06 | 11 | 07

ČAS

Minianketa z Valné hromady ČAS

anketaNa Valné hromadě České asociace streetwork o.s. zbyla trocha času i pro malou anketu. Požádali jsme účastníky Valné hromady, aby nám odpověděli na otázku, co je aktuálně v práci nejvíc štve a co je naopak baví nebo těší. Někdo odpověděl stručně, někdo se pekně rozepsal.

Mínusy aneb co nás štve

změna dotační politiky MHMP získávání dotací na základě lobbingu u politických stran, či dle stranické příslušnosti nezájem obcí o sociální služby NZDM že pořád přibývají do naší práce nějaké nové papíry, které jsou prý potřeba a není kdy se jimi zabývat štve mě byrokratizace práce s klienty vnucené individuálním plánováním dle standardů a taky přetíženost, věčné téma, že? nekolegiálnost, laxnost kolegy šikana na klubu málo času na zvládnutí všech důležitých záležitostí "bordel" v klubu "policejní práce" na klubu únava nedostatek spánku málo času laxnost kolegů   důraz na vzdělávání neodpovídá finančnímu ohodnocení (náplň práce také neodpovídá finančnímu ohodnocení) už jsem v NZDM moc dlouho (3,5 roku) velká fluktuace, stálé změny v týmu bujení administrativy větší nároky na vzdělání a stále podprůměrné platy hledání nových lidí - pracovníků pro přímou práci s klienty NZDM málo financí na lidi - tím pádem málo lidí a vůbec kvalitních lidí a málo prostoru pro víc služeb Hlavní starostí našeho klubu je to, že máme v podstatě nový pracovní tým. Tým, který znovu prochází hledáním odpovědí na otázky co je to nízkopráh, o co tady jde a jak se s tím já osobně poperu... Navíc dlouhodobě chybí vedoucí klubu, který/á by se mohl dostatečně věnovat rozvoji a směřování práce. K tomu všemu se nový tým formuje, učí se vzájemné komunikaci, řešení problémů apod.

Plusy aneb co nás těší

setkávání lidí v oboru menší fluktuace pracovníků sociálních služeb fungování ČAS To že, po 3/4 roce máme konečně vedoucího a chodí jednou tolik klientů oproti loňskému roku baví mě odborné diskuse a následně neformální debaty s lidmi z ČAS počínající podzim hravost klientů větší tým rozjíždějící a v počátcích dobře nastartovaný street   koukat na dětství pečlivost kolegy že hlasování vyhráli moji černí koně pozvednutí práce v rámci oboru, větší spolupráce s ČAS děcka pořád chodí, z akcí jsem nadšená a to mě těší veřejnost o nás ví a začíná chápat potřebnost klubů pro společnost obdiv veřejnosti za práci, kterou vykonávám vyšel projekt Pomozte Dětem - Maringotka že jsme dobrý, že nám to jde, že nás mají děti rádi že se nemusíme před sebou stydět stále nadšení lidi Konečně máme skoro potřebný počet zaměstnanců, konečně jsme se vrátili k pravidelnému rytmu a opouštíme chaos Konečně je více prostoru pro soustředěnou práci. Do nízkoprahu nám přecházejí děti, které prošly předškolní přípravou a jsou motivovány k soustředěnější práci (a jsou na ni také zvyklé). Daří se realizovat projekty tak, abychom pracovali komplexně - nízkopráh je doplněn doučováním, komunitními večery pro dospělé, předškolní přípravou... Celkově prostě máme pocit, že naše práce má smysl, i když momenty pochybování, bezmoci a zmaru se nám rozhodně nevyhýbají.

A co vy?   Napište své plusy a mínusy do komentáře...