.adresář služeb

18 | 02 | 16

Nízkoprahový klub Pavlač

Volnočasové aktivity na ubytovnách

Volnočasové aktivity na ubytovnách jako nástroj pro práci s tamní komunitou

Volnočasové aktivity jsou jednou ze základních aktivit, které nízkoprahové kluby nabízí. Je to jednak kvůli struktuře cílové skupiny, stejně tak se osvědčily jako prostředek budování kontaktu s cílovou skupinou. Nelze také odhlédnout od faktu, že jedním z cílů nízkoprahových klubů je umožnit cílové skupině (nejen) trávit volný čas aktivně, bezpečně, informovaně a s vědomím možnosti jej ovlivňovat.

V následujícím textu nabízíme pohled na volnočasové aktivity, které nabízíme v rámci terénní sociální práce na ubytovnách. Představujeme jak perspektivu, ze které k aktivitám, jež realizujeme v přirozeném prostředí našich klientů, vycházíme, tak i konkrétní pozitivní zkušenosti.

Z čeho vycházíme?

Práce v prostředí ubytoven je v mnoha ohledech odlišná od práce v klubu i od práce v městském terénu. Vstup do okolí ubytoven s sebou přináší potřebu reflektivní i reflexivní praxe (blíže viz Navrátil, 2010). Znamená to zejména být schopen jednat ve světě, kriticky pohlížet na své jednání a být otevřen k přehodnocování jednání i sebe samotného (Ferguson 2003 in Navrátil, 2010, str. 33). Terénní sociální pracovník na ubytovnách je „člověkem na půli cesty“, je součástí mikrosystému, který ovlivňuje, a kterým je ovlivňován.

Ubytovny chápeme jako specifické prostředí s vlastní kulturou. I přesto, že se pravidelným docházením na ubytovny postupně stáváme určitým prvkem systému, jen těžko lze dosáhnout úplného poznání tohoto prostředí a stát se jeho přirozenou součástí. Je tak pro nás důležité, v návaznosti na Ben-David a Amit, 1999 (in Janebová, 2015, str. 53) postupně poznávat (1) specifická kulturní očekávání, která mohou klienti mít, a (2) vliv těchto očekávání na vztah mezi sociálním pracovníkem a klientem.

Benešová (2015, str. 25) říká, že lidé z ubytovny jsou kvůli určitým aspektům vyloučeni ze sociálního okolí. Majoritou jsou často vnímáni jako lidé, kteří nechtějí pracovat, pouze pobírají sociální dávky, mají mnoho dětí, nic neumí, jsou nepotřební a nic společnosti nepřináší. Je zajímavé a důležité sledovat, jak se lidem na ubytovně daří, jaké jsou mezi nimi vztahy…jaké jsou jejich hodnoty, schopnosti, dovednosti. Tento komplexní přístup zaobírající se celkovou dynamikou dění na ubytovnách je jedním z našich východisek. Předpokládáme, že pokud pracovníci mají znalosti získané pravidelnými kontakty přímo v prostředí ubytoven, pak mohou nabízet, organizovat a realizovat aktivity, které jsou (1) blíže potřebám, zájmům, schopnostem a dovednostem klientů a (2) které jsou odvážnější, zajímavější i náročnější (na zvuk, prostor, kapacity, apod.). Tyto aktivity je třeba vnímat nejen jako prostředek budování vztahu mezi klientem a pracovníkem, ale především jako prostředek pro aktivizaci a motivaci k vlastní iniciativě, posílení sebedůvěry a získání pozitivních zkušeností a prevenci sociálně patologických jevů, kterými jsou obyvatelé ubytoven – a zejména děti – každodenně ohrožováni.

Pořádáním volnočasových aktivit přímo na ubytovnách vnášíme do tohoto prostředí prvek narušující žitou každodennost.

Jak to děláme?

V rámci terénní práce na ubytovnách realizujeme pravidelné volnočasové aktivity i jednorázové akce. Snažíme se motivovat klienty k tomu, aby se co největší měrou podíleli na jejich přípravě, realizaci i organizaci. Mezi pravidelné volnočasové aktivity realizované během terénní práce patří například pohybové a sportovní hry, výtvarné aktivity, nebo hudební a taneční soutěže. Snažíme se tak narušit obraz ubytovny, která ve veřejném diskurzu reprezentuje místo „nepřizpůsobivosti“. S velkým ohlasem mezi klienty se setkaly workshopy za účasti externích lektorů beatboxu a žonglování.

Při práci v terénu ubytoven musíme zohledňovat některá rizika. Jedním z hlavních je negativní naladění především dospělých obyvatel vůči jakékoliv – z hlediska jejich zkušeností s životem na ubytovně – neběžné aktivitě. Zároveň existuje pravděpodobnost, že lidmi žijícími v okolí ubytoven bude akce vnímána například jako nevítaný hluk a tím bude místo dále stigmatizováno. Z tohoto důvodu je důležité tyto akce jako téma pravidelně přinášet také mezi dospělé, kteří na ubytovnách žijí, správce ubytoven, a také o podobných akcích komunikovat veřejně (skrze setkání s veřejností, info na FB, webu, atp.). V ideálním případě by bylo vhodné komunikovat také s lidmi žijícími v okolí ubytoven, na což nemáme většinou kapacity. Pracovníci by měli rovněž počítat se skutečností, že se nacházejí v prostředí obyvatel ubytoven jako hosté, kde platí pravidla místních a ty mohou ovlivňovat jen do určité míry. Z tohoto důvodu je důležité dobré metodické zpracování mimořádných a krizových situací při práci v terénu.

Přes výše popisovaná rizika mají volnočasové aktivity na ubytovnách nepochybná pozitiva. Naše působení na ubytovnách chápeme jako snížení prahu dostupnosti, díky němuž přicházíme se sociální službou do míst, kde tradičně nepůsobí. Na sociální služby pro děti a mládež tak dosáhne více klientů. Na ubytovnách vystupují pracovníci v roli facilitátorů mezi klienty a společností. Při své práci se snažíme naplnit zakázku společnosti a preventivně působit proti sociopatologickým jevům. Volnočasové aktivity se jeví být jedním z velmi účinných nástrojů, jak se přiblížit klientům a nenásilnou a pro ně atraktivní formou s nimi pracovat.

Použité zdroje:

Benešová, M. 2015. Komunitní práce jen tak mimochodem. Sešit sociální práce, str. 24 – 27.

Navrátil, P. 2010. Reflexivita v posouzení v sociální práci. In: Navrátil, P., Janebová, R. Reflexivita v posuzování životní situace klientek a klientů sociální práce. Hradec Králové: Gaudemus.

Janebová, R. Kritická sociální práce. Hradec Králové: Gaudeamus.