01 | 07 | 15
STREETWORK
Generace "i"
Nejspíš se
ptáte, co si představit pod pojmem generace „i“? Jako společnost jsme se
dostali do doby, kdy jsou v rozpuku informační technologie. Vše se dá vyjednat,
objednat nebo koupit přes internet. Mezi nejoblíbenější činnost na internetu
patří komunikace, ať už formou emailu, chatu nebo volání. Podle českého
statistického úřadu až 71% teenagerů a dospívajících ve věku od 16-ti do 24 let
v České republice komunikuje prostřednictvím chatu. Z mé praxe terénního
pracovníka ve službě STREETWORK je známo, že věk, kdy se mladiství registrují
na sociální sítě, bývá často pod hranicí 12-ti let. Jaká jsou tedy ohrožení u
mladé generace, která tráví čím dál tím více času na internetu?
Prvním
ohrožením je ztráta dovednosti komunikovat v reálném světě.
Teenageři ztrácí
slovní zásobu, neumí vyjádřit svůj názor a uzavírají se do sebe. Velkým
kontrastem oproti tomu je, že na internetu dokáží barvitě a často negativně
komentovat nebo „hejtovat“(vyjádření nenávisti, odporu k něčemu, z angl. „hate“
- nenávidět, nesnášet, nenávist, zášť) fotky nebo komentáře druhých. V reálném
životě se pak k sobě však neznají. Příkladem může být dívka, která si dá fotky
na svůj profil a ostatní „přátelé“ jí je negativně okomentují. Dívka se uzavře
do sebe, začne si myslet, že je ošklivá a že nemá přátele. Přestane komunikovat
s rodiči, kteří často nemají ani představu o tom, co vše se může odehrávat na
sociální síti. Dívka se začne sebepoškozovat a svou depresi nebo frustraci si
kompenzovat na druhých, přestane se učit…. Pokud do této situace nikdo
nezasáhne, může to skončit až umístěním v psychiatrické léčebně, výchovném
ústavu nebo tou nejhorší variantou, a to sebevraždou. Problémem
je, že i když má dnešní generace potíže s komunikací v reálném světě, je stále
stejně citlivá a vnímavá ke svým problémům.
Druhým
ohrožením, které se velice často objevuje u mladých lidí, kteří se pohybují na
internetu, je šikana, přesněji kyberšikana.
Existuje hodně příkladů
kyberšikany, jedním z nich může být i ten výše zmíněný. Rád bych však vzpomenul
sociální síť ASK.fm. Tato stránka funguje na způsobu kladení otázek, které se
mohou týkat čehokoliv. Člověk tu může vystupovat anonymně, ale nemusí. Často
bývají otázky pokládány hodně na tělo, např. se mohou týkat sexuální orientace,
toho kdo s kým měl pohlavní styk a podobně. I zde je na denním pořádku tzv.
hejtování. Mladiství si myslí, že se jedná o pouhé vyjádření názoru. Na druhé
straně my jim to jako dospělí dovolujeme a nehlídáme, co se s našimi dětmi
děje. Určujeme jim hranici úcty resp. neúcty vůči druhým. Často nemluvíme jako
rodiče se svými dětmi a dozvídáme se o věcech, které se na internetu dějí, když
už je pozdě a dítě je v problému a šikanováno.
Jako
třetím ohrožení vnímám volnou šiřitelnost a v podstatě nesmazatelnost fotek
nebo výroků, které se na sociálních sítích objeví.
Hodně lidí
z IT-oborů by se se mnou asi hádalo, že fotky nebo komenty se dají najít a
smazat. Nejspíš je to pravda, přesto si říkám, že co se jednou objeví na
internetu, může to pak kdokoliv sdílet, stáhnout si a zneužít proti nám.
Příkladem mohou být dívky, které sdílejí na facebooku své polonahé nebo
lascivní fotky a pak je nějaký kluk např. přidá na stránku, kde se nachází
fotky podobného ražení jiných dívek.
Proč se to
ale děje? Co je důvodem publikování těchto fotek? Jednoznačně je to touha být
přijat, zviditelnit se nebo být „ cool “. Pozor ale, nemusí to být pravidlem,
dokonce bych řekl, že těchto dívek je menší procento, častějším důvodem totiž
bývá láska. Holka se pozná s klukem na internetu a nejprve si jen tak píšou,
zalíbí se jeden druhému a může nastat situace, kdy kluk žádá po holce její
polonahou nebo zcela nahou fotku. Ona nechce přijít o jeho přízeň a tak mu
fotku pošle, kluk si ji uloží do počítače a pak ji ukazuje třeba kámošům ve
škole na mobilu. Jenže tomu klukovi to nestačí, a tak holku začne vydírat, že
když mu nepošle další fotky, tak to zveřejní a uvidí to všichni a začíná
kolotoč urážek, ponížení a frustrace.
Zkusme se
proto zamyslet nad tím, kolik pozitiv a negativ má internet a co vlastně učí
mladé lidi. Dbáme na internetovou gramotnost dětí? Nevychováváme je k
závislosti na počítačových hrách? Kde je hranice nějaké etikety na internetu?
Učíme naše děti bezpečnosti v tomto prostředí? Víme my sami, co je a co už
naopak není bezpečné? Názor si udělejme každý sám…
Lukáš
Polakovič
Pracovník
terénní sociální služby STREETWORK Třebíč
|