27 | 02 | 13
StreetWork.cz
Sociální marketing - seminář v Lisabonu
V prosinci 2012 jsme byli
vybráni na mezinárodní seminář pro streetworkery, který se konal ve školícím
institutu v Lisabonu. Tématem pětidenního semináře byl Social marketing. Cestu,
ubytování a kurz hradili Dynamo International a Česká asociace streetwork.
Hlavním předmětem našeho
pobytu v Lisabonu byl seminář, který pro nás připravil nizozemský terénní
pracovník Jan Schellekens, který se prací v ulicích zabývá již cca 40 let. Byl
mezi prvními nizozemskými pracovníky s mládeží, kteří převzali metody terénní práce
ze severoamerického prostředí. Styl přednesu Jana byl hodně uvolněný, což
znamenalo, že se ze semináře o sociálním marketingu stala diskuze nad příkladem
dobré holandské praxe. Volnější přístup potvrzuje i kvantum studijního
materiálu v podobě prezentací o sociálním marketingu, které jsou pro někoho
možná překvapivě… v nizozemštině. Takže spousta vydatného počtení.
Bez dlouhosáhlých historických
vstupů přistoupil lektor přímo k definici sociálního marketingu, kdy se
pracovník využívající tento směr snaží prodat své myšlenky, postoje a jednání
obdobným způsobem jako prodejce biblí činí právě se svým zbožím. Je tedy
nezbytné naše představy o určitém způsobu života nebo náhledu na daný problém
učinit pro našeho „zákazníka“ zajímavými. Je možná škoda, že během semináře,
kdy jsme měli tu čest být posluchači přednášejícího, blíže marketinkové pomůcky
a techniky nespecifikoval.
Během dnů, kdy přednášející
předkládal převážně příklady ze své praxe, se veřejná diskuze rozvinula v
případné přitakání jeho přístupu nebo naopak vymezení se vůči předloženým
technikám a názorům. Vedle potěšujícího faktu, že jsme se jakožto čeští
zástupci z Brna a Prahy ve většině případů v přístupu k sociální práci shodli,
musíme uvést, že panoval obecný soulad v přístupu k terénní práci také s našimi
francouzskými kolegy a zástupkyní z Polska.
Diskutovaným tématem byl
prodej vizí a hodnot. Je možné, že zejména z povahy okruhu osob, se kterými Jan
pracuje (party starších dospívajících ve větších holandských městech jako
Rotterdam, často marokánského původu, zabývající se nelegálními přivýdělky,
zejména prodejem návykových látek), je jeho hlavním mottem dát svým klientům
„solution“ svých problémů - Ano, můžeme zde být na podporu, na vyslechnutí, ale
naším hlavním úkolem je dát jim jasný cíl řešení a motivovat je k němu. „Do
this. I know it works, trust me“. - Z Výcviku kontaktní práce pořádané ČAS si
pamatuji takové malé pravidlo, které říká, že náš uživatel je odborníkem na
svůj život, my ho můžeme vést k tomu, aby to v sobě objevil a aktivoval. V
přednesu Jana toto občas chybělo, vždyť například v obdobě elektronického in
come dotazníku není sám uživatel ten, kdo si zaškrtává své problémy, ale v
klidu a tichosti kanceláře to za něj provede jeho terénní pracovník, jak se mu
ty dané problémy jeví.
Jan nám také představil
nizozemský evidenční program Jongeren in kaart, který terénním pracovníkům
slouží k zaznamenání jednotlivých hrozeb nebo naopak talentu klienta. Používají
ho vlastně k určení toho, zda klient patří do služby. V praktickém nácviku jsme
si mohli sami vyzkoušet zadat naše uživatele. Výhodou tohoto programu je
možnost tvoření skupin z jednotlivých uživatelů tak, jak se objevují v partě
(dokonce je program propojen s google maps, takže pracovník vidí své party
přímo na mapě svého terénu). Práce se skupinou je pro nizozemské pracovníky
hodně důležitá. Jan neváhal například vedle podpory kolektivu hovořit také o
takzvaném „breaking groups“, kdy na základě hrozeb a talentu jednotlivých
uživatelů je vhodné některé skupiny nabourávat a případně tvořit skupiny nové.
Závěrem je nutné zmínit dvě
důležitá fakta, která ukáží Janovu práci ještě v jiném světle. Vztah pracovníka
s uživatelem je pro něj dynamický proces, kterému se musí dát šance a musí být
rozvíjen. Prevencí před předporozuměním vůči klientovi (zejména při zadávání
dat o uživateli), které může spolupráci s klientem zničit, má také být pečlivá
příprava mimo přímý kontakt, práce mnohdy nad rámec svých povinností a
intervizní schůzky s kolegy. A terénní pracovník musí být otevřen novým
možnostem a postupům, což Jan během celého semináře dokazoval tím, že přijímal
naše protiargumenty vždy vstřícně, byť často strohým, lakonickým „it could be,
yeh, it could be“. Zejména tedy svým přístupem k talentu uživatele a prací se
skupinou může být pro nás nizozemský styl terénní práce inspirací, která by se
však mohla rozvinout zřejmě pouze v případě osobní účasti při práci terénního
pracovníka, jakým Jan Schellekens je.
V závěru několikadenního
semináře nám byl představen projekt Re-food. Při minimálním obratu financí a
maximálním obratu dobrovolnické síly je každý den zajišťováno jídlo pro několik
desítek lidí bez domova nebo v tíživé životní situaci. Každý večer vyráží
několik dobrovolníků do předem smluvených restaurací a fastfoodů, kde sesbírají
neprodaná hotová jídla a suroviny. Jiní dobrovolníci zase všechno toto jídlo
připraví do jídelních boxů a další ho pak rozváží mezi potřebné. Dokonale
propracovaný systém jsme si mohli vyzkoušet na vlastní kůži, kdy nás místní
dobrovolníci přibrali do svých řad a vydali jsme se s nimi na „hon“ za jídlem.
Obdobný projekt se objevil přibližně před 3 roky v Brně a stejně jako u nás
museli i tamní realizátoři vyřešit otázku hygienických norem či skladování
potravin apod. Tento zajímavý projekt nás ale nutil k zamyšlení, že je takováto
forma pomoci spíše humanitární pomocí než sociální službou a zda by nestálo za
to tyto dvě formy práce propojit, čímž by projekt získal určitou přidanou
hodnotu.
Aby to ale nevypadalo, že jsme
se celý týden jen stroze vzdělávali a pracovali, pokusíme se náš pobyt v
Lisabonu krátce shrnout. Účast pro nás byla nejen zajímavou zkušeností, ale
také příjemně stráveným týdnem mezi inspirativními kolegy z různých koutů
Evropy. Semináře se kromě nás Čechů účastnili zástupci z Holandska, Albánie,
Řecka, Polska, Francie či Rumunska a samozřejmě z Portugalska (snad jsme na
nikoho nezapomněli). Obohacující bylo nejen sdílení dobré praxe a rozlišných
podmínek jednotlivých streetworkerů ale také samotné navazování kontaktů a
poznávání jiných kultur. Za vyzdvižení také určitě stojí celá koordinace
semináře, za kterou by si portugalská strana zasloužila nejméně pět hvězdiček
(tedy přibližně tolik, kolik měl hotel, v němž jsme byli ubytováni). Jmenovat
bychom mohli vše od technické stránky organizace, přes velmi příznivě vyvážené
rozvržení programu a času pro odpočinek až po společné trávení večerů. Každý
den nás organizátoři vzali na jiné místo, abychom ochutnali místní speciality a
zároveň alespoň trochu pronikli do místního komunitního dění. I přes poměrně
výživný program vždy zbýval ještě nějaký ten čas na prozkoumání malebných
uliček a zajímavých míst hlavního města Portugalska. Tato „ochutnávka“ je
určitě dobrým podnětem vydat se do Lisabonu znovu.
Na závěr bychom chtěli
poděkovat zejména ČAS za zprostředkování této zahraniční zkušenosti a také
našim organizacím za umožnění se semináře účastnit.
Jan Frühbauer, Jahoda
Iva Navrátilová, Ratolest Brno
|