18 | 11 | 09

NZDM V.I.P.

Děti jsou zde velmi důležité osoby

Výběr z tisku: „Tenhle klub je fakt peckovej. Kdyby tady nebyl, už bych byl někde v děcáku,“ napůl křičí třináctiletý Edwa, vzrůstem obyčejný, trochu zavalitější kluk, ovšem hlasem dospělý chlap, navíc obdařený temperamentem hned za tři. Není divu, že všechny vrstevníky překřičí. Do nízkoprahového klubu V. I. P. ve Skuherského ulici, jen několik desítek metrů od Palackého náměstí, chodí s celou partou několikrát týdně.

„Máme kapelu Gypsy boys. Založili jsme ji před třema měsícema a hraju v ní já, Robert a Emilek. Co chcete ještě vědět? Co vám mám říct?“ pokračuje nezastavitelný Edwa. Vodopád slov z jeho úst je sice absolutně neregulovatelný, celou dobu ale zůstává stát na úrovni prosklených vstupních dveří klubu. Dovnitř právě teď nesmí. Klub je vyhrazen na hodinu dětem do jedenácti let. Občas jen strčí do dveří některého z méně fyzicky zdatných kamarádů a baví se nad jeho osudem. Pravidla jsou jasná, kdo je poruší, nemusí se za trest dostat do klubu třeba po zbytek dne. A trest je to velký. Přijde totiž o možnost hrát s kamarády kulečník, stolní tenis, karty, na elektronické klávesy, či používat počítač. To vše denně zabaví kolem třiceti dětí a teenagerů. Taková je průměrná návštěvnost V. I. P. klubu. „Nedávno jsme trhli denní rekord, kdy se tu za šest hodin vystřídalo padesát uživatelů,“ říká zhruba deset minut po otevření a dvě hodiny před příchodem Edwy a spol. vedoucí V. I. P. Jitka Oupicová. Tou dobou už jsou v klubu tři kluci. Jeden okupuje počítač a zbylí dva hrají na elektronické klávesy. Kulisu zhruba půlhodinového rozhovoru tak tvoří střídavě kakofonie zvuků dua Milan a Milan u kláves a zpěv romské finalistky československé SuperStar Moniky Bagárové linoucí se z reproduktrů počítače. A to je teprve začátek šestihodinové otevírací doby.

PePa pomáha s administrativou

Tři pracovnice klubu už mají za sebou dopolední administrativu, při které například evidují, kdo do V. I. P. chodí nebo co se předchozí den stalo. „To vše zadáváme do programu PePa, což je zkratka pro perfektní pamatovák,“ vysvětluje Jitka Oupicová. A PePa hned poskytuje přesná čísla. Dohromady eviduje téměř dvě stě padesát uživatelů od šesti do pětadvaceti let. Hlavní cílovou skupinu představují teenageři od 11 let a mladí dospělí do 26 let. Těch bylo v polovině října v PePovi celkem 198. Klub přitom začal fungovat v květnu roku 2008. Od té doby se přestěhoval z Jírovcovy ulice, kde měl V. I. P. k dispozici jen malé prostory. „Nedalo se tam toho příliš podnikat. Chodili k nám hlavně menší děti, ty starší nic nelákalo. Letos v únoru jsme se přestěhovali do současných prostor ve Skuherského ulici, které už odpovídají představám. Mají místo pro kancelář, konzultační místo, oddělené toalety. Samozřejmě bychom rádi měli i zcela izolovanou místnost pro doučování, protože to bývá v těchto podmínkách poměrně náročné,“ popisuje vedoucí V. I. P. klubu za zvuků linoucích se z přízemí. Klub sídlí v bývalé prodejně barev a laků, z níž zde například zbyl prodejní pult. Kancelář a konzultační místnost je sice ve zvýšeném patře, ovšem nijak neoddělená od zbylého prostoru. Případné doučování, při kterém je potřeba více klidu, tak řeší ještě před otevírací třináctou hodinou. Stěhováním do Skuherského

ulice se klub přiblížil Palackému náměstí, kde by měla být jeho hlavní působnost. „Důležité je, aby zařízení bylo v místě, kde jsou i děti, a splňovalo kritéria nízkoprahu. To znamená, že je pro všechny zdarma a bez písemných závazků. Do větších prostor jsme mohli dát pingpongový stůl a kulečník, což natáhlo uživatele starší patnácti let. Těch máme už přes osmdesát. A asi to u nás stojí za návštěvu, když sem jezdí i děti z Máje,“ zdůrazňuje Jitka Oupicová.

Kdo si hraje, nezlobí, nešikanuje a nekrade

Před druhou hodinou se sám zapojuji do hry, a to doslova. Na první pohled je totiž hlavní náplní zařízení návštěvníky zabavit. Pod zábavou se ale skrývá i nenápadná práce. Tři partičky karetního prší s šestnáctiletým Radkem, jemuž nikdo neřekne jinak než Kaku, a Janou Hovorkovou, která má na starosti chod klubu, zvládám vítězně. Hůř se mi vede ve stolní hře Daňový poplatníku, nezlob se! Na Seychely se jako první dostává Kaku... Partii kulečníku už jen přihlížím. „Máš ještě tu brigádu?“ ptá se Jana Radka mezi šťouchy. „V těch moterkách ti to tak slušelo,“ dodává s úsměvem. Méně závažné problémy proberou pracovnice klubu s návštěvníky například právě při hře. Jen tak mimochodem. „Samozřejmě máme i konzultační místo, kde si s námi mohou sednout v soukromí. Řešíme pak problémy ve škole, kdy například pomůžeme při doučování, šikanu, dotýkají se jich i drogy a bohužel se nejedná pouze o marihuanu. Časté jsou také malé trestné činy - krádeže. Se staršími pak radíme s bytovými problémy, brigádami. Řekneme jim také, kam se mají obrátit pro další pomoc,“ vysvětluje Jitka Oupicová. Jednou za dva měsíce je na programu beseda s odborníky. „Měli jsme tu streetwor kera, probační a mediační službu, městskou policii, ale třeba i přednášku o sexu od sdružení Rozkoš bez rizika. To byl hit. Hlavně když navlékali kondomy. Přednášející měla skutečný vibrátor, čímž je úplně dostala,“ podotýká se smíchem Jitka Oupicová. Ostatně kondomy, které zdarma rozdávají streetworkeři, jsou nejčastějším požadavkem. „Kluci se dozvěděli, že je dávají zdarma, takže se slovy, že se ‚chystají na víkend‘, si o ně říkají. Jde asi o nejvyužívanější službu.“

Za podvod následuje okamžitě trest

Kulečníková partie nakonec končí vítězstvím Radka. „Výsledky zapisujeme a vyhlašujeme pak nejlepší hráče měsíce, kteří dostanou cenu,“ vysvětluje vedoucí klubu Jana Hovorková, když jde Radkovi zapsat vítězné čárky na nástěnku. „Radku, ty sis tady včera připsal čárky!,“ ozývá se vzápětí. Kaku sice chvíli zapírá, ale Jana je neoblomná. „Tos mě teda

naštval. Za včerejšek se ti nebude počítat žádné vítězství,“ vynáší Jana okamžitě trest. „Jdu kouřit,“ podotýká Kaku a bere si bundu. „Tak jdi dál od klubu,“ apelují na něj pracovnice V. I. P. „Lidem v okolí jsme trnem v oku. Děti se tu samozřejmě shlukují, kouří na ulici. Snažíme se, a je to i jedno z pravidel klubu, na ně apelovat, aby nestáli přímo přede dveřmi a zbytečně tak lidi nedráždili,“ podotýká Jitka Oupicová. Na zářijový den otevřených dveří pozvali do klubu obyvatele z ulice. Všem dali pozvánku do schránky. „Přišli se podívat čtyři. Jedna paní si chtěla pouze stěžovat, ale další poznali, že děláme i něco jiného, než vidí z ulice.“ Kolem třetí hodiny už to v klubu hučí jako v úle. Edwa a spol. koncertují u piána a drobnou potyčku okamžitě ukončuje pracovnice klubu. Drtivou většinu návštěvníků tvoří děti do patnácti let věku. Ty musejí při nepříznivém počasí každé úterý a čtvrtek od čtyř do pěti hodin klub přenechat mladším dětem do jedenácti let. Spolu s Kateřinou Sihelníkovou, jež má na starosti i doučování, vyrábějí draky. V rámci takzvaného terénu chodí s dětmi ven na Palackého náměstí, kde hrají hry, do nichž se zapojují starší sourozenci i rodiče. „Vyrážíme také na výlety například do planetária či multikina. Většinou volíme bezplatné aktivity. Snažíme se je dostat z prostředí, ve kterém jsou vlastně neustále. Jde o děti ze sociálně slabých rodin, takže nechodí na žádné kroužky, nemají jiné aktivity. V létě jsme byli na třídenním výletu i s rodiči. Když už se děti dostanou mimo rodinu, tak je pošlou k příbuzným do Mostu, Litvínova nebo Ostravy, kde jsou pak opět v rodině mezi dalšími třeba deseti dětmi,“ podotýká vedoucí centra.

Nejsme pouze romský klub

U vchodových dveří pak už netrpělivě podupávají Gypsy boys a další nedočkavci. Po páté hodině už se osazenstvo klubu výrazně mění. Dominují teenageři starší patnácti let a v drtivé většině kluci. „Ti tvoří zhruba osmdesát procent. Většinou jde o Romy, a to zhruba z osmdesáti procent. Děvčata mají v romských rodinách daleko více úkolů - musejí se starat o domácnost, mladší sourozence, nakupovat. Mají tedy méně volného času. Ale i tak k nám chodí,“ vysvětluje Jitka Oupicová a upozorňuje, že V. I. P. není romský klub. Po pěti hodinách v neustálém zápřahu a hluku už jen vyčerpaně přihlížím ruchu v klubu. Do konce otevírací doby zbývá ještě hodina. „Chodím sem docela často, hlavně když je zima. Bydlím kousek odtud na Pekárenské,“ pochvaluje si klub patnáctiletý Zdeněk. Stejně jako ostatní se chce nechat vyfotit, a to nejlépe několikrát v pózách s divokými gesty. Místo na paměťové kartě fotoaparátu je již dávno plné. Hlava mi třeští a do konce otevírací doby zbývá ještě hodina... Když se dveře klubu uzavřou, z uživatelů se opět stávají „děti ulice“. O čtvrt hodiny později už je potkávám v IGY centru na Pražské třídě. „Od konce října máme i terénního pracovníka, který podchytí i skupinky, které se k nám nedostanou a zdržují se právě třeba v nákupních centrech,“ podotkla Jitka Oupicová.

CO JE NÍZKOPRAHOVÉ ZAŘÍZENÍ PRO DĚTI A MLÁDEŽ V. I. P.

NZDM V. I. P. nabízí zázemí, odbornou pomoc a podporu dětem a mládeži, kteří jsou ohroženi společensky nežádoucími jevy, sociálním vyloučením nebo se nacházejí v obtížné životní situaci. Zařízení spadá pod Městskou charitu České Budějovice.

12 PRAVIDEL V. I. P. KLUBU

Tam, kde se z „dětí ulice“ stávají velmi důležité osoby, Kurýr České Budějovice, 29. 10 . 2009, Marek Prášil