|
25 | 01 | 16
Nízkoprahový klub Pavlač
S Janem Müllerem o prevenci v Ratolesti
Preventivní programy Ratolesti Brno, (pracují s dětmi a
mladými lidmi od 12 do 18 let, kteří spáchali trestný čin, nebo se pohybují na
hraně zákona) testují nové techniky při práci s klienty. Mezi ně patří
např. exkurze do prostředí vazebních věznic či na polici ČR, rozhovory se
zaměstnanci těchto institucí i mimo proces samotného vyšetřování a prvky
zážitkového učení. Běžně užívané verbální techniky práce se mnohdy ukazují jako
příliš náročné a ne vždy vhodné pro všechny klienty. Mladí lidé nedokáží často
spojit tyto abstraktní techniky s vlastním životem. Pracovníci programu
také nově doplnili svůj způsob práce o ukázku osobního příkladu/příběhu
z praxe. Osobnost, která s Preventivními programy od jara loňského
roku spolupracuje, je mistr světa v thaiboxu, Jan Müller.
Jana oslovila Ratolest Brno ke spolupráci již před
několika měsíci. Díky společným vizím, i když původně ze zcela odlišných
oblastí, se podařilo vytvořit pilotní plán, který testovaly preventivní
programy na pravidelných vícedenních výjezdech s klienty. Při nich představoval
Jan mladým lidem vlastní životní cestu, která také nebyla vždy jednoduchá. Dále
způsoby využívání vlastní síly, co to znamená přiměřená obrana, ale i to, že je
možné žít kvalitní, plnohodnotný život a trávit volný čas jiným než
pasivním způsobem.
Na jaře 2015 proběhl pravidelný výjezd preventivních
programů s klienty, kterého se Jan již aktivně účastnil. „Klienti velmi
ocenili osobní setkání s někým, kdo ve svém oboru dosáhl takových úspěchů
i přes překážky, které ho na cestě potkaly. Mimo jiné jde také o pozitivní
vnímání mužského vzoru se zcela odlišnou životní filozofií, než se kterou
se běžně ve svém okolí setkávají,“ říká Mgr. Marie Kovářová, vedoucí
preventivních programů Ratolesti Brno.
Jan v současné době pracuje v marketingu a
reklamě, ale thaiboxu se věnuje i nadále. Vyznává veganskou stravu a
odpovědnost vůči přírodě i lidským bytostem.
Čtěte dále rozhovor, kde Ratolest Brno položila Janu
Müllerovi několik otázek.
R: Co Vás zaujalo na Ratolesti Brno (preventivních
programech), že jste se rozhodl kývnout na nabídku spolupráce?
J.M: Zaujalo mě, že program pomáhá konkrétním dětem,
které se dostaly do vážných problémů a nabízí jim možnost a cestu, jak z nich
ven. Navíc mě vždy hodně lákalo zkusit pomoci tam, kde většina lidí už i láme
hůl. Věřím tomu, že každý se můžeme změnit, že můžeme najít cestu z často i
skoro bezvýchodné situace. Tihle lidé navíc, kromě mnoha jiných věcí, často i
vnitřních nebo ovlivněných výchovou, bojují i s obrovským množstvím předsudků a
různých mýtů.
R: Jak tato spolupráce s Ratolestí zapadá do Vašeho
životního stylu?
J.M: Vzhledem k mým životním zkušenostem a názorům
maximálně, jak jsem říkal, baví mě práce s těmito lidmi. Vidím velkou a
důležitou životní hodnotu v tom, pokusit se alespoň někomu pomoci. Byl jsem
teda rád, že mám možnost jim ukázat i jiné životní cesty a alternativy. Samozřejmě
je zcela na nich, co si z toho vezmou, svůj život mají ve svých rukách. Ale
chtěl jsem, aby na vlastní oči viděli, že to jde i úplně jinak. Že člověk může
být ohleduplný k ostatním, že může být soucitný ke slabším, ať už lidem nebo
zvířatům - a právě z toho dokonce načerpat svou sílu. Že není potřeba kouřit a
chlastat, jen proto, že to dělají všichni okolo. Že zábavu a vzrušení najdou v
životě i bez drog. Že se nemusí cpát masem, aby měli svaly a byli fyzicky
silní, jak to hlavně ti mladí kluci chtějí. Prostě že svět je mnohem pestřejší
a je v něm tolik pozitivních možností a cest, kudy jít.
R: Jaké bylo Vaše očekávání ohledně spolupráce? Naplnilo
se nebo zůstalo nenaplněné?
J.M.: Tak nějak podvědomě jsem asi očekával hlavně bandu
rozjívených výrostků, které by většina lidí označila dost děsným slovem „nepřízpůsobiví“.
V podstatě u všech z nich jsem viděl zájem situaci řešit a hledat cestu, což
pro mě bylo hodně důležité. Odpovědnost za svůj život neseme samozřejmě každý
sám, ale v tomhle věku je hodně důležité vidět příklady, že to jde i jinak a
tuhle zkušenost jsem jim chtěl hlavně dát a snad v nich i zůstala, alespoň na
nějaké podvědomé úrovni.
R: Co jste se snažil mladým lidem předat?
J.M.: V první řadě to, že jde žít úplně jinak, než jak to
znají ze svého okolí a že tenhle život může být mnohem bohatší, zajímavější,
víc naplňující a přitom stejně zábavný a i plný třeba vzrušení a adrenalinu,
který chtějí zažívat. V první části jsem se zaměřil na paralely mezi zápasy v
ringu a životní cestou – vyprávěl jsem jim třeba o tom, že jsem měl na začátku
profesionální kariéry období, kdy jsem vyhrával jeden zápas za druhým a pak
jsem si v jednom fightu nedal na konci vyhraného kola asi na vteřinu pozor, dal
trochu z „frajeřiny“ ruce dolu a dostal jsem od soupeře tak brutální KO, že
jsem ještě měsíc potom mohl jíst jen brčkem. (smích)
Nicméně, i z takové docela
traumatické a bolestivé zkušenosti se jde zvednout a naučit se na ní hrozně
moc; v první řadě pokoře, která je v ringu i v životě strašně důležitá. Snažil jsem se jim předat, jaké to je se po takovém zážitku zvednout, jak ho
člověk musí vzít hlavně jako poučení pro svůj další život a motivaci k tomu
něco změnit. V jejich případě se přestat dostávat do kolize se zákonem, najít
si nějaký smysl života, který bude pozitivní; probíral jsem s nimi, co je baví,
v čem by mohli být dobří. To bylo myslím pro obě strany hodně zajímavé a
slyšeli na to. Stejně důležité pro mě bylo ukázat jim úplně jinou
koncepci síly, než s jakou se asi většinou setkávají. Tedy sílu jako něco,
co člověk nevyužívá ke svému prospěchu, ale k tomu, aby pomáhal, chránil
slabší. To pro ně byl myslím také docela neobvyklý pohled na věc.
R: Co pro Vás bylo na spolupráci s těmito mladými
lidmi nejzajímavější / nejpřekvapivější?
J.M: Určitě mě hodně překvapilo, kolik mezi nimi bylo
těch, u nichž bych problémy se zákonem vůbec nečekal. To bych opravdu přál
vidět někomu, kdo šmahem odsuzuje ostatní na základě třeba jejich etnického
původu; nebo se na někoho dívá skrz prsty skrz sociální postavení a uplatňuje
kolektivní vinu ve smyslu, jak je nějaké etnikum celé špatné a zlé. Když pak
člověk na vlastní oči vidí, jak se do často ještě větších problémů a střetů se
zákonem dostávají mladiství, kteří se ani omylem nevlezou do žádné pejorativní
škatulky, takže se to může stát takřka každému, je jasné, jak jsou tyhle
předsudky a zjednodušení mimo.
R: Jaké pro Vás bylo pracovat s mladými lidmi, kteří
často vedou odlišný způsob života, než který vyznáváte vy?
J.M: Jedním slovem zajímavé. Druhou odpolední část jsme
měli zaměřenou právě na životní styl, i v takových praktických rovinách, jako
je třeba výživa, zdraví apod. Asi poprvé viděli na vlastní oči někoho, kdo je „škatulkově
řečeno“, vegan straight edge, tedy nejí kvůli etice žádné živočišné produkty,
nepije alkohol, nekouří a nebere drogy. Nicméně celkově jsem jim pořád
zdůrazňoval, že důležité je nebát se hledat vlastní cesty, přemýšlet, stát si
za tím, co má člověk v sobě. Ke spoustě negativních věcí se lidé v tomhle
období a prostředí nechají strhnout ostatními, řídí svůj život nějakými
zaběhnutými vzorci z okolí a ani je často nenapadne, že by mohli dokázat svůj
život změnit, vymanit se z toho soukolí. A právě tu možnost a šanci, že to jde
vždy udělat jinak, i když mají za sebou třeba nějaký průšvih, jsem jim chtěl
předat. Moc rád jsem s nimi v tomhle mluvil jako rovný s rovnými, jako někdo,
kde je neodsuzuje, ale nabízí jim, že se mohou vypravit jinudy.
R: Je něco, co si z této spolupráce odnášíte pro sebe?
J.M.: Kdybych to chtěl vyjádřit trochu pateticky, tak asi
naději. Opravdu každý z nás může být v situaci, že má problémy se zákonem, ať
už z jakéhokoli důvodu. Pokud tuto zkušenost dokáží zužitkovat, může je hodně
naučit, ty děti ji mohou použít jako odrazový můstek. Celý život mají před
sebou, a pokud člověk chce a najde v sobě sílu, dokáže strašně moc.
R: Co byste vzkázal dalším lidem, kteří uvažují o tom, že
by s Ratolestí Brno chtěli do budoucna spolupracovat?
J.M.: Ať to určitě vyzkouší. Možná to bude jiné, než si
představovali, možná narazí na meze svého altruismu a empatie, ale možná v nich
naopak najdou odpověď.
Tolik příklad dobé praxe a toho, že zvednout se ode dna
sice není jednoduché, ale při skutečném odhodlání to je určitě možné.
Janu děkujeme za spolupráci! © RATOLEST BRNO,
z.s © foto Jan Müller
|