.adresář služeb

23 | 12 | 06

Nízkoprahový klub Krok

Děti streetu

Petra Klingerová, (Proxima Sociale, o. s.) : Pracuji jako terénní sociální pracovnice v pražských Modřanech. Moje práce spočívá především v kontaktování a poskytování sociálních služeb dětem a mládeži, která svůj volný čas tráví převážně na ulici, což je spojeno s celou řadou rizik.

Jedním z nejvýznamnějších je touha překonat každodenní nudu prostředky, které jsou ohrožující pro ně samé a potažmo pro jejich okolí. Potřeba, pro pubertu a adolescenci typická, zažívat něco velkého, vzrušujícího a nejlépe v rozporu s normami a hodnotami uznávanými majoritou, je pak nejčastěji saturována nadměrnou konzumací alkoholu, drogovými experimenty, nebo násilnou trestnou činností.

Mými nejčastějšími klienty jsou lidé ve věku od 13 do 18 let. Nelze jednoznačně prohlásit, že pocházejí ze sociálně znevýhodněného prostředí, že se o ně rodiče nezajímají nebo na ně nemají čas. Důvodů, proč si zvolili asociální způsob využití volného času, může být celá řada. Patrný je společný jmenovatel, kterým je odpor k tomu být někde organizován, což souvisí s obtížným vztahováním se k autoritám a konformitě se společenskými normami, což je do jisté míry v tomto vývojovém období zcela přirozené.

Klienti, se kterými spolupracuji, jsou často přímo na hranici ještě „zdravého“ vymezování se k okolnímu světu. Snadno se pak dostávají do situací, kterými si komplikují své fungování ve společnosti - nedokončení školní docházky, trestní stíhání, drogová závislost, apod.

Jisté je, že mnohé příčiny pramení z rodiny. Může jimi být příliš liberální bezhraniční výchova, kde není nic zakázáno ani povoleno, nebo naopak výchova autoritářská - omezená na příkazy a zákazy. Vyrůstání v tom či onom prostředí pak komplikuje hledání vlastní identity, které je v adolescenci nejdůležitějším vývojovým úkolem. Tato krize, kterou je třeba překonat, je složitá sama o sobě i pro dítě, které vyrůstá ve zdravém „normálním“ prostředí.

Jako terénní sociální pracovnice se setkávám s desítkami mladých lidí. Mluvím s nimi o tom, jak prožívají svá těžká období, poskytuji poradenství, jak řešit daný problém ve škole, v rodině, v zaměstnání atd. Zároveň také upozorňuji na rizika, která vyplývají z jejich způsobu života. Nejvíce řeší vztahy ve vrstevnických skupinách, které se v tomto období dostávají do popředí zájmu a kde se snaží prosadit, problémy s povinnostmi (škola, plnění požadavků rodičů,…), první partnerské vztahy, sexuální debuty, alkohol a drogy.

Snažím se je plně akceptovat a být jakýmsi průvodcem na cestě k sobě samým. Právě toto přijetí, ale zároveň jasná pravidla, která jim ve správném vyvážení často scházejí, jim pomáhá lépe se zorientovat a fungovat, tak aby nikoho, včetně sebe, neohrožovali.

Přestože mají v tomto věku značné zkušenosti, stále potřebují někoho vedle sebe. Někoho, kdo je bude respektovat, ale zároveň upozorňovat na hranice, které není dobré překročit.

Pak se může stát mladistvá revolta důležitou životní zkušeností, ze které lze dlouhou dobu čerpat.

V opačném případě, tedy když jsou překročeny jisté bezpečné hranice, je pak cesta k dalšímu úspěšnému životu mnohem trnitější.

Uveřejněno v bulletinu Sdružení Linky bezpečí, 2006