02 | 03 | 17

NZDM v Brně

Dívčí NZDM

Nízkoprahová zařízení pro děti a mládež (NZDM) pracují s dívkami a chlapci ve věkovém rozmezí 6 – 26 let. Jejich potřeby se však liší dle věku, a proto se NZDM zaměřují často zvlášť na určitou věkovou výseč této cílové skupiny, kterou si sami zvolí. Následná práce je přizpůsobena potřebám aktuálně ohrožených dívek a chlapců, kteří se v jejich oblasti působnosti vyskytují. Jako dobrou a profesionální praxi vnímáme aktuálně přizpůsobovat službu potřebám dívek a chlapců, které se v průběhu let mění.

V našem zařízení NZDM v Brně (Společnost Podané ruce o. p. s.) pracujeme v rámci běžného (pohlavně smíšeného) klubu s dívkami a chlapci ve věku 10 – 16 let, a to převážně romského etnika. Starší dívky a chlapci mají možnost docházet na individuální konzultace mimo běžný klub právě kvůli odlišnosti svých potřeb. Odlišnost těchto potřeb jsme začali vnímat nejen mezi různými věkovými skupinami, ale také mezi pohlavími a rozhodli jsme se v klubu v rámci otevírací doby zavést netradiční, pouze dívčí klub, který se koná každou středu v čase od 14:00 do 18:00 hodin. Tento klub je určen pro dívky a ženy (dále budeme skupinu označovat pouze jako dívky) ve věku 6 – 26 let. Tento text pojednává o tom, jakou cestou jsme dospěli k tomuto rozhodnutí a samotné realizaci.

Počátky dívčího klubu

Dlouhodobě jsme se v klubu potýkali s velmi nízkou docházkou dívek. Dívky klub navštěvovaly spíše omezeně, většinu otevíracích dnů byli na klubu převážně chlapci, a pokud se nějaká dívka či skupina dívek v klubu objevila, vznikaly z těchto setkání velmi často konfliktní situace.

Konkrétně to vypadalo tak, že se dívky a chlapci mezi sebou vzájemně provokovali a především chování ze strany mužského osazenstva klubu nebylo vůči dívkám korektní a u toho vše začínalo. Chlapci dívky uráželi, měli hrubé sexuální narážky, tahali je za vlasy apod. Do jisté míry to vypadalo jako hra, ale mezi sebou si nebyli schopni říct, kdy hra končí. Pracovníci do problémových situací aktivně zasahovali, ale častou odpovědí chlapců bylo: „Jim to nevadí, jim se to líbí.“ U dívek jsme vnímali obavu z toho ohradit se a říci, kdy už se hra stává nepříjemnou, co je uráží a ponižuje. V důsledku toho dívky konfliktní situace nechtěly řešit, volily variantu z klubu odejít a v mnoha případech jej již dále nenavštěvovat.

Konflikty mezi uživateli různého pohlaví jsme vnímali jako jeden z hlavních důvodů, proč dívky do klubu nedocházejí. Začali jsme přemýšlet i nad dalšími možnými příčinami a hledat pro ně řešení. Uvědoměním bylo, že v klubu se nenachází mnoho volnočasového vyžití pro dívky a většina aktivit je spíše chlapeckých (fotbálek, stolení tenis, Playstation, box apod.). Dívky na klubu nejčastěji trávily volný čas tancem, využíváním PC nebo líčením, pro které ale nebyl na klubu dostatek času a prostoru z důvodu dominance chlapců, kteří si prostor zabírali a i přes naši snahu situace řešit dívky chlapcům ustupovaly. Především se ale kvůli převaze chlapců na klubu málo dařila sociální práce s dívkami. Dívky z rozhovorů kvůli přítomnosti chlapců ustupovaly a nechtěly se s pracovníky o osobních a intimních tématech bavit. Bylo to v důsledku jejich reálných obav, že je budou chlapci snižovat a urážet.

V týmu zazněl názor, zaměřit na klubu jeden z otevíracích dnů v týdnu pouze na dívky, a to z důvodu, aby měly dostatek soukromí pro otevírání citlivých témat, které by před chlapci jinak neřešily, a nemusely se potýkat s provokacemi od chlapců. Tím pádem by mohla intenzivně probíhat sociální práce a bylo by dost času a prostoru pro aktivity, které jsou jim blízké a budou dívky bavit. Náš záměr jsme konzultovali s odborníky na sociální oblast a po kladných vyjádřeních jsme se rozhodli pro zavedení výhradně dívčího klubu.

Dívčí klub začal fungovat od 1. 2. 2016.

Jak dívčí klub vypadá

Pro včlenění dívčího klubu do běžného fungování byly vytvořeny letáky informující o nové formě jejího poskytování. O nových možnostech docházet na dívčí klub byly dívky informovány pomocí Facebooku, letáků, v rámci kontaktní práce probíhající na klubu a terénní práce.

Zpočátku byla účast na dívčím klubu nízká, jelikož dívky nebyly zvyklé (nebo si odvykly) do klubu docházet (viz důvody výše). Postupem času, po zavedení dívčího klubu, se situace začala měnit.

V současné době navštěvuje dívčí klub 80 % klientek služby běžného klubu. Návštěvnost běžného klubu dívkami se navíc zvýšila o 20 % a počet dívek na klubu dále stoupá. K navýšení počtu dívek na běžném klubu došlo díky jejich většímu pocitu bezpečí a jistoty, který získávají prostřednictvím dívčího klubu, a také díky jejich ujištění, že mají ve společnosti i klubu stejné postavení, jako chlapci. Na což se při práci s dívkami mimo jiné specificky zaměřujeme. Kompetence dívek, jako je sebeprosazení a právo na stejné místo ve společnosti, se posilují a dívky jsou více uschopněné pro vstup do běžné společnosti.

Dívčí klub má stejný koncept jako náš běžný klub. To znamená, že je primárně zaměřen na individuální potřeby dívek a chlapců a v rámci něj probíhá i specifická prevence. Navíc probíhá práce na specificky ženských tématech, v mnohem větší míře než na běžném klubu, kde na ně není mnoho prostoru.

Díky čistě dívčímu kolektivu lze řešit intimní a netradiční témata, se kterými dívky obyčejně v rámci běžného klubu nepřicházejí, protože mají obavy, že by se mohly stát terčem posměchu. Témata se týkají partnerských vztahů, mateřství, hygieny či zdraví, apod.

Dívčí klub tak tvoří bezpečný prostor pro proces dospívání a sebepoznávání. Je zde kladen velký důraz na individuální práci, na kterou dívky pozitivně reagují svým zájmem a aktivním zapojením se do tvorby programu dívčího klubu.

Příklad dobré praxe

Příkladem dobré praxe je pro nás především schopnost reagovat na aktuální potřeby dívek a chlapců, bez ohledu na běžnou praxi. Snaha identifikovat potíže v práci a řešit je.

Pro dívky je zde vytvořen bezpečný prostor, kde mohou otevírat neznámá či v romské komunitě tabuizovaná témata, jednat bez ostychu, strachu či posměchu ze strany chlapců a sdílet případné zkušenosti ze svého života, aniž by se musely obávat nepochopení. Cílem je tak vytvářet přitažlivou nabídku preventivního programu, ale primárně reagovat na potřeby dívek a zaujmout tak co největší počet docházejících, zprostředkovat jim nové informace, zážitky, dovednosti a znalosti, naučit dívky vytvářet si vlastní zodpovědné kompetence a následně je vhodně využít.

Například v rámci dívčího klubu probíhá specifický program zaměřený na těhotenské testy a s ním spojená další témata. Dívkám je nabídnuto podívat se, jak těhotenský test vypadá, přičemž probíhá popis jeho částí, k čemu slouží a obecný informační servis. Dívky se v průběhu této konverzace mohou dozvídat přidružené informace o těhotenství obecně, jaké existují prostředky ochrany proti otěhotnění, nebo co dělat v případě, že mám podezření na těhotenství. Dívky mohou prakticky vyzkoušet těhotenský test či navléci kondom. Vše je uzpůsobeno věkové hranici dívek, zájmu a jejich schopnostem.

Přínosy a limity dívčího klubu

Přínosů, které dívčí klub dívkám nabízí, je mnoho. V průběhu klubu nemohou vznikat konfliktní situace mezi dívkami a chlapci, které dost často narušují jeho plynulý chod a snižují tak míru bezpečného prostoru v klubu. Některé dívky docházejí pouze na dívčí klub a odmítají navštěvovat běžný klub. Dívčí klub je tak jedinou příležitostí, jak se dívky dostávají do kontaktu se sociální službou (klubem). Díky oddělenému klubu mají dívky prostor pro otevírání citlivých témat bez ostychu, co si pomyslí druhé pohlaví, a možnost sdílení zkušeností mezi staršími a mladšími dívkami (např. těhotenství, první sex). Nejvýraznější výhodou na dívčím klubu je dostatek prostoru i pozornosti pracovníků k tomu plnohodnotně se věnovat programu zaměřenému pouze na dívky.

Limitem dívčího klubu je ohrazování se chlapců vůči tomu, že nemají svůj „klučičí klub“. V tyto momenty se nám osvědčilo reagovat opodstatněním smyslu dívčího klubu, kdy jsou chlapci vedeni k uvědomění, že běžný klub a jeho program (který si určovali chlapci, protože jim dívky ustupovaly a nedokázaly se prosadit) vyhovuje spíše chlapcům a dívky v něm nenacházejí svůj prostor. Dále, že dívky na smíšený klub nedocházely a to kvůli vzájemným potyčkám, které vyvolávali chlapci a dávali dívkám najevo, že jejich postavení na klubu (myšleno obecně ve společnosti) je nižší a ony by se dle tohoto stereotypu měly chovat. Tím tak docházelo k zastrašování, ponižování a nerovnoprávnosti. I když na to pracovníci reagovali a situace řešili, stačil i jeden takový incident a dívky se „stáhly“ a věc už řešit nechtěly. V průběhu tří měsíců se nám podařilo, že chlapci důvody pochopili a dívčí klub začali, až na výjimky, respektovat.

Vize dívčího klubu

Tým NZDM v Brně