.adresář služeb

21 | 03 | 07

Názor z praxe

Výhrady k procesu hodnocení kvality

Jsem osobně přesvědčený, že takto nastavený proces vykazování kvality posuzuje především kvalitu písemných materiálů dokládajících, zda se s klientem „něco“ děje. Je kladen důraz na práva klientů, jejich znalosti týkající se identifikování určitého procesu kterým prochází v zařízení. Metaforou bych to nazval: „zda funguje ohrádka, tak jak má, zda ovce chodí, tak jak mají (jestli neupadnou apod.), ale nevšímáme si jaká ta cesta vlastně je, jak se po ní schůdně (či krkolomně) chodí, a zda ovce nejde rovnou na porážku. Konkrétně mi jde například o to, že hodnotitelé se přímo ptají klientů zda znají, co to je dohoda (či co obsahuje stížnost), ale neptají se čeho se dohoda týká a zda má pro klienta nějaký význam.

Myslím si tedy, že tento proces opravdové aspekty ukazující na kvalitu sociálních služeb míjí. Hodnocení kvality by si pochopitelně také mělo všímat toho, jak proces probíhá a zda je „správně“ zapsán. To dosavadní šetření obsahuje. Chybí ale jakých úspěchů se tou či onou metodou dosáhlo, o jakém problému se vlastně mluví! Hodnotitele „kvality“ většinou ani nezajímá o obsah všech těch dohod a plánů, jejich účelnosti, výběru toho, co se bude s klientem probírat, ignoruje variantu, že klient může být ve fázi před uvažováním o změně (viz kolo změny z motivačních rozhovorů). Proces je zaměřen na řešení konkrétních problémů, postupů a nedává ani možnost, že klient je klientem, který ovšem ještě neumí vydefinovat přesně svůj problém (problémy) a že moje práce začíná přinejmenším již v této chvíli (při setkání s nemotivovaným). Hezký je, že budeme mít všechno zpapírovaný a kontrolovatelný, ale k čemu to vlastně samotným klientům bude?

Abych jen nenadával, jako ukazatel kvality se mi např. jeví rozebírání metodiky a účelnosti postupů už od samotného rozhovoru, ptát se klientů, které jejich přání (potřeby) zařízení uspokojuje.

Byl bych rád, kdyby se tímto procesem něco dělalo, problém ovšem vidím v tom, že někteří kolegové z našeho oboru jeli na vzdělávání a vzdělali se v tom, jak práci zmapovat, a zároveň se mi zdá, že se odnaučili hledat smysl pro samotného klienta. Za sebe v tom zatím dělám to, že nikoho tímto způsobem nehodnotím ani tímto směrem nejdu.

Robert Hořava
Nízkoprahový klub PVC Blansko