.adresář služeb

12 | 09 | 13

ČAS

Rozhovor s Evou Arnošt

Přinášíme Vám rozhovor s výherkyní "soutěže o nápad" na provozování obchodu, kterou ČAS ve spolupráci s Národním vzdělávacím fondem v rámci projektu Streetwork pro děti a mládež vyhlásil. Nápad na sortiment nebo druh služby, kterou by sociální podniky s tréninkovými pracovními místy pro mladé dospělé poskytovaly, byl to, oč nám šlo. Chtěli jsme dát možnost zařízením, které sdružujeme aby sami přinesly ideje do našeho projektu. Do soutěže se zapojilo na dvacet nápadů, ze kterých nebylo lehké vybrat jeden. Tým projektu po mnoha debatách vybral nápad Evy Arnošt z Kopřivnice, která nám poslala již provozovanou službu - Designovou sítotiskovou dílnu Manu Manu a tak jsme ji ocenili tabletem NextBook Premium 7SE HD.

Na úvod Vás poprosím, abyste se představila.

Jmenuji se Eva Arnošt, je mi 26 let, dokončuji magisterské studium v oboru čeština a občanská nauka pro druhý stupeň Základních škol. Pracuji jako manažer projektu Designové dílny Manu Manu v Kopřivnici. Otevřeli jsme sociální podnik přes výzvu č. 30 OP LZZ, napsali jsme s kamarádem projekt a od dubna 2012 realizujeme projekt v Kopřivnici. Zaměstnáváme jednoho sociálně znevýhodněného a jednoho zdravotně znevýhodněného občana města.

Chodíte nebo chodila jste do nějakého nízkoprahového klubu?

Do Klubu Kamarád v Kopřivnici jsem svého času docházela jako dobrovolník, nyní spolupracujeme s vedoucí Klubu Marií Jalůvkovou, která nám pomáhá se zaměstnáváním osob se sociálním znevýhodněním.

Jak jste se o soutěži dozvěděla a jak Vás napadlo se do ní přihlásit?

Při jedné konzultaci s vedoucí Klubu Kamarád. Sami sítotisk ve své designové dílně provozujeme, a tak mě napadlo, že by se tento způsob grafiky mohl rozšířit mezi další lidičky.

Co pro Vás tréninkové zaměstnávání mladých lidí bez práce z nízkoprahových klubů znamená?

My nezaměstnáváme tréninkově, ale "naostro", samozřejmě mají u nás lidé znevýhodnění určitá privilegia, jako volnou pracovní dobu, prohřešky řešíme domluvou, pokud už nejsou opakované a vážného charakteru. Máme na ně více času než v jiných zaměstnáních. Je to velmi inspirativní, ale také velmi náročná práce. Pro mě osobně je to velká zkouška vlastní trpělivosti, což však jednou snad využiji i ve školství :) Každopádně je to fajn.

Jak Vás napadla sítotisková dílna, jaké má podle Vás výhody pro zaměstnání mladých lidí?

Dílna mě napadla z toho důvodu, že je to jeden z našich směrů podnikání. Pro mladé lidi je to velmi inspirativní činnost. Není potřeba na začátku nic umět, sítotisku se dá rychle naučit, je jedno, jaký obor a zda vůbec člověk vystudoval. Navíc je tam prostor na seberealizaci, protože si můžete malovat své věci. Samozřejmě pro podnik je dobré mít zakázky dle přání zákazníků, ale vždy si můžete utéct do své tvorby, když už toho máte plné zuby :)

Jaké je využití sítotisku v praxi, kde všude se dá využít?

My sítotisk využíváme k potisku textilu, technologii máme pouze na textil, popř. papír. Je možné sítotisk použít na různé povrchy, záleží jen na nákupu správné barvy, dá se říci, že můžete potisknout v podstatě cokoliv čímkoliv :)

V čem bude rozjezd takového obchodu s výrobou náročný?

Náročnost je hlavně v hledání zákazníků. Sítotisková dílna se dá zařídit za pár tisíc. Pokud jsou prostředky, pak je dobré pořídit si karusel, ale to není nutné a my ho taky nemáme. Je to zábavná činnost. Nejdůležitější je najít si své odběratele.

A jak je hledáte?

Nejlepší je na to facebook, postupným sbíráním "like", potom fler, také přímým kontaktem s lidmi - všude rozhlašujeme, že tiskneme trička :) a lidé se začínají ozývat sami. Také maily různým organizacím, které by mohly mít o naši činnost zájem. A reklama - zatím jen v místní televizi a novinách.

K čemu Vám tablet bude?

To vůbec nevím, asi ho přenechám manželovi a dcerce :)