16 | 08 | 13
Terénní programy Sananim
Užívání drog v romských rodinách
Ing. Mgr. Aleš Herzog, Terénní
programy SANANIM / Příspěvek "Užívání drog v romských rodinách pohledem terénních pracovníků" vznikl pro
konferenci Rodina a drogy, pořádanou o.s. SANANIM.
Úvodem
Nejdříve se pokusím vypořádat
s nekorektností, kterou může být samotné používání označení Rom, Romové,
romský. V českých poměrech je "Romství" paušálně připisováno těm,
kteří splňují fyziognomické znaky Roma (velmi zjednodušeně jsou tmavší pleti,
mají tmavší vlasy, určitý způsob vyjadřování) (LAURENTOVÁ, 2010). To ovšem
neznamená, že se dotyční sami hlásí k romské národnosti či etnické
příslušnosti. Naše oprávnění označovat celé skupiny osob, se kterými pracujeme,
za Romy, je tedy problematické. Korektní by bylo označovat tak jen ty, kteří se
k „Romství“ sami hlásí. Ale to bych mohl obtížně pojmenovávat cílové skupiny. Pokud
tedy v následujícím příspěvku píšu o Romech, dovolte mi tak označovat osoby,
jimž je „Romství připisováno“. Zároveň, protože vycházím z perspektivy terénní
práce, píši v rámci celého textu o osobách, které žijí v sociálně vyloučených
lokalitách či jsou ohroženi sociálním vyloučením a chudobou.
Drogy a ekonomie sociálního
vyloučení
Velmi inspirativní text na
téma sociálního vyloučení napsal Jakub Steiner (STEINER, 2004). Na něj s
oblibou odkazuji všechny, kteří si věří, že situaci v sociálně vyloučených
lokalitách lze vyřešit pomocí represe či nějakého jednoduchého opatření.
Steiner vysvětluje, jak mnoho nám nesrozumitelných aspektů chování osob v
těchto lokalitách (okamžité utrácení dávek, neplacení nájmu s rizikem ztráty
bydlení, poškozování veřejných prostor) má své racionální pro ně ekonomicky
výhodné vysvětlení. V následujícím textu budu vycházet ze Steinerova schématu
ekonomie sociálního vyloučení, které doplním o aspekt drogové závislosti.
Schéma ekonomie sociálního
vyloučení (STEINER, 2004)
Solidární sítě vedou k
neefektivnímu chování
V sociálně vyloučených
lokalitách u romských rodin se stále ještě se vyskytuje propojené hospodaření.
Funguje typicky na principech průběžného střídání toho, kdo přispívá do
rozpočtu a kdo z něj čerpá v rámci širší rodiny . Tedy, pokud jste zrovna
dostali výplatu, či jinak přišli k prostředkům (sociální dávky, výhra v
automatech), jsou tyto prostředky využity pro pokrytí aktuálních potřeb širší
rodiny. Pokud naopak jste nyní bez prostředků, máte oprávnění čerpat z
příspěvků ostatních. Nejvýraznější zkouškou v tomto ohledu jsou významná výročí
a případně pohřby, kdy náklady jsou velmi vysoké a dochází k tomu, že zdroje
nestačí, a rodina musí požádat i vzdálenější příbuzné o pomoc.
Steiner tvrdí, že velké
solidární sítě v rodinách vedou k maximalizaci osobního uspokojení na úkor
celku, a tedy k neefektivnímu chování. Zjednodušeně, pokud zrovna peníze
některý z členů rodiny přinese, každý se pokouší „získat co nejvíce“. K úhradě
dlouhodobých nákladů rodiny (jako je nájem) dojde ideálně, pokud následují
ihned po získání peněz, v době jejich nedostatku jsou odkládány. Formou
solidární sítě se tak širší rodina v určité fázi drogové kariéry podílí na
financování drogové závislosti svých členů. Náklady na drogy se rozkládají a
tak se neprojevují až tak významně. Navíc drogově závislý člen rodiny může být
i průběžným přispěvatelem do rozpočtu. Například nejdříve pracuje a přispívá
mzdou, následně kvůli závislosti o práci přijde, ale je na podpoře v
nezaměstanosti a sociálních dávkách. Rovněž s rozvinutější drogovou kariérou
může přispívat výnosy z prodeje drog či z trestné činnosti. Proto je jeho
oprávnění čerpat ze zdrojů rodiny (a tím se podílet na její cestě k chudobě)
legitimní. Rudovi se podařilo získat větší částku z prodeje heroinu, který sám
užívá. Přichází domů a všem malým dětem koupí cokoliv, co zrovna potřebují.
Matce koupí drahou kosmetiku všem mužům cigarety. Zbývají mu ještě peníze na
drogy na dva dny jeho spotřeby… Poměrně často se setkáváme s tím, že rodiče z
romských rodin financují drogovou závislost svých dětí. Paní Elena nám řekla:
„Než abych se dívala a trápila, jak ho to bolí, tak mu tu pětistovku dám.“
Obdobně paní Růžena docházela pravidelně za svými dětmi na Hlavní nádraží s
kastrůlkem s obědem a bankovkou v kapse. Chtěla je vidět a postarat se o ně, co
jí síly dovolili. Samozřejmě i solidarita velkých solidárních sítí má své meze.
Potkáváme se s tím, že jsou romští uživatelé drog ze sítě exkomunikováni. Ale
je to jev dočasný, po nějaké době dá rodina opět závislému šanci a podporu.
Neefektivní chování vede k
chudobě
Drogová závislost je vlastně
příkladem neefektivního ekonomického i biologického chování, tedy preferování
krátkodobého uspokojení s pravděpodobností dlouhodobých negativních dopadů.
Vzorec chování zaměřeného na
„tady a ted“ uživatelé drog aplikují i při samotné závislosti (vše co mám,
utratím za drogy). Klienti z romských rodin si mnohem méně často nechávají tzv.
vyprošťovací dávku na ráno, než klienti ostatní. Druhý den je přece příliš
daleko.
Být chudý a bez vzdělání není
vnímáno jako nic pozitivního. Možností, jak uspět v této společnosti není
mnoho. Řada romských dětí získává určitý handicap v dovednostech a znalostech v
porovnání s vrstevníky již tím, že nedochází do školky. Následně často
zanedbají docházku na základní škole. Trestná činnost se pak jeví jako logická
možnost rychlého úspěchu a obživy. Chudý člověk uspěje a vydělá si výrazně více
jako dealer drog či zloděj, než jako uklizeč. Nicméně riskuje odhalení, pobyt
ve vězení a následný záznam v rejstříku trestů. Ale tím se opět sníží jeho
šance pro uplatnění na trhu práce. Jedinou oblastí, kde může uspět, tak zůstává
trestná činnost či šedá ekonomika.
Naši klienti vyrůstali v
prostředí, kde se dlouhodobě odkládá to, co aktuálně není nezbytné, či na to
nyní nejsou prostředky, např. pokuty v dopravních podnicích, nájemné a poplatky
za energie. Děti dostanou peníze na školní výlet, pokud je rodina zrovna má,
jinak nikoliv. Mimořádné výdaje bývají řešeny půjčkou. Není zvykem podporovat
dlouhodobé úsilí s potenciálním přínosem, který je v nedohlednu (vzdělání,
spoření).
Často si v této souvislosti
klademe otázku, proč jsou tito lidé tak netrpěliví. Vždyť každý racionálně
uvažující člověk uzná, že je lepší přečkat drobné omezení v zájmu budoucího
přežití. Tady nám vysvětlení přináší Beckerova teorie netrpělivosti.
Netrpělivost přináší chudobu a chudoba přináší netrpělivost. (BECKER, 1991 in STEINER, 2004). Jde
tedy o cirkulární kauzalitu. Maximalizací okamžitého uspokojení si způsobuji
dlouhodobě negativní dopady. Podle Beckera tedy to, že chudí lidé neplánují, má
pragmatické vysvětlení. Pokud jsem chudý, racionálně očekávám nepřívětivou
budoucnost. Orientace na „tady a teď“ je tedy výsadou buddhistů, gestalt
terapie, kontaktní práce a chudých lidí.
Chudoba vede k solidárním
sítím
Kdy jindy svému blízkému
neodmítnete pomoc, než když je na pokraji propasti. Pomoc bez ohledu na to,
nakolik si člen širší rodiny může za svoji situaci, je typickým znakem širších
solidárních sítí. (STEINER, 2004). Solidární sítě udržují závislé členy rodin
dlouhodobě ve stavu, kdy "nepropadnou na dno". Solidární sítě
přebírají na sebe péči o děti našich drogově závislých klientů. Přitom se
setkáváme s mnoha pokusy členů rodiny o intervence. Otcové a matky své závislé
děti bijí, vyhrožují jim, prosí… Mnoho rodin se pokusilo pomoci svým členům
změnou prostředí. Stěhování do Anglie a Kanady bylo pro mnohé naše klienty
zároveň pokusem o (nikoliv svépomocnou, ale rodinnou) detoxifikaci. Často
dochází k opakování stejných intervencí vůči drogově závislým členům rodiny,
které jsou ve výsledku neefektivní a posilují negativní vzorce chování. Rodina
z Kanady opakovaně na základě příslibů posílala příbuznému peníze na letenku.
Ty skončily opakovaně v žíle.
Schéma dosažení spokojenosti
slibem - krátkodobá životní strategie Schéma zjednodušeně představím
takto: Blíží se Vánoce a váš syn velmi touží po autodráze. Vy jste se zrovna
vrátili z rodičovské schůzky ve škole, kde jste zjistili, že syn propadá z
matematiky. Syn slibuje, že si známku zlepší, když mu dáte autodráhu. Vy slib
akceptujete a na konci ledna s hrůzou zjistíte, že syn z matematiky proletěl.
Syn se určitým způsobem choval efektivně. Slibem dosáhl výrazně rychleji to,
proč by jinak musel vyvíjet mnohem více úsilí s nejistým výsledkem. Pokud se
tato situace cyklí, může se stát získávání prospěchu slibem synovou osvědčenou
životní strategií. V romských rodinách má tento cyklus podobu, kdy dochází ke
vzteku rodiny a slovní agresi vůči provinilému. Je požadována nápravy, či spíše
slib nápravy. Když závislý dá slib, dochází k opakované podpoře a vše se
opakuje.
Neefektivní chování vede k
diskriminaci
V posledních letech sledujeme,
jak se v Praze výrazně zhoršuje situace na trhu nízkokvalifikované práce, kdy
se zvyšuje konkurence a je striktně vyžadován čistý trestní rejstřík. Zároveň
dochází k snížení nabídky na trhu levného nájemního bydlení (např. skončilo
regulované nájemné). Městské části se začali zbavovat neplatičů nájmu. Zároveň
tvrdě dopadá vymáhání dluhů a exekuce (např. od dopravního podniku), které se za
řadu let sociálně slabším nastřádaly. Došlo k přitvrzení při vyplácení dávek
hmotné nouze a k jejich omezování. Rovněž dochází ke zpožďování při výplatách
dávek. Členové většinové společnosti uplatňují často směrem k lidem, kteří
splňují fyziognomické znaky Roma, presumci viny. Vycházejí ze zkušeností a
mediálních informaci. Romové tak splňují na základě fyziognomických znaků
přisuzovaný obraz kapsáře, nepřizpůsobivého hlučného souseda či zloděje. Romové
jsou ztotožňováni s braním drog, především opioidů. Díky těmto (medii
podporovanými) předsudky mají Rómové celkově horší šanci získat bydlení v
přiměřené ceně či získat práci. Dochází ke kombinaci: rodiny mají jak nižší
reálné dovednosti obstát v těchto podmínkách, a zároveň i nižší reálné
příležitosti kvůli diskriminaci. ..
Drogová závislost a ekonomie
sociálního vyloučení Drogová závislost v rodině
potencuje všechny oblasti sociálního vyloučení. Zkušenost lidí s drogově
závislými Romy páchajícím trestnou činnost vede k diskriminaci Romů na trhu
práce a bydlení. Výdaje na drogy vedou k chudobě, a chudoba k hledání útěchy.
Tou je droga. Pervitin je zkratkou k Nietzschechovskému přemocňování
(Übermächtigung) zvyšováním ega a omezováním pocitu nicotnosti. Opioidy jsou
pro ně útěchou od bolesti, úlevou od starostí tohoto světa…. Zároveň znamenají
v prostředí chudoby drogy oblast, v níž můžete uspět a zbohatnout bez maturity
a vysoké školy, především pokud máte pod kontrolou svou vlastní závislost.
Prodej drog tak může být pro sociálně slabé rodiny vítaným přivýdělkem (s
budoucím katastrofálními následky). Drogová závislost zvyšuje a posiluje
neefektivní chování romských rodin a výrazně zatěžuje existující solidární sítě
v tomto prostředí.
Velké hrozby před námi
Již řadu let sledujeme
postupné roztáčení spirály sociálního vyloučení nejen v Praze. Sociální
vyloučení je prohlubováno těmito faktory:
- zhoršením situace na trhu
práce pro osoby s nižší kvalifikací
- snížením sociálních dávek,
zvýšením nároků na jejich přiznání a opožděním jejich vyplácení
- omezenými možnostmi Romů
získat nájemní bydlení v přiměřené ceně, tj. diskriminací na trhu nájemního
bydlení. Zrušené regulace nájemného zasáhla oblast nejlevnějšího nájemního
bydlení (řada romských rodin bydlela v bytech s regulovaným nájmem).
- bytovou politikou městských
částí, která se snaží zbavit osob, které mají obtíže s placením nájemného.
Městské části usilují o to, aby „sociálně nepřizpůsobiví“ opustili jejich území
(po vzoru Čunkova Vsetína).
- Skončilo období, kdy bylo
relativně snadné překlenout finanční obtíže rychlou půjčkou, naopak na sociálně
slabé dopadly exekuce a splátky těchto dluhů.
- Pražský dopravní podnik po
mnoha letech pasivity začal vymáhat dlužné peníze.
Jednou z příčin růstu
sociálního vyloučení je tedy snižování výdajů z veřejných zdrojů přímo i
nepřímo vydávaných na zajištění společenské koheze. Je evidentní, že bez změn v
aplikaci nástrojů pro zajištění společenské koheze je sociální (a
adiktologická) práce malým nástrojem na změnu.
Život v sociálně vyloučených
lokalitách posiluje některými svými tradičními mechanismy předpoklady pro
užívání drog a drogovou závislost. Proto je k nim třeba celostního přístupu.
Pokud připustíme vznik sociálně vyloučených lokalit či skupin, budeme muset
řešit následně velmi obtížně řadu z toho vyplývajících negativních jevů.
Bohužel postupně dochází spíše k prohlubování problémů a postupnému nárůstu
reálné chudoby v ČR. Přitom společnost (podobně jako na Slovensku) bude stále
volat po jednoduchých nefunkčních opatřeních (omezování dávek, represe, odsun
problémových osob), které v reálu ještě sociální vyloučení a z něj vyplývající
negativní celospolečenské dopady ještě zvyšují.
Romský terénní program SANANIM
Romský terénní program je
součástí Terénních programů SANANIM od roku 2002. V roce 2012 jsme pracovali se
416 klienty, se kterými jsme měli 5.436 kontaktů. Vydali jsme 43268 injekčních
setů. Je to relativně drobná součást naší práce, pro srovnání Terénní programy
SANANIM pracovaly s 2358 klienty, kterým jsme vydali 449.148 setů.
Náš Romský terénní program
pracuje s uživateli drog a jejich rodinami, kteří: - jsou v našem prostředí
označovaní za Romy
- bydlí v Praze, především v Karlíně, Libni, Nuslích a na
Žižkově
- jsou ohroženi sociálním vyloučením.
Původní myšlenka pro vznik
programu vzešla s filosofie romských aktivistů: Rome Romeha, Gadžo Gadžeha
(Romům by měli pomáhat Romové, Gádžům gádžové). Program výrazně přispěl k
navázání kontaktu a otevření služeb pro uživatele drog v Praze, kteří do té
doby nebyly v kontaktu se službami. Rovněž přispěl k tomu, že se romští klienti
i neromští terénní pracovníci ujasnili pravidla vzájemné spolupráce a
komunikace. Postupně došlo k posunu v tom, jak program vnímáme. Opustili jsme
myšlenku Rome Romeha, protože jsme si uvědomili, že “Romství“ není samo o sobě klíčem
ke spolupráci. Náš první romský terénní pracovník Milan Horvát byl především
známou a respektovanou osobností v romské komunitě, respektovaným muzikantem.
Uvědomili jsme si, že vrstevnická identita je důležitější. Potenciální klienti
z lokalit, kde dochází k sociálnímu vyloučení, lépe překonají bariéry do sítě
služeb, provází-li je vrstevník, tedy někdo, koho z lokality znají a mají k
němu důvěru. Při hledání romských terénních pracovníků jsme se tedy především
řídili zásadou, že je nutné najít člověka (bez rozdílu etnika), který se v
lokalitě těší důvěře a respektu komunity. Více náš přístup popisuje Pavel
Nepustil (NEPUSTIL, 2012).
Přestože vrstevnický náš
přístup slavil nesporné úspěchy, dlouhodobě jsme si uvědomovali i jeho slabší
stránky. Vrstevníci jsou vystaveni velmi složité situaci z hlediska nároků na
nastavení osobních hranic, především pokud pochází z prostředí širších romských
rodin. Naše romská kolegyně tak je „tetou“ pro desítky našich klientů, kteří se
k ní hlásí jako k pracovnici, tak ale jako ke své příbuzné. To samozřejmě
zvyšuje důvěru a váhu jejího slova (i váhu toho, co klientům doporučíme my,
jako její kolegové). Zároveň to ale znásobuje počet etických dilemat a
komplikovaných situací, kterým je kolegyně vystavena a my s ní.
Pro tyto nevýhody i pro v
úvodu zmíněnou stigmatizaci jsme se rozhodli označení projektu Romský terénní
program SANANIM změnit. Do projektu jsme zařadili i práci naší kolegyně
Svitlany Golubevy s uživateli drog ze zemí bývalého Sovětského svazu a case
management určený některým klientům s komplikovanými obtížemi. Proto měníme
název projektu: Terénní program SANANIM 2 - práce s klienty z etnických minorit
a case management.
Co se nám osvědčilo při práci
s uživateli drog z romských rodin
Z hlediska praxe Romského
terénního programu SANANIM bych chtěl ještě rekapitulovat, co se nám při práci
osvědčilo:
- Z počátku, při získávání
důvěry romských klientů, to bylo angažování vrstevníků a jejich využití pro
osvětu. Tito pracovníci udělali velký kus práce při vysvětlování, jak fungují
nízkoprahové služby a co to znamená bezpečnější užívání. Vrstevníci rovněž pomohli
překonat strach neromských terénních pracovník z romských klientů Někteří
kolegové dosud vzpomínají na to, jaké to bylo, když se kolem nich na Bertramce
seběhl a obklíčil je hlouček Romských klientů, kteří požadoval okamžitě všechni
veškerý materiál, překřikovali se, a zjevně si tuto pro pracovníky náročnou
situaci užívali.
- Následně jsme dodržovali
pragmatické nástroje HARM REDUCTION strategie, důsledně dlouhodobě dodržované.
Např. jsme sice netrvali na pravidle výměny 1 ku 1, nicméně neustále jsme
klientům připomínali, ať nosí zpět použité injekční stříkačky. Návratnost se
postupně zlepšovala. Obdobně jsme důrazně vystupovali vůči ředění heroinu tzv.
citronkou a nabízeli kyselinu askorbovou, dokud si většina romských klientů
ředění kyseliny touto formou neosvojila…
- Osvědčil nám model kontaktní
práce zaměřený na "Tady a teď". Tedy vyhýbat se "příslibům"
a "planým sebemotivujícím prohlášením", a místo toho hledat aspoň
malý skutek, který pro sebe může udělat klient nyní, okamžitě či co nejdříve
- Funguje nám mile, ale pevně
trvat na pravidlech programu. Být zvědaví na klienta, i když se chová k nám
např. vypočítavě. Využívat jakoukoliv vhodnou situaci pro kontraktování o tom,
co jsou pravidla programu. Např. klient rychle vhodí použité stříkačky do
kontejneru, takže nešlo spočítat, kolik jich bylo. Uvede pravděpodobně větší
počet, než skutečně hodil do kontejneru. My nejdeme s klientem do konfliktu,
navrhneme počet stříkaček, který vydáme, tak aby to byl kompromis mezi tím,
kolik klient tvrdí, že vložil a kolik jich nejspíše bylo. Pokud klient na
kompromis nepřistupuje, dáme mu tolik stříkaček, kolik přinesl, ale mile s ním
kontraktujeme, jak si představujeme výměnu příště a z jakého důvodu. Někteří
romští klienti přiznávají, že se nás snaží „obalamutit“ vlastně jen tak pro
radost, aby si mohli pomyslet „napálil jsem gadže, to je ale hezký den“. :-D
- Velký vliv na romské klienty
mají zdravotní sestry a lékaři. V době počátku epidemie Hepatitidy A na hlavním
nádraží (2008) trval důrazně romský klient, aby mu mast heparoid na drobnou
modřinu na ruce, kterou dostal od terénních programů, nanesl osobně MUDr.
Vratislav Řehák, který zde by přítomný kvůli testování a očkování.
- Funguje nám povídat si s
"romskými" klienty o jejich rodině, zda dělají radost svým matkám, co
dělají pro své děti..
Seznam použité literatury
BECKER, G., A Treatise on the
Family. Cambridge, Mass.:Harvard University Press. 1981. LAURENTOVÁ, H. In
KLÍMA a kol., Kontaktní práce 2010, ČAS, 2010 NEPUSTIL, P., VAŇKOVÁ, V.,
PETKOVOVÁ, B., GOTTFRIEDOVÁ, J., Programy zaměřené na užívání drog mezi Romy v
České republice, Zaostřeno na drogy, NMS, 2012 STEINER, Jakub. In Jakoubek,
Marek. HIRT, Tomáš. Romové: Kulturologiké etudy, Plzeň, 2004
|