23 | 10 | 13
Terénní programy Olomouc
Víme, s kým jdeme do kontaktu?
„Terénní
překvápko“, aneb víme, s kým jdeme do kontaktu?
Rády
bychom se s Vámi podělily o zkušenost, která pro nás s kolegyňkou znamenala
tvrdý návrat do reality. „Trochu“ jsme totiž, ve vlastním pracovním nasazení a
pohodě, zapomněly, že je potřeba být opatrný více než obvykle. A to nejen při
kontaktu s klienty, ale že si bohužel musíme dávat pozor i na „běžnou“
populaci.
Před
nedávnem nám při směně zazvonil telefon, ostatně jako obvykle. Hovor jsme
přijaly, jako obvykle. Ozval se „zoufalý“ týpek, že potřebuje rychle vyměnit,
honem, teď, potřebuje si dát atp. Vysvětlily jsme mu, že to zase tak rychle
nepůjde, protože se pohybujeme na druhém konci Olomouce. Dohodli jsme se ale na
tom, že se sejdeme za půl hodiny v „herně“ (nyní už jen baru). Po cestě k baru
jsme si s kolegyní říkaly, že telefon nebyl zrovna standardní, (ale který z
našich klientů je standardní, že) a půjde asi o první kontakt, protože jsme
nevěděly ani podle čísla či hlasu o koho jde.
Jakmile
jsme dorazily k baru, volaly jsme na tel. číslo zpět. „Jsme tu, vyjdi ven,
provedeme výměnu.“ Klient chtěl, abychom vešly dovnitř, že na nás zamává, ať se
najdeme. Vešly jsme, jako obvykle.
Hned při
příchodu do herny, něž si oči přivykly na šero, od stolu se při mávání na nás
ozvalo: „Aaa sakra, buchty.“ Přistoupily jsme tedy ke stolu, kde seděla
bandička asi 4 týpků. Všichni se usmívali, vypadali celkem v pohodě a chtěli,
abychom si přisedly. Naštěstí jsme odmítly. Zřejmě intuice. Zeptaly jsme se
volajícího, zda chce vyměnit u stolu. Nebyl to pro něj problém. Z batohu
kolegyně vytáhla tedy set, který chtěl.
S
položením setu na stůl odstartovala následující situace. Týpek sebral set,
hodil ho do rohu přes celý bar. Od osazenstva stolu jsme si vyslechly sérii
nadávek a jiných slušně nepopsatelných výrazů. Samozřejmě nezapomněli dodat
něco v tom smyslu, že podporujeme ty „fetky zasraný“. V té chvíli nám došlo, že
chlapci s vodkou a krabičkou cigaret před sebou, nemají vlasy na „ježka“ či na
„koleno“ asi jen tak z praktičnosti. Zřejmě jsme stály u stolu s našimi
nacisticky smýšlejícími spoluobčany. Než jsme si spakovaly batohy, stihly jsme
si vyslechnout, kam si máme všechny stříkačky strčit atp. Vzhledem k tomu, že
nejsme zrovna typ, který by se chtěl rvát s bandou nácků, vzaly jsme nohy na
ramena, v pravou chvíli. Chlapci se totiž zvedali ze židlí.
Co Vám
chceme ale sdělit a na co apelovat je promyšlenost celé situace. Najít si číslo
na teréňáky, zavolat je, domluvit si kontakt. A my samozřejmě, jako obvykle,
přijdeme. V této situaci trochu jako prase na porážku. Naším štěstím bylo to,
že jsme holky a dvě. Což nečekali. Chlap by z této situace asi nevyšel jen tak
po svých.
Situace
podobná této se může stát v podstatě kdykoliv, proto jsme přijali v terénu pár
opatření, které by mohly takovéto situaci předejít, zabránit či aspoň zmírnit
její dopad.
Přijatá
opatření:
zákaz
vchodu do daného baru
v
případě, že bude volat neznámý klient (1. kontakt) - kontakt musí proběhnout na
veřejném místě, které bude pro pracovníka bezpečné. Místo kontaktu by mělo
vyhovovat obou stranám, nikdy nedělat 1. kontakt v uzavřeném prostoru (herna,
byt, chodba…) - vysvětlit klientům důvod opatření:
- ptát se
klientů, zda-li si můžeme uložit jejich číslo
- kontakt
přes telefon - pracovník se ptá, kdo volá.
- pracovník
bere na vědomí svůj šestý smysl - nepotlačuje ho!
- pracovník
dbá vyšší opatrnosti při prvním kontaktu
- pracovník
během kontaktu ve zvýšené míře hlídá své okolí
- v
případě 1. kontaktu, kdy bude pracovník na směně sám - pracovník si sám zvolí
veřejné místo kontaktu, v případě, že se klient nebude chtít přizpůsobit,
pracovník odkáže klienta na KC nebo na jiný den, kdy v terénu budou pracovníci
dva.
Víme, že
ne v každém programu to, z finančních důvodů, lze. I u nás je tomu teprve pár
měsíců, kdy jsme v terénu dvě. A to na čtyři města. Podle nás je základ, aby
chodili terénní pracovníci po dvou. Už jen díky tomu jsme „větší“ sousto, než
si pánové zřejmě představují.
Koncem
našeho „zážitku“ bychom se chtěly hlavně podělit o naše osobní ponaučení.
Teréňáci! Buďme opatrní, i když si myslíme, že známe „náš“ terén, klienty,
prostředí a máme pocit, že nás nemůže nic překvapit. My jsme taky potřebovaly
onen pověstný kopanec, abychom si uvědomily, že v terénu jde stále o nás, naši
bezpečnost a naši prdel. Vyšly jsme naštěstí bez újmy:-)
Prostě a
jasně. I když se na nás valí spousta práce, tlačí se na výkony, kontakty, a
počet vyměněného materiálu, nezapomeňme si chránit vlastní zadek.
|