|
18 | 09 | 06
Income dotazník jako příležitost
Income dotazník je příležitost pro získávání informací i přímou práci v NZDM. Je to nástroj, který slouží několika cílům. Primárně byl vytvořen pro účely zjišťování základních informací o klientech nízkoprahového klubu, které mohou být statisticky zpracovávány a které poskytují obecný přehled o rizikovém chování v cílové skupině. Vedle této čistě informativní funkce se však v praxi ukázalo, že vyplňování dotazníku lze velmi dobře využít jako nástroj práce s klientem. Jaká data dotazník zjišťuje? Dotazník byl inspirován incomy, které se uplatnily v drogových službách (o.s. Sananim, Laxus, CPPT Plzeň, NMS). Formulář dotazníku obsahuje několik sekcí převážně uzavřených otázek, jež zjišťují základní sociodemografické charakteristiky, datum prvního kontaktu a typ bydlení a domácnosti, ve které klient žije. Dále je zjišťováno, zda klient byl či je v péči či pod dohledem příslušných institucí či orgánů, jako je OSPOD, PMS, kurátor apod. Další sekce je zaměřena na užívání návykových látek, kdy u každého typu drogy je zjišťována frekvence užívání. Poslední část se věnuje jednotlivým druhům rizikového chování, se kterým klient má či měl zkušenosti (krádeže, šikana, záškoláctví apod.). Dotazník je do značné míry anonymní, i když obsahuje některé osobní údaje. U každého klienta je sestavován kód, složený z prvních tří písmen křestních jmen matky a klienta a dne a měsíce jeho narození. I když není zaznamenáváno příjmení či adresa bydliště, nelze klientům garantovat plnou anonymitu, neboť kromě jména je evidováno i datum narození a městská část či obec, ve které je trvale přihlášen. Vždy je však třeba zaručit, že údaje s možností identifikace konkrétního klienta zůstanou uvnitř organizace a že nebudou poskytovány žádným dalším organizacím či osobám bez klientova souhlasu. Kdy požádat klienta o vyplnění? Přiznám se, že když jsem se dozvěděl o chystaném záměru vyplňovat s klienty dotazník tohoto typu, netajil jsem se velkou skepsí.  Z hlediska klasické sociologické metodologie jsem očekával, že respondenti nebudou ochotni takto intimní informace sdělovat a pokud ano, budou uvádět nepravdivé údaje. Tyto metodologické obavy by se zřejmě naplnily, pokud by income dotazník byl vyplňován s nově příchozími při prvokontaktu*. Samotný prvokontakt je pro klienta většinou složitá situace, kdy se neorientuje v sociálních vztazích, nezná očekávání a role aktérů na klubu a reaguje s opatrností či nedůvěrou. Žádost o společné vyplnění incomu proto musí být dobře zvážena, načasována a zacílena na již kontaktované klienty s určitým vztahem k pracovníkům a nízkoprahovém zařízení, který se vyznačuje alespoň základním pochopením jejich role a metod práce. Stejně jako nelze předpokládat, že dostaneme validní údaje o rizikovém chování a užívání drog od náhodně vybraného pana Nováka, není možné očekávat, že tak bude činit potenciálně velmi rizikový klient bez elementárního vztahu k pracovníkům. Pokud je však o vyplnění dotazníku požádán klient ve správný okamžik, nastává zcela jiná situace než při prvokontaktu. Nejvíce příležitostí nabízí incomy vyplňované s klienty ve fázi, kdy zařízení navštěvují víceméně pravidelně, znají se s pracovníky jmény či přezdívkami, mají zde své přátele či se začínají začleňovat do vrstevnických skupin a mají již nějaké společné zážitky. Pracovníci by měly znát alespoň některé aspekty klientovy osobní historie, například zkušenost s užíváním některých návykových látek či existenci rizikového chování. Velmi vhodné je, aby klient již měl nějakou zkušenost s rozhovorem či intervencí pracovníka, kdy obsahem byla právě zjišťovaná témata. V ideálním případě tato zkušenost ukazuje, že pracovník s informacemi zachází diskrétně a bez odsouzení, se zájmem o klientův život a snahou pomoci řešit případné problémy. Pokud tuto zkušenost nemá, je vyplnění incomu velkou příležitostí, aby ji získal a aby se otevřela témata, o kterých zatím klient nemluvil. Jak postupovat při vyplňování? Žádost o vyplnění musí být formulována nedirektivně, bez jakéhokoliv nátlaku a vždy s explicitní možností odmítnout vyplnění bez následků. Lze se též s klientem domluvit, že odpoví jen na určité otázky a ty citlivější vynechá – vždy je lepší získat alespoň ty údaje, které je klient ochotný poskytnout. I když formulář obsahuje téměř výhradně uzavřené otázky s možnostmi odpovědí, vyplňování musí vždy probíhat formou polostrukturovaného rozhovoru. Jednotlivé položky neslouží jenom k získání konkrétní odpovědi, ale k otevření celého tématu. Ideálním stavem je, pokud je klient ochotný mluvit i o dalších okolnostech a detailech svého života či chování. Praxe ukazuje, že velká část klientů nejenže je ochotná se o zjišťovaných tématech více bavit, ale že své zážitky a zkušenosti probírají rádi a vcelku otevřeně, neboť správně vedený rozhovor naplňuje jejich základní potřebu akceptování. Nelze sice automaticky předpokládat, že klient mluví ve všem pravdu (možné je nejen zatajování, ale i přehánění či vymýšlení osobních zkušeností), ale i v takovém případě vyplňování stále naplňuje druhý cíl – rozvíjí vztah s klientem, posiluje vzájemné pochopení a v neposlední řadě má velký potenciál jakožto výchovná situace. Nejenže se pracovník dozvídá důležité informace o klientovi, ale sám klient získává lepší povědomí o poskytované službě – přinejmenším po vyplnění ví, jaká témata pracovníky zajímají a jak s informacemi pracují. Na základě dohody a souhlasu všech je možné income vyplňovat i ve vrstevnické skupině klientů, což přináší výhody i rizika. Na jedné straně je možné v této situaci sledovat či využívat skupinovou dynamiku, kdy se projevují skupinové normy a struktura rolí, na straně druhé však přítomnost vrstevníků značně ovlivňuje výpověď klientů. V praxi jsme zažili oba typy situací, kdy skupina buď regulovala chování svých členů jak směrem k utajování informací, tak směrem ke zveřejnění své normy. Co se získanými daty? Základní možností zpracování dat je statistická analýza údajů o klientech, při které nejsou uveřejňovány údaje umožňující identifikaci klienta a není tak ohrožena anonymita. Data o klientech tak mohou sloužit k odhadu rizik ohrožujících celou cílovou skupinu, popřípadě ke komparaci s ostatními skupinami. V případě opakovaného vyplňování dotazníku je možné i vypracovat longitudinální studie vývoje rizikového chování. Evidence anonymizujícího kódu navíc při opakovaném vyplňování umožňuje sledovat vývoj rizikového chování konkrétního klienta od prvního kontaktu až do okamžiku ukončování poskytování služby. I když se zde nabízí možnost posuzovat kvalitu služby podle výsledků takové studie, je třeba značné metodologické opatrnosti při interpretaci dat, které přes svou kvantitativní povahu jsou stále pouze výpověďmi vybrané skupiny klientů, které byly poskytnuty ve specifických sociálních situacích. Jak jsme již naznačili, kromě těchto (ne zcela „tvrdých“) dat dostáváme často i velké množství dalších informací o životě klienta, které lze velmi dobře využít v přímé práci. Pokud je klient ochoten je poskytnout, pomáhají nám k pochopení jeho potřeb a problémů a otevírají prostor pro uzavření konkrétní zakázky v případě klientova zájmu. Závisí už pak jen na pracovnících a klientech nízkoprahového zařízení, zda jsou tyto „vedlejší produkty“ dotazování nějak zpracovávány, evidovány v zápisech či využívány při další práci s klienty. Mgr. Stanislav Kunc
kontaktní pracovník Centra komunitních aktivit, o.s. Prev-Centrum. * Income dotazník je samozřejmě možné vyplňovat v různých fázích kontaktu, například v některých drogových zařízeních jsou vyplňovány při prvokontaktu, neboť cílem je především získat tvrdá data o cílové skupině. Zde však vycházíme z cílů a charakteristik cílové skupiny nízkoprahových zařízení pro děti a mládež.
|