15 | 08 | 11
ČAS
Kde se vzal výcvik Kontaktní práce?
aneb malý
exkurz nedávnou historií mapující a objasňující vznik výcviku Kontaktní práce,
který ČAS opět otevírá.
Součástí
vizí České asociace streetwork od jejího založení bylo vytvoření dlouhodobého
výcviku pro kontaktní pracovníky. Důvodů bylo několik:
Specifika
nízkoprahově orientované práce, promítající se do vztahů s klientem. - Cena a délka
sebezkušenostních terapeutických výcviků (např. typu SUR), která je typicky 3 -
5 let a v řádu 10 - 20.000 Kč ročně.
- Oborová
identity, kdy vzdělávání formou „výcviku“ zároveň identitu umožňuje předávat a
sdílet, a zároveň ji umožňuje hledat a vytvářet.
Milníků na
cestě k vytvoření oborového výcviku najdeme docela dost. Jeden za zdrojů je
určitě vzdělávání tehdy „terénních sociálních asistentů“ v Německu, které
probíhalo v období 1996 - 2001. Kolegové při předávání dovedností nabídli
pestrou škálu přístupů, výcvikových technik a ochutnávek nástrojů práce s
klientem. Garantem vzdělávání a průvodcem na německé straně tehdy byla Saská
akademie se sídlem v Chemnitz.
Linie oborového
výcviku se začíná „zaostřovat“ v rámci kurzu „Supervize pro zkušené
streetworkery“, který proběhl v letech 1999 - 2001. Ten koncipoval Petr Klíma
společně s Alenou Vosáhlovou. Pro potřeby terénních pracovníků zde byla
nabídnuta řada nástrojů a technik, z nichž mnoho vycházelo z Gestalt terapie.
Finančně výcvik podpořila belgická nadace Krále Badouina, a to společně s
Nadací VIA. Organizační část domlouval předseda ČAS Jan Čechlovský.
V roce 2003
vzniká pravidelná linka oborových kurzů pro kontaktní pracovníky. První roky
jsou spojeny s podporou NROS pod názvem „Vzdělávací program Gabriel“. Při
koncipování vzdělávání přichází Petr Klíma s návrhem koncipování bloků, které
získali název „Já v poli“ a „Já v interakci“. Témata na kurzech lektoruje Petr Klíma
společně s Vladimírem Bodlákem a Alena Vosáhlová s Michalem Zahradníkem.
Postupně lektorování a s ním i rozvoj témat přebírá Michal Zahradník s občasnou
asistencí Petra Klímy (např. kurz v Novém Jáchymově). Michal následně témata
lektoruje v kurzech ČAS sám. Vzhledem k náročnosti těchto témat se zvažuje
úplné vypuštění témat z kurzů, nebo naopak jejich rozšíření a lektorování v
týmu“. Došlo na druhou variantu a tak se Michalovým parťákem stává Eva Kinclová
- Vernerová. V této době přichází posun ČAS (díky tahu na bránu a vytrvalosti
tehdejšího předsedy Jindry Racka) do fáze profesionalizace, s využitím
evropských peněz za klíčového partnerství s NVF CEKAS. Michal sepisuje texty
„Já v poli“ a „Já v kontaktu“ do červenočerné publikace Kontaktní práce. Postupně
se zvyšuje objem hodin věnovaných „KONTAKTU“ v kurzu „Základy nízkoprahových
služeb“ natolik, že se stále častěji objevuje myšlenka osamostatnění výcviku.
Nicméně zde je řada obav: „Naplní se to? Zaplatí se to? Máme na to?“
Nakonec se
Michal s Evou a neformálním facilitátorem Alešem Herzogem rozhodují k vyhlášení
prvního výcviku sice pod hlavičkou ČAS, ale na vlastní pěst. Tedy bez grantové
podpory, bez jistoty zaplacení za práci, s tím, že jde hlavně o to, aby se „to
vyzkoušelo“. Téma KONTAKTU mizí z kurzu Základy nízkoprahových služeb a vydává
se na sólovou dráhu. První běh výcviku se nakonec naplnil, měl 150 hodin a
probíhal od října 2009 ve Fokusu v Mnichově Hradišti. Samozřejmě jej
lektorovali Michal s Evou, jako jejich supervizor se podílel Petr Klíma. Druhé
opakování výcviku probíhá na Jůnově statku a pro změnu je plně hrazeno z
evropských peněz. To se úplně neosvědčuje, přece jen vyšší míra motivace
účastníků (daná i finanční spoluúčastí) je žádoucí. Nicméně délka výcviku se
rozšiřuje na 230 hodin. Třetí běh výcviku se opět vrací do Mnichova Hradiště.
Petr Klíma umírá, a tak garantství práce lektorů výcviku přebírá PaedDr. Danuše
Struková.
Závěrem lze
říci, že otevřením a realizací výcviku Kontaktní práce se posouvá dál identita
oboru nízkoprahových sociálních služeb. Pracovníci mají šanci získat jak
nástroje ke kontaktní práci, tak k osobnímu růstu…
Aleš Herzog
|