.adresář služeb

03 | 05 | 07

ČAS

Proč jste v klubech a ne na ulici?

Tahle cesta začala vlastně na konferenci v Bratislavě. Zde jsme se (já a Martina Zimmermannová) potkali s Profesorem Waltrem Spechtem a jeho kolegou Matthiasem Reutingem (ISMO). Dlouho jsme si povídali (viz reportáž ze Slovenska), až z toho vzešla dvě vzájemná pozvání na konferenci. Do Badenska jsem pak vyjel s těmito cíli: - prozkoumat současný stav kontaktní práce s mládeží v Německu a domluvit případnou spolupráci, pokud by ČAS podával projekt na společné vzdělávání pracovníků. Přece jen Evropské grantové období 2005-07 končí a v kanceláři řešíme možnosti, jak zachovat kontinuitu vzdělávání.

Pro zajímavost pár cestovních údajů: Konference se v Německu konala od 25. do 27. dubna. Předcházející den, tj. 24. jsem byl ještě na konferenci v Brně (drogová konference pořádaná Sdružením Podané ruce) a musel se účastnit posledního bloku. Naštěstí mě Martin Větrovec vzal do auta a o půl sedmé večer jsme byli v Praze. Tak rychle domů pro čistý tričko :-) a za hodinu a půl v Holešovicích na nádraží. Odtud nočním vlakem do Německa - nejdřív Norimberk, pak Stuttgart, za 13 hodin cesta vystupuji v městečku Weil der Stadt, kde se konference koná, a jsem jako "rybička".

Badensko-Wintermbersko je velikostí srovnatelné s Českou republikou. Na nádraží mě nabírá Mattihias. Stěžuje si, že účast na konferenci je nižší než v minulých letech - 45 terénních pracovníků. Konferenci pořádá asociace sdružující bádenské terénní pracovníky s mládeží. Hosté jsme čtyři. Kromě mne Janna Adameová ze Slezské Diakonie, s kterou kolegové z Německa (ISMO) spolupracovali v projektu vzdělávání v loňském roce, dále pak dva zástupci profesních organizací z dalších dvou německých zemí - Saska a Braniborska.

Vlastně jsem zapomněl na jeden z důležitých cílů: potvrdit či vyvrátit skutečnost, že v Německu dělají jednotlivci přímou kontaktní práci ne jen 3 či v lepším případě 5 let, ale 10, 15 či 20 let. Stačí se dívat, jsou tu... Fotím a povídám si...

Konferenci financuje bádenská vláda. Matthias mi říká, že vždy musí bojovat o to, aby byla 3-denní, vždy jsou v plánu peníze jen na dva dny: "Víš co, lepší dva společné večery než jeden". První konferenční příspěvek mne šokuje: je to etnografická sonda do kořenů dnešní společnosti, přecházející do vizionářského příspěvku k jakým hodnotám bychom měli (vzhledem ke konceptu "integrální společnosti") vést mládež. Nejsem sám, příspěvek měl provokovat a to se podařilo. Pokračuje práce v rámci workshopů. Musím říct, že jak klima, tak i obsah jsou odlišné od našich. Jsou podstatně klidnější (ale ne nudné), více nastavené na sebereflexi, předpokládají zapojení všech účastníků spíše rovným dílem. Kdybych měl pojmenovat hlavní téma konference, pak je to psychohygiena - péče o sebe v profesi. Zkoumají se například zdroje motivace pro práci, zdroje pro kreativitu, řešilo se téma sebedůvěry pracovníka. Z našeho pohledu velmi úsměvné bylo téma "Jak pečovat a hledat zdroje motivace v profesi v období od 40 do 50 let věku". Nevím kolik lidí u nás by na něj přišlo (teda kromě Staníčka se Zahradou)...

Můj konferenční příspěvek přišel druhý den dopoledne. Mluvím o vývoji oboru u nás, o asociaci, a trendech vývoje. Zdá se, že to německé kolegy bavilo, klepali do stolu (to se zde dělá místo potlesku) hodně dlouho. V diskusi došlo i na otázku platů, kde jsme přece jen vzhledem k našim západním sousedům chudí příbuzný - plat terénního pracovníka se zde pohybuje nad úrovní průměrné mzdy (1700 Euro). Hlavní otázka však je jiná: Němcům není jasné, jak to, že u nás jsou hlavní formou poskytování služeb nízkoprahové kluby a nikoliv čistá terénní práce. Jak na to odpovědět... Nabízím hypotézu, že poté,co v období do roku 2000, kdy u nás spíše působili terénní pracovníci a zakládali kluby, aby měli s klienty kam jít, se nám v baráčcích zalíbilo, a moc se nám z nich nechce...

Veškerý možný čas mimo oficiální program využívám k debatě s kýmkoliv, kdo umí aspoň trochu anglicky. Jak zjišťuji (a postupně si ověřuji i v debatě s Matthiasem), úroveň programů se liší, asi jako u nás. Vzhledem k zajištěnému financování je menší tlak na "papírovou válku", tedy dokumentaci práce, větší roli mají komunitní aktivity, práce s protestem, happeningy a veřejné akce s klienty. Také mnohem častěji dostávají klienti "klíče" od prostor pro své vlastní aktivity. Zdá se, že standardy sociální práce v našem pojetí do německé terénní práce nedolehly. Rozdíl je i v cílové skupině - mnoho programů pracuje s mladými dospělými (do 27 let). A také jde o práci s odlišnými cílovými skupinami od naší běžné praxe - často jsou zmiňováni Němci přesídlení z Ruska, jugoslávští migranti, Turci, skinheads (aktuálně prý na ústupu) a punks (spíše alkopunks). Nitrožilní užívání drog je na ústupu, výrazné je užívání šňupáním, hitem je crystal (amfetamin, který do Německa exportují naši vařiči.) Také jsem se potkal s kolegyni, pracující s klienty ve vězení nebo po propuštění z vazby. Přitom pro ně ústřední není téma drog, jak je u to zatím nás, ale celková změna životního stylu po propuštění. Při rozhovoru se zástupcem saské profesní organizace jsem se zeptal, zda funguje ještě projekt AJZ v Chemnitz (bývalý squat přeměněný na soustavu hudebních klubů a kaváren, který jsme navštívili na exkurzi v roce 2003). Ano, drží se.

Příjemným zpestřením večera byla tombola - každý přivezl něco, co se mu nehodí, a losovalo se. Nebyl jsem připraven, a tak musím prohledat batoh. Do banku mohu dát pouze izolepu a granule pro psa. Obojí mělo při předávání úspěch. Já vyhrál kýčovitou umělou dýni pro helloween a svícínek, které jsem záhy vyměnil za plechový kbelík na šampáňo s čínskými motivy.

Odjíždím z Německa se smíšenými pocity. Myslím, že na tom nejsme ve srovnání s německými programy špatně, naše nejkvalitnější programy se mohou směle měřit se zdejšími. Zkušenost nám ale stále chybí, je zárukou pestrosti a vyzrálejšího vnímám metodiky i případové práce. Jsme přitom v jiné etapě vývoje, náš tah na bránu a efektivitu němečtí kolegové velmi kvitovali. Myslím, že je přitom zřejmé, že směřujeme někam jinam než sousedé - zákon o sociálních službách nás posunuje na jinou stranu, než německý koncept Mobile Jugend Arbait. Ale to je jen pocit, posoudíme to až po bližším prozkoumání...

Opouštím konferenci a čeká mne opět 13 hodin ve vlaku do Prahy... Pokud Vás zajímají zkušenosti z Německa, určitě nevynechejte na konferenci "Nízkoprahové programy 2007" bloky německých kolegů.

Aleš Herzog

PS. Velice děkuji Janě Adameové i německým kolegům Marcelovi a Evě za překlad.