|
23 | 08 | 11 
Pár životů jsme zachránili (rozhovor s Janou Šumpíkovou)
Výběr z tisku:
Jana Šumpíková pracuje ve sdružení Rozkoš bez rizika, které prostitutkám nabízí
zdravotní a sociální služby a radí jim, jak se vyhnout třeba HIV. Za sexuálními
společnicemi dochází do klubů po celém Ústecku a Děčínsku.
Pětapadesátiletá
Jana Šumpíková z Ústí nad Labem má vynikající přehled o nočních klubech na
Ústecku a Děčínsku a hlavně o ženách, které se v nich živí prostitucí. Je
totiž terénní pracovnicí v občanském sdružení Rozkoš bez rizika, jež těmto
ženám nabízí zdravotní a sociální služby, informuje o zdravotních rizicích,
radí, jak se jim vyhnout, a provádí testy na HIV a další pohlavní nemoci. „Do
terénu jdeme večer, nachystáme si testy na HIV a na syfilis, různé informační
materiály a s tím vším pak objíždíme náš rajon,“ popisuje.
 * Ženy,
které poskytují placené sexuální služby, samy sebe odmítají označit za
prostitutky. Proč?
Vnímají to
jako hanlivý výraz. Samy sebe vnímají zpravidla jako tanečnice, společnice, a
dokonce jako sociální pracovnice. Do jisté míry jim to usnadňuje vnímání
reality, ve které žijí.
* Je těžké
získat si důvěru sexuálních pracovnic, aby s vámi mluvily a daly si od vás
poradit?
Je to velmi
individuální. Někdo vám věří hned, někdo nevěří vůbec. Pro nás je to snazší z
toho důvodu, že do těch klubů docházíme již řadu let. Stačí, když vás zná jedna
a ta ty druhé ubezpečí, že s námi má dobré zkušenosti.
* Jak se vám
daří je přimět, aby skutečně četly letáky a příručky, které jim přinášíte?
Nemusím je
nijak zvlášť nutit. Přiměje je k tomu totiž strach z choroby. Neznají
anatomicky své tělo, spousta věcí je jim z této oblasti neznámých. Jsou
rády, že se nás mohou na všechno možné zeptat. Myslím, že mají hlavně strach z
toho, aby si nějakou chorobu nepřinesly domů a nenakazily své blízké.
* Jak jste
se k této profesi dostala?
Založili
jsme občanské sdružení Drak, které se zabývalo primární prevencí HIV, AIDS a
drogovou závislostí. Ta primární prevence se týkala především škol. V
Poděbradech se každoročně konala konference k HIV a AIDS a tam jsme se zhruba v
polovině 90. let seznámili s doktorkou Malinovou (zakladatelka sdružení Rozkoš
bez rizika -pozn. red.) a časem jsme s ní začali spolupracovat.
* Co vás na
této práci motivuje?
Asi vědomí,
že můžu někomu poskytnout informaci o chorobě, před kterou je možné se téměř
stoprocentně chránit. Je zbytečné, aby se v dnešní době v naší republice někdo
nakazil, když má dostupné informace a prostředky, jak tomu předcházet. Domnívám
se, že jsme jistě pár životů zachránili, to mě také motivuje.
* Určitě ale
také zažíváte těžké chvíle. Máte někdy momenty, kdy byste této práce chtěla
nechat?
Nejtěžší je
vědomí, jestli jste udělala všechno, co jste mohla, jestli jste nabídla vše, co
bylo možné nabídnout. Velmi těžké je také vyrovnat se s jejich osobními
příběhy, s nimiž se někdy svěřují.
* Jaký
postoj mají vaše klientky k chystanému zákonu o regulaci prostituce?
Podle jeho
návrhu by si každá z nich měla zajít na radnici pro oprávnění, které by
platilo jen na území daného správního obvodu, a to pouze jeden rok. Nelíbí se
jim to. Problém je třeba v tom, že pokud by se chtěla během toho roku přesunout
v rámci Ústí za prací například z centra do Neštěmic, musela by se tu znovu
přihlásit. Rok je navíc velmi krátká doba. Pro vydání oprávnění by byla nutná
mimo jiné i fotografie. Když chcete živnostenský list, fotografii po vás ale
nikdo nechce. Chápou to tak, že pokud by se to legalizovalo, měly by mít úplně
stejné podmínky jako leckterý živnostník. Mají také problém s tím, že by musely
vystoupit z anonymity.
* Jakým
způsobem se vaše klientky k prostituci dostávají?
Většinou se
dostanou do situace, s kterou si nevědí rady. Jejich okolí jim s tím neporadí,
mnohdy je na nich dokonce existenčně závislé - některé z nich živí celou rodinu
i s rodiči. Je ale třeba říci, že někdy je za tím také jistá pohodlnost. V
každém povolání se musíte učit něco nového, rozvíjet se, vzdělávat. Tady je to
ale jinak, neočekává se od nich nic navíc.
FAKTA
V kraji
působí dva týmy Občanské sdružení Rozkoš bez rizika, vloni jen v Ústeckém kraji
otestovalo 326 prostitutek na virus HIV. Všechny testy byly negativní. Podobně
tomu bylo u testů na syfilis - z 274 testovaných byla tato nemoc objevena
jen u 4 žen. V Ústeckém kraji působí celkem 2 týmy této organizace, jeden na
Ústecku a Děčínsku, druhý na Teplicku a Chomutovsku. Na Ústecku se prostituce
odehrává především v nočních klubech, v druhé části kraje - především na
Teplicku - se vyskytuje i pouliční prostituce. Sdružení funguje od roku 1992 a v celé republice
má 9 týmů v celkem 12 krajích.
Některé
prostitutky jí věří hned, jiné nezačnou nikdy, Mladá fronta DNES, Lucie Chlebná
| 
