|
15 | 08 | 12 
Otázky pro supervizory ČAS (II.)
Přinášíme
druhý díl otázek pro supervizory, kteří prošli vzděláváním ČAS a scházejí se v
rámci tzv. peerskupiny. Ptáme se na to, jak má a nemá vypadat supervize.
Odpověděli: Eva Vernerová, Jiří Valnoha, Jan Šíp a Pavlína Gabrhelíková a
Markéta Lukáčová.
Jaký je
rozdíl mezi supervizí a metodickým vedením z pohledu české praxe? Pro koho se
hodí co?
 Markéta
Lukáčová: Já vnímám hlavní rozdíl v tom, že při metodickém vedení si mě lidé
najímají jako odborníka na to, co chtějí řešit. Chtějí jasnou radu, návod,
pomoc zapracovat to do jejich praxe a okolností, ve kterých pracují. Sdílet
zkušenosti. Při supervizi dávám víc prostoru, času... Důvěřuji procesu a
vztahu. Snažím se nenahrazovat vedoucího :)
Pavlína
Gabrhelíková: „Metodické vedení je spíše poradenství a vedení pracovníků/týmu
směrem, jak určitý typ služby realizovat. Jak sladit požadavky na typ služby a
místní specifika a podmínky. Metodika se nezabývá tolik klientem jako jedincem,
ale spíše jako zástupcem cílové skupiny klientů. V supervizi kromě předávání
znalostí a rozvíjení dovedností, jde o zažití vztahového rámce mezi pracovníkem
a klientem i mezi pracovníky navzájem.“
Jan Šíp:
„Poskytuji prakticky pouze supervize. Z mého pohledu jsou obě služby důležité
především při zavádění nové služby, nového projektu nebo při zásadních změnách
v poskytované službě. Když jsou finance na oboje, tak super. Z mé zkušenosti, v
týmech, které nemají skoro žádné zkušenosti v praxi s klienty ani se supervizí,
nebo se týmu nedostává strukturovaného vedení v organizaci, je větší tlak na
supervizora udržet mantinely supervize a „nesklouzávat“ k metodice, odbornému
vedení. Metodika, zaměřená k naplnění konkrétního výstupu, může dle kontraktu
doplňovat vedení týmu, supervize nikoliv.“
Eva
Vernerová: „Metodika pracuje s normou, standardem, postupem, a dělá ji někdo
zkušenější v té konkrétní službě, postupu, mentoruje jakoby. V supervizi jsou
navíc vztahy, jak sám k sobě, v týmu, s klienty, se supervizorem nebo oborem a
předmětem není postup, ale Já v pracovní roli a Klient a co s námi ten postup
dělá. Třeba, když se zamiluji do klienta, metodika mi řekne, jak postupovat,
aby jsme v pořádku ukončili službu, případně co se stane, když s ním budu spát,
a v supervizi se budu zabývat tím vztahem samotným, potřebama, které mě k němu
dovedli a jak poznám, že se mi to děje znovu a jak po lidské a profesní stránce
ten vztah ošetřit. Supervize je kolegiální, partnerská.“
Jura
Valnoha: „Tak na to by se dalo odpovědět spíš snad nějakou knížkou, než pár
větami.. Nejjednodušeji se to dá chápat z hlediska potřeb - pokud služba mění
koncepci nebo zažívá větší týmový přerod apod., pak supervize zřejmě nebude
odpovídat jejich aktuálním potřebám, protože bude pomalá a nejasná. Naopak pro
stabilně poskytovanou službu s relativně stabilním týmem bude mít metodické
vedení celkem rychle vyčerpaný obsah.“
Jaká je dle
Vás dobrá praxe ohledně četnosti a rozsahu týmové supervize? Setkali jste se s
nějakou špatnou praxí?
Markéta
Lukáčová: „1x za 6 týdnů mi začíná připadat ideální. Se špatnou praxí nevím,
spíš s něčím, s čím jsem já nemohla souhlasit :-)
Pavlína
Gabrhelíková: „Týmová supervize se dá dělat pouze za podmínky, že je supervizní
proces dostatečně intenzivní. Setkání jedenkrát za dva nebo za tři měsíce je
pro tyto účely málo. Mám dobrou zkušenost s dvouhodinovým setkáním jedenkrát za
měsíc.“
Jan Šíp:
„Četnost i rozsah supervize je věcí dohody se zřetelem ke službě, velikosti
týmu, zkušenostem, finančním možnostem a aktuálním potřebám. Nicméně osobně
považuji za standardní formát 3 hodinovou supervizi s frekvencí 4-6 týdnů. Z mé
zkušenosti většina supervizorů kontraktuje případovou i týmovou supervizi
dohromady. Míra zaměření na klienty anebo na tým vychází z aktuálních potřeb
supervidovaných. Svědomitý zadavatel si ve vlastním zájmu „ohlídá“ obsah
supervize a reflektuje, jestli supervize naplňuje domluvený kontrakt, to že
supervizní témata byla zaměřena nejen na tým, ale i na klienty, rozvoj služeb a
kompetencí.“
Eva
Vernerová: „Pro supervizi je důležitá kontinuita, a tím je určena frekvence,
podle mě 4 - 6 týdnů, max. 8., 1 - 3 hodiny podle velikosti týmu. Špatné praxe
je plno, nechce se mi to rozvádět.“
Jura
Valnoha: „Z mé zkušenosti mohu říct, že 1x měsíčně cca 2hodiny. Se špatnou
praxí jsem se setkal vícekrát, a to i s modelem, že je supervize pojímána jako
víkendový seminář 2x do roka, kterého se účastní několik různých týmů z různých
služeb zároveň
Jaká etická
dilemata pracovníků jsou typicky na supervizi řešena?
Eva
Vernerová: „Nekonečně mnoho, je to denní chleba supervize, dilema, vnitřní
konflikt, konflikt zájmů apod. Nejprve se učíme řemeslo, pak zdobení a potom
nové motivy, nejprve 2D a etická dilemata jsou 4D, připouštět si je, neutéct
třeba do technického řešení a ani se pod nimi nehroutit je být v roli profíka v
pomáhající profesi. Vedle pevných odborných postupů jsou tohle soft skills.“
Markéta
Lukáčová: „Zda to co dělám už "není moc", mohu "tam" ještě
s klientem jít? Nevybočuji příliš z role? Někoho mám radši…. někoho fakt nemůžu
vystát.....a tak podobně. Jo a abych nezapomněla - můj kolega mě fakt... abych
byla slušná ... neshodnu se s ním….“
Jan Šíp: „Z
mé praxe jsou to například dilemata týkající se práce s klienty: byl jsem
okraden klientem, kterému poskytuji služby, do zařízení, kde pracuji, dochází
můj příbuzný nebo těhotná uživatelka drog. Dilemata může často pracovník
prožívat, pokud se osobně nebo profesionálně těžko ztotožňuje s volbou klienta
(např. potrat). V rámci týmové supervize může jít o nestandardní vztahy, které
mohou komplikovat týmovou spolupráci a v důsledku ovlivnit práci s klienty.“
Jura
Valnoha: „Různá míra sympatií k různým typům klientů. Klientky matky, které
zanedbávají péči o své děti. Klienti, kteří se snaží neustále prolamovat
hranice služby. Fungování týmu vs. kamarádství. Odejít či neodejít ze služby.
Nejasná komunikace s vedením organizace. Jak se to bude dělat až dojdou peníze.
atd…“
Odpovídali
tito akreditovaní supervizoři ČAS:
Mgr. Eva
Vernerová, psychoterapeutka, supervizorka, její styl by se dal charakterizovat
jako dynamický s prvky nadsázky :-) kontakt: 775 399 623 (sms), mail: vernerovaeva@gmail.com.
Jiří
Valnoha, D.S.W. Sociální práci se věnuje od r. 1995. Od r. 1999 pracuje ve
Sdružení Podané ruce, o.s., z toho od r. 2006 jako vedoucí oddělení kontaktních
služeb v Jihomoravském kraji. Supervizi sociálních služeb se věnuje od r. 2003,
jeho přístup by se dal charakterizovat jako koučovací. Kontakt: Jiří Valnoha,
tel: 777 916 256, mail: valnoha@podaneruce.cz
Mgr. Jan
Šíp, tel: 603 154 963, sipj@centrum.cz
Mgr. Pavlína
Gábrhelíková: tel. 774 241 442, gabrhelika@gmail.com
Mgr. Markéta
Lukáčová, markyl@centrum.cz
Díky za
odpovědi. K supervizi se dostaneme na streetwork.cz opakovaně, protože jsme
otázek položili více a tak se můžete těšit na další… Máte-li nějaké otázky,
napište je do komentářů nebo pošlete mailem na herzog@sananim.cz a my je našim
supervizorům položíme.
Aleš Herzog
| 
