25 | 10 | 10

ČAS

Impérium vrací úder

aneb česká terénní práce na prahu 21. století

Na konferenci VII. Hradecké dny sociální práce, která proběhla 1. a 2.10.2010 v Hradci Králové, prezentoval za ČAS Jiří Staníček z o.s.Laxus. Téma konference bylo: Rizika sociální práce a prezentace byla v rámci sekce Rizika sociální práce jako profese (neujasněná identita sociální práce jako profese).

Terénní pracovníci byli v Čechách v devadesátých letech, tedy v době vzniku prvních terénních programů, často pod tlakem převzít na sebe úkol vztahující k oblastem veřejného pořádku, dodržování zákona apod. Požadavky na terénní pracovníky byly v zásadě různé, nicméně spojovala je touha po rychlém řešení, nebo alespoň odsunutí problému z očí veřejnosti. Bezdomovectví nebylo v devadesátých letech nijak atraktivní téma a pozornost v oblasti prostituce byla zaměřena na pohraničí do severních Čech. Hlavním ohniskem zájmu tehdejších zadavatelů byla terénní práce s dětmi a mládeži a terénní práce s uživateli drog.

Slibně zahájený projekt terénní práce s mládeží nazvaný sociální asistent byl realizován pod hlavičkou MPSV. Terénní práci s touto cílovou skupinou tak byla od počátku vtisknuta identita sociální práce. Nicméně tlaky komunit, ve kterých byla tato služba experimentálně zaváděna, měly od počátku jasné směřování. Zařiďte, ať jdou z očí, nechceme se na ně dívat, jak sedí na opěradlech laviček, kouří a pijí levné víno, plivou a pokřikují kolem sebe. Toto v podstatě laické období terénní práce se neslo v duchu metafor. Metaforou metod práce bylo okřídlené rčení, kdo si hraje nezlobí, a metaforou výsledků práce s klientem byl obraz pozitivně působících Foglarovských hrdinů, kteří svým dobrým příkladem a skutky pomáhali špatným chlapcům stávat se lepšími. Výsledkem bylo „vyšumění“ tohoto projektu pod křídly MPSV někdy ve druhé polovině 90. let. Ze sociálních asistentů (prvních českých streetworkerů) se stali spíše mediátoři volnočasových aktivit, vždyť kdo si hraje nezlobí. Z ulice se pak služby přesunuly do kluboven. Dnes lze ze zpětného pohledu interpretovat tento přesun i jako reakci na tlak autorit obcí a komunit - ať se na ně nemusíme dívat. Tato podlehnutí vnějším tlakům, jakkoli pochopitelná, však znamenala výrazný úpadek, ze kterého se terénní sociální služby pro cílovou skupinu dětí a mládeže vzpamatovává teprve v posledních pár letech.

Podobnému tlaku byly vystaveny i drogové terénní služby. Od prvopočátku tlačila Policie, která hledala informátory a průvodce. v devadesátých letech jsme se běžně setkávali s policistou, který vnímal terénní pracovníky buď jako zdroj informací anebo jako někoho, kdo ho snadno a rychle přivede za hledaným uživatelem nebo dealerem. … aby bylo možno je potrestat!

Druhou nátlakovou skupinou byla zdravotnická obec psychiatrů a psychologů, kteří hleděli na terénní pracovníky jako na ty, kdo mají jeden jediný úkol: přivést klienta k nim. ….aby bylo možno ho začít léčit!

Díky tzv. otevřené drogové scéně, která nedovolila terénním pracovníkům stáhnout se do center (kluboven), museli drogoví terénní pracovníci zůstat na ulici a aby doslova ustáli tyto neadekvátní vlivy, začali se vůči nim negativně vymezovat. Stavět svou identitu na negativním vymezení se vůči okolí není zrovna optimální, ale mladá profese terénní práce si na něm odžila svou pubertu. Do nového století tak mohla vstoupit jako o poznání zralejší a mohla začít sama sebe definovat pozitivně, tedy vyjadřovat už více kým je, než kým není.

Terénní programy pro uživatele drog v současné době mají jasně definované poslání, cílovou skupinu, metody práce a tím i okruhy společenských zakázek, které mohou a umí řešit. Tím se ovšem poněkud liší od ostatních skupin terénních pracovníků.

Výše uvedené příklady mají sloužit spíše jako ilustrace dvou základních cest, které každá krize může nastolit. Známe je i od svých klientů.

Pokud tlaky působící krizi nepřesáhnou určité hranice a jsou více méně korektní, může být i krize identity současně příležitostí k vyjasnění a růstu. Na druhou stranu pokud je tlak neadekvátní, což tlak místních autorit prostřednictvím dotačních peněz být umí, může způsobit zmatení klientů a nefunkčnost služeb.

V novém století je terénní práce zakotvená v zákonu o sociálních službách a je tak konečně oficiálně uznaná jako rovnocenný partner ostatních služeb. Společenství terénních služeb se výrazně rozšířilo od cílových skupin, jako jsou uživatelé drog, prostitutky (-ti;), děti a mládež, k bezdomovcům, přistěhovalcům, menšinám, terénní pracovníky lze potkat při sanaci rodin atd.

Něco se však změnilo a na ulici jsou opět cítit tlaky, které působí jako déja-vu devadesátých let. Terénní pracovníci opět zažívají situace, o kterých se domnívali, že patří minulosti. Znovu jsou nám předkládány požadavky, abychom zbavili ulice těch bytostí, které odpuzují slušné lidi, znovu jsou klienti zatýkáni v situaci, kdy využívají službu, znovu jsou terénní pracovníci nuceni ke kontrolám a poskytování informací o svých klientech sociálním kurátorům, hygienikům.

V podstatě se jedná o dva základní problémové okruhy, které pro terénní práci představují existenční riziko.

Prvním je požadavek zapojit terénní práci do systému represe. Policie mluví o veřejném pořádku a požaduje uniformy pro terénní pracovníky. Odmítá slyšet, že terénní pracovníci chodí za těmi, kteří jsou mimo dosah běžných služeb, a činí je odpovědnými za shromažďování lidí, kteří svým chováním a zevnějškem pohoršují slušné lidi, děsí malé děti a jejich matky. Uniformy mají sdělit, kdo je terénní pracovník, a uklidnit veřejnost, že člověk měnící stříkačky není dealer, který ohrožuje naše děti. Intervence v terénu by se podle tohoto konceptu měla zaměřit např. i na to, kde se má pohybovat a na jaké lavičce může bezdomovec sedět a jak se má chovat k policejní hlídce.

Druhým okruhem je představa o zapojení terénní práce do systému kontroly. Příkladem mohou být sociální kurátoři požadující, aby terénní pracovníci nejen učili své klienty hospodařit a vést domácnost, ale také kontrolovali účelnost využívání sociálních dávek. …a když už tam jsou, mohou také dovést děti do školy, zajistit, aby měli domácí úkoly a neměli vši.

Terénní sociální práce má ve svém poslání vyhledávat ty, kteří nevyužívají standardní služby pro ně určené. V terénní práci mluvíme o skryté populaci, populaci skryté právě těmto standardním, tedy v podstatě stacionárním službám. Pokud na sebe terénní pracovníci vezmou požadavek zapojit se do systému kontroly a nebo dokonce represe, stane se především to, že se tato populace lidí ještě více stáhne a bude nedostupná i pro terénní pracovníky. Obávám se, že těžko vymyslíme nějakou metodu, která nám umožní vyhledávat populaci skrytou i pro terénní pracovníky.

Druhým základním úkolem terénní práce je odkazovat kontaktované příslušníky skrytých cílových skupin na standardní služby a pomáhat jim do nich vstoupit. Vlastní poskytování služeb v terénu je možné a vhodné pouze a jedině v případě, že je nelze zajistit v rámci standardních služeb. Pokud ovšem terénní pracovníci převezmou na sebe úkoly jiných profesí (terapeutů, poradců, lékařů atp.) a budou poskytovat jejich služby, podpoří ještě více vyčleněnost svých klientů ze společnosti. Takže namísto procesů začleňování a podpory soužití různých skupin lidí bychom spíše napomáhali držet své klienty mimo společnost.

Každá krize a ohrožení identity je příležitostí a hrozbou zároveň. Známe to dobře u svých klientů. V devadesátých letech jsme si už mohli vyzkoušet, jak to může dopadnout, když tlaku podlehneme, ale i jak ho lze využít. Proto se domnívám, že má smysl znovu střežit hranice své profese jak na úrovni jednotlivých pracovníků, tak na úrovni organizací. Domnívám se, že i negativním vymezováním se vůči těmto tlakům je možno přispět k hledání pozitivně definované identity terénní práce.

Také mám za to, že k udržení hranic je nutné nemlčet k matení pojmů, a proto je třeba říkat, že spojení bezpečností agentury a sociální služby není nový přístup, ale střet zájmů. Má cenu říkat, že sociální pracovník je větší odborník na poskytování služeb v terénu než policista. Má cenu říkat, co je a co není terénní sociální práce a že se ševci mají držet svých kopyt.