.adresář služeb

23 | 10 | 13

Terénní programy Olomouc

Víme, s kým jdeme do kontaktu?

„Terénní překvápko“, aneb víme, s kým jdeme do kontaktu?

Rády bychom se s Vámi podělily o zkušenost, která pro nás s kolegyňkou znamenala tvrdý návrat do reality. „Trochu“ jsme totiž, ve vlastním pracovním nasazení a pohodě, zapomněly, že je potřeba být opatrný více než obvykle. A to nejen při kontaktu s klienty, ale že si bohužel musíme dávat pozor i na „běžnou“ populaci.

Před nedávnem nám při směně zazvonil telefon, ostatně jako obvykle. Hovor jsme přijaly, jako obvykle. Ozval se „zoufalý“ týpek, že potřebuje rychle vyměnit, honem, teď, potřebuje si dát atp. Vysvětlily jsme mu, že to zase tak rychle nepůjde, protože se pohybujeme na druhém konci Olomouce. Dohodli jsme se ale na tom, že se sejdeme za půl hodiny v „herně“ (nyní už jen baru). Po cestě k baru jsme si s kolegyní říkaly, že telefon nebyl zrovna standardní, (ale který z našich klientů je standardní, že) a půjde asi o první kontakt, protože jsme nevěděly ani podle čísla či hlasu o koho jde.

Jakmile jsme dorazily k baru, volaly jsme na tel. číslo zpět. „Jsme tu, vyjdi ven, provedeme výměnu.“ Klient chtěl, abychom vešly dovnitř, že na nás zamává, ať se najdeme. Vešly jsme, jako obvykle.

Hned při příchodu do herny, něž si oči přivykly na šero, od stolu se při mávání na nás ozvalo: „Aaa sakra, buchty.“ Přistoupily jsme tedy ke stolu, kde seděla bandička asi 4 týpků. Všichni se usmívali, vypadali celkem v pohodě a chtěli, abychom si přisedly. Naštěstí jsme odmítly. Zřejmě intuice. Zeptaly jsme se volajícího, zda chce vyměnit u stolu. Nebyl to pro něj problém. Z batohu kolegyně vytáhla tedy set, který chtěl.

S položením setu na stůl odstartovala následující situace. Týpek sebral set, hodil ho do rohu přes celý bar. Od osazenstva stolu jsme si vyslechly sérii nadávek a jiných slušně nepopsatelných výrazů. Samozřejmě nezapomněli dodat něco v tom smyslu, že podporujeme ty „fetky zasraný“. V té chvíli nám došlo, že chlapci s vodkou a krabičkou cigaret před sebou, nemají vlasy na „ježka“ či na „koleno“ asi jen tak z praktičnosti. Zřejmě jsme stály u stolu s našimi nacisticky smýšlejícími spoluobčany. Než jsme si spakovaly batohy, stihly jsme si vyslechnout, kam si máme všechny stříkačky strčit atp. Vzhledem k tomu, že nejsme zrovna typ, který by se chtěl rvát s bandou nácků, vzaly jsme nohy na ramena, v pravou chvíli. Chlapci se totiž zvedali ze židlí.

Co Vám chceme ale sdělit a na co apelovat je promyšlenost celé situace. Najít si číslo na teréňáky, zavolat je, domluvit si kontakt. A my samozřejmě, jako obvykle, přijdeme. V této situaci trochu jako prase na porážku. Naším štěstím bylo to, že jsme holky a dvě. Což nečekali. Chlap by z této situace asi nevyšel jen tak po svých.

Situace podobná této se může stát v podstatě kdykoliv, proto jsme přijali v terénu pár opatření, které by mohly takovéto situaci předejít, zabránit či aspoň zmírnit její dopad.

Přijatá opatření:

zákaz vchodu do daného baru

v případě, že bude volat neznámý klient (1. kontakt) - kontakt musí proběhnout na veřejném místě, které bude pro pracovníka bezpečné. Místo kontaktu by mělo vyhovovat obou stranám, nikdy nedělat 1. kontakt v uzavřeném prostoru (herna, byt, chodba…) - vysvětlit klientům důvod opatření:

Víme, že ne v každém programu to, z finančních důvodů, lze. I u nás je tomu teprve pár měsíců, kdy jsme v terénu dvě. A to na čtyři města. Podle nás je základ, aby chodili terénní pracovníci po dvou. Už jen díky tomu jsme „větší“ sousto, než si pánové zřejmě představují.

Koncem našeho „zážitku“ bychom se chtěly hlavně podělit o naše osobní ponaučení. Teréňáci! Buďme opatrní, i když si myslíme, že známe „náš“ terén, klienty, prostředí a máme pocit, že nás nemůže nic překvapit. My jsme taky potřebovaly onen pověstný kopanec, abychom si uvědomily, že v terénu jde stále o nás, naši bezpečnost a naši prdel. Vyšly jsme naštěstí bez újmy:-)

Prostě a jasně. I když se na nás valí spousta práce, tlačí se na výkony, kontakty, a počet vyměněného materiálu, nezapomeňme si chránit vlastní zadek.