24 | 11 | 11

StreetWork.cz

Školní prevenci chybí standardy i finance

Výběr z tisku: V České republice zcela chybí jednotný rámec pro aplikaci efektivních programů školské primární prevence, který by snižoval užívání návykových látek a další formy rizikového chování u dětí a mladistvých.

Školy se v současnosti samy na základě nedostatečných informací a pravidel rozhodují, jakým způsobem realizovat tzv. minimální preventivní program. Často při tom adekvátně nevyužívají již tak omezené zdroje, vynakládané kvůli tomuto stavu na neefektivní a nekvalitní programy. Nefunkční prevence se tak v ČR podílí na neustálém vzestupu užívání nelegálních drog.

Léčba na špičce, prevence v troskách

V České republice funguje od 90. let systém vyvážené drogové politiky, primární prevence je ale od počátku na okraji zájmu. V letech 2007 až 2009 na ni bylo ze státního rozpočtu a rozpočtů krajů a obcí vydáváno v průměru 50 milionů korun ročně, tedy jen necelá desetina všech prostředků na drogovou politiku. „Právě kvůli nedostatečné prevenci patří Česká republika k zemím, kde mají dospívající nejvíce zkušeností s konopnými drogami nebo nadměrným pitím alkoholu,“ tvrdí národní protidrogový koordinátor Jindřich Vobořil.

Paradoxně se ale ČR v oblasti snižování škod z pozdějšího užívání návykových látek dlouhodobě řadí k nejúspěšnějším. „Česká republika má díky své drogové politice v mezinárodních statistikách nejnižší počty uživatelů drog s infekčním onemocněním, jako je HIV nebo žloutenka typu C. Na rozdíl od prevence samotného užívání návykových látek je terciární prevence založena na systému výzkumem podložených programů. Na prevenci užívání drog se ale zapomíná,“ hodnotí drogovou politiku hlavní hygienik a náměstek ministra zdravotnictví MUDr. Michael Vít.

Slabinou je meziresortní spolupráce

„Stále odsouvané a bagatelizované téma užívání alkoholu a tabáku jasně ukazuje slabá místa současného nekoncepčního přístupu a slabé spolupráce. Nízký rozpočet na prevenci se následně projeví ve zvýšených nákladech na léčbu, ať už se jedná o léčbu závislostí nebo přidružených onemocnění. Problémem je, že zodpovědnost za prevenci nese především resort školství, zatímco pozdější náklady se projevují v resortu zdravotnictví a dalších,“ říká děkan 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy profesor Tomáš Zima. Jeho slova potvrzuje také ředitelka Všeobecné fakultní nemocnice v Praze Dana Jurásková. „Vím, že v oblasti primární prevence je ve školách velký deficit, který je dán mimo jiné nedostatečnou spoluprácí resortů zdravotnictví a školství.“

Nekvalitní preventivní programy

Na slabiny školské prevence nyní upozornil odborný program mezinárodní konference „Primární prevence rizikového chování“. „Dosud žádný z oficiálních dokumentů, jež se zabývají řešením školské primární prevence, nevycházel dostatečně z vědecky ověřených poznatků a nenavrhoval konkrétní řešení na základě toho, co je výzkumně a praxí skutečně ověřeno. Podle naší analýzy to jsou dovednosti dětí v oblasti sebeřízení (self-management), sociální dovedností (social skills) nebo specifické dovednosti vázané přímo na daný typ rizikového chování, například užívání legálních i nelegálních návykových látek,“ uvádí vedoucí Centra adiktologie Psychiatrické kliniky 1. LF UK a VFN v Praze Michal Miovský.

„Problémem dosavadních programů a strategických dokumentů je jejich vágnost. Podpořeny mohou být programy typu drogového vlaku, u kterých efektivnost nikdy nikdo neprokázal a které jsou několikanásobně dražší než ověřená a efektivní práce s dětmi a mladistvými,“ říká docent Miovský.

V rámci projektu VYNSPI, který má za cíl vychovávat pedagogické pracovníky v oblasti primární prevence, navrhl s týmem odborníků 90hodinový program pro základní školy, ve kterém je pevně stanoven poměr hodin věnovaný různým typům rizikového chování, a doplňkově také soubor pravidel pro školy jak zajistit bezpečné prostředí.

Vznikají nové standardy

Problémem kromě neexistujících standardů zůstávají finance. Školy nedostávají na prevenci užívání návykových látek zvláštní prostředky. „Problematika primární prevence je naší prioritou, ministerstvo školství má ale v této oblasti omezené zdroje. Proto se v současnosti snažíme maximálně využívat prostředky z Evropských strukturálních fondů (ESF), jako je tomu například u projektu VYNSPI. Odborníci z celé ČR se v něm nyní podílejí na návrhu systémového řešení formou doporučených jednotných standardů i příkladů dobré praxe. Otázka je, jak si poradíme po skončení tohoto zdroje financí,“ konstatoval ministr školství Josef Dobeš.

Školská prevence je financována také v rámci systému drogové politiky, který má na starosti Rada vlády pro koordinaci drogové politiky. Do systému putují prostředky na úrovni ministerstev, krajů a obcí. Jednorázovými škrty v drogové politice zde ovšem každoročně zaniká několik neziskových organizací, které školám primární prevenci nabízejí. Preventivní programy si navíc školy platí samy, a protože neexistují povinné standardy, volí zpravidla tu nejlevnější variantu, což může být program nevhodný nebo vůbec žádný.

_______________

Prevenci, tedy intervenci určenou k zamezení či snížení výskytu, šíření a škodlivých účinků užívání alkoholu a nealkoholových drog, WHO rozlišuje na:

Školní prevenci užívání drog chybí standardy i finance, Zdravotnické noviny, 21. 11. 2011, Petra Klusáková