.adresář služeb

16 | 01 | 14

ČAS

Seminář Práce s rodinou klienta

Seminář „Práce s rodinou klienta nízkoprahových sociálních služeb“

Tento text je referátem o semináři, který se uskutečnil v Evropském domě v Praze ve dnech 7. a 8. 11. 2013 v rámci projektu Streetwork v Evropě (celým názvem „Zvyšování kvality nízkoprahových sociálních služeb prostřednictvím sdílení dobré praxe ve vybraných zemích EU“, podpořeného z OPLZZ ESF) a nesl název „Práce s rodinou klienta nízkoprahových sociálních služeb“. Nejde o analytický materiál, spíše popis příspěvků a diskuse k nízkoprahové sociální práci.

Otazníků kolem propojování této práce s rodinou a spolupráce dalších institucí je i po mnoha letech, kdy poskytování sociálních služeb rámuje zákon o sociálních službách, stále dost. Chceme proto zprostředkovat a popsat pojednávanou problematiku a pokusit se vykreslit její plastický obraz, aby bylo možné udělat „ten další krok“.

Na semináři vystoupili hosté z Holandska (Christina Mavridou), ze Slovenska (Petra Hraňová, Monika Gregussová), z Polska (Marcin Drewniak), z Rakouska (Helmut Steinkellner) i našinci (Věra Růžičková a Michaela Píšová z o.s. Ratolest Brno, Barbora Pipášová z o.s. Střed, Alena Mirgová a Jiří Převrátil z o.s. Prostor).

Dále vystoupil zástupce MPSV Mgr. Jan Vrbický, který představil transformaci systému sociálních služeb vycházející z individuálního projektu Podpora procesů v sociálních službách. Druhého dne přišel i Mgr. Adam Křístek, který se na MPSV zabývá legislativou v oblasti sociálně právní ochrany dětí (prezentace).

Nízkoprahovost jako imperativ - v Čechách a na Moravě

Z povahy nízkoprahových služeb, tak jak se od začátku 90. let 20. století v ČR rozvinuly, plyne, že se zaměřují na sociální práci s jednotlivcem, případně skupinou jednotlivců, které spojuje stejná nebo obdobná obtíž/obtíže. Praxe však ukazuje, že samotní pracovníci se snaží najít možnosti, jak zapojit další osoby, přátele i rodiny klientů do poskytování služby. Je to proto, že individualizovanost služby lidským bytostem, které službu potřebují, někdy zkrátka nepomáhá? Proč se ty možnosti snaží vlastně hledat? Seminář ukázal, že důvodů, proč někdy pracovníci práci s rodinou objevují, je celá řada. Někdy jsou dokonce podmínky takové, že nic jiného nezbývá, jindy se z klienta stane rodič a jindy zase je spolupráce s rodinou ze strany klienta vyžádaná.

NZDM Pavlač organizace Ratolest Brno působí ve zvláštní situaci přímo uvnitř sociálně vyloučené lokality, a tak tam nabývá pojem nízkoprahovosti nové rozměry: „Denně jsme v kontaktu s rodiči klientů nebo dalšími příbuznými, víme, kdo ke komu patří a často jsme svědky různých rodinných situací, se kterými musíme dále pracovat, jako hádky, vystěhovávání, zatýkání obyvatel domu, záškoláctví…“ Z příspěvku však vyplynul nadějeplný závěr, že spolupráce v takových podmínkách se začíná lepšit, neboť ze samotných klientů NZDM se postupem času (a v brzkém věku) stávají rodiče dětí - klientů služby, a tak se dobré zkušenosti rodičů (bývalých klientů) úročí a dochází k prohlubování tolik potřebné důvěry, která s efektivitou služby úzce souvisí. Časové hledisko v tomto ohledu ukazuje, že je prostě důležité vydržet.

Působení NZDM je v tomto ohledu limitující, jak víme, je určeno pro děti a mládež ve věku 6 - 26 let. Vize MPSV, kterou na semináři nastínil Mgr. Vrbický, sloučit povahou podobné preventivní sociální služby do jedné, tzv. „kontaktní a aktivizační služby sociální prevence“, s možnostmi registrace jednotlivých nepříznivých sociálních situací, které služba umí řešit, však tyto mantinely může odstranit. Služba bude definována jako „Stabilizace sociální situace osoby, rodiny nebo komunity. Podpora směřující k rozvoji kompetencí, schopností a dovedností vedoucích k řešení nepříznivé sociální situace, a to především v oblastech: nalezení vlastního bydlení, začlenění na trh práce nebo začlenění do běžného sociálního prostředí.“ K tomu bude definována sada činností, které si bude moci služba zaregistrovat.

Jiným a také běžnějším případem spolupráce rodiny klienta je v českém prostředí práce sociálně aktivizačních služeb pro rodiny s dětmi, o kterých na semináři hovořili Jiří Převrátil a Alena Mirgová z kolínského Prostoru. Původní myšlenkou služby bylo „vstupovat přes děti do rodin“, tak vzniklo komunitní centrum, které Prostor v sociálně vyloučené lokalitě Kolína provozuje. Služba je popisována jako součást systému komplexního sociálního programu, nedefinuje sama sebe jako nízkoprahovou. Nízkoprahovost je zde vnímána jako imperativ.

Komunitní práce a nízkoprahovost v Holandsku

Jistou podobu komunitní práce, která se rozvíjí a etabluje v Holandsku, nabídla Christina Mavridou z organizace Trajekt. Spolu s dalšími organizacemi vybudovali, podobně jako kolínský Prostor tzv. Sociální týmy pro komunitu (Social community team), které organizují a koordinují práci většiny pomáhajících služeb v lokalitě (sousedství), kdy cílem je lépe pokrýt klientovy potřeby. Právě organizace Trajekt funguje v týmu jako assesment centrum: provádí zjišťování potřeb a pomáhá najít co nejvhodnější službu danému člověku a jeho situaci. Podobně tak fungují jak kamenná kontaktní místa, tak i streetwork. „Ta síla, kterou my dáme dohromady, je velká. Jsme skutečně schopni pomoci každému občanu a je důležité, že nás všichni v Maastrichtu znají a vědí, kam se obrátit.“ Svými slovy tak Christina Mavridou potvrdila brněnskou hypotézu, že důležitá je etablovanost.

Aby byl holandský systém ekonomicky udržitelný, předpokládá, že zejména pomáhající pracovníci museli změnit způsob svého přístupu ke klientovi a chápat pomoc spíše jako podporu, než jako péči. Ve skutečnosti to ale znamená naučit se delegovat, vychovávat a zapojovat celou komunitu, která se od pečující společnosti proměňuje do podoby společnosti participující. Pomáhající pracovník se tak stává skutečným ambasadorem sousedství. Teoreticky se dají způsoby práce v Trajektu ukotvit ve 3 úrovních: individuální koučink, práce se skupinou a práce s komunitou. Nízkoprahovost a možnosti spolupráce se tak ocitají v nových podmínkách - klub například nemá pevnou otevírací dobu, ale streetworker si zve malé skupiny klientů na setkání v určený čas. Může také pozvat, pokud si to dospívající vyžádá, na „neutrální půdu“ celou rodinu.

• prezentace (pptx)
  

Na Slovensku objevují nízkoprahy své místo v práci s rodinou

Zajímavý příspěvek k možnostem spolupráce s rodinou na semináři přednesly Petra Hraňová a Monika Gregussová ze slovenského NZDM Ulita, které pracuje se sídlištní komunitou dětí a mládeže. Jejich příspěvek, ve kterém doslova nesly kůži na trh, pojednával o projektu, ve kterém Ulita spolupracovala s místním OSPOD a kuratelou. Projekt měl propojovat rodinu, OSPOD a NZDM. Ulita si tak mohla pilotně odzkoušet řadu problémových situací: od toho, že klienty do projektu vybíral OSPOD podle nejasných kritérií nebo že cíle služby byly příliš obecně definované a role spolupracujícím stranám nejasné. Byly očekávány příliš konkrétní cíle (dítě nechodí do školy - udělejte s tím něco). Tak docházelo k frustracím obou stran z nepochopení: „Už měsíc k Vám chodí na klub a ještě stále nezačal chodit do školy“. Zkrátka se střetla pomoc a kontrola bez hlubšího vzájemného pochopení. Ne příliš povedený projekt však pomohl vydefinovat a určit, v jakých případech může mít spolupráce s rodinou klienta klubu smysl: poradenství a sanace rodiny. Bylo tak možné navázat spolupráci se službami, které se těmito tématy zabývají. Zkušenost nicméně ukázala, že rodiny často nezvládaly příliš vysoký práh spolupracujících služeb. Ve vlastním klubu při spolupráci to pak přinášelo dilema, kdo je vlastně klientem služby, zda rodič nebo dítě. Martina Zikmundová z ČAS k tomu dodala: „Přizvat nejbližší okolí klienta, pokud je to v jeho zájmu a on s tím souhlasí, není proti principům nízkoprahovosti. Možná jde jen o to, jak v rámci jednoho pracoviště udělat pro takovou spolupráci pravidla, která budou pro klienty i pracovníky zařízení transparentní.“ Nyní ULITA připravuje další projekt s OSPOD, kde své předchozí zkušenosti úročí a o jeho podobě vyjednávají.

• Prezentace (pdf)
  

Spolupráce v rámci STŘEDu - budování sítí

Barbora Pipášová z občanského sdružení Střed přednesla příspěvek zabývající se spoluprací s rodinou, OSPOD, kuratelou a PMS. Střed poskytuje 12 různých služeb, krom jiného i NZDM eMBečko. Byly představeny možnosti spolupráce v rámci sítě pomoci s jednotlivými subjekty (OSPOD, kuratela, PMS, psychologové aj.) i náměty a nápady, co se při styku s nimi osvědčilo a co zúžení spolupráce pomohlo (vzájemný respekt, partnerství, sdílení cílů = někomu pomoci, vyjednání zakázek). S kolegyněmi z Ratolesti se jednoznačně shodla, že umět pomoc přizpůsobit potřebám klienta je mnohem efektivnější, než zbytečně lpět na rigidních normách. Zajímavá byla diskuse o případových konferencích, které Střed pořádá v zásadě vždy s rodiči; zvažuje se jen, zda tam má sedět i dítě. „To kvůli věku a taky jaká situace panuje, aby nemuselo slyšet všechny ty litanie, jak je příšerné.“

Systemické přístupy k nízkoprahovosti v Polsku

Z polské organizace CPES Parasol přijel přednést Marcin Drewniak příspěvek zabývající se krakowskou zkušeností s propojováním nízkoprahové práce s rodinou. Streetwork se zaměřuje na mládež na ulici v centru Krakowa, mají nízkoprahový klub. Pracovníci se v práci s rodinou zaměřují na 4 oblasti: pomáhají řešit problémy, které jsou způsobeny agresivním chováním dětí, pomáhají zlepšit vztahy mezi rodiči a dětmi, snaží se o zvýšení znalostí o výchově dětí a zlepšení rodičovských dovedností a podporují školy a místní komunity při řešení výchovných problémů ohrožených dětí a mladých lidí, tolik o povaze.

Zdálo se nám, že polská práce vychází ze systemických přístupů. Změna jednoho prvku systému působí na změnu v systému jako celku a tak, podobně jako český Prostor, je klub jedním ze způsobů jak se do rodin, které potřebují pomoci, dostat. Často je však obtížné přijetí celou rodinou. „Někdy máme rodiny dětí, kde na změnu vůbec nejsou připraveni. Taková práce je velice dlouhá a obtížná.“ Diskuse se posléze rozvinula kolem etických rovin práce a hranic nízkoprahovosti. „Nicméně není to tak, že bychom měli na klubu rodiče. Když přijdou, říkáme jim „Teď nemáme čas pro vás, ale pro vaše děti. Přijďte zítra, najdu si čas a vyslechnu vás.“

A kontext se změní: služba je pak nízkoprahovou pro celou rodinu, ne jen pro dítě: „Když s rodiči o dětech mluvím, nepotřebuji se o tom, co jim říkám, s dítětem domlouvat, já přeci přirozeně vím, co rodiči můžu říci a co ne. Důvěra musí být oboustranná.“, shrnul vstup do rodiny Marcin.

• Prezentace (pdf)
  

Terénní práce s mládeží v Rakousku

Streetwork pro mládež ve Štýrském Hradci v Rakousku představil Helmut Steinkellner (Caritas Graz). Tento příspěvek prezentoval praxi nízkoprahově orientované terénní práce, jejímž klientem je mladý člověk ve věku 14 až 21 let. „S rodinami nepracujeme“, takto stručně a jednoduše Helmut shrnul odpověď na naše připravené otázky. „Pokud k nám přijde klient mladší 14ti let, zprostředkujeme mu kontakt s místním orgánem péče o mládež“. Streetwork s mládeží pracuje na totožných principech jako české nízkoprahové sociální služby. Z popisu rakouské praxe bylo zřejmé, z jakých zkušeností české nízkoprahové sociální služby čerpají. Hlavními principy práce jsou dobrovolnost, mlčenlivost a anonymita. Streetworkeři navštěvují veřejná místa, parky, sídliště, mládežnická centra. Kontaktní místo (obdoba našich klubů) je otevřeno 3x týdně (potravinový a hygienický servis, přístup k telefonu a internetu, volnočasové aktivity, poradenství), dvakrát do měsíce pořádá služba akce pro klienty. Helmut Steinkellner blíže prezentoval akci Jugendkultur inmitten der Hochkultur (Kultura mládeže uprostřed vysoké kultury), která měla poukázat, že veřejný prostor nepatří jenom dopravě, ale především občanům, mezi nimi i mladým lidem s jejich způsoby (nejen uměleckého) vyjádření.

Ten další krok

Nízkoprahové služby v České republice mají pevnou půdu pod nohama - vytvořené postupy, pojmosloví, metodologii, hodnotící nástroje i členství v mezinárodní síti. Takže, kam odtud bude směřovat další krok, při vzájemného propojení nízkoprahovosti a práce s rodinou? Vize nízkoprahových služeb v připravované legislativě se zdá nadějná. Moci pomoc přizpůsobit potřebám klienta a spolupracovat je v souladu s principy nízkoprahovosti, pokud je to v zájmu klienta s jeho souhlasem. Na druhou stranu se ale ukazuje, že intenzivní a diskrétní spolupráce jednotlivých institucí, jako jsou OSPOD nebo PMS může být pro práci s klientem a jeho rodinou klíčová. Souvisí s tím bezesporu známost organizace a schopnost prezentovat výsledky své práce. Aby vzrostla široká důvěra v nízkoprahové sociální služby a byla zřejmá jejich úloha ve společnosti, je zkrátka důležité dávat o sobě, své práci a zázracích, které umí, vědět.

Tématu práce s rodinami klientů se Česká asociace streetwork bude věnovat i dále, očekáváme, že se objeví i v dalších aktivitách projektu, kterými jsou stáže v zahraničí a závěrečná konference, kterou plánujeme na 26. - 27. 3. 2015.

• fotogalerie ze semináře na Facebooku
  

Jakub Šlajs, Regina Kuncová