.adresář služeb

11 | 06 | 07

Kontaktní centrum Příbram

Jak funguje "Káčko" v Příbrami

Začátky služeb pro lidi ohrožené drogou na Příbramsku prý byly dobrodružstvím

Napsali o nás (výběr z tisku): Petra Belková z K-centra pro lidi ohrožené drogou v Příbrami trochu bilancuje. Má k tomu i důvod. Jaký?

Očekávají vás mateřské povinnosti. Máte vůči K-centru nějaký pocit dluhu?
Pomyslné veslo vedoucí K-centra jsem už předala kolegovi Josefu Šmídovi. Když jsem zjistila, že se musím připravit na novou roli, tak jsem hodně řešila, že svoji práci nedokážu opustit. Moje pocity měly svůj vývoj. Po dvou měsících vím, že jsem předala práci lidem, kterým věřím, kteří do ní přináší nové nápady. Uvědomila jsem si, že jsem měla štěstí na spolupracovníky, kteří mohou práci, kterou jsem v Příbrami já začala, obohatit. Malé dloužky týkající se administrativních věcí, by se asi našly.

Připomenete úplné začátky K-centra?
Pracovala jsem jako protidrogový koordinátor a sociální asistent při tehdejším Okresním úřadu Příbram. V té době jsem se setkávala s lidmi, kteří potřebovali nějakou specifickou službu. Ta v regionu dostupná nebyla. Usilovala jsem tedy o to, aby služba pro lidi, kteří mají problém s drogami a případně pro jejich rodiče, vznikla. Sháněla jsem provozovatele. Tím se hned v počátku stala Arcidiecézní charita Praha, která si projekt "Káčka" v roce 2002 vzala pod ochranná křídla. Na samé začátky, kdy jsme získávali prostory, dnes vzpomínám trochu s úsměvem a zároveň nostalgií. Služby jsme začali poskytovat de facto až v roce 2003. Bylo to jedno velké dobrodružství. Spousta věcí se dělala nahodile, tím nechci říci, že nekvalitně nebo neprofesionálně.

Kolik v té době K-centrum mělo zaměstnanců?
Provoz jsme rozjížděli ve třech lidech a chtěli jsme zvládat jak stacionární službu v centru, tak terénní program, což v tak malém složení byl problém. Primárně preventivní programy jsme ještě neposkytovali, na to nebyli lidi. Začínali jsme stacionárně s poradenstvím. Terénní programy v roce 2003 byly pouze v Příbrami a v Dobříši. Dnes se kolem K-centra točí, včetně stážistů a lektorů primární prevence, patnáct lidí. Terénní programy zaznamenaly obrovský rozvoj, poskytovaly se nejen v Příbrami a Dobříši, ale také v Březnici, Jincích, Sedlčanech. Naši pracovníci nyní nově působí i na Berounsku a v Hořovicích, kde služby dva roky nebyly.

Změnil se pohled veřejnosti na vaši činnost?
Ano, obrovským způsobem. Lidé na nás z K-centra pohlíželi jako na dobrodruhy, kteří dělají zbytečnou službu, protože pomáhají feťákům, a ti si to nezaslouží. Takové názory zastávali i představitelé měst. Zlomový pro veřejné mínění byl rok 2005, ale hlavně loňský rok. V současné době je na naše aktivity pohlíženo jako na profesionální službu. K-centrum je považováno za partnera ostatních sociálních služeb. Jsme zapojeni do komunitního plánování na více místech, v Příbrami, Dobříši a Berouně, kde čile funguje komunikace mezi dalšími poskytovateli sociálních služeb, s cílem, aby vždy byly šity na míru konkrétního regionu.

Neustrnula v poslední době spolupráce na Sedlčansku?
Myslím si, že ve vztahu k organizacím trvá. Je pravda, že finanční podporu nám radnice poskytla jen jednou, ale připouštím, že jsme na tento rok o příspěvek nežádali a i kvůli našim personálním záležitostem jsme trochu v tomto ohledu "usnuli." Ale zvlášť v letní sezoně nebo o víkendech by podle mého názoru měl terénní program v Sedlčanech fungovat.

Jaká droga na Příbramsku "vede"?
Za celou dobu, co "Káčko" existuje, je z problémových drog na prvním místě pervitin. Hodně se objevuje zneužívání náhradního opiátu Subutexu, což je náhradní substituční látka. Lékaři je předepisována v okamžiku, kdy je člověk závislý na heroinu, aby si nemusel kriminální cestou na něj opatřovat peníze. Stát mu tento opiát nehradí, ale tato látka jej stojí podstatně méně peněz. Navíc je pod lékařským dozorem. Nicméně Subutex se objevuje na černém trhu a existují lidé, kteří s heroinem neměli nikdy nic společného a rovnou začali u Subutexu, což určitě není dobře.

Jaké má podle vašich poznatků mládež na základní škole s drogou zkušenosti?
V osmých až devátých třídách každý druhý až třetí žák nějakou zkušenost s drogou už za sebou má. Nejvíc je zastoupena marihuana. O tomto by ale rozhodně měla podrobnější informace Katka Volfová, která koordinuje veškeré preventivní aktivity K-centra a víc se často pohybuje ve školách.

Jak se díváte na demonstrace, které usilují o legalizaci pěstování a užívání marihuany pro vlastní potřeby?
Ve farmaceutickém průmyslu se konopné produkty už používají a vyrábějí se z toho i prostředky k léčení. Štve mě, že pro lidi, kteří by tyto produkty potřebovali, jsou drahé právě z toho důvodu, že jsou z konopných produktů a je kolem nich mediální humbuk. Myslím si ale, že na úplnou legalizaci marihuany nejsme připraveni. Jasně, že by musela být nastavena nějaká pravidla, aby například nebyli perzekvováni třicetiletí lidé, kteří si jednou za měsíc zakouří marihuanu. Obávám se, ale že jsme národem "Švejků" a i dobře nastavená pravidla bychom porušovali.

Klienti se s vámi nejčastěji kontaktují telefonem, osobně v K-centru nebo si je "vyhlížíte" sami v terénu?
Nejčastější je kontakt z oka do oka - buď v terénu nebo v "Káčku". Telefonicky je to zejména v případě, kdy nás už klient zná a chce se s námi na něčem domluvit. Do centra se chodí objednat především rodiče, kteří mají problémy s dítětem nebo jiným příbuzným.

Jaké máte zkušenosti s kantory? Neobávají se, že by škola ztratila kredit, kdyby se vám svěřili s tím, že některý žák má problém s drogou?
Záleží na tom, kdo je ve vedení té které školy a na přístupu konkrétních učitelů. Tabuizované téma drogy vždycky byly, obecně se nedá odpovědět. Nabízíme také semináře pro skupiny učitelů. Jsou buď jednorázové nebo víceblokové a programy mají úspěch. Při nich se kantoři seznamují s problematikou od začátku až po okamžik, co učitel může a nemůže udělat v momentě, kdy se droga na škole objeví.

A co by měl učitel udělat?
Je dobré, aby věděl, že situaci sám nevyřeší, že nejdůležitější v tu chvíli je rodič a dospívající dítě. Pravomoce školy jsou velmi omezené. Myslím si, že během seminářů dojdou učitelé k určitému uklidnění. Pokud každý druhý třetí student má zkušenost s drogami, je jasné, že se problematika objevuje na všech školách a nějaká droga se u studentů najde.

Uvědomujete si při vaší práci i úspěchy?
Dobré už je to, když se chce náš klient sám zachránit a víme, že zkouší abstinovat nebo když se situace v rodině, kterou spustí drogy, vyvíjí ke zdárnějším koncům. Těší nás, že se člověk posune někam jinam a je mu líp. Lidi učíme, ať si dají bacha i při sexuálním životě a když už drogy užívají injekčně. Samozřejmě, že výměnným programem zabraňujeme, aby se choroby šířily, ale to bereme už nějak samozřejmě.

Z jakých hlavních zdrojů je provoz K-centra financován?
V minulých letech to fungovalo tak, že jsme dostávali tak ze šedesáti procent státní dotace, čtyřicet procent byly dotace kraje, obcí a sponzorské dary. Letos jsme od Rady vlády pro koordinaci protidrogové politiky nedostali ani korunu. Naštěstí jsme ale od loňska příjemci grantu Evropské unie, takže "nepadáme". To bysme ani nedopustili.

Petra Belková předala K-centrum nástupci, Příbramský deník, 19.5.2007, MARIE BŘEŇOVÁ