.adresář služeb

12 | 08 | 10

StreetWork.cz

Příběhy dětí, které jsou jiné

Výběr z tisku: Problémy s dětmi má většina rodičů. Některým však skutečně přerůstají přes hlavu. Pokud zjistí, že se jim doma ztrácejí peníze, množí se stížnosti ze školy, případně do ní dítko nechodí, mohou kontaktovat středisko výchovné péče. To nabízí ambulantní i pobytovou péči. Funguje například v Kelči.

S malým Michalem začaly problémy prakticky ve stejném okamžiku, kdy nastoupil do školy. Jako by neměl vůbec žádné hranice. Výrazy, kterými častoval učitelku, byly daleko za hranicí slušné mluvy a přimět ho, aby přicházel do školy s hotovými úkoly a připravený, bylo prakticky nemožné. „To je v podstatě typický příklad dítěte, které přichází do našeho zařízení,“ říká Miroslav Raindl, ředitel Střediska výchovné péče v Kelči. Podle něj se mohou poruchy chování projevit u kteréhokoliv dítěte. Je přitom jedno, jestli vyrůstá v úplné rodině nebo se máma s tátou rozvedli. Roli nehraje ani to, jestli dítě žije v biologické rodině a nebo začínalo svůj život v kojeneckém ústavu.

Středisek výchovné péče je v kraji několik. To v Kelči, společně se zařízením ve Valašském Meziříčí, spadá pod olomoucký diagnostický ústav. Obracejí se na něj ale lidé z celé Moravy a často i z Čech. A právě odtud pochází další modelová klientka. Kristýnku si pěstouni přinesli domů z kojeneckého ústavu jako dvouleté batole. Vychovávali jen ji samotnou, a přesto, že byla dost divoké a paličaté dítě, od ostatních se její chování nijak významně nelišilo. Svůj příběh znala, věděla tedy, že se „své“ mámě nenarodila.

Prokopnuté dveře do ložnice

Ve třinácti letech jí kurátorka z úřadu prozradila, že celou dobu bydlí blízko ní i biologická matka a sourozenci. V Kristýně jako by vybuchla mina. Přepadaly ji návaly vzteku, začala chodit za školu a o něco později utekla k matce. Žena závislá na alkoholu ji přijala dost chladně. Ze sociálních dávek živila svou závislost a další dvě děti. Po dlouhém roce a půl neustálých návratů k pěstounům, dalších útěků k matce, absencí ve škole, experimentování s drogami a pobytu v kelčském středisku je Kristýna zpátky doma. U pěstounů. Zmatek v sobě má ale pořád. „Je to člověk okamžiku. Udělá to, pro co se v danou chvíli rozhodne. To odhalení jí vzalo jistoty, kterým do té doby věřila,“ říká Raindl.

Když mluví o dětech, které většina společnosti vidí jako drzé a nevychované spratky, používá výrazy „dívka“ a „chlapec“. Třeba i ve chvíli, kdy ukazuje dveře do dětské ložnice. „Nedávno je jedna dívenka ve vzteku prokopla,“ oznámí věcně. Tahle dívenka se jmenuje Denisa a když jí bylo jedenáct, zmlátila spolužačku klackem. Kantorům i rodičům bezostyšně lhala, kradla doma i jinde, chodila za školu a z úst jí plynuly výrazy, nad kterými i otrlý dospělý zaváhá. Brzy bude plnoletá. Díky pomoci odborníků z Kelče nakonec dokázala udržet své emoce na uzdě a letos bude maturovat. Jiná dívka je však na cestě za mříže. Pod vlivem drog ubodala svého otce. „To je ale extrém. Problém je v tom, že se k nám ty děti dostávají až je skutečně zle,“ říká Raindl.

FAKTA Střediska výchovné péče

Co to jsou střediska výchovné péče?

Jde o zařízení, která se věnují dětem a mládeži s negativními jevy chování. Odborníci radí dětem a mladým lidem v těžkých životních situacích, které nejsou schopni sami řešit. Jejich cílem je zachytit první signály potíží, a tím předejít vážnějším problémům. Středisko výchovné péče je jakousi nárazníkovou zónou mezi rodinou a ústavní výchovou. Pomáhá snížit počet dětí v ústavech.

Příběhy dětí, které jsou jiné. Mají poruchu chování, 13.7.2010, Mladá fronta DNES, Petra Procházková