.adresář služeb

31 | 10 | 06

Historie terénní sociální práce

„Ve 14. století metodou sociální práce na ulici pracuje Jan Milič z Kroměříže, který se především věnuje vychovatelské a osvětové činnosti mezi mládeží a „veřejnými nevěstkami“, pro které v roce 1372 založil v Praze „vzornou obec pro padlé dívky“. (Bednářová, Pelech, 2000, s. 9) V této době podporu a pomoc potřebným zajišťovaly církve či různé náboženské spolky. Do 20. století, prodělal společenský systém vývoj, který změnil jak společenské hodnoty, tak možnosti a projevy životního stylu, na což musely pochopitelně reagovat i prostředky pomoci potřebným. Význam sociální práce a pomoci postupně rostl se zdůrazňováním humanistických principů, lidských práv a svobod. Státy přijaly za morální a zákonnou povinnost starat se o handicapované, postižené či společensky nepřizpůsobivé spoluobčany.

V souvislosti s průmyslovou revolucí se těžiště společenského života přeneslo do měst, kde se vinou životního stylu začalo koncentrovat nejvíce potřebných. Velká města se tím stala centry sociálně patologických jevů. Od těchto trendů se začaly odvíjet i konkrétní formy a metody sociální práce.

Historie sociální práce na ulici v USA (20.–70. léta 20. století)

Vznik metody sociální práce na ulici (streetwork) je datován na počátek 20. století. Wolfgang Stürzbecher (1998) klade vznik streetworku na přelom 19. a 20. století v USA, oproti tomu Walter Specht (1979) určil počátek této metody do poloviny 20. let 20. století v USA.

„Streetwork se zrodil v USA jako reakce na selhání tradičních přístupů sociální práce, ke kterému došlo v souvislosti s rychle se šířícím sociálním úpadkem celých městských čtvrtí velkých amerických měst a následkem vzniku gangů dětí a mladistvých.“ (Elich 1993).

Podle Steffana (1993) hledání účinných způsobů řešení sociálních problémů donutilo sociální pracovníky opustit instituce a vydat se za klienty přímo do jejich sociálního prostředí. Jejich cílem bylo kontaktovat mládež se sklony k násilnému a patologickému chování, sdružující se v patologických a kriminálních partách, či přímo v pouličních „gangech“. To znamenalo nejen změnu v přístupu ke klientovi, ale i změnu v samotných prioritách, cílech a specifikách sociální práce.

Americké projekty, které se věnovaly terénní sociální práci, byly zpočátku orientovány především na sociálně - vědecký výzkum, který prováděla tzv. chicagská škola. V centru tohoto výzkumu stála analýza sociálního prostředí.

20. léta 20. století

Výrazný populační růst, vzrůstající počet etnických minorit a hospodářská krize vedla v Chicagu ve 20. letech k silnému ekonomickému a sociálnímu napětí. Zástupci chicagské školy v teoretických a empirických výzkumných pracích vyzkoušeli, popsali a vysvětlili formy sociální organizace. Byla provedena řada výzkumů orientovaných na problém prostituce, kriminality mládeže a gangů.

30. léta 20. století

Ve 30. letech vyústilo společné úsilí chicagských výzkumníků a sociálních pracovníků ke koncipování tzv. „Chicago – area project (CPA)“ (Steffan 1993).

Tento projekt si kladl za cíl redukci kriminality mládeže, páchané působením gangů v určených, geograficky ohraničených oblastech. Tento projekt působil nerepresivně vůči členům gangů a snažil se o citlivé vytěsnění mládeže ze sociálně škodlivého prostředí. Těžiště spočívalo v preventivním působení. Pracovalo se individuálně na rozvoji osobností jednotlivců. Další úlohou byla snaha o zmírnění nedůvěřivého až nepřátelského postoje dětí a mládeže k okolnímu světu a institucím.

Projekt dával důraz na práci s rodinou jako skupinou, kde probíhá prvotní socializace jedince. Charakteristické pro CPA-projekt bylo zabránit stigmatizaci problémových jedinců, znemožňující jejich další zdravý vývoj a resocializaci. Mezi důležité body dále patřila integrace. CPA-projekt byl i do jisté míry komunitním projektem, protože se do něj zapojovali zástupci obyvatel jednotlivých městských čtvrtí a vytvářeli tzv. komunitní výbory. CPA-projekt vyvinul tzv. modely jednání, podle kterých by se jednotlivé komunity – městské výbory, mohly orientovat.

40. léta 20. století

Ve 40. letech se ukázalo jako vhodné zavedení terénních programů pracujících metodou streetwork přímo na ulici. Výkonné pravomoci se přesunuly od státu na obce. Obce začaly zaměstnávat tzv. detašované pracovníky (detached workers - V anglicky hovořících zemích je dosud pojem „detached work“ totožný s naším výrazem „streetwork“.). Ti kontaktovali skupiny přímo na ulici a snažili se u nich podnítit změnu v jednání a chování. Domnívám se, že právě zde se ukázala nutná decentralizace samotné metody a přenesení kompetencí na obce, jako na ten subjekt, který má blíže ke svým občanům než stát. Už ve 40. letech 20. století se ukázala metoda streetwork jako potřebná. V ČR se bohužel muselo čekat dalších padesát let.

50.- 60. léta 20. století

S nárůstem problematiky band mladých delikventů v 50. a 60. letech 20. století se v USA přikročilo k dalšímu intenzivnímu vývoji terénní sociální práce směrem k rozšíření nabídky mobilních sociálních služeb. Streetwork se začal uplatňovat např. ve specifických klubových scénách, kde bylo těžiště patologického chování mládeže poněkud odlišné od typického modelu „gangsta-crime“ (Jde o slangový výraz, označující organizovaný zločin mladých lidí).

50. a 60. léta byla charakteristická masovou vlnou obliby konzumace drog, a to zejména psychedelik typu LSD. Souviselo to s hnutím beatniků, ze kterého se v 60.letech vyvinulo populární hnutí hippies. V 60. letech USA procházela vlna odporu k vietnamské válce a Amerika zažívala velké demonstrace. Konzervativní veřejnost požadovala nastolení pořádku. Represivní opatření, které následovaly se týkaly i samotné metody práce na ulici. Terénní práce jako jeden z nástrojů prevence byl dán do pozadí a v popředí se ocitly represivní opatření.

70. léta 20. století

V 70. letech se setkáváme častěji s represivní strategií. Důvodem je velký tlak veřejnosti, na odstranění kriminality mládeže. V těchto letech je model terénní sociální práce na ulici importován z USA do Evropy.

Sociální práce na ulici v Německu (60. – 90. léta 20. století)

Na konci 60. a začátkem 70. let se začal v Německu objevovat zájem o zavedení metody sociální práce na ulici – „Straßensozialarbeit“. V oblasti sociální politiky týkající se problematické a rizikové mládeže se začala objevovat nutnost zavedení odlišných metod práce především pro dospívající mládež z tzv. okrajových, patologicky se projevujících skupin. Na základě statistických zjištění, ze kterých byl patrný růst kriminality, rozšíření drog a nárůst drogové závislosti u dospívajících, se instituce pracující s touto problematikou rozhodly zkusit zavést metodu streetwork. Jelikož s touto metodou neměly žádné zkušenosti, importovaly různé „streetwork – programy“ z jiných států, především z USA, které mělo v této oblasti na Německo velký vliv. Němečtí odborníci zabývající se touto problematikou podnikli řadu výzkumných pobytů a studijních cest do USA, Nizozemí, Velké Británie, Francie a Skandinávie. Tyto cesty s sebou přinesly inovaci metod práce. Inovace spočívala v orientaci na změnu přístupů u samotných zaměstnanců státní správy a na zavedení praktické sociální práce na ulici. Z amerických projektů byla převzata forma práce s delikventní mládeží a později i forma sociální práce na ulici s drogově závislými. „V 80. letech, poté co byla veřejnost delší dobu znepokojována zprávami o aktivitách dětských a mladistvých gangů, (s jejichž činností byla seznamována prostřednictvím pojmů delikventní, kriminální, násilné, excesivní ve vztahu k drogám, punk –„no future“ smýšlení, drogy, anarchie, teror, skin – rasismus, fašismus, car – kids /provozování motodromu s odcizenými auty v hromadné garáži bez ohledu na vzniklé škody/), byl se souhlasem všech stran hamburského senátu schválen návrh na realizaci programu nazvaného „Mobile Kinder und Jugend Arbeit (dále „MOBI“) - „Mobilní sociální práce s dětmi a mladistvými“. (Elich 1993).

Následně byly v pěti vybraných čtvrtích Hamburgu zavedeny programy „MOBI“, které fungují dodnes. Relativně časně se sociální práce na ulici vyvinula také v Mnichově – především v rámci projektu s fotbalovými fanoušky (inspirováno britským a nizozemským modelem práce s „hooligan rowdies“, násilnickými, převážně ultrapravicově orientovanými partami mladých lidí, koncentrujících se na fotbalových stadionech).

Po rozšíření drogové scény na konci 60. a začátku 70. let 20. století se sociální práce na ulici začala věnovat drogové problematice mládeže. V Hamburgu vznikla poradna pro drogově závislé, od roku 1983 se pracovalo metodou streetwork s drogově závislými v okolí centrálního nádraží. V současné době patří sociální práce na ulici k důležitým metodám práce s dětmi a mladistvými či s drogově závislými v celém Německu.

Po pádu berlínské zdi se terénní sociální práce rozšířila i do východní části Německa. Ve východním Německu vnikl velký projekt na práci se subkulturami. Především organizace Gangway se zaměřuje na práci s pravicově extremistickými skupinami.

Mgr. Martina Zimmermannová

O autorce: Mgr. Martina Zimmermannová je ředitelkou o.s. Proxima Sociale, které mimo jiné provozuje nízkoprahové kluby Krok, Garáž, Jižní pól a terénní práci s mládeží v Praze. Dříve pracovala jako streetworker při městské části Praha 5. Působí také jako odborný garant a lektor vzdělávání začínajících pracovníků České asociace streetwork.

Zdroj:

• Bednářová, Z., Pelech, L. Sociální práce na ulici - streetwork. 1. vydání. Brno: Doplněk, 2000.

• Elich, A. Streetwork v Hamburku in Bulletin pro sociální prevenci, pomoc a intervenci. Éthum. 1993, č. 3, s.4 - 10.

• Krauss,G., Steffan, W. Expertise zu Streetwork - Strassensozialarbeit in Neue Handlungsfelder in der Jugendhilfe. Frankfurt: ISKA, 1993.

• Specht, W. Jugendkriminalität und mobile Jugendarbeit. Darmstadt: Herman Luchterhand Verlag, 1979. 38 s.

• Steffan, W. Expertise „Strassensozialarbeit - Eine Bestadsaufnahme“. Bonn 1994.

• Stürzbecher, W. Streetwork: hranice a možnosti in Bulletin pro sociální prevenci, pomoc a intervenci. Éthum. 1998, č. 19, s. 15 – 19.

Text vznikl v rámci diplomové práce: Terénní sociální práce jako integrální součást nabídky sociálních služeb v regionu Prahy 12.