.adresář služeb

25 | 01 | 16

Nízkoprahový klub Pavlač

S Janem Müllerem o prevenci v Ratolesti

Preventivní programy Ratolesti Brno, (pracují s dětmi a mladými lidmi od 12 do 18 let, kteří spáchali trestný čin, nebo se pohybují na hraně zákona) testují nové techniky při práci s klienty. Mezi ně patří např. exkurze do prostředí vazebních věznic či na polici ČR, rozhovory se zaměstnanci těchto institucí i mimo proces samotného vyšetřování a prvky zážitkového učení. Běžně užívané verbální techniky práce se mnohdy ukazují jako příliš náročné a ne vždy vhodné pro všechny klienty. Mladí lidé nedokáží často spojit tyto abstraktní techniky s vlastním životem. Pracovníci programu také nově doplnili svůj způsob práce o ukázku osobního příkladu/příběhu z praxe. Osobnost, která s Preventivními programy od jara loňského roku spolupracuje, je mistr světa v thaiboxu, Jan Müller.

Jana oslovila Ratolest Brno ke spolupráci již před několika měsíci. Díky společným vizím, i když původně ze zcela odlišných oblastí, se podařilo vytvořit pilotní plán, který testovaly preventivní programy na pravidelných vícedenních výjezdech s klienty. Při nich představoval Jan mladým lidem vlastní životní cestu, která také nebyla vždy jednoduchá. Dále způsoby využívání vlastní síly, co to znamená přiměřená obrana, ale i to, že je možné žít kvalitní, plnohodnotný život a trávit volný čas jiným než pasivním způsobem.

Na jaře 2015 proběhl pravidelný výjezd preventivních programů s klienty, kterého se Jan již aktivně účastnil. „Klienti velmi ocenili osobní setkání s někým, kdo ve svém oboru dosáhl takových úspěchů i přes překážky, které ho na cestě potkaly. Mimo jiné jde také o pozitivní vnímání mužského vzoru se zcela odlišnou životní filozofií, než se kterou se běžně ve svém okolí setkávají,“ říká Mgr. Marie Kovářová, vedoucí preventivních programů Ratolesti Brno.

Jan v současné době pracuje v marketingu a reklamě, ale thaiboxu se věnuje i nadále. Vyznává veganskou stravu a odpovědnost vůči přírodě i lidským bytostem.

Čtěte dále rozhovor, kde Ratolest Brno položila Janu Müllerovi několik otázek.

R: Co Vás zaujalo na Ratolesti Brno (preventivních programech), že jste se rozhodl kývnout na nabídku spolupráce?

J.M: Zaujalo mě, že program pomáhá konkrétním dětem, které se dostaly do vážných problémů a nabízí jim možnost a cestu, jak z nich ven. Navíc mě vždy hodně lákalo zkusit pomoci tam, kde většina lidí už i láme hůl. Věřím tomu, že každý se můžeme změnit, že můžeme najít cestu z často i skoro bezvýchodné situace. Tihle lidé navíc, kromě mnoha jiných věcí, často i vnitřních nebo ovlivněných výchovou, bojují i s obrovským množstvím předsudků a různých mýtů.

R: Jak tato spolupráce s Ratolestí zapadá do Vašeho životního stylu?

J.M: Vzhledem k mým životním zkušenostem a názorům maximálně, jak jsem říkal, baví mě práce s těmito lidmi. Vidím velkou a důležitou životní hodnotu v tom, pokusit se alespoň někomu pomoci. Byl jsem teda rád, že mám možnost jim ukázat i jiné životní cesty a alternativy. Samozřejmě je zcela na nich, co si z toho vezmou, svůj život mají ve svých rukách. Ale chtěl jsem, aby na vlastní oči viděli, že to jde i úplně jinak. Že člověk může být ohleduplný k ostatním, že může být soucitný ke slabším, ať už lidem nebo zvířatům - a právě z toho dokonce načerpat svou sílu. Že není potřeba kouřit a chlastat, jen proto, že to dělají všichni okolo. Že zábavu a vzrušení najdou v životě i bez drog. Že se nemusí cpát masem, aby měli svaly a byli fyzicky silní, jak to hlavně ti mladí kluci chtějí. Prostě že svět je mnohem pestřejší a je v něm tolik pozitivních možností a cest, kudy jít.

R: Jaké bylo Vaše očekávání ohledně spolupráce? Naplnilo se nebo zůstalo nenaplněné?

J.M.: Tak nějak podvědomě jsem asi očekával hlavně bandu rozjívených výrostků, které by většina lidí označila dost děsným slovem „nepřízpůsobiví“. V podstatě u všech z nich jsem viděl zájem situaci řešit a hledat cestu, což pro mě bylo hodně důležité. Odpovědnost za svůj život neseme samozřejmě každý sám, ale v tomhle věku je hodně důležité vidět příklady, že to jde i jinak a tuhle zkušenost jsem jim chtěl hlavně dát a snad v nich i zůstala, alespoň na nějaké podvědomé úrovni.

R: Co jste se snažil mladým lidem předat?

J.M.: V první řadě to, že jde žít úplně jinak, než jak to znají ze svého okolí a že tenhle život může být mnohem bohatší, zajímavější, víc naplňující a přitom stejně zábavný a i plný třeba vzrušení a adrenalinu, který chtějí zažívat. V první části jsem se zaměřil na paralely mezi zápasy v ringu a životní cestou – vyprávěl jsem jim třeba o tom, že jsem měl na začátku profesionální kariéry období, kdy jsem vyhrával jeden zápas za druhým a pak jsem si v jednom fightu nedal na konci vyhraného kola asi na vteřinu pozor, dal trochu z „frajeřiny“ ruce dolu a dostal jsem od soupeře tak brutální KO, že jsem ještě měsíc potom mohl jíst jen brčkem. (smích)

Nicméně, i z takové docela traumatické a bolestivé zkušenosti se jde zvednout a naučit se na ní hrozně moc; v první řadě pokoře, která je v ringu i v životě strašně důležitá. Snažil jsem se jim předat, jaké to je se po takovém zážitku zvednout, jak ho člověk musí vzít hlavně jako poučení pro svůj další život a motivaci k tomu něco změnit. V jejich případě se přestat dostávat do kolize se zákonem, najít si nějaký smysl života, který bude pozitivní; probíral jsem s nimi, co je baví, v čem by mohli být dobří. To bylo myslím pro obě strany hodně zajímavé a slyšeli na to. Stejně důležité pro mě bylo ukázat jim úplně jinou koncepci síly, než s jakou se asi většinou setkávají. Tedy sílu jako něco, co člověk nevyužívá ke svému prospěchu, ale k tomu, aby pomáhal, chránil slabší. To pro ně byl myslím také docela neobvyklý pohled na věc.

R: Co pro Vás bylo na spolupráci s těmito mladými lidmi nejzajímavější / nejpřekvapivější?

J.M: Určitě mě hodně překvapilo, kolik mezi nimi bylo těch, u nichž bych problémy se zákonem vůbec nečekal. To bych opravdu přál vidět někomu, kdo šmahem odsuzuje ostatní na základě třeba jejich etnického původu; nebo se na někoho dívá skrz prsty skrz sociální postavení a uplatňuje kolektivní vinu ve smyslu, jak je nějaké etnikum celé špatné a zlé. Když pak člověk na vlastní oči vidí, jak se do často ještě větších problémů a střetů se zákonem dostávají mladiství, kteří se ani omylem nevlezou do žádné pejorativní škatulky, takže se to může stát takřka každému, je jasné, jak jsou tyhle předsudky a zjednodušení mimo.

R: Jaké pro Vás bylo pracovat s mladými lidmi, kteří často vedou odlišný způsob života, než který vyznáváte vy?

J.M: Jedním slovem zajímavé. Druhou odpolední část jsme měli zaměřenou právě na životní styl, i v takových praktických rovinách, jako je třeba výživa, zdraví apod. Asi poprvé viděli na vlastní oči někoho, kdo je „škatulkově řečeno“, vegan straight edge, tedy nejí kvůli etice žádné živočišné produkty, nepije alkohol, nekouří a nebere drogy. Nicméně celkově jsem jim pořád zdůrazňoval, že důležité je nebát se hledat vlastní cesty, přemýšlet, stát si za tím, co má člověk v sobě. Ke spoustě negativních věcí se lidé v tomhle období a prostředí nechají strhnout ostatními, řídí svůj život nějakými zaběhnutými vzorci z okolí a ani je často nenapadne, že by mohli dokázat svůj život změnit, vymanit se z toho soukolí. A právě tu možnost a šanci, že to jde vždy udělat jinak, i když mají za sebou třeba nějaký průšvih, jsem jim chtěl předat. Moc rád jsem s nimi v tomhle mluvil jako rovný s rovnými, jako někdo, kde je neodsuzuje, ale nabízí jim, že se mohou vypravit jinudy.

R: Je něco, co si z této spolupráce odnášíte pro sebe?

J.M.: Kdybych to chtěl vyjádřit trochu pateticky, tak asi naději. Opravdu každý z nás může být v situaci, že má problémy se zákonem, ať už z jakéhokoli důvodu. Pokud tuto zkušenost dokáží zužitkovat, může je hodně naučit, ty děti ji mohou použít jako odrazový můstek. Celý život mají před sebou, a pokud člověk chce a najde v sobě sílu, dokáže strašně moc.

R: Co byste vzkázal dalším lidem, kteří uvažují o tom, že by s Ratolestí Brno chtěli do budoucna spolupracovat?

J.M.: Ať to určitě vyzkouší. Možná to bude jiné, než si představovali, možná narazí na meze svého altruismu a empatie, ale možná v nich naopak najdou odpověď.

Tolik příklad dobé praxe a toho, že zvednout se ode dna sice není jednoduché, ale při skutečném odhodlání to je určitě možné.

Janu děkujeme za spolupráci!

© RATOLEST BRNO, z.s

© foto Jan Müller