.adresář služeb

15 | 02 | 07

NZDM Klub Jižní pól

Praxe studentů na pracovišti

Proxima Sociale o.s. vstoupila na počátku roku 2006 do projektu „Zkvalitnění a individualizace odborného vzdělávání na VOŠ JABOK“. V rámci tohoto projektu jsou řešeny otázky týkající se praxí studentů na pracovišti, jejich kvalita, hodnocení studentů a další otázky s praxemi spojené.

V rámci pracovní skupiny byla řešena i otázka možné odpovědnosti za škodu způsobené stážistovi, tedy aby tuto odpovědnost nesla škola nikoli pracoviště. Tato otázka, mnohdy podceňovaná se ukázala, hlavně ve vztahu k nově platnému zákoníku práce, jako velmi důležitá.

Je asi jasné, že každá praxe studenta by měla být právně řešena bilaterální smlouvou mezi pracovištěm a školou (lépe trojstrannou dohodou student-pracoviště-škola) . V této smlouvě jsou upraveny veškeré podmínky jakým způsobem praxe probíhá, jak dlouho a kde přesně se student bude praxe účastnit, případná odměna organizaci za poskytnutí praktikantského místa atd. Jedním z bodů, který je nutně smluvně upravit, je i případné plnění odpovědnosti za škodu způsobenou stážistovi v době výkonu praxe. Od 1.1.2007 však nabyla účinnosti příslušná nová ustanovení občanského zákoníku (§ 426a OZ) a zákoníku práce (§ 391 ZP). Vznikla tím nepřehledná situace protože není úplně jasné, kterým z obou zákonů se má odpovědnost za škodu způsobenou stážistovi řídit. Právě na tom ale závisí, bude-li možné se od příslušných zákonných ustanovení odchýlit smlouvou mezi stranami. Zákoník práce totiž takovou možnost výslovně zakazuje (§ 2 odst. 1 ZP), zatímco občanský zákoník nikoliv (naopak § 2 odst. 3 OZ takovouto možnost náhrady škody poskytuje).

Vzhledem k tomu, že nový zákoník práce je zákonem speciálním (upravuje specifické otázky) ve vztahu k občanskému zákoníku (ten je obecnou normou) , má i v tomto případě ustanovení zákoníku práce přednost. Tomu odpovídá i formulace v § 2 odst. 1 ZP: „…není li v tomto zákoně dále stanoveno jinak…“ – zákoník práce tak vylučuje, aby odchylná smluvní úprava náhrady škody byla umožněna jiným zákonem než samotným ZP.

Nová právní úprava tak neumožňuje odchylnou smluvní dohodu mezi stranami a taková dohoda je neplatná. Nicméně nový zákoník práce (§ 20ZP) také stanoví, že právní úkon (smlouva) se považuje za platný, pokud se ten, kdo je takovým úkonem dotčen, neplatnosti nedovolá. V praxi to tedy znamená: Pokud bude smlouva o odpovědnosti za škodu uzavřena a ke škodě skutečně dojde, bude škodu povinna nahradit škola, pokud se před soudem nedovolá neplatnosti smlouvy. Pokud by se neplatnosti dovolala, soud by zřejmě rozhodl, že smlouva skutečně neplatná je (viz. argumentace výše), a škodu by muselo nahradit pracoviště.

Co to, z našeho pohledu, znamená pro nás, jako pracoviště které poskytuje místa k praxím:

Může se zdát, že by tato úskalí mohla pracoviště vést cestou, že žádné praktikanty přijímat nebude. To by byl zásadní omyl. Pracoviště si musí uvědomit, že právě v kvalitně poskytnuté praxi na kvalitním pracovišti dává oboru sociální práce svůj vklad a pro jeho samotnou budoucnost je nesmírně důležité, aby ze škol odcházeli studenti připravení pro výkon své profese i po praktické stránce. Každé pracoviště totiž, tyto v současné době studenty, bude jednoho dne potřebovat jako kolegy.

Zpracoval:
Ladislav Rokos
Koordinátor DS a praxí, o.s. Proxima Sociale
rokos@proximasociale.cz

Právní analýzu provedl:
Mgr. Filip Hajný
Právník, dobrovolník v Občanské poradně o.s. Proxima Sociale