|
16 | 07 | 13
NZDM Autobus
Prožívání strachu
„Všichni lidé mají
strach. Všichni. Ten, kdo se nebojí, není normální, což nemá nic společného s
odvahou.“ (Jean-Paul Sartre)
Mgr. Ivana Štefková, NEPOSEDA, občanské
sdružení: Prožitek strachu je
subjektivně nepříjemný, plní však dvě klíčové funkce - signální a obrannou.
Strach se objevuje v situacích, které ohrožují sebezáchovu nebo duševní
integritu jedince. Umožňuje jedinci orientovat se v okolí a je důležitým
motivátorem. Pokud dítě nezažívá v průběhu svého vývoje podporu, uznání a
vřelost od pečující osoby, jeho emoční vývoj může být narušen. Nepřiměřený
strach vzniká, pokud jedinec přeceňuje závažnost události a podceňuje své
vlastní schopnosti situaci zvládnout. Patologické projevy strachu znesnadňují
zvládání každodenní zátěže a jsou součástí řady duševních poruch.
 Nízkoprahová zařízení
pro děti a mládež jsou poměrně nové služby. Mezi jejich základní činnosti a strategie patří
rozšiřování životních příležitostí klientů, zprostředkování řešení problémů a
zmírňování nebezpečí, která jim hrozí. Vzhledem k nedlouhé době od vzniku
samotných služeb neexistuje v současnosti mnoho výzkumů o jejich cílové
skupině. Zatímco stávající výzkumy vypovídají o podobě standardizovaných
procesů, jednotlivých výkonů a o charakteristikách cílové skupiny, probíhající
výzkumná šetření se zaměřují především na možnosti efektivní práce s klienty. Většina
dospívajících klientů nízkoprahových zařízení pro děti a mládež prožívá
konfliktní situace se svými nejbližšími, zažila rozpad primární rodiny nebo
konflikty v jejím rámci, má zkušenost s rizikovým chováním nebo se pohybuje v
prostředí, kde existují jeho vzory, a považuje své problémy za obtížně řešitelné
či neřešitelné (Národní institut dětí a mládeže, 2010). Předpokládám tedy, že
strach tvoří významnou součást jejich životů. Seznámení se s touto
problematikou může přispět k bližšímu porozumění prožívání a chování klientů, k
navržení vhodných metod práce a k jejich praktickému ověřování.
Cílem mé práce bylo
zmapovat prožívání strachu u klientů nízkoprahových zařízení pro děti a mládež
ve věku adolescence. Zajímalo mě, jaké strachy pociťují nejčastěji, v jaké
intenzitě, jak se se strachem vypořádávají a jak jejich prožívání strachu
reflektují pracovníci. Ústředním záměrem výzkumu bylo získat hlubší vhled do
problematiky prožívání strachu u klientů nízkoprahových zařízení pro děti a
mládež ve věku adolescence.
Prvním výzkumným cílem
bylo zjistit obsah a intenzitu prožívaných strachů u klientů. Ti nejčastěji
vyjadřovali strachy z obecného ohrožení, ze zvířat, z ohrožení druhými lidmi,
ze ztráty a tzv. generalizované strachy. Zatímco strachy z obecného ohrožení a
ohrožení druhými lidmi s přibývajícím věkem klientů ubývaly, strachy ze ztráty
a generalizované strachy přibývaly. Při volném generování klienti nejčastěji
uváděli strach z pavouků, smrti a Romů. Klienti připisovali největší intenzitu
faktorům strach ze smrti a ohrožení a strach ze selhání a kritiky.
Druhým výzkumným cílem
bylo zjistit, jak o strachu vypovídají klienti a jak jej reflektují pracovníci.
V rozhovorech klienti vypověděli, že strach na sobě poznají většinou podle
tělesných prožitků a specifických myšlenek, u druhých jej rozeznávají na
základě obličejového výrazu, změny v chování nebo situačního kontextu. Většina
klientů se domnívala, že události, které se jim v životě přihodily, ovlivňují
to, jak prožívají strach, a uvedla konkrétní příklady. Klienti s pracovníky
nejčastěji sdíleli školní strachy, strachy z ohrožení druhými lidmi a strachy z
trestu. Tyto strachy jsou v úzkém vztahu k nabídce služeb, které zařízení
nabízejí a o kterých klienti vědí. Pracovníci vypověděli, že klienti nejčastěji
pociťují strachy z ohrožení druhými lidmi, ze ztráty a z trestu a že s tématem
strachu nejčastěji pracují v kontextu obvyklých metod práce. Část pracovníků
přiznala, že se na téma strachu obvykle nesoustředí.
Třetím výzkumným cílem
bylo zmapovat, jak se klienti se strachem vypořádávají. Pracovníci se
domnívali, že klienti většinou neužívají aktivní strategie zvládání strachu,
často o svých obavách nemluví nebo o nich mluví, aniž by usilovali o řešení
nastalé situace.
Na základě zjištěného
jsem vytvořila následující model, ve kterém propojuji charakteristiky typického
klienta, pociťované strachy, reakce na ně a způsob využívání služby. Tento
model je velmi rámcový, slouží pouze k ilustraci zjištěných skutečností.
|