02 | 03 | 07

ČAS

O haluškách a slovenských klubech III.část

Druhý den konference

(Aleš): Ráno začíná konference prezentací slovenských standardů NPDM. Jejich znění velmi vychází z našich materiálů (standardů pracovní skupiny NZDM) vytvářených od roku 2001. Na jednu stranu nás to těší, na stranu druhou si říkáme, proč slovenští kolegové neudělali odvážnější krok k vlastnímu uchopení metodiky. Jak se zdá, tak tíseň jak v oblasti financí, tak lidských zdrojů to v současnosti neumožňuje. Vždyť zatímco průměr na 1 klub v ČR je 3,2 úvazku pracovníka, v SR to nebude ani jeden úvazek. Proti našemu 1.200.000 na zařízení ročně (zdroj MPSV, 2007) je zde průměrný rozpočet klubu někde kolem 400.000 Kč.

(Martina): Další program pokračuje v dvou paralelní workshopech. Témata jsou: úloha církví v NZDM, Bariéry v NZDM – Proč klient nevyužívá nabízené služby, Slasti a strasti terénního pracovníka (Martina Zimmermannová) a Pravidla klubu v kontexte životního stylu cílové skupiny (Aleš Herzog).

K našemu potěšení se těchto workshopů účastní většinou pracovníci v přímé práci s klienty. Kvitujeme, že dorazilo i pár „úředníků“ z minulého dne, ale že většinu tentokrát tvoří právě kontaktní pracovníci.

Bariéry ze strany klientů

V workshopu Bariéry v NZDM, který vedla Míša Šopová (Mixklub) a Petra Hraňová (OZ Oddyseus) dostali účastníci za úkol zamyslet se nad potřebami klientů, se kterými mohou nízkoprahové služby pracovat, nad sítí, která je může zachytit a nad možnými bariérami, které jim brání potřebné služby využít.

Pravidla v kontextu životního stylu

(Aleš:) Jsem poměrně nejistý s tímto workshopem. Kolegové si jej vybrali z mého „lektorského portfolia“, nicméně je to téma, u kterého se kreslí grafy a i v ČR si dost frekventantů tohoto tématu stěžuje. Sociální pracovníci jsou totiž většinou velice rádi, že se s matematikou mohou rozloučit ihned po střední škole. Dělám tedy mírné úpravy, vytahuji některé zajímavé perličky (Pravidlo brazilské fily, něco z klubových konstelací, zákon o ovládání klubu). Na konci se dostáváme ke klubovým normám a řešíme věci velmi podobné jako v na kurzech v ČR. Možná s tím, rozdílem, že kolegové méně zakrývají své obtíže a nedostatky. U nás přece jen se na kurzech snaží účastníci držet „dekórum“ a nesdílet to nepříjemné, co se jim během práce děje. Jinak podle ohlasů se worshop docela povedl.

Martininy Slasti a strasti

(Martina): Worshop Slasti a strasti terénního pracovníka měl za cíl především výměnu zkušeností a diskusi nad kontroverzními tématy. Terénní programy na Slovensku se jen pomalu rozjíždějí. Existují zde organizace, které terénní práci již nějaký ten rok poskytují. Programy Harm Reduction jsou také v plenkách. Uvědomila jsem si zásadní rozdíly v legislačních podmínkách v ČR a na Slovensku. Slovenští kolegové byli velmi překvapeni, jaké pravidla máme např. při ohlašovací povinnosti. To, co se říkalo smutně, je skutečnost, že v současnosti terénní programy pracující v ČR s mládeží stagnují.

(Aleš): Po workshopu se Martina dočkala opět vřelých slov německého kolegy Mathiase i slovenských kolegů. Shodli jsme se, že je to pro nás hrozně nové. Přece jen na kurzech v ČR panuje spíše konformita „studeného čumáku“. Pokud jsou lidé spokojení, spíše to dají najevo ve zpětných vazbách, ale neřeknou to. Nestává se tak příliš často, že by někdo z frekventantů přišel říci svůj jak pozitivní, tak i negativní názor. Škoda, je to moc zajímavé a inspirativní.

Náboženství a NPDM

(Aleš): Téma náboženství a práce v nízkoprahových programech je na Slovensku velmi aktuální. Přece jen spjatí s křesťanstvím je „národní záležitost“, mnoho věcí je jinak než v ateistických Čechách. Proto mne zarazilo, když v úvodu Tomáš Kováč (klub Kaspian, o.s. Nová náděj“) zmínil, že v současném návrhu slovenských standardů je obsažen (z našich starších standardů převzatý) zákaz šíření i podsouvání náboženství a spoluúčasti na rituálu. Jak se záhy ukazuje, tato formulace je přece jen poněkud na slovenské poměry tvrdá, a rozpoutává se diskuse, která ji má „uhladit“. Zdá se, že se tak nakonec daří. Mne k tomu napadlo, že se celá záležitost v podstatě hodně dotýká profesní etiky a že to celé nelze vyřešit jedním ustanovením. Stálo by za to, aby si slovenští kolegové řekli, co už je manipulace a neetické náboženské chování ke klientovi (např. klient přijde v životní krizi a první, co mu nabídnu je společná modlitba). Tedy hledat na konkrétních příkladech, kde je hranice. Další důležitý okruh je transparentnost – programy na náboženské bázi by to měli dávat svým klientům najevo, nikoliv být misií převlečenou za nízkoprahový program. Jak řekli správně slovenští kolegové v diskusi „to ať si radši rovnou zřídí řeholní řád“. Zajímavý byl názor dvou paní z úřadů. Nechápali, proč je to téma tak zásadní. Vždyť např. v domovech důchodců bývají pravidelně mše, a nikdo se nad tím nepozastavuje. Dovolím si přispět do diskuse tímto kontra názorem: „Každá sociální služba má vzhledem ke své cílové skupině citlivou oblast. Zatímco v domovech důchodců to může být zneschopňování a požadavek neadekvátní disciplíny (budíčky apod.), my pracujeme s dospívajícími lidmi, kteří jsou v období vytváření si názoru na svět. Proto je tato oblast citlivá. Slovenští kolegové na konci zdá se dospěli k rozumnému kompromisu, který mírně posouvá původní znění směrem k jejich realitě. Každopádně diskuse byla zajímavá a velmi živá!!!

Závěr a odjezd

Obědváme ve školní jídelně a loučíme s kolegy. Konference se vydařila, i když organizátoři očekávali větší sklizeň „konkrétních nabídek na dělbu práce na prosazování oboru“ ze strany svých kolegů z mimobratislavských klubů. Ale snad to přijde! Přejeme kolegům mnoho zdaru, loučíme se s Mathiasem a jedeme zpátky domů.