostatek osobnostně a odborně vybavených lidí pro obsazení pozic v nově navrhovaných institucionálních strukturách. A zde můj postoj není tak jasný…

Budou ti, co kvalifikaci nesplňují, nějak limitováni pro práci v sociálních službách (a tím pro realizaci sociální práce)? Je jedním z cílů normy vytvořit monopol sociálních pracovníků na určité činnosti?

Samozřejmě, že jde o monopol na určité činnosti sociálních pracovníků, jinak by nemohlo jít o tzv. profesní zákon. Jde zejména o vyhodnocování problému konkrétního člověka a stanovování vhodné intervence, jak problém vyřešit. Lidé bez odpovídající kvalifikace budou při tomto omezeni. Vyhodnocovat konkrétní problémy a stanovovat vhodné intervence budou pouze kvalifikovaní sociální pracovníci.

Pohlédneme-li na legislativní definice konkrétních sociálních služeb, tak zjistíme, že jde speciálně pedagogické a trochu psychologické vymezení, jehož základem je „dovzdělat“ a „zplnomocnit“ člověka, který má problémy. Přitom jeho problémy jsou z perspektivy této definice chápány jako problémy způsobené jeho vlastní nedostatečností. Když ho patřičně dovzděláme a vytrénujeme, bude jeho problém vyřešen. Praxe ale dokazuje, že dovzdělat a vytrénovat často nestačí a že je třeba dosáhnout změny nejen u klienta, ale i v institucionálním prostředí konkrétního člověka s problémy.

Jak můžeme vyřešit například téměř katastrofální nezaměstnanost osamělých matek s malými dětmi, když je český trh práce prostě nechce? Jejich problém nevyřešíme tím, že matky budeme rekvalifikovat a naučíme je sebe-prezentaci; ani tím, že je donutíme podnikat a tedy přijmout všechna ne nepodstatná rizika na sebe; ale tím, že dosáhneme změny v postojích zaměstnavatelů, aby vytvářeli např. sdílená pracovní místa, částečné úvazky, firemní školky apod. A zde mohou sociální pracovníci významně pomoci - při vyjednávání s konkrétními zaměstnavateli o nastavení oboustranně výhodných podmínek, které povedou ke zvýšení zaměstnanosti matek s malými dětmi v konkrétní lokalitě.

K tomu ale sociálnímu pracovníkovi nebude stačit státnicová zkouška z práv nebo sociální práce s didaktikou. Bude muset mít ucelené znalosti o lokálním charakteru problému nezaměstnanosti matek s malými dětmi a systému aktivní politiky zaměstnanosti v ČR. Bude muset mít i odpovídající měkké dovednosti, které mu umožní vyjednávat. A v neposlední řadě musí být součástí lokální sítě dalších specialistů, kteří tento problém řeší. Teprve poté bude schopen cokoliv konkrétního vyjednat a pomoci konkrétním lidem.

Jak vidíte, tento velmi zjednodušený popis příspěvku sociálního pracovníka k možnému řešení určitého problému značně přesahuje možnosti jakékoliv sociální služby v ČR. A takto je třeba sociální služby chápat. Jako specifický příspěvek řešení problémů zvyšováním kompetencí klientů.

Vystupují sociální pracovníci dostatečně na ochranu práv svých klientů? Např. v současné době se stále více roztáčí spirála reálné chudoby, měli bychom více na to upozorňovat?

Některé organizace jsou v tomto aktivnější, jiné méně. Jako jedna z těch nejaktivnějších mě napadá Poradna pro občanství / Občanská a lidská práva, kterou tvoří sociální pracovníci a právníci. Ta je velmi aktivní v ochraně práv svých klientů a dosáhla i mnohých úspěchů u Ústavního soudu ČR. Její aktivita na poli ochrany práv svých klientů ale vychází ze specifického cíle této organizace. Organizace, které jsou založeny pro poskytování sociálních služeb klientům, takto aktivní nejsou. To je ale logické, neboť systém sociálních služeb toto nevyžaduje a počítá spíše s asistencí sociálních pracovníků při uplatňování práv klientů - tedy spíše s radou, doprovodem a kompenzací, než aktivní obranu práv klienta.

Systém to sice nevyžaduje, ale nevyplývá to z etiky profese? Nejsou čeští sociální pracovníci příliš zřízenci zoologických zahrad a málo Greenpeace? Pardon za netaktní metaforu...

Nic se neděje. Donna Dustin ve svém inspirujícím výzkumu z Velké Británie s příznačným názvem „Mcdonaldizace sociální práce“ v roce 2007 napsala, že sociální pracovníci v Anglii se z Robinů Hoodů stali šerify. To je přesně obrácená metafora popisující realitu vývoje sociální práce v Anglii. U nás to nebude jiné, jen s tou odlišností, že na rozdíl od Anglie jsme nezažili, jaké to je, být Robinem Hoodem a přitom sociálním pracovníkem - příslušníkem profesionalizovaného a ve společnosti uznávaného oboru.

Současně je třeba si uvědomit - s odhlédnutím od systemické teorie a prvků pomoci a kontroly, která je u nás v pomáhajících profesích poměrně populární - že sociálně práce jako specializovaná činnost sociálních pracovníků vznikala v moderním období dějin Evropy i Spojených států se základní společenskou zakázkou: přizpůsobit nepřizpůsobené lidi převažujícím společenským představám o „normálním“ člověku, chránit střední třídu před riziky a tím podporovat rozvoj národních států. Takže i historicky mají sociální pracovníci blíže spíše šerifům, než k Robinům Hoodům.

Podle mého názoru v tomto etika „profese“ nehraje příliš velkou roli. Žijeme v době zvýšeného individualismu, nových sociálních rizik, nejistoty, přechodných očekávání, nedůvěry ke všespasitelným návodům na rozum… Každý má právo na svou pravdu a téměř vše se dá vyložit různě. Pravda se stala záležitostí interpretace, uměním prezentace a argumentace. Navíc, co se dohodne dnes, zítra nemusí platit. Spíše než na nějakých obecně sdílených etických normách záleží na individuálním nastavení konkrétních osob, jejich vidění světa, charakteru, dovednostní a vzdělanostní výbavě… Vždyť například každý bod etického kodexu se dá vyložit několika způsoby. O praktické realizaci takto různě pojímaných bodů radši nepřemýšlet.

Etika má svoje uplatnění v dobře koncipovaném a vzájemně provázaném teoretickém i praktickém vzdělávání, které má tu moc, že poskytuje informace, utváří dovednosti, mění postoje, formuje světonázory…

Vydáváte časopis věnovaný sociální práci. Co Vám chybí v rámci oborové diskuse?

Chybí mi ta diskuse. Odezva od sociálních pracovníků je malá. Chápu je, mají svých pracovních či studijních problémů víc než dost a na veřejné diskuse o problémech sociální práce jako oboru zřejmě nemají čas. Když například na našem webu zveřejníme anketu s otevřenými otázkami, odpoví nám jeden nebo dva lidi. Nebo když na Facebooku zveřejníme fotografii s dotazem, tak během pár dnů vidí fotku 8000 lidí, 100 lidí ji lajkuje, 30 ji sdílí a 4 odpoví na otázku… Domnívám se, že dnešní doba není nakloněna diskusi, ale konzumaci. Náš web měsíčně navštíví přes 10 000 lidí. Drtivá většina z nich hledá informace a na nějaké diskuse nemají ani pomyšlení.

Tento problém vnímám velmi obdobně. Např. na portále www.streetwork.cz počet komentářů pod články postupně klesá. Kudy myslíte, že vede cesta k intenzivnější oborové diskusi?

Opravdu nevím, neboť se domnívám, že lidé mají stále méně času. Tím, jak se další a další prvky lidského pracovního života podřizují ekonomickým zákonitostem a jsou tak systémově nuceny být stále ve větší míře efektivní a plnit předem stanovené cíle, se prostor pro odbornou diskusi zmenšuje. Tedy pokud se odborná diskuse sociálních pracovníků nestane součástí za efektivitou se ženoucích plánů pánů a dam rozdělujících dotace a vyhodnocujících efektivitu poskytovaných služeb.

Ale vážně. Musíme hledat nové způsoby, jak na jedné straně zaujmout a stimulovat k vyjádření názoru a na druhé straně nerušit při plnění pracovních povinností. To se mi ale jeví, jako téměř nesplnitelný úkol. Z tohoto pohledu se domnívám, že odborná diskuse by měla být součástí dalšího vzdělávání sociálních pracovníků. Může jít například a různé workshopy, konference, kulaté stoly apod., které by byly koncipovány jako interaktivní. Na ně by pak mohla navazovat naše média a témata dále rozvádět a hlouběji komentovat.