|
18 | 09 | 14
NZDM Autobus
Jak klienti NZDM zvládají zátěž?
Nízkoprahová
zařízení pro děti a mládež (NZDM) jsou relativně nové služby. První takto
koncipovaná zařízení vznikla v druhé polovině devadesátých let, sociálními
službami dle zákona se stala teprve v roce 2007 (Čechlovský & Racek, 2007).
Ve své praxi v NZDM jsem se začala zaměřovat na způsoby, jakými se klienti
vyrovnávají se zátěží. V této oblasti spatřuji možný klíč k vymezení cílové
skupiny i k nastavení cílených intervencí.
 Adolescenti
se v každodenním životě vypořádávají s řadou starostí a problémů. Stres z
jejich prožívání působí negativně na duševní pohodu. Podle výzkumů z počátku
80. let více než 80% dospívajících úspěšně zvládalo obtíže spojené s plněním
vývojových úkolů (Olbrich, 1990). Většina dospívajících klientů nízkoprahových
zařízení pro děti a mládež (NZDM) prožívá konfliktní situace se svými
nejbližšími a považuje své problémy za obtížně řešitelné či neřešitelné (NIDM,
2010). Ve svém předvýzkumu jsem ověřovala předpoklad, že klienti NZDM používají
pasivní reakce zvládání obtíží a právě tato skutečnost z nich může činit
klienty sociálních služeb (Štefková, 2012). Výběrový soubor tvořilo 43 klientů
z 6 různých pražských zařízení. Data byla získána prostřednictvím dotazníkového
šetření za použití psychodiagnostických metod (RSES, SURPS a CTK). Nejčastěji
používanou copingovou strategií klientů NZDM byl odklon a vyhýbání se, tedy
pasivní reakce. Komplexní aktivní řešení, které představuje cosi jako „zvládání
obecně“, bylo strategií nejméně používanou.
Většina
dospívajících se úspěšně vyrovnává se somatickými, sociálními, kognitivnímia
emocionálními požadavky tohoto období. Jen zřídka dostávají sociální podporu od
dospělých a zřídka o ni žádají. Přibližně 80% všech dospívajících se ukazuje
být pozoruhodně kompetentními. Dospívající řeší většinu vývojových úkolů
produktivně, například tak, že rozvíjejí nové formy adaptivního chování
(Seiffge-Krenke, 1986). Každodenní obtíže ve vztahu k přátelům a rodičům mohou
vést k depresi, potíže ve vztahu k rodičům k rizikovému chování (Sim, 2000).
Nízkoprahová
zařízení pro děti a mládež jsou služby sociální prevence zaměřující se na děti a mládež v
obtížných životních situacích. Většina dospívajících klientů nízkoprahových
zařízení pro děti a
mládež prožívá konfliktní situace se svými nejbližšími, zažila rozpad primární
rodiny nebo
konflikty v jejím rámci, má zkušenost s rizikovým chováním nebo se pohybuje v
prostředí, kde existují jeho vzory, a považuje své problémy za obtížně
řešitelné či neřešitelné (NIDM, 2010).
Základní soubor
mého předvýzkumu tvoří všichni klienti nízkoprahových zařízení pro děti a mládež. V
České republice je registrováno celkem 235 těchto služeb. V rámci jednoho
zařízení obvykle pracují pracovníci na 2,5 úvazku (Dohányosová & Krajhanzl,
2011; Štefková & Tučková, 2011). Na jeden pracovní úvazek připadá průměrně
40 klientů. Z tohoto důvodu předpokládám, že služby NZDM využívá přibližně 23
500 klientů. Výběrový soubor tvoří 43 klientů z
6 různých pražských zařízení, a to 18 dívek a 25 chlapců. Většině respondentů
bylo mezi 13 a
16 lety (medián - 14let).
Data v
předvýzkumu byla získána prostřednictvím dotazníkového šetření. V rámci testové
baterie byl použit mimo jiné dotazník Coping Tomáše Kohoutka - CTK (Kohoutek,
Mareš, Ježek, 2008), ten sleduje strukturu psychosociální zátěže a preferované
strategie zvládání. | | Nejčastěji
prožívané zátěžové situace
| | Nejčastěji
používané strategie zvládání
| 1.
| Změny v prožívání
| 1.
| Odklon, vyhýbání se
| 2.
| Vztahy s vrstevníky
| 43%
| | 3.
| Konflikty s dospělými
| 2.
| Ztráta kontroly
| 4.
| Problémy v rodině
| 23%
| | 5.
| Problémy s autonomií
| 2.
| Hledání sociální opory
| 6.
| Problémy s výkonem a výkonností
| 23%
| | 7.
| Negativní životní události
| 3.
| Komplexní aktivní řešení
| | | | 11%
| |
Dospívající
klienty NZDM tak nejčastěji zatěžovaly změny v prožívání, vztahy s vrstevníky a konflikty
s dospělými. Nejčastěji používanou strategií zvládání byl odklon a vyhýbání se.
Komplexní aktivní řešení, které představuje cosi jako „zvládání obecně“, bylo
nejméně používanou strategií. Využívalo ji pouze 11% respondentů. Oproti tomu
pasivní reakce, mezi něž můžeme zahrnout odklon a ztrátu kontroly, využívalo
celkem 66% respondentů, tedy celé dvě třetiny mladých lidí, kteří využívají
služeb NZDM.
Zjištěné
výsledky tak potvrzují tvrzení, že rizikové dospívající lze vidět jako jedince,
jejichž potenciál zvládání zátěže ještě není plně rozvinutý (Olbrich, 1990). A
právě zde se nachází velká výzva pro nás, tedy pro pracovníky nízkoprahových
zařízení pro děti a mládež.
Ivana
Štefková
http://neposeda.org/kontakty/203
Použitá
literatura:
- Čechlovský,
J., & Racek, J. (2007). Kořeny vzniku nízkoprahových zařízení pro děti a
mládež v České republice. In P. Klíma, A. Herzog, S. Kunc, J. Racek, M.
Zahradník (Eds.), Kontaktní práce: Antologie textů České asociace streetwork
(pp. 303-306). Praha: Česká asociace streetwork.
- Dohányosová,
D., & Krajhanzl, J. (2011, June 10). Nízkoprahy pod lupou 2010. Získáno zde
- Kohoutek,
T., Mareš, J., & Ježek, S. (2008). Coping in Adolescence. In Ježek, S.,
Lacinová, L. (Eds.). Fifteen-Year-Olds in Brno: A Slice of Longitudinal
Self-Reports (pp. 55-64). Brno: MU.
- Národní
institut dětí a mládeže. (2010). Zdravé klima v zájmovém a neformálním
vzdělávání. Získáno zde
- Olbrich, E.
(1990). Coping and Development. In: H. Bosma, S. Jackson (Eds.), Coping and
Self-Concept in Adolescence (pp. 35-69). Berlin: Springer Verlag.
- Sim, H.
(2000). Relationship of daily hassles and social support to depression and
antisocial behavior among early adolescents. Journal of Youth and Adolescence,
29, 647-659.
- Seiffge-Krenke,
I. (1986). ProblembewaItigung im Jugendalter: Ubersichtsreferat. (Coping with
problems in adolescence: a review). Zeitschrift für Entwicklungspsychologie und
Pädagogische Psychologie, 18, 122-252.
- Štefková,
I., & Tučková, K. (2011, November 1). Pracovníci v nízkoprahových
sociálních službách - dokážeme lidi zaujmout, zaškolit a udržet si je?
Prezentováno na konferenci Nízkoprahové programy 2011.
|