23 | 08 | 11

Pár životů jsme zachránili (rozhovor s Janou Šumpíkovou)

Výběr z tisku: Jana Šumpíková pracuje ve sdružení Rozkoš bez rizika, které prostitutkám nabízí zdravotní a sociální služby a radí jim, jak se vyhnout třeba HIV. Za sexuálními společnicemi dochází do klubů po celém Ústecku a Děčínsku.

Pětapadesátiletá Jana Šumpíková z Ústí nad Labem má vynikající přehled o nočních klubech na Ústecku a Děčínsku a hlavně o ženách, které se v nich živí prostitucí. Je totiž terénní pracovnicí v občanském sdružení Rozkoš bez rizika, jež těmto ženám nabízí zdravotní a sociální služby, informuje o zdravotních rizicích, radí, jak se jim vyhnout, a provádí testy na HIV a další pohlavní nemoci. „Do terénu jdeme večer, nachystáme si testy na HIV a na syfilis, různé informační materiály a s tím vším pak objíždíme náš rajon,“ popisuje.

* Ženy, které poskytují placené sexuální služby, samy sebe odmítají označit za prostitutky. Proč?

Vnímají to jako hanlivý výraz. Samy sebe vnímají zpravidla jako tanečnice, společnice, a dokonce jako sociální pracovnice. Do jisté míry jim to usnadňuje vnímání reality, ve které žijí.

* Je těžké získat si důvěru sexuálních pracovnic, aby s vámi mluvily a daly si od vás poradit?

Je to velmi individuální. Někdo vám věří hned, někdo nevěří vůbec. Pro nás je to snazší z toho důvodu, že do těch klubů docházíme již řadu let. Stačí, když vás zná jedna a ta ty druhé ubezpečí, že s námi má dobré zkušenosti.

* Jak se vám daří je přimět, aby skutečně četly letáky a příručky, které jim přinášíte?

Nemusím je nijak zvlášť nutit. Přiměje je k tomu totiž strach z choroby. Neznají anatomicky své tělo, spousta věcí je jim z této oblasti neznámých. Jsou rády, že se nás mohou na všechno možné zeptat. Myslím, že mají hlavně strach z toho, aby si nějakou chorobu nepřinesly domů a nenakazily své blízké.

* Jak jste se k této profesi dostala?

Založili jsme občanské sdružení Drak, které se zabývalo primární prevencí HIV, AIDS a drogovou závislostí. Ta primární prevence se týkala především škol. V Poděbradech se každoročně konala konference k HIV a AIDS a tam jsme se zhruba v polovině 90. let seznámili s doktorkou Malinovou (zakladatelka sdružení Rozkoš bez rizika -pozn. red.) a časem jsme s ní začali spolupracovat.

* Co vás na této práci motivuje?

Asi vědomí, že můžu někomu poskytnout informaci o chorobě, před kterou je možné se téměř stoprocentně chránit. Je zbytečné, aby se v dnešní době v naší republice někdo nakazil, když má dostupné informace a prostředky, jak tomu předcházet. Domnívám se, že jsme jistě pár životů zachránili, to mě také motivuje.

* Určitě ale také zažíváte těžké chvíle. Máte někdy momenty, kdy byste této práce chtěla nechat?

Nejtěžší je vědomí, jestli jste udělala všechno, co jste mohla, jestli jste nabídla vše, co bylo možné nabídnout. Velmi těžké je také vyrovnat se s jejich osobními příběhy, s nimiž se někdy svěřují.

* Jaký postoj mají vaše klientky k chystanému zákonu o regulaci prostituce?

Podle jeho návrhu by si každá z nich měla zajít na radnici pro oprávnění, které by platilo jen na území daného správního obvodu, a to pouze jeden rok. Nelíbí se jim to. Problém je třeba v tom, že pokud by se chtěla během toho roku přesunout v rámci Ústí za prací například z centra do Neštěmic, musela by se tu znovu přihlásit. Rok je navíc velmi krátká doba. Pro vydání oprávnění by byla nutná mimo jiné i fotografie. Když chcete živnostenský list, fotografii po vás ale nikdo nechce. Chápou to tak, že pokud by se to legalizovalo, měly by mít úplně stejné podmínky jako leckterý živnostník. Mají také problém s tím, že by musely vystoupit z anonymity.

* Jakým způsobem se vaše klientky k prostituci dostávají?

Většinou se dostanou do situace, s kterou si nevědí rady. Jejich okolí jim s tím neporadí, mnohdy je na nich dokonce existenčně závislé - některé z nich živí celou rodinu i s rodiči. Je ale třeba říci, že někdy je za tím také jistá pohodlnost. V každém povolání se musíte učit něco nového, rozvíjet se, vzdělávat. Tady je to ale jinak, neočekává se od nich nic navíc.

FAKTA

V kraji působí dva týmy Občanské sdružení Rozkoš bez rizika, vloni jen v Ústeckém kraji otestovalo 326 prostitutek na virus HIV. Všechny testy byly negativní. Podobně tomu bylo u testů na syfilis - z 274 testovaných byla tato nemoc objevena jen u 4 žen. V Ústeckém kraji působí celkem 2 týmy této organizace, jeden na Ústecku a Děčínsku, druhý na Teplicku a Chomutovsku. Na Ústecku se prostituce odehrává především v nočních klubech, v druhé části kraje - především na Teplicku - se vyskytuje i pouliční prostituce. Sdružení funguje od roku 1992 a v celé republice má 9 týmů v celkem 12 krajích.

Některé prostitutky jí věří hned, jiné nezačnou nikdy, Mladá fronta DNES, Lucie Chlebná