28 | 01 | 13

Nízkoprahový klub Likusák

Proč tak snadno?

Možná jste někteří z vás na škole anebo z čistého zájmu přelouskali docela malou knihu od brněnského sociologa prof. Iva Možného s názvem Proč tak snadno? Zabývala se odpovědí na otázku, jak je možné, že předlistopadový režim tak snadno přešel relativně hladce do režimu zcela jiného. Ať už jste ji četli anebo vás minula, jako podstatné se mi zdá to, že tenhle pohled se dá svým způsobem uchopit a aplikovat i v oblasti, která docela hýbe světem NZDM - a tou je práce s klienty "pod vlivem" návykových látek.

Ti, kteří si zaťukali na hlavu, tak kapku chápu, vypadá to krkolomně. Ale použijte prst spíše než na klepání na čelo, tak na pohyb myší hezky textem směrem dolů :).

Přestože je téma práce s klienty "pod vlivem" (CS: rizikové děti a mládež....ohrožené děti a mládež....) v našem typu sociální služby docela profláklé téma, vypadá to v praxi většiny služeb pro tuto CS jako docela tabu. Anebo když ne tabu, tak alespoň těžké či konfliktní téma.

Práce s klienty "pod vlivem" byla poprvé oficiálně představena H. Kotovou z PVC Blansko a M. Holišem z NK Likusák na konferenci v Praze v roce 2006. Pak byla zkušenost cca téměř 10 let práce (ano, 10 let prace s klienty pod vlivem) shrnuta v Kontaktní práci II. a na konferenci Sananim v Praze i v jejím sborníku. No a teď je pod ČAS i seminář, kde se pokoušíme jít ještě dál.

Suma sumárum: s klienty "pod vlivem" pracujeme v Likusáku v rámci streetworku už 14 let,v klubu asi 8 let a nyní i on-line druhým rokem. V PVC v Blansku jsou na tom stejně - teda sem tam nějaké číslo je jinak. Prostě to v praxi jde ve všech třech možných formách práce s klienty a jde to výborně.

Když jsem se zamýšlel, proč je to někde s tímhle přístupem "brnkačka" a jinde je to o vzteklé hádce anebo o "....Hele, tak to fakt ne,....", tak jsem si říkal, jakto že je to takový problém. Proč je to někde úplně samozřejmé a není představitelný jiný přístup, a proč zase jinde je to takový problém a prostě je to neprůstřelné jak kevlarová vesta? Musím tu napsat, že i když je tohle téma pro mě už léta aktuální, tak jsem si kolem toho nedělal žádné dotazníkové šetření, diplomku nebo něco podobného. Takže tohle co nadhodím do placu je prostě HYPOTÉZA.

Hypotéza zní: odpověď na to, proč tak snadno některé zařízení praxi přijímají a jiné zase odmítají, je jednoduše v historicky podmíněné rozdílnosti identit zařízení.

Nebojte, nebudu vás dál krmit školometskými formulacemi. Jde jednoduše o to, že než se služby NZDM (anebo terény pro stejnou CS) v roce 2006-2007 registrovaly na MPSV jako sociální služby dle zákona o sociálních službách, tak jednoduše historicky vznikaly zpravidla buď jako zařízení sociální práce anebo jako zařízení alternativního trávení volného času (anebo jako komunitní projekty).

Už to tam vidíte? Ta hypotéza je opravdu o tom, když se vrátíme k prof. Možnému a jeho dotazu Proč tak snadno?, že služby, jež měly svůj základ v sociální práci, tak s naskočením do systému sociálních služeb víceméně moc věcí neřešily, bylo to logickým pokračováním toho, z čeho vyrostli. Stejně tak, dotaženo dál, je pro tyto služby vlastně zavádění určitých metod sociální práce (třeba práce s klienty "pod vlivem" jen logickým pokračováním nastoupené cesty. Teda "proto tak snadno".

No a analogicky tu máme zase druhou skupinu zařízení, jež před lety 2006-2007 vznikaly z tradice aktivního trávení volného času, ze sociální pedagogiky, z "komunitní" práce, z šířeji pojaté praxe prevence. Pro tyto už zase nebyla registrace tak samozřejmá a bezbolestná, jelikož měli širší identitu a prostě to neměli jako ti sociální pracovníci. Tyto služby dostaly na vybranou, aby se buď registrovaly na MPSV jako sociální služba (jistota....), anebo se pokusily přežít v nejistém financování jinde. Zde si myslím, že je také odpověď na otázku, "proč tak těžce".

Napadá mě ještě dost srovnatelných znaků, jež obě praxe od sebe zařízení odlišují, ale nechci spamovat a roztahovat text do nečitelné délky). Takže když se vrátím na začátek a odpovím si na otázku Proč tak snadno? některá NZDM přechází z jednoho odlišného režimu práce do jiného režimu "pod vlivem", a jiná zase tak tvrdě tuto praxi odmítají, docela mi to dává smysl. Anebo je to ještě jinak?

Martin Holiš, RATOLEST BRNO, NK Likusák