.adresář služeb

07 | 05 | 07

NZDM v Blansku (Klub PVC Blansko)

Londýnský deníček - část první

Helena Kotová: Cesta do Londýna měla počátek už na podzim, kdy Sdružení Podané ruce začalo plánovat stáž vedoucích pracovníků. Přihlásila jsem se na květnový termín, páč v zimě je tam zima a těšila se. Během toho půl roku jsme si dávali požadavky, co bychom chtěli v Londýně vidět za projekty a programy, já jsem samozřejmě byla zvědavá na práci s mladými – youth work, a nízkoprahové kluby – drop-in centres, youth clubs. Stáž organizačně zajišťuje Ruth Reid z COCY, Marivi Perello z Podane ruce UK a pracovníci centra I.E.S. Podané ruce, o.s.

29.4. 07

Můj milý deníčku!

Vyrážíme v neděli v 6 hodin ráno z Brna do Bratislavy, protože z Brna nebyly letenky. Veze nás velice! ochotný kolega. Je to čas docela šílený, na srazu na sebe mžouráme, a jeden z nás – celkem nás mělo být 5 – chybí. Voláme mu a zjišťujeme, že ještě spí:-) a zrovna jsme ho probudili. Tak sedáme do auta a jedeme pro něj přímo domů. To byl naštěstí jediný zádrhel a do Bratislavy dorážíme i se zastávkou na benzince, on time, odbavujeme se a dáváme si kafe před odletem. Ještě bych měla zmínit naši skupinku: Olga Škvařilová – drogové služby ve vězení, Jura Valnoha – terénní práce s uživateli drog, Tomáš Přikryl – doléčovák a chráněné bydlení a Jirka Dolák – ambulantní služby pro u.d., no a já – nízkopraháč pro děti a mládež. Myslím, že jsme se sešli docela dobře.

Když už nás chtějí pustit do letadla, tak nás nejprve naženou do malé, skleněné, bez fungující klimatizace místnosti a čekají, kolik z nás odpadne. Asi mají víc pasažérů, než míst v letadle. Čekání je nekonečné, ale nikdo z těch asi 200 lidí neodpadl, tak nás nakonec pouštějí do letadla všechny. Hurá. Pak ještě trochu nervů při vzlítání a přistávání a už jsme v Londýně. Cesta trvá 2 hodinky, což je pro mě kratší cesta než z Brna do Prahy.

Než dorazíme do hotýlku, který máme v centru města, je skoro půl 3, kupujeme si týdenní jízdenku a vybalujeme se. Hotýlek je příjemný, pokoje jsou klasicky anglicky maličké, máme s Olgou pocit, že ten náš kdysi obývaly služky, ale pozor, koupelna je ještě menší. Na asi čtverečním metru je záchod, umyvadlo a sprcha. Po prvním dnu, kdy dostávám menší záchvat klaustrofobie, si s dovolením Olgy nechávám při sprchování otevřené dveře.

Za chvíli vyrážíme do města na obhlídku nejbližšího sousedství a chceme se najíst. Přijdeme k nádraží Euston station, kde je spousta stánků a občerstvení, taky laviček a lidí, kteří mají stejný nápad jako my. Je to příjemné místo, dáváme jídlo a plánujeme zbytek dne, vzhledem k tomu, že je dneska jediný volný den pro nás.

Já mám sraz s kamarádkou, která tu žije, ostatní jdou do centra k Big Benu, kouknout na památky. Já s kamarádkou vyrážíme do dost free čtvrti – Camden town, doporučuji všem, kdo do Londýna zavítají. Je to čtvrť plná stánků a stánečků, různých kaváren a hudby, různých národností a barev a prostě to tam žije. Sice jen přes víkendy, ale mám pocit, že to jaksi stačí. Couráme se, koukáme, povídáme, dáváme si thajské nudle a sushi – pro mě poprvé a sedáme si v kubánské hospůdce, kde hraje živá hudba z Kuby a tančí se všude možně, dokonce i ve frontě na baru. Dáváme si mojito, to by ani nešlo jinak a povídáme a povídáme, dlouho jsme se neviděly.

Milý deníčku, už jsem v postýlce, dneska se mi to mooooc líbilo a už se těším, co mě všechno v Londýně čeká.

30.4.07

Milý deníčku! Ráno je super!

Ráno se probudím, odhrnu závěsy a okamžitě dostanu dobrou náladu – svítí slunce jako v Čechách, je prostě krásně, asi na objednávku. Snídaně je anglická – vajíčka, párky, fazole, slanina, ohřátá rajčata z plechovky a opečené tousty. Zachraňuje to kafe a čerstvý džus – aspoň trochu vitamínů.

Dneska nás čeká COCA - Crack cocaine training, což je školení o cracku a kokainu. COCA je organizace, která se zabývá crackem a cocainem už asi 6 let, dělají informační kampaně, školení, publikace a šetření potřeb v oblasti C.aC.

Jedeme do čtvrti Bethnal Green, je to čtvrť plná Arabů, žen v šátcích a burkách, barevných obchůdků, Vietnamců, Číňanů a Černochů. Vcelku poklidná. Školení máme v Oxford House, je to komunitní centrum pro obyvatele, jsou tam poradny pro přistěhovalce, nejrůznější aktivity od tančení salsy po duchovní pomoc, jídelna pro veřejnost atd.

Školení nám dělá Tony D´Agostino z COCY, kterému začínáme přezdívat Gigi, taky se seznamujeme s Ruth Reid, která je naše průvodkyně, zajišťuje stáže a organizační věci, také je zaměstnankyně Cocy. Kdo bude mít zájem, mám tuto prezentaci na CD, Tony dal každému z nás jedno.

Tony je živý a plný energie, což je velké plus. Hned na úvod nám dává malý kvíz z oblasti cocainu a máme odpovídat true or false. Je to vtipný začátek, vtáhne to do problematiky – např. kolik je cena, jak je rozšířený atd. Taky se dozvídám novou věc pro mě – že Sherlock Holmes si píchal kokain!

Mimochodem, proč se o tom tolik mluví – kokain a crack jsou v Londýně a Anglii velice rozšířené drogy, cca 50%, další je heroin a pak až amfetaminy, mají je tu ve formě krystalů. Nepočítám marihuanu a hašiš, to k tomu patří.

Tony pokračuje obecným seznámením s C.aC., stereotypy ohledně C.aC., výrobou a dovozem – no, takže jsme se naučili, jak C.aC. vyrobit, je to velice jednoduché, stačí sehnat jen pár listů koky:-) Dále jdeme na nejčastější užívání a kombinace s ostatními drogami – very funny je, že to kombinují s Ambi purem – ano, s tím sprejem, aby byl domov voňavý – udělají dírku do nádoby a vysávají z toho ten plyn. Asi to má jedno pozitivum – ten člověk po tom hezky voní. Taky kombinace s Viagrou nás pobavila.

Pak přichází zajímavé cvičení – Tony nám vsugeroval, že jsme uživatelé v nějakém doupěti – crack house a jedeme na tom už týden v kuse. Vyprávěl nám příběh a my jsme měli říkat, co ta droga s námi dělá a jak se chováme. V podstatě z nás chtěl dostat účinky c.a c. a taky jaký mají vliv na tělo, psychiku atd. Vysvětluje nám co to je craving – touha po droze a jak by se mělo se závislými pracovat, aby se toho zbavili.

Pauza, oběd – dáváme si všichni jehněčí kari – arabsko–indicko–karibské jídlo, moc a moc dobré, Tony a Ruth se nám smějí a když zjišťují, že nemáme v ČR žádné kari restaurace – kari house, tak se domlouváme na středu, že do jednoho zajdeme.

Po-O jsme trochu odkrvení, dáváme kafe a kolu a čekáme, že Tony konečně vybalí nějaký ten crack na ochutnání:-) Neděje se tak, tak se dozvídáme, jak C.a.C. působí v mozku a hrajeme si na dopamin a serotonin, Tony dělá častější přestávky, jak potřebujeme a my je teda potřebujeme. Je to totiž docela náročné soustředit se, hlavně na angličtinu. O přestávce se přesunuji k otevřenému oknu a opaluji se, Tony mi tam pak dovolí sedět zbytek školení, přijdu si jak ve škole Montessori. Ale pozor dávám!

Tony totiž vykládá jak probíhá Harm reduction u C.aC., je to hodně dobrý. Crack se kouří, takže HR kouření – aby si nepopálili rty, aby si nepopálili prsty atd. Kokain se šňupe a píchá, takže zase HR šňupání. Existují balíčky bezpečného kouření a šňupání – něco jak u nás balíčky bezpečného braní, kde jsou např. i plastové rourky na šňupnutí – nepoškodí totiž sliznici v nose. Samozřejmostí je veliký informační servis, nesdílet ani ty rourky, ani radši fajfky, nos i rty snadno popraskají, kor když valí třeba týden v kuse a nemají ponětí, co se jim děje s tělem.

Co jsme se naučili na konec bylo jak crack správně kouřit – jen teoreticky a jak vyrobit fajfku:-)

Hodně mně to koresponduje s našimi preventivními programy v PVC klubu, kde se snažíme dělat HR na kalby a pařby, chování pod vlivem, první pomoc atd. Po tomhle bloku mám dobrý pocit, že i v oboru jdeme správným směrem – nedávat si velké cíle, jakože všichni s tím přestanou, ale spíše pragmaticky přemýšlet, k čemu jim můžeme být užiteční, když to dělají.

Co se mi moc líbí – že se nezabývají jen instrumentální pomocí, ale všemi důsledky drogové závislosti a drogového průmyslu. Větší problém vidí v tom, že je crack tak snadné vyrobit a děti začínají už i v 11 letech dealovat. Nejen, že opouštějí školu a nevidí smysl, proč pracovat, když mají tolik peněz z drog, ale taky se velice brzo dostanou do konfliktu se zákonem a pak už se to s nimi táhne.

Kluci si pak s Tonym ještě vykládají o rozdílech mezi kokainem, extází a amfetaminy, my s Olgou volíme pohov u okna, protažení a poslech zdáli.

Pak už se loučíme, děkujeme za školení a jdeme ven, do slunce. Ale ouha, s Olgou objevujeme hned za rohem obchod s krásnými arabskými botičkami a neodoláme. Chlapi nám dávají 2 minuty a pak mizí do hotelu. My jdeme s úlovkem za nimi, že prý se sejdeme v pět u Big Benu. Máme s Olgou asi půl hodiny zpoždění, doprava je hrůza, ale jsme tam. A v tu chvíli přijde sms, že kluci vytuhli v hotelu a ať se máme fajn.

A to my se máme! Jdeme do Soho, couráme se, pozorujeme život, např. prostitutky a dealery. Máme hlad, tak si dáváme mexický jídlo, mladí mexičtí kluci u pokladny nám říkají „Lady“ a přejí dobrou chuť a je to moc příjemné a dobré. Pak jdeme o kus dál do anglický hospůdky a zkoušíme anglické pivko. A pak už zase na hotel.

Teda deníčku! Myslela jsem, že už půjdeme spát, ale najednou zaťukal Jura a zve nás ještě na čaj. No tak dáváme jeden čaj, cigaretku a pak už fakt spát. Dneska to bylo opět úžasné, školení s Tonym a procházka večer, nasávám kouzlo Londýna a jsem úplně veselá. Dobrou.

pokračování příště...