14 | 09 | 14
Rubikon
Přechodový rituál v Rubikonu
Nízkoprahový
klub Rubikon Diakonie Vsetín je určen pro děti a mládež ve věku od 6 do 26 let.
Provozní hodiny klubu jsme rozdělili pro dvě užší věkové kategorie: pro děti ve
věku 6 - 14 let (tzv. malý klub) a mládež 15 - 26 let (tzv. velký klub). Každá
skupina může klub navštěvovat v určené dny a hodiny. Moment
přechodu klientů z malého do velkého klubu byl pro nás vždy něčím neurčitým.
Prostě se to nějak dělo a my si lámali hlavu, jak to dělat smysluplně a
systematicky. A tak jsme letos poprvé vyzkoušeli tzv. „přechodový rituál“.
Pod pojmem
„přechodový rituál“ si každý představí asi něco jiného. Než popíšeme, jakým
obsahem jsme tento pojem naplnili my, podívejme se na trochu teorie. „Rituál je
ustálený modul individuálního nebo kolektivního způsobu chování, který je
založen na všeobecných pravidlech přijatých v rámci dané sociální komunity (1).“ Rituálem
je označováno „chování, které ztratilo původní funkci a stalo se prostředkem
komunikace (2).“ S rituály se setkáváme i v dnešní společnosti, plní různé funkce -
pomáhají zvládat obtížné životní situace (např. pohřeb), podporují rodinnou
soudržnost (např. oslava narozenin) atd (3). Pro naše uvažování je klíčový pojem
„přechodový rituál“. Antropolog Arnold van Gennep poukazuje na to, že celý
život jedince se skládá z různých úseků, že je stále na cestě z jednoho
zaměstnání k jinému, z jednoho společenského postavení do druhého. A ke každému
takovému přechodu se vztahuje určitý obřad, předpis, kterým je potřeba se
řídit, aby ve společnosti, ale i u jedince nedošlo k potížím (4).
Nebudeme zde
tvrdit, že právě vědecké práce antropologů či jiných sociálních vědců pro nás
byly primární inspirací pro řešení našeho „problému“. Klíčovým impulzem byl
text Tomáše Žáka prezentovaný v roce 2005 na webu ČAS (5).
Jak jsme
tedy pojali „přechodový rituál“ v našem klubu? Týká se skupiny klientů ve věku
+/- 15 let - respektujeme vazby vrstevnické skupiny, nechceme ji „násilně“
trhat. Do klubu velkých zpravidla přecházejí klienti, kteří klub navštěvují
pravidelně a jsou to již zkušení klubáci. Tohoto momentu jsme chtěli využít,
abychom posílili jejich vědomí o vlastních schopnostech a dovednostech i vědomí
o jejich zodpovědnosti, která se s věkem a zkušenostmi zvyšuje. Důležitou úlohou
tohoto rituálu je vědomé prožití změny společenské role, aby došlo k jejímu
přijetí, aby si klienti uvědomili zvýšenou míru zodpovědnosti, a to ne jenom v
klubu, ale i v životě.
A jak to vše
vlastně probíhalo?
Nejprve jsme
vytvořili pozvánku pro každého účastníka a osobně, s patřičnou důležitostí,
každého navštívili a předali pozvání na konkrétní den a čas. Abychom akci
dodali výjimečnosti, konala se v podvečer, zavíracího dne klubu. Klub jsme
slavnostně vyzdobili a uspořádali, zatemnili okna a pustili příjemnou
podkresovou hudbu, vstupní chodbu lemovaly svíčky. Všichni účastníci akce (cca
15 osob) vstupovali společně. Po slavnostním uvítání jsme mluvili o tom, co a
proč se děje. Vše se točilo kolem „magické“ hranice 15 let, které většina
účastníků v nedávné době dosáhla nebo v brzké době dosáhne. Mluvili jsme o tom,
co se pro ně mění s přechodem do velkého klubu, ale i v běžném životě. Hlavní
aktivitou celého programu byla hra „Milionář“. Jednotlivé kategorie otázek
(např. práva a povinnosti nejen v klubu, ale i civilním životě; preventivní
témata; My, Romové) se přímo či nepřímo vztahovaly k hlavnímu tématu akce.
Některé otázky byly vědomostní a jiné pracovaly s pantomimou či výtvarným
zpracováním. Všechny podporovaly týmovou komunikaci a spolupráci. Zapojil se
opravdu každý. Největší úspěch slavily scénky, které vycházely z preventivních
témat, jako jsou drogy, šikana aj. Ukázalo se, že klienti často vycházejí při
těchto scénkách z vlastní zkušenosti, na což jsme pak mohli navázat a využít
při individuální práci. Velmi nás překvapilo, že nakonec ani jednomu týmu nešlo
o vítězství, ale především si užít společenství a mimořádnost okamžiku. Na
závěr „formální“ části jsme každému účastníkovi předali „průkaz klubového
mazáka“ a uvítali jsme je v klubu. „Průkaz klubového mazáka“ obsahoval
informace o právech a povinnostech člověka, a to jak od 15, tak od 18 let.
Slavnostní akci jsme zakončili povídáním u vynikající pizzy. Klubem znělo
nadšení a spokojenost. V následujících týdnech jsme často slyšeli dotazy: kdy dokončíme
toho Milionáře a kdy se zase sejdeme. Proběhlo i několik rozhovorů o tom, co že
je to napsané na „průkazu mazáka“. A to je pro nás důkazem, že akce měla smysl
a jdeme správným směrem.
Přechodový
rituál chceme ještě propracovat a dopilovat. V prvé řadě hledáme lepší a pro
klienty smysluplnější formu završení celé akce, než je předání „průkazu
mazáka“. Akci chceme pořádat zhruba 1 - 2krát ročně, přemýšlíme o zapojení
„mazáků“ do realizace přechodového rituálu (je spousta pro i proti), jistě se
dostaneme do situace, kdy bude přecházet do velkého klubu jednotlivec nebo jen
malá skupina. Každopádně nás ještě čeká dlouhá cesta a hledání, ale udělali
jsme první krok k vytvoření tradice, resp. rituálu, jak má být.
A uvítáme
jakékoli podněty, připomínky, zkušenosti a nápady.
Jana
Zavřelová a Marta Doubravová Diakonie ČCE
- středisko Vsetín, NZDM RUBIKON
Použitá
literatura:
- Všeobecná
encyklopedie ve čtyřech svazcích. Díl 3. Praha: Nakladatelský dům OP, 1997, 740
s.
- Matoušek,
Oldřich: Slovník sociální práce. Praha: Portál, 2003, 287 s.
- Gennep,
Arnold van: Přechodové rituály. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 1997, 201
s.
- Všeobecná
encyklopedie ve čtyřech svazcích. Díl 3. Praha: Nakladatelský dům OP, 1997, s.
684.
- Matoušek,
Oldřich: Slovník sociální práce. Praha: Portál, 2003, s. 184.
- Tamtéž, s.
185.
- van Gennep,
Arnold: Přechodové rituály. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 1997, s. 12 - 13.,
201 s.
- Žák, Tomáš:
Přechodové rituály v NZDM. Dostupné zde
|