.adresář služeb

19 | 06 | 12

Terénní programy Sananim

Drogy a kriminalita pohledem teréňáka

Text vznikl pro připravovaný sborník z konference Kriminalita a drogy, kterou pořádalo občanským sdružením SANANIM. Zabývá se způsoby obživy injekčních uživatelů drog, trestnou činností, kterou uživatelé drog páchají, a způsoby omezení trestné činnosti uživateli drog, tedy tzv. strategií crime reduction. Součástí textu je i vymezení pozice terénních pracovníků při kontaktu s uživateli drog páchajícími trestnou činnost.

Trestnou činnost uživatelů drog ilustruje tato báseň.

Pro upřesnění: esko = subutex, áčko = abstinenční syndrom, levá = podvod, kyska = kyselina askorbová často využívaná pro ředění drogy, piko = pervitin, smakat = sehnat, love = peníze. Autorem básně je uživatel drog, který ji napsal v naštvání, když si třikrát za jeden den koupil místo buprenorfinu vyřezaný paralen.

Terénní programy v kontextu drogové kriminality

Terénní programy jsou registrovanou sociální službou (dle zákona 108/2006 Sb.) Terénní programy pracující s uživateli drog (včetně našeho Terénního programu) jsou navíc certifikovány Radou vlády pro koordinaci protidrogové politiky (RVKPP), čímž je prověřována jejich kvalita a profesionalita. Terénní programy v Praze jsou financovány převážně z veřejných rozpočtů (MPSV, MHMP, MZ a malé míře z rozpočtů městských částí).

Z hlediska zadání, k jehož plnění jsme vázáni jak zákonem, tak smlouvami s našimi donátory, jsme instituce chránící veřejné zdraví a omezující nepříznivé sociální dopady užívání drog. Naše aktivity se liší podle toho, v jaké fázi je užívání drog našeho konkrétního klienta. U osob, které jsou aktuálně nepřemýšlejí o změně (říkáme, že jejich život je zúžen na 3D - získat peníze na drogy, sehnat drogy, dát si drogu a tak stále dokola) se naše intervence zaměřují na zmírnění škod, které si aplikací způsobují (tzv. přístup harm reduction) a na vyvolání motivaci k jakékoliv (byť minimální) pozitivní změně. U těch uživatelů, kteří mají zájem o změnu, děláme poradenství a zprostředkováváme léčbu. Jsme vázáni zákonem hájit práva a oprávněné zájmy osob, našich klientů.

Oznámení a nepřekažení trestného činu

Abychom mohli dobře pracovat s uživateli drog, musíme rozumět jejich životnímu stylu. Nepátráme po trestné činnosti uživatelů drog. Ale nějakým způsobem se setkáváme s odrazem jejich trestného chování uživatelů drog. Například pokud pátráme po příčinách toho, jak se klient přišel k závažné popálenině, ptám se na jeho chování a dozvím se, že se mu to stalo při opalování měděných drátů, čímž si chtěl opatřit peníze na drogy. Nebo pokud si domlouváme s klientem schůzku kvůli asistenci pro vyřízení občanského průkazu, tak klient řekne, že nejdříve je schopen vstát v deset hodin, pak musí „dělat“ peníze, protože bude mít „absťák“ a teprve po dvanácté bude schopen někam dorazit. Občas v terénu potkáme uživatele drog, který nese dvacet čokolád, čtyři parfémy, nebo metrovou palmu. Jde pravděpodobně o kradené zboží, které chce prodat a koupit si drogu.

Odpovědností terénního pracovníka je, aby postupoval v těchto situacích věren kontraktu, který s uživateli drog máme. Terénní programy veřejně dlouhodobě deklarují, že pracují s uživateli drog anonymně a nejsou informátory policie. Potom není možné, abychom tento kontrakt porušili (např. pokud by nás požádala ochranka obchodního domu, že nám dá sponzorský dar, pokud jí sdělíme jméno člověka, pravděpodobně našeho klienta, kterého mají natočeného na videu. Samozřejmě, kdyby nás o identifikaci takového člověka na fotce požádal policista se soudním případem, musím informaci poskytnout, nicméně pokud jej znám pouze pod kódem např. vím, že to je Aleš s kódem ALE07JAR01. Tato informace bude policie pravděpodobně k ničemu, rozhodně nemá cenu si kvůli ní vyřizovat soudní příkaz. Věrností tomu, co klientům o sobě říkáme, získáváme a dlouhodobě udržujeme jejich důvěru. Přijít o ni by bylo velkou chybou. Nicméně to neznamená, že se nebude postupně kontrakt měnit. V západní Evropě jsou nízkoprahová centra či substitučních programů, jejichž využívání je podmíněno poskytnutím všech osobních údajů či registrací u místní policie. Terénní programy Sananim zvažují změnu kontraktu k těhotným klientkám. Chtěli bychom deklarovat navenek, že pokud se v terénu objeví těhotná uživatelka drog, či uživatelka drog, tak ji budeme aktivně oslovovat a doptávat se, jak zvládá užívání drog a těhotenství/drogovou kariéru. Samozřejmě může odmítnout se s námi o tom bavit a to budeme respektovat.

Terénní pracovníci musí být připraveni dostát případné povinnosti překazit a ohlásit trestné činy(1). Pokud se mi chystá klient sdělit nějakou informaci, která by této zákonné povinnosti podléhala, měl bych jej ještě před jejím vyřčením na ni upozornit. A pokud mi i přesto tuto informaci sdělí, musí jít čin oznámit, nebo se mu snažit zabránit. Příkladem, ilustrující ochotu terénních pracovníků toto plnit, byla vražda kameramana Michala Velíška uživatelem drog. Byli jsme připraveni, pokud bychom vraha potkali, policii informovat. V případě loupežné vraždy střelnou zbraní v herně v Nových Butovicích terénní pracovníci přispěli k zatčení pachatele.

Etická dilemata a syndrom vyhoření

Terénní pracovníci často řeší některá těžká etická dilemata i různé pocity (naštvání, vztek, smutek, lítost) v souvislosti s tím, jak se naši klienti chovají. Setkání s „temnou stranou“ toho, co uživatelé drog dělají, bývá často jednou z výrazných příčin syndromu vyhoření terénních pracovníků (další je setkání se z drogovou závislostí u svých blízkých). Prevencí je vzdělávání a systematická příprava terénních pracovníků. Jedna z modelových situací, před kterou jsou terénní pracovníci vystaveni při zaškolování, je tato: „Jedete z práce, nastoupíte do tramvaje, a v ní potkáte klienta, uživatele drog, s kterým jste nedávno řešili nějaké poradenství. Ten Vás pozdraví. A hned záhy na zastávce vytrhne paní, která stojí vedle něj kabelku, a těsně před zavřením dveří vyskočí z tramvaje. Celá tramvaj se na Vás otočí. Co uděláte?“ Další formou prevence je metodické vedení, případové intervize a supervize terénních pracovníků, jak individuální, tak týmová.

Otevřená drogová scéna

Terénní programy Sananim se dlouhodobě věnují uživatelům drog pohybujícím se otevřené drogové scéně. Ta se za posledních 15 let postupně posunuje po centru města (Václavské náměstí, Národní třída, Náměstí Republiky, Karlovo náměstí, Hlavní nádraží, Na Knížecí, Václavské náměstí). Otevřená drogová scéna (kterou je aktuálně Václavské náměstí) je největší drogový trh v republice. Můžeme jej přirovnat k trhům vánočním, kam se můžete „naslepo“ vydat a s velkou pravděpodobností, že tam bude velký výběr, velká konkurence a díky ní rozumné ceny.

Každý den tak dochází na Václavském náměstí 300 - 800 osob shání drogy, za rok více než 3000 osob. Denně tu dochází k přesunu minimálně 1.000 dávek pervitinu, heroinu, nebo zneužívaných léků, jako je subutex nebo benzodiazepiny. Pokud bychom uvažovali o tom, že jeden uživatel drog v průměru utratí za den za drogy 500 Kč, bavíme se o částce 250.000 Kč až 400.000 denně. K tomu je zde noční prodej drog (především marihuany, hašiše a kokainu turistům), který se odehrává také na Václaváku a nebude nijak malý.

Z pohledu terénních pracovníků se setkáváme s těmito trendy:

Populace uživatelů drog pohybujících se na otevřené drobové scéně stárne, „vizuálně“ chátrá a je stálo více sociálně vyloučena. To vede k tomu, že je hůře schopna získat peníze na drog. Důvodů je několik. Zhoršila se situace na trhu práce, především v oblasti nízkokvalifikované pracovní síly. Záznam v rejstříku trestů téměř diskvalifikuje zájemce o práci z pracovního trhu. Po dlouhé době, kdy se nic nedělo, se rozhýbalo vymáhání dluhů v ČR. Exekuce jsou velmi časté a významná část uživatelů drog dluží částky v hodnotě statisíců, a to jak za zdravotní pojištění a jízdy na černo, tak za nesplacené „rychlé půjčky“. Registr dlužníků zabraňuje tomu, že by si uživatelé drog získávali peníze půjčkami u různých finančních institucí. Rovněž probíhají změny na trhu bydlení. Obce se chovají čím dál tím více přísněji v případě neplatičů a proto řada lidí končí na ulici.

Rozpočet injekčního uživatele drog

Podíváme-li se na, kolik uživatelé drog vydají denně za svoje dávky, můžeme je rozdělit do několika skupin. Část uživatelů vystačí s rozpočtem na drogy cca 100 Kč denně (2 mg buprenorfinu), tj. na drogy vydá do 3000 Kč měsíčně. Můžeme je označit za tzv. nízkorozpočtové uživatele drog. Jde o uživatele drog, kteří jsou sociálně nejslabší, většinou na ulici. Můžeme u něj mluvit až o homeopatickém množství drogy, protože si naráz aplikuje (např. 2x denně) jednu osminu subutexové tablety.

„Průměrný středněrozpočtový“ uživatel drog na otevřené drogové scéně utratí denně 500 až 1000 Kč, tedy měsíčně 15.000 - 30.000 Kč. Typicky je to uživatel pervitinu, nebo uživatele kombinujícího pervitin s dalšími látkami.

Část uživatelů drog (maximálně 5 - 10 %) investuje do drog cca 2-3000 Kč denně, tedy cca 60-90.000 Kč měsíčně. Můžeme je řadit do kategorie vysokorozpočtových uživatelů drog. Jde typicky o injekční uživatele heroinu. V minulosti bylo těchto uživatelů drog výrazně více. U těchto osob lze předpokládat, že výrazná část prostředků na drogy pochází z trestné činnosti, a tedy působí výraznou společenskou škodu(2).

Způsoby obstarávání peněz na drogy

Zabýváme-li se tím, jak získávají uživatelé drog peníze. Najdeme široké spektrum aktivit. Zde je přehled těch nejčastějších:

Sociální dávky, peníze od rodičů

Práce, sociální dávky, peníze od rodičů. Řada uživatel zvládá (a s rozvojem závislosti na injekční aplikaci buprenorfinu jich výrazně přibylo) je schopna vedle užívání drog chodit do práce. Náklady některých uživatelů drog na dávku jsou tak malé, že jsou téměř schopni svoji závislost financovat ze sociálních dávek, především pokud jsou v substituci (např. balení 7 tablet 2 mg subutexu je spolu s receptem stojí 550 Kč, tedy 2200 Kč měsíčně). Někteří uživatelé drog dostávají peníze na drogy od svých rodičů.

Drogový byznys

Nezanedbatelná část uživatelů drog koupí drog ve větším rozsahu, než mají spotřebu a přebytky prodává. Časté je taky prodej „nastaveného materiálu“ (tedy koupit drogu - heroin nebo pervitin, naředit jej a prodat). Substance, kterými jsou drogy nastavovány, se liší dle účinku a nebezpečnosti. Jde o kyselinu askorbovou, kofein, kofein, strychnin, antrax a další. V minulosti dealeři nastavovali drogy rozdrcenou omítkou jednoho z domů na Novém městě pražském.

Posledních několik let můžeme sledovat prodej přebytků buprenorfinu pacienty v tomto druhu substituce. Pokud má pacient výrazně větší množství, než potřebuje (např. dostává recept na více než 8 mg buprenorfinu týdně, zajišťuje si prodejem přebytků peníze na výběr receptů. Za jedno balení 8mg subutexu v lékárně zaplatí cca 1500 Kč a pokud jej prodá po „čtvrtkách“, může získat až 3200 - 4000 Kč (cena roste o víkendu). Pacient tedy např. dostane recept na dvě balení 8 mg Subutexu a rozprodejem jednoho si vydělá na další vyběr receptů.

Řada, předevších sociálně slabých uživatelů drog není schopna získat či udržet dostatek peněz na výběr celého balení buprenorfinu (v ceně od 450 Kč do 1500 Kč). Řada uživatelů závislých na buprenorfinu nemá svého lékaře (např. nebyly schopni docházet pravidelně, a proto byly s programu vyřazeni, nebyli přijati z nedostatku kapacity programy. Proto dochází ke skládání se na „výběr receptu“. Za posledních pět let došlo k snížení poměru, v jakém se balení sedmi buprenorfinových tablet rozděluje mezi tím, co má peníze a tím, co má recept z poměru 5 x 2 na 6,5 ku 0,5 tablety v rámci výběru receptu. To znamená, že sociálně slabý substituovaný často má z receptu jen malé množství drogy. Tento fakt svědčí především o poklesu manství peněz, se kterými drogově závislí disponují.

Mezi způsoby „drogových podvodů“, často ze zoufalství, patří i vyřezání falešných log do tablety tak, aby její čtvrtina vypadala jako tableta Subutexu či Ravaty. Je tedy možné, že si někteří uživatelé drog koupí na Václavském náměstí místu buprenorfinu paracetamol obsažený v Paralenu (viz Tomáš, autor úvodní básně).

Někteří uživatelé drog si vydělávají tím, že prodávají marihuanu, hašiš ale také provensálské koření a „asfaltu“ turistům, kteří si chtějí zpestřit zážitek z „magické Prahy“.

Ojediněle se lze setkat s tzv. „El Pasem na drogy“ tedy přepadením kvůli drogám. Děje se tak mezi uživateli drog samotnými, někdy i za použití zbraně. Skupina uživatelů drog si vyhlédne někoho, kdo má drogy, nebo naláká někoho, kdo má na drogy peníze, a následně jej zastraší a obere.

Krádeže

Krádeže zboží jsou významným zdrojem rozpočtu uživatelů drog. Jde o nejčastěji krádeže oblečení, potravin, parfémů, v podstatě čehokoliv, co jde zpeněžit. Zboží končí opět v obchodní síti za 20 - 50 % ceny. Vykupujícími jsou zastavárny, pracovníci hotelů a stánků s rychlým občerstvením, směnárníci, taxikáři, asijské prodejny potravin… Pro tyto překupníky jsou uživatelé drog výrazným způsobem přivýdělku. Udivující je přitom např. situace, kdy uživatel drogy vezme květináč s palmou, stojící před jedním květinářstvím, a za pár desítek korun jej od něj koupí 300 metrů vzdálené květinářství. Uživatelé drog přitom mluví o tom, že krást jde stále hůře… Souvisí to s tím, jak tato populace stárne a tím je na ní čím dál více užívání drog vidět.

Dalším způsobem obstarávání peněz jsou nejspíše krádeže vloupáním a kapesní krádeže. Zdá se, že došlo k výraznému poklesu vloupání do vozidel a krádeží mobilních telefonů. Důvodem jsou jak tržní faktory (pokles cen mobilních telefonů, přebytek nabídky), tak technické zabezpečení (zabezpečení autorádií). Objevují se vloupání např. do sklepů, okrádání spáčů).

Jako perlička z prostředí sociálně nejslabších uživatelů drog, patří opatřování obuvy. Máte před dveřmi botník? S příchodem zimy někteří uživatelé drog nemají vhodnou obuv, a tak jim nezbude než projít některý velký panelový dům a podívat se do všech botníků.

Recyklační průmysl

Pokud by se měla udělovat ocenění za přínos ekologii v ČR, rozhodně by nebyli uživatelé drog bez šance. Jejich aktivit v oblasti recyklace a třídění odpadu jsou významné. Řada uživatelů drog má přijmy z odvozu druhotných surovin do sběru. Jejich počínání lze hodnotit od společensky vysoce nebezpečného (kabely u vlaků) až po záslužné, kdy se probírají popelnicemi a kontejnery na suť, aby našli cokoliv, co lze odnést do sběrného dvora. Na základní škole jsme sbírali železo či papír, a vozili jej do sběrny. Mnoha sociálně nejslabším uživatelům drog zůstala tato činnost jako zdroj obživy. V době psaní tohoto článku se za papír směsný dává ve sběrnách 1,80 Kč/Kg. Za měď dostanete 120 Kč/kg, za železo 6,5 Kč/kg. Potřebujete tedy kárku pro odvoz, a při troše úsilí je možné získat 100 Kč denně. Osobně jsem se nesetkal s tím, že by se nějaký uživatel drog přiznal k tomu, že by někde kradl funkční kabely. Naopak, možnost, že by způsobili někomu ohrožení života, např. vykolejení vlaků, odsuzují. Nicméně na squatech a v nevyužívaných objektech jsou uživatelé drog schopni „vyrvat“ ze zdi cokoliv, co se dá prodat. K tomu patří bohužel také krádeže okapů či mosaznýcha měděných částí zábradlí v historických domech.

Fenoménem je takzvané „fárání“, v angličtině se používají termíny „dumpster diving nebo freegaining“. Vezmete si (v ideálním případě) rukavice a delší klacík a hledáte v popelnicích a odpadkových koších cokoli využitelného. Jde zdrojem obživy a někdy i příjmu sociálně nejslabších uživatelů drog. Z popelnic získávají uživatelé drog jak jídlo a cigarety, tak i „poklady“, které lze prodat. Pokud si koupíte klobásu na Václavském náměstí a nedojíte ji, je velká pravděpodobnost, že (i když ji hodíte do koše), ji dojí někdo jiný. Z hlediska veřejného zdraví tato činnost však skrývá nemalá rizika, především v rizicích otravy botulinem, šíření leptospirózy a žloutenky typu A. Nicméně uživatelé drog uvádějí především zdravotní komplikace v podobě střevních obtíží.

Řada klientů se mi pochlubila, kolik cenných věcí v kontejneru našla. Jeden dokonce tvrdil: „Zachránili jsme obrovské kulturní bohatství českého národa“. Řada cenné keramiky, knih a podobných předmětů skončila skutečně místo skládky v antikvariátech.

Zábavní průmysl

Řada lidí na ulici si zajišťuje obživu hraním na ulici, nejčastěji hrají na kytaru, bubnují a hrají na flétnu. Za hodinu nebo dvě hraní často najdou „v klobouku“ i přes tisíc korun. Donedávna bylo hraní na ulici v Praze (na rozdíl od jiných českých i zahraničních měst) tvrdě postihováno Městskou policií i Policií ČR. Jeden z mých klientů uvedl, že mu byly za posledních pět let zadrženo cca 18 bubínků djembee. V tomto ohledu je velký pozitivní průlom nová pražská vyhláška o tzv. buskingu, povolující za vymezených podmínek hraní na ulici.

Sociálně nejslabší uživatelé drog si zajišťují peníze žebráním. To souvisí s jejich sociálním propadem a destrukcí sebehodnoty. Žebrání může mít podobu jak klečení, tak žádosti o pomoc. „Dobrý den, nemůžete mi půjčit na lístek do Opavy“? „Kámo, nemáš bůra nebo aspoň cígo?“

Zajímavostí je recyklace lístků na MHD. Pachatel tohoto podvodu hledá vymazané označené lístky a pak pomocí toluenu vymazává označení. Následně pak čeká u automatu a čeká na zájemce o lístek, kterým je nabízí.

Prostituce

Řada uživatelek drog vydělává na dávku pouliční prostitucí. Sex se odehrává v autech zákazníků, na privátech nebo i ve křoví na ulici (v Praze typicky na Karlově náměstí). Ceny za posledních několik let klesly, pohybují se dokonce na 500 Kč „za komplet“ a 200 Kč „za orál“. Tvoří „cenové dno“ sexzbyznysu a neberoucí konkurence si stěžuje, že „kazí ceny“. Naše klientky uvádějí, že mají denně 4 - 10 zákazníků. Vydělají tedy od 2000 Kč do 5000 Kč.

Smutným fenoménem častým na Karlově náměstí je tzv. „ranní výprodej“, kdy nad ránem, pokud ženy pracující v sexbyznysu nevydělají peníze, které potřebují na drogy či přinést domů, jdou s cenou dolů.

Další kriminalita

Mezi další činy, které se dotýkají uživatelů drog, může být braní půjček s úmyslem je nesplácet, nebo neplacení alimentů. Další kriminální chování uživatelů drog nemá vztah k získávání peněz na drogy. Nicméně může být velmi nebezpečné. Patří sem agrese a násilné chování mezi uživateli drog. To je často způsobeno vyřizováním si účtů, když se někdo při nákupu nebo prodeji drog cítí poškozen (že droga nemá kvalitu, že to je podvrh). Zaznamenali jsme situaci, kdy dealer bodl nůž do uživatele drog za to, že si koupil heroin od někoho jiného než od něj. Patří sem situace, kdy v páru mezi závislými probíhá domácí násilí, nejčastěji od muže k ženě. Zaznamenali jsme i některé mimořádně psychotické jednání, např. muž, který úmyslně zapálil jednomu z našich klientů stan.

Někteří uživatelé drog se vloupávají do objektů kvůli přespání, nejčastěji do sklepů větších domů. Jako další nebezpečné počínání je možné hodnotit řízení vozidel pod vlivem psychotropních látek. Nicméně většina uživatelů drog, se kterými pracujeme, už žádné auto nemá ani neřídí.

Uživatelé drog jako oběti

Uživatelé drog nejsou jen pachateli trestné činnosti, velmi často jsou její obětí. Chování některých společenských institucí přispívá k trestné činnosti a marginalizaci uživatelů drog Největším paradoxem je, pokud uživatelům drog ublíží přímo policisté. Relativně často se setkáváme se stížnostmi uživatelů drog na to, že je policisté bili. Jde často o fyzické trestání uživatelů drog v situacích, kdy se policistovi zdá, že trestním řízením ničeho nedosáhne (např. u přestupků). Třicetiletý Patrik nám popsal situaci, kdy jej policisté zmlátili na squattu: „Vtrhli dovnitř, ale nebyla to klasická kontrola, byli kvůli něčemu naštvaní. Kopali do mne, když jsem ležel na zemi. Když jsem odpadl, tak zavolali záchranku, ale řekli jim, že jsem se asi předávkoval. Přišel jsem o slezinu. Patrik skončil na tři týdny v nemocnici, nicméně stížnost (i přes opakované výzvy terénních pracovníků nepodal).

Další uživatelé drog líčí také svoje zážitky s policisty: „Nechali mne vyskládat všechny mé věci na kapotu. Pak prudce couvli, věci spadly na zem, a oni je přejeli.“ Nebo „Kopl mne asi 6x do kolene, dokud jsem se nepřiznal…“.

Mezi další chování některých policistů, které ve svém důsledku ohrožuje veřejné zdraví i pořádek, patří ničení drog a vyhazování čistých jehel. V oficiálním postupu by měli drogu zabavit a poslat na expertízu. Jednodušší pro ně je přinutit uživatele drogu zničit. Ten následně v abstinenčním syndromu si potřebuje opatřit drogu a nemá čisté jehly. Tím pádem musí rychle sehnat peníze. Jedná tedy ještě rizikověji, než by jednal normálně. Jde o faktor zvyšující trestnou činnost, naštvanost na zákon a nedůvěru v právo a také ohrožující veřejné zdraví. Uživatelé drog se často nejrizikověji a nejvíce agresivně chovají hned po propuštění z CPZ (cely předběžného zadržení).

Společnost a nízkoprahové a substituční služby

Musím se zmínit o velmi neblahé věci, kterou posledních několik let zažíváme. Je to tlak politiků místní správy, v některých případech podpořený policisty a strážníky, na zlikvidování služeb, které pracují s uživateli drog či s lidmi na okraji společnosti. Myšlenka je jednoduchá a hloupá: „Pokud zde nebudou služby, nebude problém“. Podobnou logikou bychom museli trvat na zrušení policie, protože když nebudou policisté, nebudou zločinci ani zločin.

Městská část Praha 7 vykázala největší české nízkoprahové centrum pro uživatele drog - Kontaktní centrum Sananim. To se následně potkalo s velkou mírou odporu i na území Městské části Praha 5, kam se přestěhovalo. Zažili jsme 2 roky, kdy policisté a strážníci vykazovali terénní pracovníky z prostředí otevřené drogové scény na Václavském náměstí a s ne dvěma terénními pracovníky bylo zahájeno přestupkové řízení pouze za to, že dělali v tomto prostředí svoji práci. Samo vykazování terénních pracovníků (bez jakéhokoliv zákonného důvodu) realizovali policisté velmi často za pomoci velmi neprofesionálních výroků. Městská část Praha 1 dala výpověď Metadonovému středisku Drop In a rovněž usiluje o vykázání Nízkoprahového denního centra Naděje pro lidi bez domova. Výpověď od Městské části Praha 4 rovněž dostala hepatologická ambulance Remedis, která má v substitučním programu 250 pacientů, které zároveň léčí na žloutenku typu C a zabraňuje šíření této infekční choroby. Výpověď od Městské části Praha 4 dostali také psychiatři MUDr. Sikora a MUDr. Novotná, kteří poskytují substituci buprenorfinem 500 pacientům.

Uživatelé drog ve vězení

Samostatnou kapitolou je retributivní pojetí naší justice. Velmi nefunguje resocializace a tak je vězení spíše školou zločinu bez potenciálu ke změně. Vysoká dostupnost drog ve věznicích způsobuje, že uživatelé drog se zpátky na svobodu vracejí se závislostí a potřebou hned získat drogy. A často navíc se žloutenkou typu C, kterou kvůli nedostupnosti injekčního materiálu ve vězení získají. Tzv. „Toxička“, tedy léčba závislosti ve vězení je pro řadu uživatelů drog nevýhodná. Nemohou pracovat a mají omezené vycházky, často proto, že se pohybují ve velmi drogovém prostředí.

Crime reduction

Jaká jsou opatření k snížení kriminality uživatelů drog? Ve vyspělém světě se používá výraz „Crime reduction“ pro soubor opatření, které vedou k snížení škod působených trestnou činností. V tomto ohledu máme obrovské limity. Základní ekonomickou úvahu, kterou Vám nabízím, je následující: Pokud dojde k poklesu objemu peněz vydaných na drogy, dojde i k poklesu objemu kriminality, jak co do množství, tak i do výše škody. Zkrátka ten, kdo bere drogy za 100 Kč denně a vydělává na ně trestnou činností, způsobí menší škodu než ten, kdo bere drogy za 3000 Kč. Navíc 100 Kč můžete vydělat legálně či větších škod na cizím majetku. Abyste si mohli dovolit dát denně 3000 Kč, musíte být velmi dobře placený manažer nebo páchat trestnou činnost ve velkém rozsahu.

Substituce jako nejvýraznější crime reduction opatření

Pokud hledáme pragmatické a efektivní crime reduction opatření, je jím evidentně substituční léčba. V čistě ekonomické úvaze jakákoliv substituce (metadon, buprenorfin, ritalin) výrazně snižují výdaje uživatelů drog na drogy a tím i objem trestné činnosti.

Měsíční náklady „opiátníka“ se mohou velmi lišit. Pokud jde o intenzivního uživatele subutexu (beroucího 8 mg buprenorfinu denně), bude muset měsíčně získat 6.000 Kč (200 Kč denně). Intenzivní uživatel heroinu musí měsíčně získávat až 90.000 Kč (3000 Kč denně), které v převážné většině legálně nezíská. Navíc u kradeného zboží musí získat předměty za dvojnásobek až trojnásobek ceny, (tedy za 180.000 - 270.000 Kč), aby získal peníze na drogy. Pokud bude páchat trestnou činnost vloupáním, opět se náklady navýší, a to o škodu způsobenou na majetku při vloupání.

Námitky a pochybnosti k buprenorfinové substituci

Je zřejmé, že některá očekávání, která část odborníků měla od buprenorfinové substituce v České republice, se naplnila jen částečně. U substituce metadonem téměř žádné námitky nejsou. U buprenorfinu na jedné straně skutečně došlo k výraznému omezení užívání heroinu v ČR, k výraznému poklesu majetkové trestné činnosti v souvislosti se zaopatřováním peněz na heroin, k poklesu fatálních předávkování a také k výraznému zvýšení počtu uživatelů drog, kteří jsou v kontaktu s psychiatrickou péčí. Na druhou stranu dochází k masivní injekční zneužívání léku, buprenorfin je předmětem černého trhu a je podezření, že s jeho zneužíváním dochází k nárůstu určitých forem zdravotních obtíží (např. srdeční chlopňové endokarditidy).

Nicméně dobrou zprávou je, že za posledních 10 let počet injekčních uživatelů opiátů spíše poklesl. Znamená to, že buprenorfin, kromě toho, že vytlačil z drogového trhu heroin, nezvýšil, spíše naopak, počet uživatelů opiátů v ČR. V roce 2001 uváděla výroční zpráva(3), že počet problémových uživatelů v ČR v r. 2000 dosahuje pravděpodobně 30 000 - 45 000 osob, z toho 18 000 - 27 000 uživatelů pervitinu, 12 000 - 18 000 uživatelů heroinu. Dle NMS(4) v roce 2010 činili počet problémových uživatelů opiátů 11.000 osob, jsme tedy na nižším čísle, než nejnižší odhad 10 let zpátky. Uživatelů, kteří by (např. kvůli ceně) začali brát injekčně buprenorfin, tedy celkově nepřibývá, spíše se do této kategorie přesunuli uživatelé heroinu.

Vzhledem k tomu, že takové substituční programy ušetří společnosti minimálně 84.000 Kč až 270.000 Kč na 1 klienta měsíčně, ekonomická výhodnost z hlediska crime reduction je zřejmá. Ještě větší efekt bude, pokud součástí substituční léčby bude výraznější tlak na sociální stabilizaci. V současnosti bohužel je buprenorfin velmi často injekčně zneužíván (což stejně nesnižuje crime reduction efekt oproti užívání jiných opiátů). Ideálním řešením jsou substituční programy pro menší počet osob s pracovní a psychosociální složkou.

Co znamená pracovní a psychosociální složka? Program je celostněji zaměřený na větší část životních obtíží pacienta. Pacient v programu není pouze v pravidelném kontaktu s psychiatrem a zdravotním personálem ohledně rozsahu substituce a svých dalších psychických obtíží. Má především možnost (nebo povinnost v programu pracovat) a vydělat si (minimálně) peníze na výběr receptu substituce, např. buprenorfinu. Peníze dostane na ruku v ten den, kdy má za lék zaplatit, čímž se výrazně limituje situace, kdy musí jít na černý trh kvůli zajištění peněz na výběr receptu. V ideálním případě by si pacient v pracovním programu vydělal i na bydlení, což je jedním ze základních faktorů sociální stabilizace. Formou pracovních aktivit může být mnoho, např. úklidové práce, drobné manuální práce. Příkladem nám může v tomto být Rakousko. Psychosociální složka programu znamená, že se pacient účastní v programu individuálních i skupinových aktivit s cílem zlepšit jeho duševní zdraví a sociální kompetence. Hlavní váha přechází od lékaře - psychiatra k sociálnímu pracovníkovi - case managerovi, který má prostor se intenzivně zabývat reálnou životní situací pacienta a vytvářet takový individuální plán spolupráce (včetně zprostředkování návazných služeb), který povede k stabilizaci a sociálnímu začlenění.

Další možnosti Crime Redution

Jaké jsou další možnosti snížení kriminality uživatelů drog? Nabízí se jich celá řada. Nebudu psát o kamerových systémech a policejní práci, na to nejsem odborník. Výraznou práci při snižování trestné činnosti odvádějí terénní pracovníci a kontaktní centra. Mezi základní arsenál otázek pracovníků těchto zařízení patří otázky „Kolik berete? a „Jak často berete?“, tedy otázky na množství užívané látky a četnost užívání. Pracovnící pomáhají uživatelům drog s udržením nižší intenzity užívání, čím přímo přispívají k snížení množství peněz, které uživatelé drog za drogy vydají, a tedy k snížení trestné činnosti. Zároveň pracovníci nízkoprahových center mají často výrazný podíl na tom, že uživatel drog nastupuje do léčby a začíná abstinovat. V tuto chvíli opět se snižuje rozsah kriminálních škod páchaných za účelem získání peněz na drogy. Proto lze bez problému zvolat „Harm reduction rovná se crime reduction“.

Z pohledu efektivních (na příčinu zaměřených opatření) je jednou možností zvýšení dostupnosti léčby. Pokud se uživatel drog v Praze rozhodne jít na detoxifikaci, nezřídka čeká až kolem jednoho měsíce. A to je dlouhá doba. Výrazné přetížení pražských služeb je vidět i v tomto segmentu léčby. Zvýšení dostupnosti by zajistilo větší počet uživatelů drog odcházejících do léčby. Navíc, i pokud uživatel drog absolvuje jen detoxifikaci a neodchází dále do léčby, stejně dochází k úspoře společenských nákladů tím, že se sníží jeho spotřeba drog a tím také množství peněz, které musí na drogy získat.

Další potenciálně výraznou možností, jak zvýšit motivaci k léčbě, se nachází v oblasti spolupráce a propojování adiktologických služeb a policie. V západní Evropě je běžné, že jednou z pobídek k léčbě je „adiktolog ve vytížených policejních služebnách“. Odborník - policista (ale není podmínkou) při zadržení pachatele, u něhož je zřejmé, že užívá drogy, provede anamnestický rozhovor a případně nabídne zprostředkování léčby s pozitivním dopadem na trestní řízení. V tomto ohledu by rovněž část substituční léčby mohla být propojena s povinnou registrací na policii - pacient by „za substituci platil“ také zvýšeným dohledem na své chování.

Rovněž rozšíření možnosti nízkoprahového zaměstnávání by přispělo k omezení trestné činnosti. Řada uživatelů drog má zájem „aspoň trochu pracovat“, což potvrzuje projekt XTP Sananim(5). Opatřování si peněz na drog trestnou činností bývá pro některé uživatele drog spíš nechtěná nutnost, když jiné legální způsoby selžou. Být v konfliktu s policií nebo jít do vězení není nic příjemného. Samozřejmě jejich reálné možnosti, dovednosti a pracovní výkonnost je omezená. Pokud se tím ale nenecháme odradit, je možné potenciál uživatelů drog využívat např. v oblasti úklidových prací a podobně. Každý injekční uživatel drog v pracovním programu je člověkem blíže společnosti, s menší potřebou páchat trestnou činnost

Závěry

V text mapuji pohledem terénních pracovníků trestnou činnost uživatelů drog a související jevy. Ukazuje, jakým způsobem si uživatelé drog obstarávají peníze na drogy a kolik peněz vlastně potřebují. Zdá se, že lze brát drogy a neopatřovat si na ně prostředky trestnou činností, a to především v kategorii tzv. nízkorozpočtových uživatelů drog. Mezi způsoby zaopatřování peněz na drog patří práce, příjmy od rodiny, sociální dávky, prodej drog, krádeže zboží, falšování lístků MHD, prostituci, loupeže a úvěrové podvody. Nicméně přibývá stále více injekčních uživatelů drog s minimálním rozpočtem na drogy (např. méně než 100 Kč denně), kteří si na svoji dávku vydělávají recyklací sběrných surovin nebo žebráním.

Dále upozorňuje na ti, jaké chování společenských institucí (úřadů, policie i jiných) pomáhá k zvýšení trestné činnosti. Ukazuje se, že některé chování policistů (např. bití uživatelů drog, vyhazování injekčních jehel a drog) může být z hlediska prevence kriminality velmi kontraproduktivní.

Na závěr příspěvku je porovnávána částka, kterou potřebuje injekční uživatel heroinu, s částkou kterou by potřeboval v substitučním programu buprenorfinem. S jasným výsledkem: harm reduction a substituce se společnosti výrazně vyplatí především v oblasti crime reduction, tedy snížení kriminality. Je třeba hledat cesty k rozšíření počtu míst a zvýšení kvality substitučních programů, rozšíření programů harm reduction a detoxifikace..

Ing. Aleš Herzog, Terénní programy Sananim

________________________

(1) Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, platný od 1. 1. 2010 (výběr relevantních pojmů)

(2) Vzhledem k tomu, že společenské náklady na jednoho vězně činní cca 880 Kč denně, zdá se, že společnosti pobyt za mřížemi u vysokorozpočtových uživatelů drog vyplatí, u nízko a středněrozpočtových uživatelů ale nikoliv.

(3) Národní monitorovací středisko: Výroční zpráva ve věcech drog za rok 2001

(4) Národní monitorovací středisko: Výroční zpráva ve věcech drog za rok 2010  

(5) Centrum pro stabilizaci a práci uživatelů drog - Externí terénní programy (XTP) Sananim je projekt vycházející z tzv. modelu peerwork (vrstevnické práce). Vyškolení uživatelé drog zásobují injekčními sety skrytou drogovou scénu. Zároveň zájemci o práci z řad dlouhodobých injekčních uživatelů drog připravují materiál pro terénní programy - balí filtry, stříhají náplasti, trhají alobal, balí časopis Dekontaminace pro odesílání poštou. Účastník programu má dva kontrakty, které jsou podmíněné. Jeden je sociálně stabilizační a druhý pracovní.