19 | 07 | 11

Rozhovor s Ivem Kačabou

Rozhovor s Ivem Kačabou, ředitelem občanského sdružení Proxima Sociale, o činnosti sdružení, o oboru nízkoprahových sociálních služeb, financích, ale také o České asociaci streetwork.

PROXIMA SOCIALE

Jak se daří Proxima Sociale?

Daří se kvalitně poskytovat služby a realizovat programy, nedaří se zajistit dostatečné financování.

A jak se daří jejímu řediteli?

Řediteli se daří obdobně jako organizaci, daří se realizovat některé koncepty, je to obtížné při nedostatku financí.

Jakou váhu a postavení má v Proxima Sociale její nízkoprahové sekce - nízkoprahové kluby a terénní programy?

Proxima má Programy pro děti a mládež Proxima Sociale, které řídí zkušený Jindřich Exner. Nejsou to jenom nízkoprahové programy, ale jsou tam i probační programy, mezinárodní spolupráce, uvažujeme o pracovních programech a případně i o dalších formách práce s mládeží.

Jako nemnozí využíváte dlouhodobě pro terénní práci s mládeží zázemí maringotek. Je to tradice nebo výhodná praxe?

Je to víceméně nutnost. Pražské městské části, které u Proximy zadávají práci s mládeží, velmi často nemají vhodné volné prostory pro zázemí terénních programů, proto je jednodušší maringotka, tam jde pouze o povolení umístění na pozemku městské části.

Postupně rozšiřujete své aktivity (Radotín, Mladá Boleslav). Jaké jsou výhody a nevýhody této praxe? A máte nějaké další expanzivní plány?

Je to strategie, kterou jsem zdědil po Martině Zimmermannové při svém příchodu do Proximy, a se kterou jsem se ztotožnil. Já osobně vidím v této branži budoucnost spíše pro větší organizace než pro ty menší. My se nijak agresivně nikam necpeme, ale když nás někdo osloví, tak se spolupráci nebráníme, pokud jsou k tomu podmínky. Mimochodem ta Mladá Boleslav byla záležitost na tři roky, takže žádný strach.

OBOR

Jsou nízkoprahové sociální služby dle Tvého názoru obor? Pohybuješ se kolem nich řadu let.

Z jazykového hlediska (podle názvu) to není obor, nýbrž druh sociální služby s výrazným využitím kontaktní práce jako způsobu práce. Pokud obor, možná by se měl jmenovat jinak, a bylo by jej potřeba asi řádně definovat.

Co přinesl z pohledu poskytovatele zákon o sociálních službách?

Přinesl zvýšené nároky na služby (vzdělání pracovníků, standardy, individuální plány, atp.), ale nepřinesl více peněz, takže důsledkem je dlouhodobé podfinancování a personální poddimenzování služeb sociální prevence. U „pobytovek" to neumím posoudit.

Jaké jsou z Tvého pohledu silné a slabé stránky současné podoby práce s mládeží v NZDM a TP?

Z mého pohledu jsou největší slabinou prostory a hned poté finance. Finance souvisí s tím, že sociální služby obecně jsou ve společnosti podceňovány, při přidělování peněz jsou sociální služby až na konci řady. Dobrá zpráva je, že již je docela hodně profesionálů ve smyslu vzdělaných odborníků, kteří tu práci chtějí dělat, jenom doufám, že jim to za ty peníze ještě vydrží.

ČAS

Jak vnímáš ČAS a přínos členství v této asociaci? Vždyť musíte zaplatit na členských poplatcích docela dost peněz?

To máš pravdu, platíme docela dost.

Je něco, o čem se domníváš, že ČAS chybí? A co proto lze udělat?

Mě osobně tam chybí formování toho oboru, něco ve smyslu ideového vedení, ale to je obecný úkaz a není to tak jednoduché. ČAS dnes vzdělává, akredituje a uděluje ceny, ale jakoby nešel dál. Myslím, že ČAS by měl více vytvářet prostor a podmínky pro obor, měl by vyjednávat s ministerstvy, to by měla být jedna z hlavních rolí střešní organizace.

Ing. Ivo Kačaba

Působí jako lektor, konzultant, supervizor řízení neziskových organizací, specializuje se na otázky organizace a řízení, plánování a hodnocení, psaní projektů, public relations, zpracování a vyhodnocování informací, přednáší na Filosofické fakultě University Karlovy a Metropolitní univerzitě v Praze předmět Neziskové organizace.

Je zakladatelem a předsedou AMA - Asociace manažerů absolventů (profesní organizace manažerů nevládních neziskových organizací, která pořádá vzdělávací kurzy pro manažery neziskových organizací).

Pracoval v řídících funkcích státního, soukromého i nevládního sektoru, například jako ředitel občanského sdružení Sananim (největší organizace v ČR zabývající se léčbou a prevencí závislostí), jako vedoucí projektu „Pomozte dětem!" a zástupce ředitelky v Nadaci rozvoje občanské společnosti, nebo jako národní protidrogový koordinátor na Úřadu vlády ČR.

V současné době pracuje jako ředitel občanského sdružení Proxima Sociale, které realizuje sociální služby pro rizikové děti a mládež především na sídlištích Prahy a Středočeského kraje, provozuje občanskou poradnu, krizovou pomoc a azylové bydlení pro dospělé klienty a dále realizuje preventivní programy pro základní školy.