.adresář služeb

18 | 09 | 06

Nízkoprahové komunitní centrum Akcent

Kdo byl Přemysl Pitter?

Patronem Nízkoprahového komunitního centra, dříve střediska Přemysla Pittera, je humanista a myslitel Přemysl Pittrer.

Přemysl Pitter, *21. 6. 1895 Praha, † 15. 2. 1976 Curych

Přemysl Pitter se v době "první republiky" věnoval dětem ulice Žižkova, kde pro ně postavil tzv. "Milíčův dům". Těsně před 2. světovou válkou a během války se staral o židovské děti. Právě v blízkém Mýtě u Rokycan, kde se je v tzv. „Zotavovně" snažil zachránit před odvozem do vyhlazovacích koncentračních táborů. Po ukončení války se podobným způsobem věnoval dětem nalezeným, ztraceným, sirotkům, a to nejen českým a židovským, ale i německým. Dětské domovy sídlily ve čtyřech konfiskovaných zámcích - Štiřín, Olešovice, Kamenice a Lojovice, k jejichž provozu získal povolení.

P. Pitter otevřeně kritizoval zacházení s odsouvanými Němci. Po roce 1950 byl pro svou činnost sledován a vyslýchán STB a hrozily mu nucené práce. 26. srpna 1951 emigroval do Německa. Světovou radou církví v Ženevě byl ustanoven k pastorální a sociální službě v táboře pro uprchlíky Valka u Norimberka. Později se ve Švýcarsku usadil a s O. Fierzovou se dále věnovali společenským dobročinným aktivitám, působili v Rádiu Svobodná Evropa. Ve Švýcarsku doposud působí jím založený dobročinný spolek MILIDU.

Obdržel několik vyznamenání: Nejvyšší vyznamenání Spolkové republiky Německo za záchranu německých dětí (1973). Po roce 1991 mu byl udělen titul Spravedlivý mezi národy, Řád T.G. Masaryka ČSFR III. třídy, in memoriam. V roce 1995 bylo generální konferencí UNESCO 100. výročí narození P. Pittera vyhlášeno za světové kulturní výročí. 29. 6. 1995 byla odhalena pamětní deska na štiřínském zámku a 4. 11. 1995 také v Mýtě u Rokycan.

Olga Fierzová, jeho dlouholetá a neprávem opomíjená spolupracovnice, se narodila roku 1900 v Badenu ve Švýcarsku. V roce 1926 se seznámila s P. Pittrem a přestěhovala se do Prahy. Od začátku provozu pracovala v Milíčově domě a byla Pittrovou nejbližší spolupracovnicí, stejně jako při akci Zámky, při níž hlavně vyhledávala rodiče a příbuzné židovských dětí, kteří přežili holocaust. V roce 1950 jí již nebyl povolen návrat do Československa.

Ve Švýcarsku nadále žila a pracovala po boku P. Pittera, od roku 1976 sama vydávala časopis Hovory s pisateli. Je autorkou dvou knih, byl jí také udělen titul Spravedlivá mezi národy, obdržela státní vyznamenání ČR.