18 | 02 | 16
Nízkoprahový klub Pavlač
Volnočasové aktivity na ubytovnách
Volnočasové aktivity na
ubytovnách jako nástroj pro práci s tamní komunitou
Volnočasové aktivity jsou jednou ze základních aktivit,
které nízkoprahové kluby nabízí. Je to jednak kvůli struktuře cílové skupiny,
stejně tak se osvědčily jako prostředek budování kontaktu s cílovou
skupinou. Nelze také odhlédnout od faktu, že jedním z cílů nízkoprahových
klubů je umožnit cílové skupině (nejen) trávit volný čas aktivně, bezpečně,
informovaně a s vědomím možnosti jej ovlivňovat.
V následujícím textu nabízíme pohled na volnočasové
aktivity, které nabízíme v rámci terénní sociální práce na ubytovnách.
Představujeme jak perspektivu, ze které k aktivitám, jež realizujeme
v přirozeném prostředí našich klientů, vycházíme, tak i konkrétní
pozitivní zkušenosti.
Z čeho vycházíme?
Práce v prostředí ubytoven je v mnoha ohledech
odlišná od práce v klubu i od práce v městském terénu. Vstup do okolí
ubytoven s sebou přináší potřebu reflektivní i reflexivní praxe (blíže viz
Navrátil, 2010). Znamená to zejména být schopen jednat ve světě, kriticky
pohlížet na své jednání a být otevřen k přehodnocování jednání i sebe
samotného (Ferguson 2003 in Navrátil, 2010, str. 33). Terénní sociální
pracovník na ubytovnách je „člověkem na půli cesty“, je součástí mikrosystému,
který ovlivňuje, a kterým je ovlivňován.
Ubytovny chápeme jako specifické prostředí s vlastní
kulturou. I přesto, že se pravidelným docházením na ubytovny postupně stáváme určitým
prvkem systému, jen těžko lze dosáhnout úplného poznání tohoto prostředí a stát
se jeho přirozenou součástí. Je tak pro nás důležité, v návaznosti na Ben-David
a Amit, 1999 (in Janebová, 2015, str. 53) postupně poznávat (1) specifická
kulturní očekávání, která mohou klienti mít, a (2) vliv těchto očekávání na
vztah mezi sociálním pracovníkem a klientem.
Benešová (2015, str. 25) říká, že lidé z ubytovny
jsou kvůli určitým aspektům vyloučeni ze sociálního okolí. Majoritou jsou často
vnímáni jako lidé, kteří nechtějí pracovat, pouze pobírají sociální dávky, mají
mnoho dětí, nic neumí, jsou nepotřební a nic společnosti nepřináší. Je zajímavé
a důležité sledovat, jak se lidem na ubytovně daří, jaké jsou mezi nimi
vztahy…jaké jsou jejich hodnoty, schopnosti, dovednosti. Tento komplexní
přístup zaobírající se celkovou dynamikou dění na ubytovnách je jedním
z našich východisek. Předpokládáme, že pokud pracovníci mají znalosti
získané pravidelnými kontakty přímo v prostředí ubytoven, pak mohou
nabízet, organizovat a realizovat aktivity, které jsou (1) blíže potřebám,
zájmům, schopnostem a dovednostem klientů a (2) které jsou odvážnější,
zajímavější i náročnější (na zvuk, prostor, kapacity, apod.). Tyto aktivity je
třeba vnímat nejen jako prostředek budování vztahu mezi klientem a pracovníkem,
ale především jako prostředek pro aktivizaci a motivaci k vlastní iniciativě,
posílení sebedůvěry a získání pozitivních zkušeností a prevenci sociálně
patologických jevů, kterými jsou obyvatelé ubytoven – a zejména děti – každodenně
ohrožováni.
Pořádáním volnočasových aktivit přímo na ubytovnách
vnášíme do tohoto prostředí prvek narušující žitou každodennost.
Jak to děláme?
V rámci terénní práce na ubytovnách realizujeme
pravidelné volnočasové aktivity i jednorázové akce. Snažíme se motivovat
klienty k tomu, aby se co největší měrou podíleli na jejich přípravě,
realizaci i organizaci. Mezi pravidelné volnočasové aktivity realizované během
terénní práce patří například pohybové a sportovní hry, výtvarné aktivity, nebo
hudební a taneční soutěže. Snažíme se tak narušit obraz ubytovny, která ve
veřejném diskurzu reprezentuje místo „nepřizpůsobivosti“. S velkým ohlasem
mezi klienty se setkaly workshopy za účasti externích lektorů beatboxu a
žonglování.
Při práci v terénu ubytoven musíme zohledňovat
některá rizika. Jedním z hlavních je negativní naladění především dospělých
obyvatel vůči jakékoliv – z hlediska jejich zkušeností s životem na
ubytovně – neběžné aktivitě. Zároveň existuje pravděpodobnost, že lidmi
žijícími v okolí ubytoven bude akce vnímána například jako nevítaný hluk a
tím bude místo dále stigmatizováno. Z tohoto důvodu je důležité tyto akce jako
téma pravidelně přinášet také mezi dospělé, kteří na ubytovnách žijí, správce
ubytoven, a také o podobných akcích komunikovat veřejně (skrze setkání
s veřejností, info na FB, webu, atp.). V ideálním případě by bylo
vhodné komunikovat také s lidmi žijícími v okolí ubytoven, na což
nemáme většinou kapacity. Pracovníci by měli rovněž počítat se skutečností, že
se nacházejí v prostředí obyvatel ubytoven jako hosté, kde platí pravidla
místních a ty mohou ovlivňovat jen do určité míry. Z tohoto důvodu je
důležité dobré metodické zpracování mimořádných a krizových situací při práci
v terénu.
Přes výše popisovaná rizika mají volnočasové aktivity na
ubytovnách nepochybná pozitiva. Naše působení na ubytovnách chápeme jako
snížení prahu dostupnosti, díky němuž přicházíme se sociální službou do míst,
kde tradičně nepůsobí. Na sociální služby pro děti a mládež tak dosáhne více
klientů. Na ubytovnách vystupují pracovníci v roli facilitátorů mezi
klienty a společností. Při své práci se snažíme naplnit zakázku společnosti a
preventivně působit proti sociopatologickým jevům. Volnočasové aktivity se jeví
být jedním z velmi účinných nástrojů, jak se přiblížit klientům a
nenásilnou a pro ně atraktivní formou s nimi pracovat.
Použité zdroje:
Benešová, M. 2015. Komunitní práce jen tak mimochodem. Sešit
sociální práce, str. 24 – 27.
Navrátil, P. 2010. Reflexivita v posouzení
v sociální práci. In: Navrátil, P., Janebová, R. Reflexivita
v posuzování životní situace klientek a klientů sociální práce. Hradec
Králové: Gaudemus.
Janebová, R. Kritická sociální práce. Hradec Králové:
Gaudeamus.
|