10 | 09 | 14

StreetWork.cz

Nehledej problém, hledej kontakt

Jak pracovat s lidmi v nepříznivé sociální situaci, kteří se vyhýbají standardním a běžným službám? „Nehledej problém, hledej kontakt“. Tímto sloganem si připomeňme PaeDr. Petra Klímu, který byl významnou osobností v oblasti sociální práce v České republice, kterého stále respektujeme jako nestora českých nízkoprahových programů, sociálního pedagoga a supervizora. Zemřel 10. září 2010 po těžké nemoci ve věku nedožitých 55 let.

Petr Klíma Petr se narodil 27. 9. 1955 v Praze. Vystudoval PF UK, obor speciální pedagogika. Jeho specializací bylo v tehdejší terminologii „vzdělávání a výchova mládeže obtížně vychovatelné“. Petr po škole nastoupil do Výchovného ústavu pro děti a mládež jako vychovatel.. Poté pracoval jako vedoucí Střediska preventivně výchovné péče Klíčov a učil na Pedagogické fakultě UK.V roce 1995 založil v pražských Modřanech Komunitní centrum KROK, a zde působil jako terapeut do roku 2000. Byl tak u vzniku občanského sdružení Proxima Sociale, jednoho z největších a nejdéle působících poskytovatelů nízkoprahových služeb dětem a mládeži v České republice. Kromě toho učil na Vyšší odborné škole Jabok.Ve Středisku sociální prevence hl. m. Prahy a v Trianglu - středisku léčebně výchovné péče působil jako rodinný terapeut. Věnoval se také probaci, působil jako vedoucí Projektu na podporu rozvoje soudnictví nad mládeží. Byl členem mnoha odborných skupin a fór např. Republikového výbor pro děti, mládež, rodinu, Rady pro probaci a mediaci při MS ČR či jako spoluzakladatel Centra pro kvalitu a standardy v sociálních službách (CEKAS) při NVF. S CEKASem spolupracoval Petr dlouhodobě a intenzivně. Byl to právě on, kdo pomohl vytvářet a upevňovat dlouholeté partnerství CEKAS a České asociace streetwork (ČAS), jehož výstupem byla velká řada úspěšných vzdělávacích aktivit a auditů kvality na poli nízkoprahových služeb.

Petr Klíma výrazně ovlivnil vývoj nízkoprahově orientované práce s mládeží. Kromě rozvoje Nízkoprahového klubu Krok a terénní práce s mládeží v rámci o. s. Proxima Sociale komunikoval s kolegy z německých nízkoprahových projektů a „přivezl“ jejich know how. Sám na toto téma uvádí: „Před a těsně po revoluci tyto zkušenosti podpořily inspirace z Německa, které považuji asi za nejpodstatnější pro vznik komunitního centra. Byly to zejména koncepce terénní práce - streetworku a nízkoprahových center od Tonnyho Elicha, Timma Kunstreicha, a dalších z Brém a Hamburgu. No a proč zrovna lokalita Modřan? Zde ale byla demograficky nejzajímavější situace z hlediska generačního stromu, ve kterém výrazně převládala věková skupina kolem 11ti let. Bylo jasné, že do dvou let budou tyto děti na prahu klíčového věku mladistvých s množstvím problémů a obtíží. Vycházeli jsme i z obdobné situace z Jižního města a Proseka, kde také proběhla velká generační vlna s obrovským nárůstem sociálně patologických jevů mezi mládeží. Zkusili jsme tedy to vzít jako modelové místo pro prověření užitečnosti nových způsobů zacházení s mladistvými v podpoře k jejich socializaci." (1)

Petr Klíma vydával bulletin Éthum, který sloužil „v době předinternetové“ jako platforma výměny zkušeností a pro služby sociální prevence. Byl organizátorem konferencí, které směřovaly vývoj nízkoprahově orientovaných sociálních služeb, například legendární konference "Kroky do rizika - žně nebo úhor“. V roce 2004 vyšla kniha Děti a mládež v obtížných životních situacích, na které se Petr podílel kapitolou „Pedagogika mimo zdi institucí“. Tento text je dodnes výraznou inspirací ovlivňující směřování a přemýšlení o obsahu nízkoprahových sociálních služeb:

"Nezbytnou podmínkou výkonu takto definované profese je mnohovrstevný kontakt:

Ve všech těchto případech však pojem kontakt spíše zahrnuje pojem znalost, anebo zúčastněné pobývání. Tento klíčový pojem lze také chápat ve významu sdělování (komunikace), ale především ve smyslu společného sdílení. Sdílení stejného prostoru, času a výseku životního příběhu lidí. Není tedy pouhým pasivním pozorováním a monitorováním toho, co se na ulici děje, ale výrazně aktivním vytvářením nových sociálních situací a vztahů.

Petr Klíma v roce 2008 vedl tým, který dal dohromady publikaci Kontaktní práce, průvodce pro pracovníky v nízkoprahových službách. V předmluvě k této publikaci napsal: „Ve slovníku pomáhajících profesí se již ustálily pojmy: terénní sociální práce, nízkoprahové služby, streetwork a řada dalších, které mají poukázat na specifický způsob předcházení sociálnímu vyloučení a na přímé reakce profesionálů tohoto oboru na životní obtíže jednotlivců i sociálních skupin, zejména mladých lidí. Svéráznost tohoto přístupu spočívá v tom, že k setkání s potencionálními klienty dochází především v jejich přirozeném prostředí. Tato podmínka ale není jedinou. Mnohem podstatnější je uspořádání vztahu a kontaktu, který se tvoří a probíhá mezi pracovníkem a klientem. Ze své profese jsou terénní pracovníci účastníky a svědky celé řady událostí a situací, ve kterých se mísí všelijaká životní témata a okolnosti, střetávají osobní potřeby a individuální možnosti se sociálními podmínkami a uplatňují různorodé způsoby a strategie života. Odborné působení není určováno jen potřebami a cíli, či jak se nyní moderně říká, „zakázkou“ klienta. Vyžaduje soustředění na jakýkoliv z přítomných aspektů, zejména pozornost zaměřenou na to, co je v jádru vzájemné interakce, co je „středem“ kontaktu mezi pracovníkem a klientem. Toto soustředění na kontakt - na vzájemnost fungování mezi Mnou a Tebou, a také mezi Tebou a Tvým prostředím v reálné situaci - vedlo k tomu, že se v odborném slovníku stále více objevuje pojem kontaktní práce.“(3)

V lednu 2001 stál Petr Klíma v rámci České asociace streetwork u zrodu první pracovní skupiny NZDM (byť tuto zkratku neměl rád a používal ji jen zřídka). Navrhl, možná vlivem předchozího působení v pracovní skupině při MPSV věnující se standardům kvality sociálních služeb, věnovat se intenzívně oblasti standardů. Díky této iniciativě vznikly v roce 2003 první standardy pro NZDM. Svou odbornou záštitou nad oborem pak výrazně přispěl k tomu, že se nízkoprahové kluby staly jedním z druhů sociálních služeb podle zákona o sociálních službách. Později se (v rámci spolupráce s Nadací Intenda) zapojil do vzniku nízkoprahových zařízení pro děti a mládež na Slovensku.

V posledních několika letech se Petr Klíma věnoval především týmové i individuální supervizi a supervizi supervize, a to i v oblasti vzdělávání supervizorů. V této roli je pro mnohé z nás nezapomenutelný. Za dlouholetý přínos oboru nízkoprahových sociálních služeb získal Petr Klíma v roce 2005 cenu Časovaná bota.

Petr Klíma přinášel do nízkoprahové a kontaktní inspiraci vliv existencialistických směrů v terapii (např gestalterapie). Mnoho pracovníků, ale i lidí mimo obor, kteří se s Petrem setkali, si jej váží pro jeho nadhled, zkušenost, přesah a zralé člověčenství. Dále Petrovu schopnost vidět věci v širokých souvislostech a mezioborově, racionalitu vyvažovanou občas odvahou následovat hlas srdce a rozhodovat se pod vlivem emocí, velkou lidskou a profesní poctivost a občas i tvrdohlavou neústupnost. Sílu osobnosti a charisma. Nesmiřitelnost k hlouposti a malým a mělkým „zlodějinám“. Okouzlující mužskou ješitnost. Raráška v očích, když se mu podařila finta nebo vtip a zaujetí pro druhého v prostém lidském kontaktu.

Petr přímo i nepřímo výrazně ovlivnil generaci pracovníků, která se posledních 20 let věnuje nízkoprahovým službám.

Aleš Herzog, Irena Tomešová, Michal Zahradník

Text vyšel v časopise Sociální práce, Sociálna práce, 3/2012. Petr Klíma zemřel právě před čtyřmi roky 10. září 2010.

--------