.adresář služeb

11 | 11 | 15

Nízkoprahový klub Husita

Stres v životě klientů NZDM

Předkládaná práce Stresové situace v životě dětí ohrožených sociálním vyloučením v Praze 3 se věnuje zkoumání prožívání stresu u dětí a dospívajících ohrožených obtížnými životními situacemi, pocházejících ze sociálně vyloučeného prostředí a žijících či pohybujících se v  Praze 3 – oblasti velmi specifické a vysoce rizikové, co do koncentrace osob ohrožených sociální exkluzí a přítomnosti sociálně nežádoucích jevů. Výzkum se v praktické části opírá o rozhovory, které byly pořízeny se zástupci cílové skupiny v prostředí Nízkoprahového klubu Husita.

Stres jako projev obtížné životní situace

Službu zmíněného nízkoprahového klubu využívají především romské děti, které jsou ohrožené sociálním vyloučením. Děti a dospívající, kteří zařízení navštěvují, často mluví o tom, že prožívají stres („mají nervy“). Obvykle těmito slovy glosují situace, kdy porušují pravidla nízkoprahového klubu, zejména pak zákaz verbálních i fyzických projevů agrese, nebo úmyslného poškozování majetku klubu. Začala jsem se proto zabývat otázkou, jakým způsobem se vliv stresorů, nabývajících podob konkrétních obtížných životních situací, promítá do prožívání a konání dětí navštěvujících nízkoprahový klub.

Obtížná životní situace v kontextu NZDM

Vymezení obtížné životní situace je v rámci poskytování sociální služby základem pro vytvoření kontraktu a další odbornou práci s dítětem. V praxi se však setkáváme se specifiky cílové skupiny – např.: nízký věk, neschopnost, nebo neochota komunikovat s pracovníkem o průběhu služby, poruchy pozornosti spojené s hyperaktivitou, uzavřenost, nedůvěra v instituce, odlišné normy chování, etc. – které tento výkon velmi problematizují.

Na základě empirické zkušenosti s prací s cílovou skupinou jsem stanovila hypotézu, že vznik výchovné situace (např. projevů agrese, s nimiž na kubu každodenně pracujeme) může být indikátorem toho, že dítě je vystaveno stresové zátěži, tedy i nějaké obtížné životní situaci, kterou uživatelům služby napomáháme zvědomit a řešit. Práce tak může být inspirací v oblasti metodiky zjišťování potřeb uživatelů nízkoprahových zařízení pro děti a mládež.

Cíle práce

Text si klade za cíl přispět k lepšímu porozumění dětským uživatelům nízkoprahové sociální služby, jejich prožívání, potřebám a pozadí jejich chování a tím také ke zvýšení kvality poskytované služby. Pokud lépe porozumíme kontextu dětí ohrožených sociálním vyloučením, lépe tím rozklíčujeme příčiny jejich jednání a můžeme tak účinněji intervenovat v praxi. Výzkum má také pomoci orientovat se ve strategiích dětí, jakými řeší subjektivně zátěžové životní situace. Dále má zmapovat škálu takto náročných situací a přispět k pochopení každodenní reality dětí zažívajících obtížné životní situace. To považuji za nutný předpoklad poskytování kvalitní sociální služby – umění napomáhat dětem k sebereflexi a tím k účinnému, bezpečnému a společensky akceptovatelnému způsobu zvládání životních situací spojených se stresem.

Pár slov k odborné literatuře

V teoretické části propojuji poznatky vývojové psychologie a okrajově i sociálního lékařství s východisky kontaktní práce, které ve svých četných odborných článcích popsal např. Petr Klíma. V tomto směru jsou mými hlavními prameny antologie textů České asociace streetwork, Kontaktní práce (2007) a publikace Člověk – prostředí – výchova (Kraus, B., Poláčková, V. et al., 2001), jako zdroj inspirace mi posloužila také publikace Emoční poruchy v dětství a dospívání (Pöthe, P., 2008). V neposlední řadě pracuji s vnitřní metodikou nízkoprahového zařízení pro děti a mládež NPK Husita a metodikou České asociace streetwork.

Při výběru podkladů pro teoretickou část jsem se řídila několika kritérii – odborností, etickým a praktickým přesahem textů, avšak také požadavkem autentičnosti, která je pro kontaktní práci s neorganizovanou mládeží nepostradatelná.

Závěrem

K výzkumu jsem přistupovala se zvědavostí, zda se u respondentů objeví sklony k agresivnímu způsobu řešení obtížných životních situací, neboť děti na klubu často agresivní chování prezentují jako něco pro Romy typického, shodně s většinovou společností.

Jedná se sice o studii do značné míry orientační – pro intenzivnější studium problematiky by bylo nutné provést výzkum daleko rozsáhlejšího charakteru, nicméně přesto považuji rozhovory za reprezentativní. Reprezentativní v tom smyslu, že každé z dětí hovoří o jiných situacích, které považuje za stresové a nabízí odlišné adaptační strategie. Častěji než agrese se v rozhovorech objevuje tendence zaujímat únikové, případně kompenzační strategie, což vhledem k věku respondentů a faktu, že dítě nemá příliš možností, jak aktivně ovlivnit podmínky, v nichž se vyvíjí, není až tak překvapivé

Výsledky jsem pro přehlednost shrnula do tří kapitol – chápání pojmu stres, významné stresové situace a strategie zvládání stresových situací.

Celou práci si můžete stáhnout zde.

Bc. Michaela Burdová