|
28 | 11 | 12
ČAS
Lidská práva a zranitelné osoby
V
portugalském Lisabonu se 2. - 6. července 2012 konal praktický seminář na téma
„Lidská práva a zranitelné osoby“ (Human rights and vulnerable people), se
zaměřením na terénní práci, s mezinárodní účastí pracovníků z osmi zemí (Česká
republika, Španělsko, Holandsko, Řecko, Mexiko, Francie, Belgie a Portugalsko),
který byl organizovaný Dynamem International. Za ČAS, potažmo ČR byla vyslána
Markéta Foltýnková. Podívejte se na seminář jejíma očima.
Během celého
setkání jsme si vyměňovali důležité kontakty na lokální organizace, webové
stránky a různé analýzy, kazuistiky a dokumenty z přítomných organizací. Velký
úspěch měla kniha vydaná Časem „Dobrá praxe“, kterou jsem vezla v anglickém překladu
asi ve čtyřech kusech papírově a poté na CD. Její obsah byl pro přítomné tak
zajímavý, že byla přidána k dokumentům z konference sdíleným všem účastníkům
přes vzdálený disk.
Hlavním
přednášejícím byl Juan Martin Perez Garcia z Mexické organizace Red por los
Derechos de la Infancia
en México, která více jak 20 let dlouhodobě pracuje s nezletilými dětmi na
ulici a vytváří vícestupňový program na jejich socializaci mimo jiné i díky
vzdělávání v oblasti lidských práv a povinností.
Srovnání
možností práce s klienty v oblasti lidských práv v ČR a ostatních zemích
poukazovalo na výrazné kulturní a vzdělávací odlišnosti v přístupech v Evropě a
Střední Americe. Mnohokrát jsme rozpoutali, až právní debatu při nepoměru
teorie a výkonu práva v městech, na periferii a na vesnici. Zejména
příběhy/příklady z Mexika, kde až 93% kriminálních činů zůstává pro pachatele
bez trestu, zákony se v praxi vůbec nepoužívají, samozřejmě posunují vymáhání
lidských práv na druhou kolej.
Jako hlavní
rozdíl v přístupech ČR a ostatních zastoupených států jsem vnímala jejich
mnohaletou zkušenost s vlastním multikulturním obyvatelstvem a možností
zapojení druhých, třetích a dalších generací přistěhovalců do procesu práce v
komunitách a zejména osvětové činnosti tzv. „od dveří ke dveřím“, kdy
streetworkeři krom samotné práce na ulici obcházejí byty a domy s informacemi o
legislativních změnách, lokálních setkání se zastupiteli, otevíráním nové školy
a podobně. V tuto chvíli samozřejmě krom předané informace zároveň monitorují stav
lokality, stav domu nebo přímo jednotlivých rodin (praxe Španělska a
Portugalska).
V obsahu
přednášek jsme se krom sdílení praxe ze zastoupených organizací a zemí také
věnovali vývoji Lidských práv ve světě vůbec s ohledem zejména na práva dětí.
Byli jsme seznámeni s různými modely zapojování veřejnosti (v našem případě
klientů) do vnitřních rozhodovacích mechanismů s ohledem na jejich reálné
potřeby. V praxi se jedná např. Právo na vzdělání - které neznamená jen možnost
pro děti chodit do školy, ale být seznamovány úměrně jejich věku s veškerou
problematikou světa. Často jsou plánovány workshopy, konference pro pracovníky,
které neřeší potřeby klientů - zda jim služby opravdu pomohly, ale pouze
zveřejňují statistiky návštěvnosti. Důraz by měl být kladen zejména na
kazuistiky a evaluační metody různých cílových skupin.
Program byl
v anglickém a španělském jazyce, se zajištěnými tlumočnicemi. Obsah
jednotlivých přednášek byl velmi zajímavý, orientaci v tématu pro mne velmi
zhoršovala situace, kdy byly přednášky ve španělštině sice tlumočeny do
angličtiny, ale prezentace i videa byly jen ve španělštině. Asi týden po
skončení semináře jsme je i s překladem obdrželi.
V rámci
těchto 4 dnů jsme také měli možnost navštívit dvě organizace v terénu, které se
v jedné ze svých aktivit věnují i vzdělávání v oblasti lidských práv. V prvním
případě se jednalo o Aktivity radnice - dětská fora, vzdělávací moduly LP už
pro děti věku mateřské školky, které jsou plně zapojovány v malých skupinách do
komentování strategického plánu města a zcela všech aktivit, službou je provází
Catarina Tomás se svým týmem. Celá skupina těchto pracovníků jsou psychologové,
antropologové a studenti dobrovolníci, kteří krom dílčích výsledků z diskuzí s
dětmi zejména jako přidanou hodnotu vidí výchovu k aktivnímu občanství a tím
hlubokému propojení vnímání práv a povinností pro celý život člověka. Druhá organizace
byla nejvíce podobná Komunitnímu centru v pojetí, jak je často realizován i v
ČR, kde se jednalo o interaktivní výstavu asi v sedmi místnostech, kde každá z
místností reprezentovala jedno z důležitých práv (bezpečí, svoboda projevu,
přístup k informacím, žádná diskriminace, ...) v každé místnosti jsme byly
zapojeni do nějaké hry, diskuze, vyrábění - prostory jsou využívány pro
vzdělávací moduly tříd ve školách, volnočasových klubů či zájmových kroužků z
celého Lisabonu a okolí.
Poslední den
setkání jsme vytvářeli strategii spolupráce pod vedením portugalského lektora
Luise Heldera Santose, kde probíhala diskuze se záměrem implementaci teorie a
sdílené praxe pro potřeby našich organizací v budoucnu.
Během
prvních tří měsíců po návratu jsme začali zapojovat klienty v organizacích do
neformálního vzdělávání v oblasti Lidských práv. V klubu Rozhledna (Lačhe Čhave
o.s., Praha) se jednalo o krátké hry se zaměřením na zodpovězení otázek - Které
z lidských práv je nejdůležitější? (co to je pro nás?), Kdo ochraňuje naše
práva? Další aktivitou bylo sbírání příběhů lidí z okolí, děti měli za úkol
hledat příklady dobré a špatné praxe v oblasti lidských práv, kde bylo cílem
přemýšlet např. o minulosti nebo srovnávat podmínky práv v různých zemích odkud
rodiny dětí pocházejí (Vietnam, Rusko, Ukrajina…).
Závěrečnou
zpráva z realizace v NZDM Rozhledna nyní ještě konzultuji s lektory semináře,
její finální podobu v češtině i angličtině v budoucnu najdete na webu www.lache-chave.cz a i zde na stránkách
ČAS.
Markéta
Foltýnková
|
