17 | 04 | 12
NZDM Klub Bunkr, Nový Jičín
Končíme, zítra už nechoď
Prý nás velmi potřebují, bo to
vyšlo z komunitka. EU dá peníze. Hurá, nový klub. Otevřeno. Obyčejné i
šílenější příběhy klientů, jako všude jinde. 110 klientů. Útočiště. Dva roky.
Město, kraj i ministerstvo si libuje, že jej to nic nestojí, však kraj se
chlubí, jak je IP bohaté, jak se neziskovky mají. Dva roky. Ejhle EU prachy
došly. Město i kraj se diví. Ptáme se, jednáme, bojujeme, pak čekáme...
Ministerstvo s velkým zpožděním vypisuje žebračenky. Protestujeme proti
likvidačním dotacím. Prý nám dali dost. Máme si říct o peníze jinde. Řekli jsme
si kraji. Prý sami mají málo, ať jdeme výš, drží nám palce. Výš jsou zavřené dveře.
Vzkaz: nic nenamítejte, měli jste si zajistit peníze z více zdrojů. Řekli jsme
si městu. Prý nechápou, proč chceme peníze, když trenér vede ve městě fotbalový
kroužek zdarma. Rozhodnutí - končíme. Truchlíme. Propouštíme, opouštíme.
Poslední služba. Po dvou
letech. Přišli, jedni trochu ze zvědavosti, jaké to bude, jiní jakoby nic, a
někteří celí nesví. Přišel i kluk, který byl i na slavnostním otevření. Na
první i poslední službě, tehdy klučina, nyní mladý muž. Kecáme o blbostech,
hledajíc způsob rozloučení. Nakonec si spontánně mlčky podáváme ruku. Nelze
nahlas říci: zítra už nechoď. Ve smlouvě bude mít uveden důvod ukončení:
závažné organizační důvody, kdy není možno zajistit pokračování poskytování
služby. Když jsem to psala do metodiky, nemyslela jsem, že to vážně uplatním, a
tak brzy. Dva roky, jepičí život pro klub.
Renáta Turoňová
|