16 | 12 | 13

Nízkoprahové zaměstnávání

Tímto textem bych chtěl stručně přiblížit výhody a úskalí kombinací sociálního a pracovního kontraktu s klienty. Takovéto kontrakty mohou být inspiraci pro rozvoj nízkoprahových služeb (TP, KC, NDC, NZDM). Trh práce v ČR na tom není zrovna nejlépe. Rozhodně nevytváří moc pracovních příležitostí pro takové skupiny, jakými jsou lidé se záznamem v rejstříku trestů, lidé přiřazovaní k romské menšině nebo lidé s nízkou kvalifikací a neukončeným vzděláním, lidé mladší 18 let, lidé bez větších pracovních zkušeností. To jsou všechno klienti nízkých prahů.

V mé představě si dospívající v 15ti letech vydělá své první legální peníze přímo v nízkoprahovém klubu. Tedy v případě, že by nebyl úspěšný na běžném pracovním trhu. Budeme tak s ním na začátku jeho cesty za získáním práce aktivněji.

Tento text neřeší téma „kde na to vzít peníze“. Zabývá se tématem „Jak to dělat“ a „Co je při tom komplikované“.

Typy činností v oblasti nízkoprahového zaměstnávání

Působení nízkoprahových služeb na poli zaměstnání obnáší mnoho podob. Je třeba sjednotit terminologii, často mluvíme o stejných pojmech různými slovy. Činnosti související s uplatněním na trhu práce zaměřené na klienty nízkoprahových služeb (injekční uživatele drog, děti a mládež ohrožené společensky nežádoucími jevy, osoby ze sociálně vyloučených lokalit, lidi bez přístřeší) dělím na:

Dále se v textu budu zabývat posledními třemi možnostmi, tedy situacemi, kde je sociální služba zároveň zaměstnavatelem.

Zaměstnávání klientů bez podmínky plnit sociální kontrakt

Zaměstnáváním bez sociálního kontraktu myslím tento stav: Klient sociální služby v nepříznivé sociální situaci dostane od sociální služby možnost práce či brigády za účelem osvojení si pracovních dovedností či získání pozitivní motivace pro uplatnění na trhu práce anebo také kvůli možnosti přivýdělku. Je ale v pracovní kontraktu převážně v roli zaměstnance. Není s ním jako součást kontraktu sjednáno plnění dalších úkolů např. ve smyslu kroků individuálního plánu. Rovněž s ním není sjednáno, jakým způsobem naloží se získaným příjmem. Sociální práce může být klientovi nabízena a poskytována, nicméně míra jejího využití je nechána na jeho uvážení a potřebách. Podporu také typicky neposkytují pracovníci, kteří mají na starosti zaměstnání klienta (nedochází k dvojroli „nadřízený a sociální pracovník“).

Asi nejznámějším modelem takto nastaveného pracovníky kontraktu jsou podle mého názoru streetpapers. Lidé bez přístřeší prodávají časopis a polovinu z jeho ceny si ponechají a je na nich, jak s ní naloží. V ČR Nový prostor, na Slovensku Nota Bene, v mnoha zemích The Big Issue a řada dalších. Na webu http://www.street-papers.org/our-street-papers/ je uvedeno, že vychází 123 časopisů ve 41 zemích.

Jaké jsou výhody zaměstnávání bez sociálního kontraktu?

Jaké jsou úskalí zaměstnávání bez sociálního kontraktu?

Příklad zaměstnání bez kontraktu

Jolana je 50tiletá žena závislá na alkoholu, která byla delší dobu bez přístřeší. Nyní se jí podařilo dostat s přítelem, který bere pervitin, na azylový dům. Oba dostali možnost brigády v organizaci, která umožňuje lidem bez přístřeší si přivydělat výrobou a prodejem keramiky na trzích. Jolana je vnímána jako zaměstnanec a pracovníci organizace jí postupně předávají kompetence, posilují její odpovědnost. Má skvělý pocit z dobře odvedené práce i z toho, že je v kontaktu s jinými lidmi, než kteří nejsou bez přístřeší, s kriminálními zvyky či závislými na drogách. V úterý se při prodeji keramiky velmi dařilo a tak Jolana i přítel odchází s vydělanou tisícikorunou. Je to důvod k oslavě, peněz bylo hodně na alkohol i na pervitin pro přítele. Bohužel ale vše skončilo partnerskou hádkou na azylovém domě a tak pár přichází o bydlení.

Kombinace sociálního a pracovního kontraktu s klienty

Klient sociální služby v nepříznivé sociální situaci dostane od sociální služby možnost práce či brigády za účelem osvojení si pracovních dovedností či získání pozitivní motivace pro uplatnění na trhu práce anebo také kvůli možnosti přivýdělku. Jsou s ním uzavřeny dva provázané kontrakty, a to s povinnosti a pobídkami jak v roli zaměstnance, tak klienta. V klientské roli je s ním např. sjednáno plnění dalších úkolů např. ve smyslu kroků individuálního plánu. Součástí kontraktu může být i dohoda, způsobem klient naloží se získaným příjmem. Sociální práce je povinná, její využití je podmínkou možnost vydělávat. Poskytovatel služeb a jeho pracovníci se objevují v dvojí roli: mají na starosti zaměstnání klienta (jsou jeho „nadřízení“) ale zároveň jsou jeho sociálními pracovníky a usilují o jeho prospěch.

Výhody:

Nevýhody:

Příklad kombinovaného kontraktu

Terénní pracovník se potkává u sanitky pravidelného klienta Jirku, kterému je 40 let a bydlí na squatě. Jirka bere nitrožilně subutex, cca za 100 Kč denně. Dříve intenzivně pil alkohol a absolvoval několikrát léčbu. Na otázku, jak se Jirka má, sdělí, že špatně, protože přišel o všechny doklady, a má pocit, že je všechno k ničemu. Jirka nechce přestat brát drogy, ale chce žít „tak nějak užitečně, bez konfliktů s lidmi a ani se zákonem“. Streetworker pozval klienta do nízkoprahového pracovního programu. Jirka do programu dorazil ve stanovený čas. Terénní pracovník si zde s Jirkou podrobně popovídal o jeho životě a uzavřel pracovní a sociální kontrakt. Protože byl Jirka ve špatném hygienickém stavu a měl špinavé oblečení, domluvil mu pracovník sprchu, dal oblečení na převlečení a následně mu umožnil vyprat si oblečení. Jirka může do programu docházet každou středu a vydělat si přípravou materiálu pro terénní programy 100 Kč. Balí filtry, stříhá náplasti, trhá alobal, uklízí. Aby si mohl vydělat, má k tomu dvě podmínky. Musí absolvovat vzdělávání, kdy se snaží pracovníci buď předat nějaké užitečné informace (např. o harm reduction, o sdílení), nebo naopak se něco dozvědět, naučit od klientů o jejich životním stylu. Druhá podmínka souvisí s Jirkovým sociálním kontraktem.

V kontraktu jsme se s Jirkou domluvili, že jeho cíl je vyřízení dokladů. Jirka si tedy v programu s námi domluvil jeden z kroků k jejich získání. Po prvním setkání jsme poslali do jeho trvalého bydliště žádost o rodný list s jeho vydělanou stokorunou. Dopis sám odnesl na poštu. Další „úkoly“ v rámci bylo zařízení potvrzení o ztrátě dokladů, s rodným listem pak podání žádosti o občanský průkaz a zažádání o kartičku pojištěnce. Plnění úkolů podmiňuje možnost „získat stovku“. Ve chvíli, kdy Jirka přišel po týdnu, a nezažádal o kartičku pojištěnce, mohl sice pracovat, vydělal si stovku, ale dostal jen 50 Kč. Druhá padesátikoruna na něj čekala až po splnění úkolu (mohl by si ji vzít okamžitě, ale to by znamenalo přerušení programu na měsíc). Po dvou měsících spolupráce má Jirka kompletní doklady a vypadá lépe. Přemýšlí, o tom, zda zahájí interferonovou léčbu.

Zaměstnávání formou incentivního přístupu

Myslím tento stav: Klient sociální služby v nepříznivé sociální situaci dostane od sociální služby možnost, že bude honorován za kroky, které učiní pro zmírnění této situace a pro sociální začlenění. Jde o přístup incentivní terapie. Případná odměna je tedy zcela závislá na plnění kroků individuálního plánu. Součástí plánu je rovněž, jakým způsobem klient naloží se získaným příjmem. Sociální práce a klientova účast na ní je kontraktována. Pracovník je v roli sociálního pracovníka, který navíc za úspěchy v sociální stabilizaci dle stanoveného kontraktu, předává klientovi odměnu.

Inspirativními součástmi tohoto přístupu jsou různé pobídky, které nemají finanční formu. Například stravenka za to, že se klient nechá otestovat, příspěvek na telefon, na bydlení či zaplacení bydlení jako honorář, potraviny. Nebo možnost, že si klient může relativně snadno (nepříliš náročnou prací) vydělat na něco pro něj prospěšného, např. na kamna, na brýle, na plynový vařič. Myslím, že i substituční léčba může mít podobu incentiv. Klient dostává náhražku opioidů za to, že bude mít čisté toxikologie a nebude brát žádný pervitin.

Protože incentivní přístup není v ČR příliš znám, pokusím se jej představit. Jde o tzv. incentive therapy, tedy v překladu pobídkové, incentivní nebo také motivační terapie. V XTP Sananim jsme v roce 2011 vyzkoušeli incentivní terapii při práci s těhotnými uživatelkami drog. V zahraniční literatuře1) se jde setkat s tímto termínem u sociální práce a terapie. Osobně jsem našel zmínky o uplatnění u dvou cílových skupin (obojí v USA) 2) - u válečných veteránů a u uživatelů drog.

Motivační terapie před nástupem do zaměstnání je program, který poskytuje pracovní zkušenosti válečným veteránům v USA. Je určen především osobám, které mají závažné duševní onemocnění a / nebo tělesným postižením. Každý účastník v IT programu má individuální zacházení, individuální plán, vedoucího případu a podpůrný tým. Za úspěchy v programy dostává incentiva, tedy finanční příspěvek. Veteráni obdrží omezenou možnost pracovat a dostávat plat ve vymezených oblastech, kdy se učí rozvíjet a zlepšovat dovednosti potřebné k získání zaměstnání. Na základě výsledků je možné pomoci najít vhodné zaměstnání veteránů v komunitě, a zároveň jim poskytnout průběžnou podporu, nebo je umístit v tradičním pracovním programu, který je připraví na budoucí zaměstnání. Program podporuje dobré pracovní návyky, účast, spolehlivost - dochvilnost, produktivitu, osobní odpovědnost. Dalším příkladem je studie ambulantní léčby závislosti na methamphetaminech. Účastníci byli odměňováni za každý den abstinence, a to dokonce formou, kdy si mohli vylosovat z osudí poukázky s různou hodnotou. Výsledky ukázaly 3), že uživatelé methamphetaminu v ambulantní inscentivní terapii výrazně více abstinovali, než účastníci v léčbě standardní. Stačily na to pobídky v hodnotě $2.42 denně.

Výhodami tohoto pojetí je, že:

Nevýhodami tohoto pojetí je, že:

Příklad incentivního přístupu

Tento přístup jsme využili zatím pouze u dvou těhotných klientek (přiblížení programu viz níže). Uvedu příklad jedné z nich. Dianě je 25 let, užívá pervitin, heroin a braun. Uvádí, že pervitin si potřebuje dát každé ráno, aby mohla „fungovat“. Denně potřebuje více než 500 Kč na drogy. V situaci, kdy jsme chtěli s touto pracovnicí ukončit spolupráci z důvodu, že neplnila pracovní povinnosti, se ukázalo, že je těhotná, což delší dobu tajila. Zpětně se zjistilo, že v ten okamžik byla na začátku 6. měsíce, tedy cca ve 20. týdnu.

Výchozí situace byla taková, že na gynekologii nebyla, přitom věděla, že v létě během opiové sezóny už asi těhotná byla. Kartičku pojištěnce nemá. Zhruba před měsícem ztratila občanský průkaz. Dostala výpověď ze svého bydlení. Výpověď platí od začátku listopadu. Diana uvedla, že jejímu partnerovi je nyní vše jedno, nemůže s ním počítat. Diana uvedla, že nemá jasný plán, co dál. Uvedla, že „do léčby nechce, chce brát drogy“.

Řešili jsme, co dál a proběhla jedna z nejživějších porad týmu, za dobu, co jsem v programu. Situace vyvolala velmi bouřlivé emoce. Řešili jsme otázky, které bych zpětně formuloval takto: „Co bude následovat, pokud s Dianou ukončíme spolupráci?“ Zde jsme došli k závěru, že Diana bude dál užívat drogy a skončí na ulici. „Je možná spolupráce v podobě jako dosud? Má ještě Diana v rámci programu měnit injekční sety?“ Zde jsme si řekli, že je pro nás takováto spolupráce s těhotnou uživatelkou z hodnotového hlediska nepřijatelná. Dále jsme řešili: „Bude Diana dělat něco pro sebe a své dítě bez vnější pravidelné motivace? Zůstane v kontaktu s naším programem, pokud jí nabídneme jen sociální kontrakt, tedy nebude získávat peníze?“ Shodli jsme se tom, že v jejím aktuálním stavu by bylo pravděpodobné, že by Diana docházela velmi nepravidelně. Rovněž se nezdálo pravděpodobné, že by Diana začala docházet do jiného programu. Následovala další otázka: „Co můžeme udělat proto, aby Diana co nejodpovědněji vzhledem k sobě i dítěti zvládla těhotenství?“ Tato otázka nás vedla k myšlence na využití incentivní terapie. Zdálo se nám v danou chvíli, že Diana nemá kapacitu k aktivitám, jako je návštěva lékaře, úřadů, zařizování bydlení, aniž by k tomu byla motivována z vnějšku. A peníze pro Dianu byly dlouhodobě funkční formou motivace.

Proto jsme nabídli Dianě incentivní kontrakt. Nebudeme jí platit jako dosud za donesené stříkačky, ale za úkoly ve prospěch jejího dítěte a jí samé. Bude si moci vydělat podobně jako předtím cca 800 Kč týdně. S tím, že takovýto kontrakt bude na co nejkratší možnou dobu, dokud si Diana nevyřídí základní věci. Poté jsme plánovali, že by případně pro nás mohla připravovat materiál do programu HR například balit filtry, stříhat náplasti, balit buničinu či kapsle.

Nabídli jsme Dianě tuto možnost s tím, že končíme naši stávající spolupráci. Měla tedy na výběr mezi ukončením pracovního kontraktu a jeho pokračování v pozměněné podobě. Zvolila pokračování. Společně jsme to pojmenovali tak, že měníme „exterňácký kontrakt na stabilizační“. Čili nyní nás nezajímají jehly a kontakty na drogové scéně, byť by je měla Diana předat. Ale přechodné období, přibližně měsíc, budeme s Dianou hledat úkoly, které jsou v jejím zájmu a v zájmu dítěte, za které bude placená. Zdůvodnili jsme jí náš postoj tím, že naše spolupráce už není jen o ní, ale také o dítěti, ke kterému jsme také eticky zavázáni. Domluvou s vedením organizace SANANIM jsme zabezpečili pro tento účel finanční prostředky z vlastních příjmů organizace.

Úkoly pro Dianu jsme stanovili společnou domluvou na daný týden. Dali jsme k nim přesnou částku, kterou jejich splněním získá. Například návštěva gynekologa byla za 150 Kč, vyřízení si náhradního dokladu totožnosti za 100 Kč, registrace na úřadě práce za 150 Kč. Protože Diana měla velké obtíže s dochvilností. Domluvili jsme, že i za účast na schůzce s námi a referování o plněných úkolech může získat 200 Kč, s tím, že pokud přišla pozdě, přicházela o peníze až na 0 Kč.

Cíl spolupráce (ve smyslu cíle v rámci procesu individuálního plánování) byl tedy nyní dohodnut: Diana co nejlépe zvládne své těhotenství. Bude se starat o své zdraví a o sociální zajištění, jak pro sebe, tak pro dítě.

Spolupráce s Dianou formou incentiv (finančních pobídek) v nás vyvolávala celou dobu množství etických a morálních úvah a otázek. Co když nebude Diana plán spolupráce nějakým výrazným způsobem plnit? Ukončíme spolupráci? Pokud bychom tak učinili, jak by těhotenství Diany dopadlo? Měli jsme přitom v hlavě obraz jiné naší klientky, kterou jsme potkávali při terénní práci na otevřené drogové scéně. Nikam celou dobu těhotenství nedocházela a porodila na záchodě, netušíc, že rodí. Zkrátka jsme intenzivně zažívali etická dilemata, která Marian Matisonn charakterizuje jako „právo klienta na seberučení versus zájmy dalších osob“ a „Právo na sebeurčení versus nejlepší zájem klienta. (Matisonn, 2006). Nakonec jsme si řekli, že nebudeme udržovat kontrakt za každou cenu. Neneseme za Dianu odpovědnost a záleží na její volbě. Proto jsme ji informovali o tom, že pokud by neplnila kontrakt způsobem, který bude pro dítě ohrožující, nebo by v budoucnu hazardovala směrem k dítěti, tak kontrakt ukončíme. Důvodem bylo nutnost stanovit si hranici, kdy už se nechceme podílet na „špatné věci“. Zároveň bylo jasné, že Diana musí zvládnout ještě mnoho věcí v krátkém čase, a tak nebylo reálné, že bychom ji nabídli zamýšlenou manuální práci. Pokračovali jsme tedy v incentivním režimu. Touto metodou jsme doprovázeli Dianu jejím těhotenstvím. Diana zvládla: docházet na gynekologické prohlídky, zařídit si doklady, registrovat se na Úřadě práce, vyřídit si dávky v hmotné nouzi, omezit užívané drogy a užívat je bezpečněji, sehnat ubytovnu, a především, rozhodnout se, že nechce svého psa, ale své dítě.

Co se týká využití netradiční metody: Finanční pobídky Dianě za období 4 měsíců činily cca 7.500 Kč, dobíjení telefonu 1500 Kč, celkem tedy 9.000 Kč a byly hrazeny z vlastních zdrojů o.s. SANANIM. Diana tedy získala cca 2250 Kč měsíčně. To není velká částka, především pokud ji např. porovnáme s dávkami hmotné nouze. U řady klientů máme zkušenost, že jakmile tyto dávky dostanou, do několika dní je utratí za drogy. Oproti tomu námi zaplacené peníze byly prokazatelně investovány do zlepšení sociální situace klientky a výchozí situace jejího dítěte. Domnívám se, že v tomto ohledu lze obhájit využití nestandardní metody. Vycházím tak ze zkušenosti Terénních programů SANANIM, kdy jsme zažili již více než 10 klientek, které se pohybovaly až do porodu na otevřené drogové scéně a pro své dítě zařídily velmi málo.

Představení programu XTP SANANIM

Nízkoprahový pracovní program XTP SANANIM funguje již od roku 1994 a řadí se tak mezi nejstarší v ČR. Za tuto dobu jsme vyzkoušeli řadu různých přístupů.

Ve vyspělých zemích mají výrazný podíl na realizaci terénní práce vrstevníci, jde o koncept tzv. peer work. Česká cesta zdravotní edukace a sociální podpory nitrožilních uživatelů drog se vyznačuje velkým podílem profesionálních pracovníků bez zkušenosti s drogovou závislostí. V České republice rovněž není uživatelské fórum. Přitom pro ovlivnění postojů a chování uživatelů drog směrem k bezpečnějšímu užívání je zapojení samotných uživatelů zásadní. Terénní program XTP SANANIM je největší "peer projekt" v ČR, který se dále rozšiřuje a zintenzivňuje.

Externí terénní pracovníci jsou klienti, kteří mají zájem pomáhat svým vrstevníkům, pracovat ve prospěch veřejného zdraví a kultivovat drogovou scénu. Externí pracovníci provádějí sběr použitého materiálu a jeho výměnu na uzavřené drogové scéně nebo na otevřené drogové scéně v časech a místech, kdy zde nejsou profesionální terénní pracovníci.

XTP působí na bytech a v lokalitách v rámci celého hl. města Prahy i v okolí Prahy. Vzhledem k tomu, že právní úprava ČR neumožňuje vhodnější formu odměňování svépomocných aktivit, jsou externí terénní pracovníci odměňováni formou Dohod o provedení práce. Kromě toho si mohou externí pracovníci v zázemí programu např. vyprat, dostanou příspěvek na jídlo, dobíjíme jim mobilní telefony. Snažíme se udržovat 10 pracovníků ve stálé skupině programu. Tito pracovníci vymění za rok okolo 140.000 injekčních setů.

Pro chod programu využíváme prostor v blízkosti I. P. Pavlova, adresa Sokolská 26. Pro prostory používáme označení "Centrum pro práci a stabilizaci uživatelů drog" a jeho hlavní náplní je:

Každý z klientů s námi uzavírá dva kontrakty. Jeden pracovní (dohodu o provedení práce) a jeden sociální, který opravňuje pracovníky k určité formě sociální kontroly a práce s motivací, zaměřené na sociální stabilizaci klientů. Chceme, aby externí terénní pracovníci plnili svůj individuální plán o sociální stabilizaci, např. v rámci podporování v bydlení jsme ochotní poskytnout půjčku na zakoupení kamen, dát možnost vydělat si navíc na zakoupení brýlí apod.

Zájem o práci mají squatteři, lidé bez domova, kteří jsou zužování kdejakými problémy sociálního, zdravotního, sociálního i jiného charakteru - je třeba požadovaný výkon přizpůsobit reálným možnostem a schopnostem konkrétních osob.

Jsme vzájemně učiteli i žáky, tzn. náš přístup je „zvědavý“ přístup, zajímá nás „jejich“ interpretace reality, nesnažíme se vystupovat jako odborníci, experti, ale konzultujeme s klienty to, co se dočteme v odborných publikacích o účincích drog, tento přístup jde pojmenovat jako „učíme se, učíme tě“.

Diskuse

Celý můj profesní život mne nejvíce zajímají otázky „Jak to dělat.“ „Jak má nízkoprahová služba fungovat, aby byla účinná, tedy sloužila ve prospěch klienta i společnosti. Protože s nízkoprahovými pracovními programy v ČR velké zkušenosti nemáme, napsal jsem tento text jako částečné pojmosloví, abych vyvolal následnou diskusi. Nabízím témata k diskusi, která mne napadají, a to velká i drobná:

O autorovi: Ing. Mgr. Aleš Herzog pracuje ve službě Terénní programy SANANIM s uživateli drog, v oboru od roku 1998

Kontakt na program: XTP SANANIM, www.sananim.cz, Program je financován z dotací RVKPP, MHMP, MPSV ČR, MZ ČR. Program užívá prostory pronajaté Městskou částí Praha 2.