03 | 07 | 07

Ponorka - nízkoprahové zařízení pro děti a mládež

Programy primární prevence při NZDM

Jožin Soukal: Některá témata v NZDM připomínají stěhovavé ptáky. Prostě se vynoří a jsou TADY. Pak zase zmizí a nějaký čas je klid. Fotbálek v klubu, streetwork u klubu, zhulený klient na klubu. Mým osobním stěhovavým tématem je nyní propojení NZDM a preventivních programů pro školy a školská zařízení.

Co se vám vybaví, když se řekne „centrum prevence“? Specifický program v NZDM, nebo zařízení v Praze, či chytré řeči na školách? Přednášky? Těžko říct. Ale právě pojem prevence se objevuje skoro všude.

Pracuji tři a půl roku v zařízení, které se obecně jmenuje centrum prevence. Píšu obecně, protože podobný přívlastek mají i další zařízení, která vyšla ze stejného historického kontextu, a to převážně v kraji Vysočina. Z dnešního pohledu se jedná o dvě rozdílné služby pod jednou hlavičkou. První službou je Nízkoprahové zařízení pro děti a mládež a druhou Programy primární prevence rizikového chování (dříve sociálně nežádoucího chování, čemuž předcházely jevy patologické).

Protože centrům prevence je dnes okolo 10 let, je třeba tato zařízení vidět v kontextu tehdejší doby, kdy pojem NZDM ještě neexistoval a (drogová) primární prevence se dělala s kufříky plných pseudodrog. Tenkrát se prostě zařízení a koncepce vymýšlely a teprve na různých pokusech, hledáním a zkušenostmi odjinud se vytvářely pojmy, typologie, služby.

Vidím to tak, že prostě tenkrát byla poptávka po tom něco dělat s dospívajícími ve volném čase a zároveň je oslovovat i prostřednictvím škol, kde šlo jiným způsobem pracovat se stejnými lidmi. A tak centra prevence dělala a dělají obé.

Dnes jsme však v jiné situaci, kdy jde o dvě diametrálně odlišné služby. NZDM je sociální službou podle sociálního zákona, podle kterého se i registrují a na jehož základě budou kontrolovány inspekcemi, hlavním donátorem bývá MPSV. U Programů primární prevence (primární zaměření na drogovou problematiku se postupně přesunuje na obecnější rovinu) jde o aktivitu bez jasnějšího ukotvení (hovoří se občas o nutnosti speciálního zákona, který by prevenci definoval), která nejvíce spadá pod ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, které by ji mělo i dotovat. Certifikace na protidrogové preventivní programy zajišťuje MŠMT. Zde je vidět, že se formálně jedná o dvě zásadně rozdílné služby.

Již delší dobu se zabýváme alternativou rozdělení těchto dvou služeb, protože jejich personálně technicky administrativně manažerské propojení v nynější situaci nevidíme jako efektivní. A nyní zpět na začátek k stěhovavému tématu. Setkávám se totiž s tím, že nově vznikající (relativní pojem) NZDM uvažují či již začínají realizovat prevenci na školách, což jistý okruh lidí považuje za téma sice dlouhodobé, ale již vyjasněné/vyjasněnější. Důvodů pro takové propojení je bezesporu mnoho. Od zakázky města „vy jste preventivní centrum“ přes dobrou public relations „třída to je 30 žáků, takovýhle čísla potřebujem“ po chuť mladých šéfů a šéfek dělat to, co chybí („kdo to bude dělat, když tady nikdo jiný není?; to zvládnem!)“.

Co jsou tedy pozitiva takového propojení? Jistě PR NZDM vzhledem ke škole, potencionálním klientům. Dále propojení osob v obou službách, což může snižovat práh služby: „tam dělá Karel, toho znám z programu ve škole, dem tam“. Také se ušetří na prostorách, vybavení, energiích. Lépe se dají propojit služby a lobovat téměř dvojnásobně. Atd.

Nevýhody jsou jak na straně přímé práce, tak i v zákulisí. Existuje reálné nebezpečí, kdy žáci na programu prevence mají kontakt s pracovníky NZDM, jenž jsou do velké míry zapojeni ve struktuře školy ( komunikace s ředitelstvím, učiteli, met. prevence) a ne/umí se třídou podniknout zajímavý program. Pracovník NZDM je tedy ve zcela jiné roli než jakožto lektor, což my si můžeme dobře ohlídat, ovšem žáci/klienti zřetelně hůře. Nakonec to pak může vést k tomu, že namísto aby program primární prevence byl vstupní branou pro ty nejpotřebnější, přijdou ti nejhravější. A onou zákulisní pastí je nutnost vzdělávání, porad, příprav, hodnocení a realizace pracovníka v obou službách, protože jen tak lze dostát skutečným požadavkům, jenž jsou v obou oblastech kladeny. A to je problém.

Tímto velmi stručným nástřelem jsem nechtěl jen ukázat jakému pohledu nyní dávám přednost, ale hlavně rozvířit diskuzi na téma, zda při NZDM ( K-centrech) dělat prevenci na školách. Máme, či ne? Je to ve svém důsledku přínosnější, nebo tím škodíme?