.adresář služeb

28 | 05 | 14

Nízkoprahový klub Pavlač

Pracujeme nově také na ubytovnách

Nízkoprahový klub Pavlač Ratolesti Brno fungoval na ulici Milady Horákové v sociálně vyloučené lokalitě v centru Brna téměř 13 let. Docházeli do něj především děti a mladí lidé z domu, kde klub sídlil, ale i z blízkého okolí. Zde jim pracovníci pomáhali řešit problémy vyplývající zejména z prostředí, ve kterém žijí. Zároveň zde klienti řešili i běžné problémy (týkající se dospívání, vztahů, školy aj.) nebo hledali prostor pro aktivní trávení volného času.

Z důvodu stále častějšího stěhování klientů (vystěhovávání z bytů, stěhování mimo Brno) a nižší návštěvnosti klubu v jarních a letních měsících jsme začali mapovat širší okolí klubu. Na základě monitoringu jsme se rozhodli v roce 2013 formu ambulantní služby rozšířit o terén pro mládež ve věku 12-26 let v sociálně vyloučené lokalitě v centru Brna.

Na konci roku 2013 se klub přestěhoval na jinou adresu, ale s provozováním ambulantní formy služby se vyskytly jisté komplikace. Prozatím není možné klub v nových prostorách zpřístupnit klientům, a proto jsme se rozhodli na situaci reagovat tím, že jsme terénní formu služby pro mládež (12-26) rozšířili o terénní práci s dětmi (3-11) místo běžné otevírací doby klubu. Vzhledem ke skutečnosti, že většina našich klientů žije v současné době na ubytovnách, a my jsme s nimi chtěli udržet navázané vztahy, začali jsme rozšiřovat stávající terén v centru Brna i do těchto míst.

Práce s malými dětmi na ubytovnách má mnoho specifik. Rodiny mají často k dispozici stísněný obytný prostor, společné sociální zařízení, někdy i společně sdílenou kuchyň na chodbách domu. Prostor v okolí není dostačující pro početné rodiny, chybí zde zázemí pro malé děti, není zde žádné aktivní vyžití, chybí parky, prolézačky a dětská hřiště. Obyvatelé mají často omezený prostor pohybu a vyhrazené místo, kde se mohou za určitých podmínek zdržovat. Mnohdy jsou ubytovny vzdálené od centra Brna a dostupné pouze MHD. Naše práce se odehrává v prostoru před ubytovnami, kam se nám daří chodit poměrně často, avšak vnímáme, že by bylo potřeba nastavit pravidelnější systém docházení.

Děti, které bydlí na ubytovnách, jsou mnohem více izolované a zdržují se obvykle jenom doma a v blízkém okolí ubytoven. Také docházka do ZŠ nebo MŠ bývá problematičtější. U dětí se setkáváme v již tak nízkém věku s pocity bezmoci a demotivace vzhledem k situaci v jaké žijí. Při práci na ubytovnách se soustředíme zejména na běžnou kontaktní práci, navazujeme s klienty vztahy, snažíme se jim poskytnout zkušenost s majoritní společnosti, která jim často zcela chybí. Důraz klademe na práci s předškoláky z výše uvedených důvodů. Daří se nám pracovat formou skupinových a seberozvojových aktivit (vzhledem k vysokému počtu dětí), ale také individuálně předávat základní informace o škole, hygieně, preventivních tématech apod.

V rámci terénu NK Pavlač pracujeme také s mladými lidmi ve věku od 12 do 26 let, kteří žijí na brněnských ubytovnách. V okolí ubytoven se však příliš nezdržují, protože tam nemají co dělat, nebo se dokonce za bydlení zde stydí. Raději tráví čas se svými známými, vrstevníky, či příbuznými mimo toto prostředí, obvykle se s nimi setkáváme v ulicích v centru Brna. Při práci s nimi se zaměřujeme především na to, co aktuálně řeší, nejčastěji to je práce, škola, bydlení, ale také témata a dilemata ohledně návykových látek, sexuálního chování nebo vztahů minority s majoritou. Stále se opakujícím tématem je však snaha se dostat z ubytoven, jejich nespokojenost s prostředím, podmínkami a lidmi, kteří zde žijí. Vždy se řídíme dle potřeb a témat klientů samotných ve snaze zvýšit jejich informovanost a kompetence k řešení jejich stávající tíživé situace. Naší snahou mimo jiné je napojit klienty na další služby, příp. projekty, o nichž nevědí, a kterých by mohli chtít využít. V rámci našich služeb pak nabízíme mladým lidem doprovod do zařízení, která tyto služby poskytují a systematickou spolupráci a podporu v jejich snaze "konečně žít normálně".

Práci na ubytovnách jsme začali téměř ze dne na den. Tento krok byl reakcí na zvýšení počtu našich klientů žijících na ubytovnách. Mezi dalšími důvody byl fakt, že nemůžeme provozovat ambulantní formu sociální služby a chceme reagovat na aktuální situaci, kde mnoho dětí a mladých lidí žije trvale na ubytovnách s absencí sociálních služeb pro děti a mládež. Práci na ubytovnách jsme pojali jako výzvu a zároveň denně narážíme na otázky a věci k řešení, které jsme už v zažitém prostoru klubu nemuseli tak akutně řešit.

Z docházení na ubytovny nám vyplynuly tyto otázky:

Vize naší práce na ubytovnách do budoucna

Naše vize, jak dále pracovat na ubytovnách vyplývá z uvedených otázek, které si klademe. Myslíme si, že k zefektivnění naší terénní práce by přispělo zaměřovat se na pravidelné docházení na ubytovny ve stejných nebo podobných časech, tak aby si na nás děti i obyvatelé zvykli a lépe poznali kontext naší práce a služby, které jim můžeme nabídnout. Klientskou práci bychom rádi rozšířili i na práci s celými rodinami. Pokud by to bylo možné, chtěli bychom navázat kontakt s majiteli/správci ubytoven, aby nám poskytli větší prostor - nevyužité prostory, pro práci s dětmi (což by odstranilo nejen výpadek služby při nepříznivém počasí, ale taky by nám to poskytlo prostor pro uchování většího vybavení). To, že nevíme, jaká bude budoucnost našich klientů a ubytoven (v dnešním slova smyslu) nám nedovoluje dopředu plánovat. Zároveň se budeme snažit klientům a jejich potřebám přizpůsobovat a cíleně dojíždět na místa, kde budou žít oni. Výraznou pomocí by pro nás bylo rozšíření týmu, případně auto, nebo dodávka, ale to je hudba budoucnosti. Také je nezbytné, abychom se my - sociální pracovníci zapojovali do veřejných debat, jednání na magistrátech, členství v různých pracovních skupinách a vyvolávali diskuzi nad tématem ubytoven, sociálního bydlení a nejlépe do těchto aktivit zapojovali i klienty, nebo jejich zástupce.

NK Pavlač