.adresář služeb

16 | 07 | 13

NZDM Autobus

Prožívání strachu

„Všichni lidé mají strach. Všichni. Ten, kdo se nebojí, není normální, což nemá nic společného s odvahou.“ (Jean-Paul Sartre)

Mgr. Ivana Štefková, NEPOSEDA, občanské sdružení: Prožitek strachu je subjektivně nepříjemný, plní však dvě klíčové funkce - signální a obrannou. Strach se objevuje v situacích, které ohrožují sebezáchovu nebo duševní integritu jedince. Umožňuje jedinci orientovat se v okolí a je důležitým motivátorem. Pokud dítě nezažívá v průběhu svého vývoje podporu, uznání a vřelost od pečující osoby, jeho emoční vývoj může být narušen. Nepřiměřený strach vzniká, pokud jedinec přeceňuje závažnost události a podceňuje své vlastní schopnosti situaci zvládnout. Patologické projevy strachu znesnadňují zvládání každodenní zátěže a jsou součástí řady duševních poruch.

Nízkoprahová zařízení pro děti a mládež jsou poměrně nové služby. Mezi jejich základní činnosti a strategie patří rozšiřování životních příležitostí klientů, zprostředkování řešení problémů a zmírňování nebezpečí, která jim hrozí. Vzhledem k nedlouhé době od vzniku samotných služeb neexistuje v současnosti mnoho výzkumů o jejich cílové skupině. Zatímco stávající výzkumy vypovídají o podobě standardizovaných procesů, jednotlivých výkonů a o charakteristikách cílové skupiny, probíhající výzkumná šetření se zaměřují především na možnosti efektivní práce s klienty. Většina dospívajících klientů nízkoprahových zařízení pro děti a mládež prožívá konfliktní situace se svými nejbližšími, zažila rozpad primární rodiny nebo konflikty v jejím rámci, má zkušenost s rizikovým chováním nebo se pohybuje v prostředí, kde existují jeho vzory, a považuje své problémy za obtížně řešitelné či neřešitelné (Národní institut dětí a mládeže, 2010). Předpokládám tedy, že strach tvoří významnou součást jejich životů. Seznámení se s touto problematikou může přispět k bližšímu porozumění prožívání a chování klientů, k navržení vhodných metod práce a k jejich praktickému ověřování.

Cílem mé práce bylo zmapovat prožívání strachu u klientů nízkoprahových zařízení pro děti a mládež ve věku adolescence. Zajímalo mě, jaké strachy pociťují nejčastěji, v jaké intenzitě, jak se se strachem vypořádávají a jak jejich prožívání strachu reflektují pracovníci. Ústředním záměrem výzkumu bylo získat hlubší vhled do problematiky prožívání strachu u klientů nízkoprahových zařízení pro děti a mládež ve věku adolescence.

Prvním výzkumným cílem bylo zjistit obsah a intenzitu prožívaných strachů u klientů. Ti nejčastěji vyjadřovali strachy z obecného ohrožení, ze zvířat, z ohrožení druhými lidmi, ze ztráty a tzv. generalizované strachy. Zatímco strachy z obecného ohrožení a ohrožení druhými lidmi s přibývajícím věkem klientů ubývaly, strachy ze ztráty a generalizované strachy přibývaly. Při volném generování klienti nejčastěji uváděli strach z pavouků, smrti a Romů. Klienti připisovali největší intenzitu faktorům strach ze smrti a ohrožení a strach ze selhání a kritiky.

Druhým výzkumným cílem bylo zjistit, jak o strachu vypovídají klienti a jak jej reflektují pracovníci. V rozhovorech klienti vypověděli, že strach na sobě poznají většinou podle tělesných prožitků a specifických myšlenek, u druhých jej rozeznávají na základě obličejového výrazu, změny v chování nebo situačního kontextu. Většina klientů se domnívala, že události, které se jim v životě přihodily, ovlivňují to, jak prožívají strach, a uvedla konkrétní příklady. Klienti s pracovníky nejčastěji sdíleli školní strachy, strachy z ohrožení druhými lidmi a strachy z trestu. Tyto strachy jsou v úzkém vztahu k nabídce služeb, které zařízení nabízejí a o kterých klienti vědí. Pracovníci vypověděli, že klienti nejčastěji pociťují strachy z ohrožení druhými lidmi, ze ztráty a z trestu a že s tématem strachu nejčastěji pracují v kontextu obvyklých metod práce. Část pracovníků přiznala, že se na téma strachu obvykle nesoustředí.

Třetím výzkumným cílem bylo zmapovat, jak se klienti se strachem vypořádávají. Pracovníci se domnívali, že klienti většinou neužívají aktivní strategie zvládání strachu, často o svých obavách nemluví nebo o nich mluví, aniž by usilovali o řešení nastalé situace.

Na základě zjištěného jsem vytvořila následující model, ve kterém propojuji charakteristiky typického klienta, pociťované strachy, reakce na ně a způsob využívání služby. Tento model je velmi rámcový, slouží pouze k ilustraci zjištěných skutečností.