.adresář služeb

18 | 03 | 14

Rozhovor se Zuzanou Guryčovou

Příběh dívky, která díky tomu, že to nevzdala, rozšířila jednu Harm Reduction metodu u nás i ve světě.

Při prezentacích Národního monitorovacího střediska pro drogy a drogové závislosti bývá aktuálně prezentováno i téma distribuce kapslí, jako specifické české metody harm reduction, kterým se můžeme ve světě chlubit. Na tom má výraznou zásluhu i Mgr. Zuzana Guryčová, protože jsi téma kapslí pozvedla, ustála počáteční despekt a výhrady odborné obce a rozptýlila pochybnosti. Nyní je distribuce kapslí standardní službou. Požádali jsme Zuzku o rozhovor.

Můžeš se profesně představit?

Už na vysoké škole jsem dělala dobrovolnici v káčku v Uherském Hradišti, kde jsem pak ofiko pracovala jako kontaktní a terénní pracovnice od 2007 do 2011. No a potom jsem se přesunula do nízkopraháče PVC v Blansku, kde jsem do teď.

Jaká byla Tvoje cest k práci v oboru?

Po absolvování gymplu, byla jasná volba výška. Vzhledem k tomu, že obory spojené s matikou, fyzikou atd. jdou mimo mé chápání, volba padla na sociální oblast:-) Při studiu jsem pak absolvovala dlouhodobou stáž v Psychiatrické léčebně v Opavě, na oddělení pro léčbu nealkoholových závislostí, což mě hodně bavilo. Účastnit se terapií a „vstávání Fénixů z popela“, taky podílení se na tvorbě programu. Zároveň jsem věděla, že po škole chci pracovat s mladými lidmi. Nakonec jsem nastoupila jako dobrovolník na káčku v Hradišti, kde jsem pak po skončení bakalářského studia začala pracovat na plný úvazek, jak v terénu, tak na káčku.

Jak ses dostala k tématu kapslí? Proč jsi je začala rozvíjet?

Jak to vlastně s kapslemi začalo? Často jsme se setkávali u klientů s tím, že si peří balí do papírových kapesníků a polykají to, protože nechtějí v dané chvíli brát jehlou nebo berou jen nosem, ale ten mají už zdevastovaný. Jenže kapesníky se dost často trhaly a klienti to občas odnesli třeba poleptanou sliznicí. Přemýšleli jsme co s tím, nakonec jsme se dozvěděli, že kolegové z kyjovského káčka zkoušejí v těchto případech nabízet klientům želatinové kapsle. Nebyly k tomu ale žádné podklady: „Co to s klientama dělá, jaké to pro ně je, jaké jsou rizika takového způsobu braní atd.“ V podstatě to bylo celé v plenkách a nikdo o tom nic moc nevěděl. Takže jasně přišel na řadu výzkum, kde klienti byli hlavní učitelé a zdroj informací. Výzkum jsem pak prezentovala kolegům v oboru a kapsle začaly proudit i do jiných programů.

Můžeš vysvětlit, o co u kapslí vlastně jde?

Želatinové kapsle jsou jedním ze způsobů, jak užívat drogy. V tomto případě perorálně nebo análně. Uživatel si dávku vsype/vstříkne do želatinové kapsle, uzavře a spolkne. Kapsle se potom v žaludku rozpustí a droga se vstřebá přes žaludeční stěnu do krve a začne působit. V případě análního užití se kapsle rozpustí v konečníku a droga se vstřebá opět do krve. Na rozdíl od injekční aplikace odpadá riziko nakažení AIDS apod. Zároveň se šetří žilní systém.

Téma kapslí vyvolávalo i pochybnosti. Např. co když klientovi prasknou žaludeční vředy? Bylo náročné to téma hájit? Jaké bylo čelit připomínkám kolegů?

Když nad tím po pár letech přemýšlím, možná to byla má nováčkovská chyba, že jsem měla očekávání, že všichni budou z tématu kapslí nadšení stejně jako já. Opak byl pravdou:-) Pamatuji si na setkání asi 6 programů, které jako první začaly distribuovat kapsle klientům. Zde byly reakce celkem vlažné. Spíš mi přišlo, že se diskutuje o tom, proč jsou kapsle zbytečné, a že se mezi klienty neuchytí. V první chvíli jsme si říkala, že se na to vy….. Ale když se na to teď dívám zpětně, byl to právě ten první impuls, který mě nakopl k tomu dotáhnout to do konce, konzultovat právě zmíněné riziko žaludečních vředů s odborníky atd. Takže děkuji tímto účastníkům setkání:-)

Není zač :-D Pamatuješ si nějaký okamžik, kdy se to zlomilo, a bylo jasné, že Tvé úsilí se vyplatilo? Kdy se kapsle staly standardní metodou?

Myslím si, že zlom nastal ve chvíli, kdy byl kompletní výzkum prezentován na konferenci a následně se programy začaly o tento způsob užívání zajímat a distribuovat kapsle klientům. Je to dobrá zkušenost. Takže teď už vím, že když nastane něco podobného, vím, s čím vším můžu počítat. A hlavně vys….. se na to je to nejjednoduší, ale zároveň to nejblbější řešení.

Po práci v HR jsi přešla do nízkoprahového klubu v Blansku. Jaká to byla změna? Jsou to úplně rozdílné cílové skupiny a rozdílná práce?

Změna je to rozvíjející. Je to pro mě zase jiný úhel pohledu na to, jak lze dělat kontaktní práci. Zároveň můžu srovnávat práci s oběma cílovkama. Z kontaktu s dospívajícími na klubu si odnáším to, že je nekonečně témat, přes které můžeš rozvíjet kontakt, vztah. Když to srovnám, tak mi někdy přijde, že klienty drogových služeb neúmyslně „konzervujeme“ v drogových tématech. Samozřejmě chápu, že dost často klienti ani nic jiného neřeší. Ale bylo by fajn jim tohle rozbíjet tématy, které se drog netýkají. Taky by stálo za zkoušku aplikovat strukturovanou specifickou prevenci (tak jak je na PVC) na drogové služby - měsíční témata apod. Z práce na káčku si zase odnáším důležitou věc a to radovat se spolu s klientem z malých pokroků, malých věcí, které se daří. Kdybych měla srovnat práci s oběma cílovkama, tak to pro mě není markantní rozdíl, v obou případech jde o vztah s člověkem, který se vytváří úplně stejně, ať už bere drogy, žije na ulici, je v pubertě.

Co se ti při práci s klienty osvědčilo?

Přistupovat ke klientovi s tím, že má kompetence svůj život řešit a já jsem jen jeho průvodce. Klient je jediný „odborník“ na svůj život. Taky se mi osvědčila lidskost a humor. Když v tobě uvidí klient něco, co je mu podobné (lidské), pomůže to hodně ve vytváření vztahu. Něco v tom smyslu, že i mě něco trápí, mrzí, umím být nasraná, umím se zasmát, miluju - prostě nejsem stroj, ale člověk stejně jako on:-)

Díky za rozhovor

Aleš Herzog, www.individualniplanovani.cz

-----------------------------------------

O Mgr. Zuzaně Guryčové

Bakalářské studium na Slezské univerzitě v Opavě, obor: Sociální patologie a prevence; magisterské studium na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně, obor: Sociální pedagogika

Pracuje v nízkoprahovém klubu PVC Blansko, Sdružení Podané ruce, od roku 2011. 2007-2011 - kontaktní a terénní pracovnice Kontaktního centra Charáč v Uherském Hradišti.